Leadership v ZUŠ a "džemování" životem

Vydáno:

Je to možná překvapivé, ale nejdůležitější složkou, kterou vkládáme do každého vztahu, není to, co říkáme, ale není to dokonce ani to, co děláme. Jestliže naše slova a naše činy (často chvályhodné) vycházejí z vnějších technik mezilidských vztahů (tzv. osobnostní etiky) a nikoliv z našeho vnitřního jádra (tzv. charakterové etiky), dlouhodobě nám to nedovolí uvolnit svůj tvůrčí potenciál při řízení a být např. v krizových situacích úspěšným lídrem

Leadership v ZUŠ a „džemování“ životem
Bc.
Jiří
Stárek
 
ředitel ZUŠ Hostivař, předseda AZUŠ ČR HMP
Vzpomínám si na jednoho spolužáka, se kterým jsem byl na vojně. Ten se hodně zajímal o jazz, a tak vyhledal zkušeného jazzmana a požádal ho, aby ho naučil jazz hrát. Dostalo se mu následující odpovědi: „Přijď, chlapče, dnes po zkoušce a přines si 500 Kč. To je moje taxa za soukromou hodinu. Až odejdeš, budeš vědět všechno, co k jazzu potřebuješ.“ (musím podotknout, že jsem byl na vojně v osmdesátých letech minulého století a částka 500 Kč byla pro nás vojáky značná suma peněz).
Z pozdějšího vyprávění jsem se dozvěděl, že celá návštěva proběhla následovně. Spolužák položil peníze na stůl, vyučující si je přepočítal, pečlivě uložil do kapsy, dlouze popotáhl z cigarety a pak řekl: „Tak teď pozorně poslouchej, hochu, co ti povím. Jazz, ten nemůžeš hrát, ten se totiž hrát nedá.
Jazz, ten musíš žít!
A teď běž domů, hodina skončila“.
Dodnes si pamatuji to rozčarování, s jakým se kolega vrátil zpátky do kasáren. Rozhořčení spravedlivých ho neopouštělo ještě několik týdnů. Až po letech jsem si uvědomil, jak cenná a snad i levná to byla vyučovací hodina.
Skutečná změna vždy přichází zevnitř. Pouze etika osobnosti (zvládnuté a ovládané techniky „těch správných“ postojů a chování) tak nemůže zapříčinit skutečnou osobnostní proměnu. Ta je většinou velmi tichá, intimní a vnějšímu světu skrytá.
Snaha o aplikaci leadershipu vyvěrá z práce na kořenech – na podstatě našeho myšlení, které určuje náš charakter a vytváří „brýle“, přes které se díváme na svět. Bylo zajímavé např. pozorovat postoje některých ředitelů, kteří se poprvé setkávali s reformními kroky kurikulární reformy v ZUŠ. Vždy v nějaké konfrontaci, s potřebou změnit zažité vzorce uvažování, odhalili ze své osobnostní podstaty více než pouze požadovaný odborný názor.
Ve starém Řecku filozofové, kteří mluvili o procesech přesvědčování, řadili za sebou slova podle důležitosti – ethos, pathos a logos. Ethos je osobní integrita a důvěryhodnost. Pathos představuje empatii a komunikaci. Logos je deduktivní část naší osobnosti. Přesně v tomto pořadí se aplikuje leadership i o mnoho set let později. Lidé zkrátka plně uvěří vašim slovům, pokud vy sám tato slova „žijete“ ( jak radil učitel jazzu).
Stephen R. Covey je jeden z největších světových odborníků na management a jeden z nejznámějších propagátorů leadershipu. Přes 40 let pracoval s nejrůznějšími organizacemi a podniky po celém světě a k nutnosti nejprve provést vlastní, osobní změnu před změnou „firemní“ uvádí:
Většina zásadních změn v podnikové kultuře – takových, které daly vzniknout výjimečným organizacím, jež si uchovávají trvalý růst, prosperitu a světový přínos – začala u jedné osoby. Někdy takovým člověkem byl generální ředitel nebo prezident společnosti. Velmi často jím však byl někdo jiný – kvalifikovaný pracovník, řadový manažer nebo něčí asistent. Bez ohledu na své postavení tito lidé nejdřív uskutečnili změnu u sebe, která pak začala ovlivňovat jejich okolí (změnu zevnitř ven).
Jejich charakter, kvalifikovanost, iniciativa a pozitivní energie, krátce řečeno jejich morální autorita inspirovala a pozvedla ostatní. Měli silně vyvinutý pocit identity a druzí si jich všimli. Dostali větší odpovědnost, přibrali si nové úkoly a opět měli výsledky. Více lidí zpozornělo a začalo se o ně zajímat. Členové vrcholného vedení se chtěli seznámit s jejich nápady – čím to, že toho tolik dosáhli. Pozornost všech se obrátila na ně a na jejich vizi. Stali se ostrůvkem ve snaze o dokonalost v moři průměrnosti. A to způsobilo „nákazu“.
Také vám připadá, že jsou to slova pozitivní, nadějná, přinášející nadhled a perspektivu? Slova, která nemohl říkat člověk, který prožil většinu života v našem malém „českém“ prostředí? Slova člověka, který neví, co je všudypřítomná závist, účinná pomluva či obliba kritizovat toho, kdo pracuje více než ostatní? Tento úhel pohledu totiž není postaven na nějakých pravidlech a zásadách přejemnělé nebo pokrytecké morálky a etiky. Tento pozitivní úhel pohledu totiž ctí něco jiného, co s hodnotami, jakými jsou morálka a etika, nemá nic společného! Jde o přírodní zákonitosti, které se zkrátka vždy vyplácejí, a to i navzdory třeba té „české“ nátuře. Jsou to přirozená „přírodní“ pravidla, na kterých je vlastně leadership postaven.
A o jaká pravidla a zákonitosti jde, si povíme příště.

Související dokumenty