V rámci výuky na našem gymnáziu byl již před lety zaveden předmět profesní volba, který středoškolákům pomáhá uvědomit si jejich další možnosti po ukončení studia a který je pevnou součástí ŠVP G. Probíhala v něm teoretická výuka, v níž jsme se snažili upozornit nejen na administrativní překážky studia, a stejně tak jsme zařadili předávání praktických zkušeností. V rámci těchto hodin docházeli do školy absolventi gymnázia, kteří upozorňovali na úskalí studia na vysoké škole.
Původně byl předmět řazen až do posledního roku studia. Po zpětné vazbě od vyučujících i studentů jsme profesní volbu přesunuli do ročníku předposledního a začali jsme ji silně orientovat na výběr vysoké školy. Jako jedna z nejefektivnějších cest se nám jeví stáže samotných studentů na vysokých školách. Cesta k nim byla trnitá a pro učitele, kteří je zajišťovali, velmi obtížná. Náš prvotní záměr, kdy jsme studenty nechávali vybrat si vysokou školu úplně volně, nefungoval. Některé vysoké školy neměly a do dnešních dní stále nemají zájem o žádné propojení s potenciálními studenty; často se jedná o obory, u nichž je velký převis zájemců. Neplatí to však všeobecně a naše zkušenost napovídá, že je třeba hledat správného člověka, který má pro věc pochopení, a je jedno, na jaké pracovní pozici působí.
V průběhu let jsme tak přešli na model, kdy studentům nabízíme přibližně 16 fakult, na kterých se nám podařilo „uchytit“. Režim se ovšem liší fakulta od fakulty. Ideální situace z našeho pohledu panuje na 3. lékařské fakultě UK. V rámci jejího vlastního programu dostane náš student přiděleného studenta z prvního nebo druhého ročníku VŠ. S ním absolvuje celý týden podle jeho rozvrhu na fakultě. Velmi obdobnou zkušenost máme například z FIT na ČVUT a dalších. Na některých jiných školách naopak fungujeme pouze za pomoci jednotlivých vyučujících, kteří jsou ochotni zaštítit svým jménem program pro naše studenty. Jedná se například o Právnickou fakultu UK.
Do budoucna máme však o podobu stáží obavu. Většina vysokých škol spouští svůj model stáží, začínají nabízet například program „staň se vysokoškolákem na jeden den“, a náš model, který jsme mnoho let pracně budovali, přestávají podporovat. Chápeme vysoké školy, i ony se snaží unifikovat a dát všem studentům stejné startovací podmínky. Pro nás jako vedení střední školy je situace horší v tom, že neuvolníme v jednom týdnu všechny studenty z daného ročníku, ale chybějí v různou dobu napříč celým rokem dle vypsaných akcí jednotlivých vysokých škol.
Rozhodně nechceme tvrdit, že týden na vysoké škole je dostatečnou přípravou na budoucí studium a jediným a rozhodujícím podnětem. Věříme však, že v kombinaci s akcemi ve škole a vlastní zkušenostní z dnů otevřených dveří může jedince výrazně motivovat k výběru školy a zlepšit jejich zájem o daný obor.
Studenti po návratu ze stáží píšou reflexi. Tu vidíme jako důležitou součást, protože mnoho studentů si uvědomí, že jejich vysněná škola není správnou volbou. I toto zjištění považujeme za velmi důležité. Z našeho pohledu je výborné, že studenti nahlédnou do studijního tempa vysoké školy a začínají si uvědomovat, kde musejí přidat, na jaké věci se soustředit. To vše rok před přijímacími zkouškami.
Bylo by skvělé, kdyby se podařilo vytvořit obecně platný model spolupráce mezi středními a vysokými školami. Tato cesta k němu nevede, protože při obrovském zájmu o vybrané fakulty by se vysokoškoláci věnovali pouze svým potenciálním kolegům. Je podnětem k zamyšlení, zda jsme jako střední školy schopni vymyslet model, který by mohl fungovat obecně a který bychom mohli nabídnout vysokým školám ochotným spolupracovat.
Níže uvádíme dva příklady reflexe stáží od studentek naší školy.
Studentka K. Š.
První den byly mé kroky poněkud rozpačité, nicméně neúprosně směřovaly k fakultě ***. Během cesty mě nemilosrdně sužoval pocit úzkosti, asi nejspíš proto, že doposud jsme věděli o končícím studiu na střední, ovšem tohle byl první reálný a nezvratný důkaz.
První pocity ze stáže tedy byly poněkud zahaleny do strachu z budoucnosti. Nicméně moje první obavy pomohla rozptýlit paní ***, která byla stejně přívětivě nápomocná jako při domluvě přes e-mail. Během celé stáže mi pomáhala s orientací po škole i v rozvrhu prvního ročníku. Velmi přívětivého a chápajícího chování jsem se dočkala nejen od paní ***, ale i od všech kantorů, do jejichž vyučování jsem měla možnost nahlédnout, dokonce mnoho z nich bylo nápadem stáží velmi nadšeno a mnozí z nich pak svou pozornost věnovali více mně než svým studentům. Co se tedy obecně týče přístupu školy k zájemcům o studium, mohu toto kritérium hodnotit velmi dobře - od personálu na vrátnici až po vedoucí ateliéru a přednášející. Ať už jsem se kohokoli ptala na cokoli, mé dotazy ohledně přijímacího řízení i samotného studia na škole byly vždy zodpovězeny se vším všudy. Zbytek informací jsem si pak zjistila od studentů samotných.
