Silniční daň

V dotaze není uvedeno, o jaká vozidla se jedná, zda o vozidla, která podléhají dani silniční dle podmínek stanovených v § 2 odst. 1 zákona o dani silniční, nebo o vozidla, která podléhají dani silniční dle podmínek stanovených v § 2 odst. 3 zákona o dani silniční. Pokud by se jednalo například o vozidla, která podléhají dani silniční dle podmínek stanovených v § 2 odst. 1 zákona o dani silniční, pak se v případě veřejně prospěšného poplatníka ve smyslu zákona o daních z příjmů, který má tzv. úzký základ daně (tedy předmět daně z příjmů u takového veřejně prospěšného poplatníka se určuje dle § 18a odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb.), postupuje tak, že při užívání vozidla k dosahování příjmů dle § 18a odst. 2 zákona o daních z příjmů je povinnost k dani silniční za předpokladu, že je vozidlo k dosahování těchto příjmů používáno.

Podle § 18a odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů nejsou u veřejně prospěšného poplatníka předmětem daně příjmy z nepodnikatelské činnosti za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší. Činnosti, které jsou posláním těchto poplatníků, jsou stanoveny zvláštními předpisy, statutem, stanovami, zřizovacími a zakladatelskými listinami. V případě veřejně prospěšných poplatníků se splnění podmínky uvedené v § 18a odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů posuzuje za celé zdaňovací období podle jednotlivých druhů činností.

V případě, že náklady (výdaje) vztahující se k jednotlivé činnosti stejného druhu jsou vyšší než příjmy (výnosy), nejsou tyto příjmy předmětem daně z příjmů, a tudíž vozidla používaná pro tyto činnosti nejsou předmětem daně silniční. S tím pak souvisí i stanovení základu daně z příjmů. Pro účely zjištění základu této daně u takového veřejně prospěšného poplatníka je nutné porovnávat pouze zdanitelné příjmy a s nimi související výdaje. Ve smyslu § 18a odst. 4 zákona o daních z příjmů jsou veřejně prospěšní poplatníci povinni vést účetnictví tak, aby nejpozději ke dni účetní závěrky byly příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů, vedeny odděleně od příjmů, které předmětem této daně nejsou, nebo jde o příjmy od daně z příjmů osvobozené. Obdobně to platí i pro vykázání výdajů (nákladů). Pokud by však příjmy z nepodnikatelské činnosti tohoto poplatníka byly vyšší než výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti (tedy by se jednalo o ziskovou činnost) a k dosahování těchto příjmů by bylo používáno vozidlo, pak tato vozidla jsou předmětem daně silniční.

V případě zaměstnaneckých (soukromých) vozidel lze předpokládat, že byly myšleny osobní automobily, případně jejich přípojná vozidla, neboť zaměstnavatel za jiný druh vozidel povinnost k dani silniční jakožto poplatník nemá. Situace u těchto vozidel používaných veřejně prospěšným poplatníkem je obdobná. Pouze u zaměstnaneckých vozidel je na uvážení poplatníka-zaměstnavatele, zda je pro něj výhodnější užití denní sazby ve výši 25 Kč, nebo roční sazby daně u vozidla.

V dotazu se dále uvádí, že subjekt sice vykonává činnosti, které podléhají dani z příjmů, "např. nájem tělocvičny, ostatní nájmy apod.", nicméně dále je v dotazu uvedeno, že "pro tyto činnosti není vozidlo používáno". Nepoužívání vozidla (z dotazu není zcela zřejmé, zda se má na mysli soukromé zaměstnanecké vozidlo, nebo vozidlo, jehož provozovatel je veřejně prospěšný poplatník) k dosahování těchto příjmů je podstatnou skutečností.

V případě vozidel, která podléhají dani silniční dle podmínek stanovených v § 2 odst. 3 zákona o dani silniční, tj. vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice, platí, že tato vozidla jsou předmětem daně vždy.

Závěrem je třeba dodat, že je nutno vzít v úvahu nejen podmínky předmětu daně silniční, ale případnou možnost uplatnění některé z daňových úlev, např. osvobození, snížení sazby daně. V tomto ohledu odkazuji na § 3 a § 6 zákona o dani silniční.