Podle školského zákona platí, že všichni občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají zajištěn přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek. Současná právní úprava se snaží vzdělávání cizinců na našem území všemožně podporovat. Musíme si však uvědomit, že v České republice je úředním a hlavním dorozumívacím jazykem jazyk český. Ten se používá i jako vyučovací jazyk v základních a středních školách. Určitý výjimečný status má pouze jazyk národnostních menšin definovaných zákonem (polština).
Česká republika poskytuje žákům cizincům dostatečnou podporu. Bez snahy zdokonalit se v českém jazyce však studovat nelze
Mgr.
Štěpánka
Thérová,
vedoucí Oddělení všeobecného vzdělávání MŠMT
Pro každého občana ČR i cizince s dlouhodobým pobytem je závazné plnění povinné školní docházky, většinou formou vzdělávání v základní škole. Tomu je přizpůsobena i podpora vzdělávání cizinců formou kurzů češtiny organizovaných krajskými úřady.
Co se týká středního vzdělávání, účast v něm je dobrovolná a legitimně se předpokládá, že ten, kdo chce získat některý ze stupňů středního vzdělání v České republice, je připraven vynaložit i samostatné úsilí, aby v českém vzdělávacím systému obstál. Znamená to, že se bude vlastními silami, resp. s podporou rodiny aktivně zdokonalovat ve vyučovacím jazyce.
Tvrzení, že "uspět u přijímacího řízení je téměř vyloučeno", je nepravdivé a zavádějící. U oborů středního vzdělání s výučním listem není ze zákona povinným kritériem přijímacího řízení ani jednotná zkouška, ani školní přijímací zkouška. Kapacity jsou dostatečné a ředitelé přijímají uchazeče téměř výlučně na základě výsledků z předchozího vzdělávání. Během tří let strávených ve škole má každý student dostatečný prostor osvojit si vyučovací jazyk, aby potom zvládl např. nástavbové studium nebo všeobecně zaměřený obor vzdělání a získal střední vzdělání s maturitní zkouškou.
V případě, že se uchazeč, který získal předchozí vzdělání ve škole mimo území České republiky, hlásí na střední či vyšší odbornou školu, kde je český jazyk a literatura (ČJL) součástí přijímacího řízení, může mu být na jeho žádost tato zkouška prominuta. Uchazeč se pouze dostaví k pohovoru, kde se ověří znalost českého jazyka nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání. Tyto pohovory nemají striktně daná pravidla. Individuální parametry pohovoru podle nároků ředitele konkrétní školy a příslušného oboru vzdělání jsou podle názoru MŠMT k uchazečům vstřícnější. MŠMT v tuto chvíli připravuje úpravu dotčeného ustanovení § 20 odst. 4 školského zákona tak, aby se možnost prominutí přijímací zkoušky z ČJL týkala širšího okruhu uchazečů, tedy i těch, kteří se např. do 7. ročníku vzdělávali v zahraničí a teprve poslední dva roky před konáním přijímacího řízení byli žáky české základní školy.
Stále však zůstává základní předpoklad, že osoba, která chce úspěšně zvládnout střední vzdělávání v českém jazyce, tedy mj. porozumět obsahu předmětů jak všeobecně-vzdělávacích, tak odborných, a následně tyto znalosti aktivně využívat při výkonu profese, musí vynaložit maximální úsilí, aby se zlepšovala v úrovni znalostí a užívání českého jazyka. Nelze očekávat, že český vzdělávací systém umožní člověku vystudovat s tím, že zůstane nedotčen českým jazykem.
Co se týká maturity, současná právní úprava uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky z ČJL se jeví jako dostatečná, pokud žák celé čtyři roky středního vzdělávání usilovně a samostatně pracuje na zlepšování znalosti českého jazyka. Podmínky v České republice odpovídají nárokům na závěrečnou zkoušku z rodného/vyučovacího jazyka v oborech vzdělání ukončených maturitní zkouškou uplatňovaným ve velké části zemí Evropské unie.
Navíc platí, že pokud se uchazeč vzdělával alespoň čtyři roky v přecházejících osmi letech před příslušnou zkouškou ve škole mimo území České republiky, má podle školského zákona právo na úpravu podmínek a způsobu konání zkoušky ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura u společné části maturitní zkoušky tak, aby byla zachována rovnost přístupu ke vzdělání.
MŠMT si uvědomuje význam dlouhodobějších kurzů češtiny, které by u uchazečů cizinců s nedostatečnou znalostí českého jazyka posílily šance na úspěšné absolvování oborů středního vzdělání. V tomto směru je ale nutné zpracovat (nejen na resortní úrovni) návrh koncepce takové jazykové přípravy osob po splnění povinné školní docházky, včetně popisu adekvátního organizačního, personálního a finančního zabezpečení. Po schválení koncepce na vládní úrovni pak může MŠMT zpracovat věcný návrh novely školského zákona se zohledněním dopadů, které by taková změna přinesla, a předložit novelu k projednání oběma komorám Parlamentu ČR. S tímto krokem souvisí také úvaha, že čeština pro cizince by měla být zahrnuta jako povinná součást některých studijních programů učitelství (učitelství pro první stupeň ZŠ, učitelství českého jazyka a literatury pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ).
Na závěr je možné uvést statistická čísla: Ve školním roce 2007/2008 studovalo na středních školách v České republice 6 314 žáků cizinců, v letošním školním roce to je už 9 195. Jejich počet za posledních 10 let tedy stoupl o polovinu.