Cena AZUŠ 2013 - cena pro znalost i zralost

Například senátor Marcel Chládek přítomné ujistil, že základní umělecké vzdělávání je pevnou součástí regionálního školství, ředitel odboru financování MŠMT Petr Špirhanzl zmínil úspěšnou cestu ZUŠ při tvorbě ŠVP, inspektor Petr Drábek pobavil svým neotřelým pohledem na ředitele ZUŠ¹⁾, prezidentka EMU Helena Maffli prezentovala unii jako evropskou organizaci, která je zastřešující, a prezidentka AZUŠ SR Anna Gondášová nám předala zkušenosti ze Slovenska, které jsou zastrašující.

Na co se v odpoledním čase vystoupení hostů valné hromady těším vždy já, jsou trochu nadčasové zdravice držitelů Ceny AZUŠ, kteří již tradičně navštěvují valné hromady a také tradičně dostávají prostor k vyjádření. V programu nabitém aktuálními poznatky a naléhavými zprávami je najednou možné slyšet osobnosti, které možná již nemají tu zcela současnou „znalost“, ale přinášejí ve svých vystoupeních něco jiného – totiž potřebnou zralost.

Mezi neoddiskutovatelné osobnosti prostředí ZUŠ jistě patří držitelka Ceny AZUŠ paní PaedDr. Milena Fenclová,která v Kutné Hoře sice vzpomínala na své porevoluční působení na MŠMT, ale pozorný posluchač mohl mezi řádky zaznamenat jasný vzkaz – nebojte se a nedejte se! Vzácný příklad, jak může (nebo snad tenkrát mohl) pracovat ministerský úředník (i bez zákona o státní službě) ve prospěch svěřených institucí a zároveň neztratit svoji osobní integritu. Pan též vystoupil – a musím přiznat, že už v dobách, kdy ještě nebyl držitelem Ceny AZUŠ, mi přišlo, že jde o muže, který jako jeden z mála má schopnost, při veškerém tom každodenním „broušení pil, ostření seker a pachtění se hlubokým lesem lobbování a administrování,našich ZUŠáckých zájmů’, vylézt na ten nejvyšší strom a zvolat:,Pozor, jsme ve špatném lese!’.“

I pan nezklamal ve „zralosti“ pohledu a zmínil, že jsme nyní součástí velké rodiny (EMU), a myslím, že by nebylo na škodu, kdyby si jeho připomínku uvědomily i jiné vrstvy české společnosti než jen ředitelé a učitelé ZUŠ na valné hromadě. Vrstvy, které často za obhajobou těch „pravých českých národních zájmů“ povzbuzují spíše ty nejhorší národní rysy a ve vlastním společenství Evropanů (kde se jim nemůže nic stát) ostatním „statečně“ okopávají kotníky. Jsem rád, že do společnosti „zralých“ držitelů Ceny AZUŠ dnes patří i ředitel ZUŠ Klapkova v Praze 8, pan Bc. Miroslav Pikhart. Již v roce 1999 byl jedním ze zakládajících členů asociace a také prvním tajemníkem. Podílel se tak na tvorbě Stanov AZUŠ ČR, spoluvytvářel a připomínkoval nejrůznější legislativu týkající se ZUŠ a především absolvoval nespočet jednání a „vyjednávání“ ve prospěch našich škol.

Málo se ale možná ví, že kolega Pikhart je vedle své „funkcionářské“ práce i vynikající houslový pedagog, jehož výsledky nás mohou opravňovat k pochybnostem, zda takového učitele není na ředitele školy trochu škoda *. Vsadím se, že jeho samotného, po některých jednáních AZUŠ či útrapách v ředitelské funkci, tyto úvahy napadaly také. Ostatně v současné době se pracuje na podobě nového kariérního řádu a jedním z koncepčních problémů, se kterými se tvůrci potýkají, je, jak nastavit systém, kde výborný pedagog je natolik výborný, že postupuje v hierarchii školy, až je z něj ředitel, čímž v důsledku chřadne konkrétní vzdělávání na škole (nejlepší učitel totiž již neučí – řediteluje). Především na malých školách a v menších městech je to skutečně pozorovatelný problém. Jsem rád, že kolega Mirek takovýmto případným úvahám nepodlehl a že jeho zkušeností může nadále využívat jak prezidentka AZUŠ, tak i samotná Rada. Jsem ale přesvědčen, že v určité oblasti zůstává námi kolega Miroslav Pikhart výrazně „nevytěžen“.

Jeho uvážlivé vystupování, trvání vždy na zásadách vzájemně slušné komunikace (málokdy jsem zažil, že by při diskusi skákal do řeči), dodržování smluvených pravidel i jistá noblesa při jednáních by pro nás mnohé mohly být příkladem. Vím, že toto „trvání si na formě“ není často pro lobbistickou práci asociace příliš efektivní a účelné, ale pro vzájemnou komunikaci mezi námi by bylo určitě prospěšné a minimálně by nám jako ředitelům uměleckých škol slušelo.

Na slavnostním předávání Ceny AZUŠ mimo jiné uvedla:

Že loňské rozhodnutí Rady udělit Cenu AZUŠ ČR panu Miroslavu Pikhartovi bylo velmi správným rozhodnutím, které doufám přišlo i v pravý čas, jsem si naprosto jistý. Myslím, že nejen za pražské ředitele, kteří kolegu Pikharta navrhli, mu mohu popřát už jen dostatek zdraví, protože práce pro ZUŠ některé z nás opotřebovává více než jiné. Zda ale jako Rada AZUŠ pracujeme dobře, když si v oblasti ekonomické problematiky dnes neumíme představit nikoho, kdo by mohl kolegu Pikharta nahradit, tak to už si tak jistý nejsem. Třeba nám ale jen chybí nějaký ten Kohout, co umí vylézt na nejvyšší strom a zvolat: „Pozor, někoho takového, jako je Mirek, jednou budeme potřebovat!“.