Hrátky s hudbou plnoleté

V pohádce je jako v ráji,
všechno se tam může stát,
drak princezně v černém háji
ze šlehačky staví hrad.

Ohniváku kape z šosu
a vodník je na suchu
živáček vzal smrtce kosu,
kráva lítá ve vzduchu.

S pohádkou se dobře žije,
i největší filuta,
s kterým jindy čertík šije,
mlčí, ani nedutá.

Nad pohádkou dech se tají,
v pohádkách se všechno smí,
čerti s andílky si hrají,
pejsci o kočičkách sní.

Když jsme před osmnácti lety začínali v Jeseníku s kurzem , byl to, i v měřítku naší republiky, zcela Kdyby nám tehdy někdo řekl, že se stane postupně kurzem velmi oblíbeným a vyhledávaným a že se jím budou inspirovat i v dalších městech naší vlasti, znělo by to našim uším podobně jako ta pohádka ve verších uvozující toto malé ohlédnutí, pohádka, které uvěří jen malé děti.

V minulých letech se našlo takových rodin vždycky alespoň patnáct, mezi nimi i takové, které přijížděly na náš kurs ze vzdálenějších vesnic, a

Aktivně prožité chvíle s dětmi se totiž nesmazatelně vpisují do vzpomínek obou stran a připravují prostor i pro méně „populární“ okamžiky rodinného života, společenství „jiných“ dětí a „jiných“ rodičů zase pomáhá vyjít z určité izolace, kterou někdy maminky na mateřské dovolené trpívají, a vidět věci objektivněji.

Kurz navštěvovaly po určitou dobu i děti z jesenického dětského domova, což bylo pro všechny velmi důležité i po sociální stránce – ta hrála, a stále hraje, velmi důležitou, a vedoucí kurzu vědomě budovanou, roli.

Od prvního nápadu a hledání té nejlepší podoby pravidelných setkání uplynulo už opravdu osmnáct let, myšlenka, která stála u zrodu tohoto kurzu, je ale pořád stejná – umožnit dětem a jejich rodičům (či prarodičům) co nejhezčí vstup do nádherného a mnohovrstevnatého světa hudby, který by mohli podniknout společně, a spojit se tak v úplně jiné rovině než v běžném životě. Kurz je od počátku určen pro děti předškolního a mladšího školního věku, tzn. dětem od tří až čtyř let po děti desetileté, přihlášení rodiče jsou připraveni na to, že

Mladší sourozenci pochopitelně také nechybějí a dotvářejí tak kolorit našich setkání nejen svým pláčem či smíchem, ale také bojem o „nejlepší“ bubínek nebo zaparkovanými kočárky a dudlíky padajícími na zem v nejméně očekávaných okamžicích.

i rodiny samotné. Dík za dlouholetou podporu tomuto atypickému kurzu i za to, že se můžeme scházet v akusticky vynikajícím sále jesenické Kaple, patří pořadateli – Městským kulturním zařízením Jeseník, u kterého se jednotlivé rodiny vždy na začátku školního roku přihlásí a zaplatí kurzovné na celý školní rok. Model volného vstupu s jednorázovým vstupným se neosvědčil.

Podle výše uvedených skutečností je jistě zřejmé, že při našich setkáváních nemůže jít o výuku v klasickém slova smyslu, i když se pracuje v určitých tematických celcích, např. roční období, řemesla, zvířátka, zdraví a nemoc atd. S ohledem na široké věkové rozpětí účastníků ( někdy i šedesát let) a jejich počet (nejméně dvacet lidí v sále) musí mít vedoucí kurzu nejen značně pevné nervy, ale také velkou škálu náhradních činností a her, pokud by se připravená hodina, sestavená z kratších celků zaměřených na rozvoj pěveckých, rytmických a pohybových dovedností, začala z nějakých důvodů „hroutit“, i to se ale občas stává a musí se s tím počítat.

Odměnou za náročnou přípravu na tato setkání a ustavičné hledání nových cest k hudební výchově je ale dlouholetý pocit smysluplnosti a radosti z toho, že se, ač se to zdálo před osmnácti lety jako utopie či pohádka, kupodivu najde ještě stále dost těch, kteří odloží svůj stud, nechají se vést do světa hudby, fantazie a hravostia baví je vymýšlet si, co se asi pak stane s hradem ze šlehačky a čím utřeme Ohniváku jeho kapající šos...