Dne 24. června 2014 se návštěvníci Hradčanského náměstí v Praze stali svědky mimořádné události. Na odpoledních open-air koncertech se přítomným představilo unikátní stočlenné symfonické těleso, ve kterém zasedli členové České filharmonie společně se žáky základních uměleckých škol ze čtyř krajů Čech a Moravy.
Cvičte, stojí to za to!
Bc.
Miroslav
Pikhart
ředitel ZUŠ Klapkova
Pod taktovkou Ladislava Ciglera zazněly skladby českých autorů Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Na posledním ze tří koncertů řídil provedení 1. věty Dvořákovy Novosvětské šéfdirigent České filharmonie pan Jiří Bělohlávek. Záznam z koncertu natočila Česká televize a odvysílala jej na svém celoplošném kanálu ČT art.Třemi koncerty tak vyvrcholil společný projekt Asociace základních uměleckých škol ČR a České filharmonie.
Myšlenka navázat spolupráci AZUŠ ČR s ČF se zrodila na jaře roku 2013.
Byla inspirována předchozí spoluprací generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka s brněnskými základními uměleckými školami v době, kdy stál v čele Brněnské filharmonie. Hned první schůzka zástupců AZUŠ ČR s panem Marečkem přinesla své ovoce. Jejím výsledkem byla dohoda uspořádat koncert velkého symfonického tělesa složeného z vybraných žáků ZUŠ a hráčů České filharmonie.Hlavní bylo řečeno a už zbývalo „jen“ zajistit finanční prostředky, z více než 480 ZUŠ vybrat potřebný počet hráčů příslušných nástrojových skupin, pro spolupráci získat hráče ČF, ze všech vytvořit symfonické těleso, nastudovat vybraný program, zajistit vhodné místo pro zkoušení, provedení koncertů, ubytování pro účastníky a několik dalších „drobností“ souvisejících s realizací projektu. Zdá se to až neuvěřitelné, ale díky nevšední vstřícnosti a ochotě ke spolupráci všech zúčastněných se nakonec vše podařilo zvládnout bez znatelnějších turbulencí a v termínu.
Do konce roku 2013 byl připraven návrh programu, leden a únor následujícího roku zabrala příprava notových materiálů a od března 2014 započalo samotné studium skladeb v jednotlivých základních uměleckých školách, jejichž žáci se projektu účastnili. Celá příprava pak vrcholila třídenním soustředěním celého orchestru v Praze. Nastudování a provedení vzal na svá bedra pan Ladislav Cigler, dirigent Filharmonie mladých Praha. Pro zkoušky mělo těleso k dispozici zkušebnu Českého národního symfonického orchestru a Dvořákovu síň Rudolfina, ve které proběhla poslední část zkoušek, včetně zkoušky generální. Na ní se orchestr také poprvé setkal s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.
Dlužno zmínit, že před příjezdem do Prahy si mnozí ze zúčastněných nedokázali představit rozsah celého projektu. Až při společných zkouškách a během koncertů zjistili, čeho jsou vlastně účastni a jaká se jim naskytla příležitost. Prožitek také dotvářel na první pohled nesouvisející program – společný výlet parníkem po Vltavě. Vždyť pozvolna plout pod Vyšehradem, odkud Antonín Dvořák i Bedřich Smetana členy orchestru sledovali, umocnil snad v každém mladém hráči sílu české hudební tradice, historických souvislostí a vlastní sounáležitosti ke všemu, co naši předchůdci dokázali a vytvořili.
Z prvotní abstraktní představy výletu do Prahy, kde „se bude hrát“ na náměstí s filharmoniky, vyrostl zážitek složený z jednotlivých konkrétních situací – všichni kolem hrají výborně, filharmonik je také člověk z masa a kostí, který mi dokáže poradit s dechem, se smykem či ochotně předvést, jak na to, a navíc, má smysl pro humor, je vlídný, má pochopení a bere mě jako rovnocenného, a přitom toho tolik zahraje... A atmosféra zkoušek, generálka v Rudolfinu s panem Bělohlávkem, který dirigoval zpaměti – mohli jsme na něm oči nechat. Na druhou stranu zúčastnění učitelé, organizátoři, filharmonici a dirigenti byli nabíjeni nesmírně zodpovědným přístupem mladých hráčů – jejich dychtivé oči a mysl nenechaly žádného dospělého na pochybách, že otřepaná fráze o tom, jak je „ta mladá generace hrozná“, zde prohrává na celé čáře.
Celkovou atmosféru společné přípravy koncertu lze nejlépe ilustrovat některými reakcemi zúčastněných žáků ZUŠ:
„Jednou budu svým vnoučatům vyprávět, jak jsem hrála pod panem Bělohlávkem.“ – „Jak sám pan Kadlec řekl:,Zde se mohou stát všelijaké věci.’ A já musím přiznat, že jedna z nich se stala mně. Ano, zamiloval jsem se. Do Dvořákovy Deváté symfonie.“ – „Doufám, že jsme splnili alespoň částečně očekávání, která organizátoři do tohoto projektu vložili. Mé očekávání bylo předčeno. Děkuji.“ – „Pan dirigent Cigler dokázal všechno vysvětlit tak, aby to pochopil i takový vidlák jako já. Naše koncertní filharmonička byla úžasná a odpouštěla mi mé zálety do jiných tónin. Fascinovalo mě, že hraje bez pavouka, protože je to fakt COOL.“ – „P. S. Pro budoucí účastníky: Cvičte, stojí to za to!“
Na závěr nezbývá než poděkovat České filharmonii za otevření svých dveří, za které mohou mladí muzikanti nejen nahlédnout, ale především do nich mohou vstoupit a prožít za nimi tak jedinečné chvíle, pocítit obrovskou sounáležitost s ostatními, umocněnou atmosférou města, ve kterém kráčeli velikáni naší české hudby. Buďme šťastni, že současné vedení ČF v čele s panem ředitelem Davidem Marečkem zařadilo do programu příští 119. sezóny koncert za účasti žáků ZUŠ a filharmoniků, kterého se budou moci účastnit žáci ZUŠ z dalších pěti krajů České republiky.