Během navštěvování *** jsem se dostala na několik přednášek. Některé byly zajímavější, jiné zase méně. Nejvíce mě pak fascinovala naprosto základní věc - že se to všechno týká nějakým způsobem vytváření designu a umění. Asi samozřejmá věc při výběru tohoto oboru, ale pro mne, jakožto studentku všeobecného gymnázia, to bylo jako vidění. Moje obava, že se budu muset děsit předmětů, které mě nezajímají, naprosto mizí, protože budu studovat to, co mne baví. Tato myšlenka je možná elementární, ale při procentu studentů, kteří se hlásí na ekonomky a podobné obory, si myslím, že je to sice myšlenka základní, nicméně zdaleka ne každý na ni pamatuje, když vybírá budoucí zaměstnání.
Kromě přednášek mi dokonce bylo dovoleno se zúčastnit i některých cvičení. Což je vlastně asi ta nejužitečnější zkušenost, jakou mi škola nabídla. Při prvním cvičení jsem absolvovala celý den kresby. Jelikož měli studenti prvního ročníku zrovna figurální cvičení kresby, náplní dne byl velkoformátový akt, a protože se jedná o složitější dovednosti, díkybohu jsem se s profesorkou domluvila na separátním kreslení zátiší. I přes obavy z mých nedostatečných zkušeností a talentu se mi podařilo s přihlížením profesorky vytvořit poměrně dobrou kresbu, zároveň jsem ale měla i možnost přihlížet tvorbě studentů. Jako
bonus
jsem si ještě odnesla několik teoretických skript o kresbě a rady na cvičení kresby doma s možností zpětné konzultace.V druhém cvičení jsem pak měla šanci nahlédnout do návrhových ateliérů, kde jsem se opět setkala s přívětivým počínáním ze strany kantora, přičemž vše ohledně náplní hodin i celého studia mi opět bylo vyčerpávajícím způsobem zodpovězeno.
Když to vše shrnu: Ve škole jsem se cítila jako ryba ve vodě. Má týdenní stáž tedy pouze potvrdila to, v co jsem doufala, a kromě zkušeností mi týden přinesl nejen motivaci, ale i kontakty na studenty a některé kantory, kteří mi nabídli konzultace k přípravám na příjímací řízení. A stejně tak, jako se mi první den nechtělo do školy jít, poslední den se mi toto studium nechtělo opouštět.
Studentka E. K.
Chtěla bych se s vámi podělit o svůj záživný týden na ***. Vím, že vina není na straně školy, proto své líčení zážitku zkrátím. Jsem velice nespokojena se systémem, který na *** funguje, a mimo jiné ani nemluvím o místě, na kterém je škola umístěna. Začnu prvním dnem, kdy jsem se ocitla ve velkém kongresovém sále plném studentů. Přednáška byla o psychologii. Naše snaha o pozornost na přednášce, která se týkala vnímání a pozornosti, byla veliká, ale z přednášky jsem si nic neodnesla, protože student zprava si krájel jablko, student zleva se díval na film a všichni ostatní studenti před námi nedávali pozor a spousta z nich si i prodlužovala svou noc. Přednášející s krátkou semišovou sukní a s očními stíny, že se člověk skoro lekl, jestli jí doma někdo nedal pěstí, si pokoušela udržet pozornost studentů svými otázkami, na které bohužel nikdy nedostala odpověď.
Vzhledem k tomu, že jsem měla na rozvrhu ve středu volný den, aktivně jsem se domluvila s vedoucí oboru, že můžu navštívit i jiné přednášky. Ve středu jsem je tedy navštívila. Byla to velice záživná přednáška, ale bylo těžké se udržet vzhůru u dokumentu o krachu americké banky Lehman Brothers. Když už jsem přestala ovládat své svalstvo, zaujala mě hláška slečny přede mnou:
„Ty vole, to je mazec.“
Třetí den jsem šla na přednášku o sociologii, kterou uváděla ***. Bohužel všechno četla a studenti ji ani po jejím upozorňování nevnímali, což dospělo k tomu, že jich šest vyloučila z přednášky.
Čtvrtý den, tedy dneska, jsem vstávala v 6:30, abych stihla ranní přednášku. Čekali jsme před posluchárnou. Pro jistotu jsem se ujistila u pána na informacích, že se přednáška koná. Čekali jsme tedy i 45 minut po začátku přednášky před posluchárnou, protože by mě už ani neudivilo, že by přednášející přišel pozdě. O tom jsem se totiž ještě vůbec nezmínila. Přednášející si chodili o 10 až 15 minut dříve nebo později, a to ani nemluvím o studentech, kteří si odcházeli a přicházeli, jak chtěli. Když jsem tedy pochopila, že se přednáška asi nekoná, jela jsem hodinu a půl zpátky domů, abych vám napsala tento e-mail.
Jak jsem slíbila, ostudu jsem neudělala, ba naopak, studenti si ji zajistili sami. Udělala jsem si tedy rychlý a přesný obrázek o této škole. Děkuji za tuto možnost. Škola má ale i nějaká pozitiva, jako například velké množství sportovních hřišť. Nedokážu si představit, jak se z tohohle budu vzpamatovávat. Přeji vám hezký zbytek aprílového dne, i když tohle apríl bohužel není.