Pochopení rozdílu mezi „principy“ a „hodnotami“, kterému jsme věnovali předchozí článek, se budeme věnovat tentokrát z trochu jiného úhlu pohledu. Existuje nějaká spojitost mezi leadershipem a ukotvením základního uměleckého vzdělávání v nabídce nejrůznějších uměleckých aktivit?
Leadership v ZUŠ aneb všechno, co vyroste moc rychle, má většinou slabý stonek
Bc.
Jiří
Stárek
ředitel ZUŠ Hostivař, předseda AZUŠ ČR HMP
Vraťme se ke v předchozím článku zmíněným přírodním zákonitostem, které platí a budou platit, ať se nám to líbí, nebo ne. K zákonitostem, které je zbytečné se snažit obcházet či přelstít například nejmodernějšími technologiemi. Zapomenout na jaře zasít, přeskočit léto a na podzim potom dřít ve snaze získat sklizeň (
Stehen R. Covey
) není jen hloupost, ale především porušení přírodních zákonitostí, které neplatí pouze na poli. Cena za snahu tato pravidla oklamat se v konečném součtu platí neúměrně vysoká.Allan W. Watts ve své stati „Co chceme na zemi“ popsal s jistou nadsázkou cenu, kterou musí platit nejen vrcholoví manažeři za život bez vědomí přírodních zákonitostí:
„Těžko říct, jestli ti magnáti, politici a gangsteři, kteří řídí tyhle operace, ať v Americe, Rusku, Číně nebo Německu, jsou šťastnými lidmi. Z velké většiny jsou to skutečně dost vulgární osoby, které nerozeznají chuť sýru od křídy, které však dobře vědí, co nenávidět a čeho se bát. Někteří mají obrovské knihovny pornografie a jiní plyšové harémy frigidních dívek. Další si potrpí na jachty či soukromá trysková letadla, v nichž se mohou vydat na stejné či podobné místo, z něhož vyjeli, a to kdekoli po světě. Někteří chovají velká stáda koní z čistě matematické kalkulace pro dostihové závody a všichni žijí v neustálé a nekonečné hrůze před zlodějstvím, konkurencí, revolucí, impotencí, rakovinou, volebními preferencemi a vzrůstajícími daněmi.
Co jsou to za lidi, kteří chtějí sloužit jako fízl a celé hodiny trávit nahlížením na pánské záchodky při pátrání po zločinu homosexuality? Komu se chce pracovat jako výběrčí daní nebo revizor a celý den a celý život trávit otravováním jiných lidí? Co je to za typy, kteří jsou například schopni utratit miliony dolarů proto, aby se z nich stal prezident Spojených států a musel pak do smrti sedět obklopen agenty tajné služby a i na toaletě byl doprovázen úředníkem armády, který s sebou nosí kufřík na spuštění třetí světové války? Snad je ještě těch pár prostomyslných, kteří vám řeknou, že žijí proto, aby mohli poslouchat šumění stromů, cítit vůni květin, naslouchat vlnění moře, pít Malvazijské víno z Ruby Hill nebo se líbat s milovanou ženou.“
Etika charakteru vychází z předpokladu, že lidské konání, a to nejen jednotlivce, ale i celých společenství, je podřízeno přírodním zákonům, které lidé nazývají principy, a které, ač nejsou vždy patrné na první pohled a nehovoří o nich ani různá momentální náboženství, stejně zásadně ovlivňují jejich životy. Tyto principy jsou velmi prosté a občas je lze zaslechnout i ve rčeních starých babiček. Čas od času se vynoří na povrch a míra, v jaké je lidé ve společnosti uznávají a žijí s nimi v souladu, je vede buďto k přežití, stabilitě a spokojenosti, nebo k rozkladu a zkáze.
Pro pochopení rozdílu principů a hodnot je názorné si ukázat např. na bandu zlodějů, která se sice může mezi sebou dělit o jisté
hodnoty
( jsou to féroví chlapíci a pomáhají jeden druhému...), ale přitom narušují základní principy, o kterých hovoříme. Jejich cesta směrem ke zkáze je tak nevyhnutelná. Principy jsou něco jako skutečné území se všemi pohořími, řekami a údolími, hodnoty jsou pouhé mapy takovéto krajiny, které jsou malované různými okolnostmi, jaké lidé zrovna potřebují nebo jaké určitým skupinám lidí vyhovují.Žádný produkt nebo program – ať už jde o snížení nadváhy, zlepšení zdravotního stavu nebo dosáhnutí nějaké mistrovské dovednosti v řemesle či umění, který slibuje „rychlé, trvalé výsledky bez velké námahy“, se neopírá o správné přírodní principy.
Jestliže se děti věnují nějaké umělecké činnosti např. v DDM, klubech dětí či kroužcích keramiky, jedná se většinou o hodnotné a velmi smysluplné trávení volného času, které ale lze krátkodobě přerušovat podle zájmu a chuti a nejde tak o žádné dlouhodobé a systematické vzdělávání, které je prováděno v ZUŠ, kde přiměřená náročnost výuky požaduje na žácích pěstování a uvědomování si oněch správných principů. K jejich dodržování potřebují ovládat takové vlastnosti, jako je pevná vůle, trpělivost, sebekázeň, schopnost správně organizovat svůj čas a podobně.
Často, když se snažím vysvětlit, v čem spočívá skutečné poslání vzdělávání na ZUŠ, které se snad nejpřesněji daří nyní definovat v nových kurikulárních dokumentech, přirovnávám hodnotu, kterou si žáci ze školy odnášejí, k takzvanému „vzorečku zdravého rozumu“. Náročnost, kterou s sebou nese umělecké studium, posiluje u dětí vlastnosti, které jim jinde vštěpovány nejsou. Je otázka, zda opačný přístup není záměr, protože lidé, kteří vědí, že práce + nějaké úsilí + určitý čas = hodnotný výsledek, se svým uváženým jednáním přidržují přírodních zákonitostí (principů sklizně) a nepříliš pak přispívají zbrklou spotřebou k neustálému růstu hrubého domácího produktu jakožto zásadnímu tahounu prosperity a hlavnímu měřítku současné lidské spokojenosti.
Člověk, který ví, že květina, která rychle roste a má brzo velký a krásný květ, má většinou slabý stonek, se nenechá navnadit snadnými lákadly nejrůznějších mediálních manipulací, reklam či zaručeně výhodných hypoték. V cílech základního uměleckého vzdělávání, které nyní uvádí i státní norma (Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání), se to cituje jako princip, kdy primárním smyslem vzdělávání na ZUŠ již není „učit žáky hrát na housle“, ale prostřednictvím hraní na housle budovat osobnost člověka, který si uvědomuje onen vzoreček zdravého rozumu (tzv. klíčové kompetence).
I jako ředitelé často přeskakujeme některé, pro život nezbytné etapy, abychom ušetřili čas, a doufáme, že ve škole dosáhneme žádoucích výsledků. Neexistují ale žádné zkratky na cestě rozvoje profesionálních dovedností, talentu nebo vedení lidí. Přírodní zákony jsou spravedlivé, nelze je oklamat a čím více se přibližujeme ke správným životním principům u sebe, tím lépe chápeme fungování věcí ve svém okolí. Z toho pak mají užitek i ti, které máme okolo – žáci, učitelé i rodiče.