Platy nepedagogických pracovníků ve školství

Vydáno:

Platy na počátku roku 1990 byly velice nízké, ale byly v jednotlivých profesích a oborech stejné. Jakmile začaly vznikat tabulky pro jednotlivé profese, vznikaly také platové rozdíly. Již neplatilo, že zaměstnanci s vysokoškolským vzděláním a stejnou platovou třídou mají stejný plat, že účetní se stejným vzděláním a se stejnou náplní práce mají stejný plat, že například uklízečky se stejnou úklidovou plochou a stejnou náplní práce mají také stejný plat, ale například na úřadech měly uklízečky za stejnou práci navýšenou tabulku o 25 %. A tak bych mohla pokračovat dál... Jsem přesvědčena, že za stejnou práci by měli zaměstnanci dostávat stejný plat, a zvýšená náročnost a odpovědnost by měla být, tak jako doposud, ohodnocena příplatkem.

Pokud se vrátím k nepedagogickým pracovníkům ve školství, je tu celá řada profesí. Od sekretářek, účetních, správců počítačové sítě, vychovatelů v dětských domovech, vedoucích školních jídelen, kuchařek, pomocného personálu v kuchyních, školníků až po uklízečky. Některé z těchto profesí zařazených až po pátou platovou třídu nedosahovaly ani na minimální mzdu. Tato situace se ještě zhoršila, když bylo nařízením vlády rozhodnuto snížení tabulky v rozpočtové sféře o 10 %. Toto snížení mělo být pouze na jeden rok, který se ovšem nekonečně protahoval a ve skutečnosti se nikdy jednotné narovnání neuskutečnilo. Po několik následujících let se s velkou slávou přidávalo. Tu 4,5 %, tu 8 %, které ale nebyly přidány do tarifů, pouze do nenárokové složky platu.
Ředitel školy dostal rozpočet, ať už dostačující, či nikoliv, ale v první řadě z něj pokryl platy pedagogů, což je logické - jsou prioritou, a teprve zbytek šel na platy nepedagogických pracovníků. A když nic nezbylo, odebralo se jim osobní ohodnocení, pokud ještě vůbec nějaké měli. Z něj se totiž doplácelo do minimální mzdy. Někdy se dokonce nepedagogickým pracovníkům snižovaly pracovní úvazky.
Jsem ráda, že se nám po několikaletém úsilí konečně podařilo dosáhnout zrušení tabulky č. 1 a č. 2. Tak se alespoň částečně narovnaly platy nepedagogických pracovníků ve školství. Bylo by asi namístě za toto poděkovat, ale jsem na rozpacích. Vždyť vlastně teprve teď vláda napravuje to, kdy v roce 2010 v době krize snížila platy v rozpočtové sféře o 10 %. Po tomto snížení bylo celkem 135 tarifů pod minimální mzdou.
Ano, zrušení tabulky č. 1 a č. 2 je pro nás velice pozitivní. Ale když si uvědomíme, jak se za tu dobu zvýšily nároky na jednotlivé profese ve školství, tak mzda, kterou pracovníci ve školství dostávají, je stále velice ostudná. Nebudu teď hovořit o práci pedagogických pracovníků, která již tak byla psychicky velice náročná, a k tomu jim ještě přibyla schválená inkluze. Ale protože zastupuji nepedagogické pracovníky, upozorním na jejich problémy.
U všech těchto pracovníků se zvýšila pracovní zátěž. Účetní nestačí sledovat nové zákony a novely k těmto zákonům, školní jídelny dnes připravují většinou dva i tři druhy jídel na výběr a k tomu ještě zajišťují dietní stravování. Většina školních jídelen má takzvanou vedlejší hospodářskou činnost, kdy připravují stravu pro další subjekty - pro cizí strávníky, zajišťují její rozvoz, obsluhují školní bufety, zajišťují občerstvení pro různé příležitosti apod. To vše se stejným počtem pracovníků a za stejných platových podmínek a někdy s nepatrným příplatkem. K tomu všemu ještě přibyla neskutečná administrativa. Uklízečkám na školách neubyly úklidové plochy, ale kvůli nedostatku financí (rozpočtované na žáka) snižovali ředitelé počty těchto pracovnic. Ba naopak, za stejné peníze zvyšovali těmto pracovnicím úklidové plochy. Na velké škole, kde bylo 7 uklízeček, zůstaly po úpravě pouze 3, ale úklidová plocha školy se nezměnila.
Nejen pro ředitele škol, ale i pro vedoucí školních jídelen byl, a pořád ještě je, obrovský problém sehnat kvalifikované pracovníky, a to ve všech profesích. Řeklo by se, že pracovní doba ve školství, každý měsíc zaručený plat, a přece jenom trvalé zaměstnání nové pracovníky láká, je to ale jen do té doby, než jim sdělíte výši jejich platu.
Pokud slibované navýšení finančních prostředků nebude plně dofinancováno státem a bude se čekat, zda toto pokryjí krajské úřady, tak nechci být skeptikem, ale opět avizované navýšení se nepromítne do platů nepedagogických pracovníků. Mám velké obavy, jelikož mám informace z některých škol, že zatím nikde není rozpočtem pokryta schválená platová tabulka.
Pokud ředitel nebude mít dostatek finančních prostředků na pokrytí nové platové tabulky, odebere osobní příplatky nepedagogickým pracovníkům, kteří by je ještě doposud pobírali, a převede jim je do tarifů, aby tak dostál litery zákona. Pokud veškeré avizované navýšení platů nepůjde do tarifů, tak i nadále budou veliké rozdíly nejen v krajích, ale i v jednotlivých školách a školských zařízeních. Vždy bude záležet na řediteli škol, jak a komu přidělí osobní příplatek. Mám obavy, že se tak bude na většině škol osobní příplatek přidělovat ne za práci navíc, ale za to, jak je zaměstnanec u ředitele oblíben.
Jak jsem již v úvodu řekla, jsem ráda za alespoň částečné narovnání již tak ostudných platů nepedagogických pracovníků. Byla to cesta dlouhá a zdaleka ještě nekončí. V žádném případě nemůžeme být spokojeni. Jestliže máme svou práci vykonávat zodpovědně a bez stresu, chceme za svou práci dostávat také odpovídající plat.
Těší mě, že si konečně vládní představitelé a celá společnost začínají uvědomovat, že nepedagogičtí pracovníci ve školství jsou jeho nedílnou součástí. Jsou to všichni ti, kteří se starají o bezproblémový chod školy a školského zařízení a snaží se vytvářet pedagogům takové zázemí, aby bez stresu a zbytečných komplikací mohli vykonávat své obtížné povolání.
Na závěr mi dovolte, abych poděkovala všem těm, kteří za nás vyjednávají. Vedení ČMKOS, vedení ČMOS PŠ a všem jejich zástupcům. Také jednotlivým členům odborů, kteří nás podporují. Vím, že je celá řada těch, kteří se jen vezou a čekají, co za ně kolegové odboráři vyjednají.

Související dokumenty