Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.)

Na první pohled zcela obyčejná kopřiva, kterou mnoho z nás považuje za obtížný plevel. Na druhý pohled léčivka s neuvěřitelnými účinky. Kdyby lidé uměli ocenit její hodnotu, už dávno by ji prodávali. Rostlina s bohatou historií je opředená mnoha pověstmi. Už Římané si šlehali revmatické klouby svazkem kopřiv a pro zahřátí těla si drcené kopřivy přikládali přímo na tělo.

Naši předkové kopřivu odpradávna využívali pro ochranu, věřilo se například, že dokáže odehnat čarodějnice a zlé duchy. Hospodáři ji proto přidávali dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Zavěšená v domě platila za silný prostředek chránící před všemi nemocemi a nošená jako amulet odvracela zlo a nekalé síly udržela v bezpečné vzdálenosti. Zakopaná v rohu čerstvě zoraného pole pak chránila úrodu před housenkami a ptáky. I dnes kopřivu doporučují ekologičtí zastánci přírody k hubení škůdců a hmyzu na zahradě. Z období Velké Moravy pochází nejstarší nález textilu z kopřivy. Kromě plátna si z ní předkové vyráběli krajky, sítě na ryby, pytle či šípy, jejichž letky byly omotány kopřivovým vláknem.

Vyskytuje se ve vlhkých lesích, křovinách. Roste hojně u plotů, na rumištích, okrajích cest a silnic, na neudržovaných březích potoků a řek. Vyžaduje vysokou vlhkost půdy, polostín nebo slunné polohy. Daří se jí ve všech druzích půdy kromě těžkých jílovitých nebo velmi lehkých písčitých.

Kopřiva dvoudomá, zvaná též žahavka, je vytrvalá bylina, vysoká asi 50-70 cm. Přezimuje s pupeny při zemi. Má plazivý oddenek, z něhož vyrůstají přímé nevětvené čtyřhranné lodyhy. Pro listy je typický podlouhlý, na konci zašpičatělý tvar a ozubené okraje, vyrůstají vždy po dvou naproti sobě. Druhové jméno „dvoudomá“ prozrazuje, že mezi kopřivami jsou zvlášť rostliny se samičími a zvlášť se samčími květy. Kvete od června do října nenápadnými žlutobílými až nazelenalými kvítky. Plodem jsou vejčité nažky, které se rozšiřují větrem, nejčastěji se kopřiva množí podzemními výběžky oddenků.

Lodyha i listy jsou pokryty žahavými chloupky - trichomy. Při silném zvětšení vypadají tak trochu jako injekční stříkačka a obdobně se i chovají. Jsou to duté výrůstky, které končí hrotem, který je zpevněný oxidem křemičitým. Uvnitř je chloupek vyplněný kyselinou mravenčí a směsí histaminů a dvou nervových hormonů. Při kontaktu s pokožkou na ní hrot způsobí malou ranku a ihned nato se odlomí jeho křehká špička. Kyselina a ostatní látky poté proniknou do rány a způsobí místní zánět projevující se zarudnutím a svěděním. Při sběru je lepší používat rukavice.

Nejčastěji sbíráme listy a nať. Zřídka se sklízí květy a na podzim i oddenek. Nejkvalitnější je kopřiva sesbíraná v jarních měsících, nejlépe do konce května, kdy jsou léčebné účinky vyšší, a naopak rostlina neobsahuje tolik dusičnanů. Její sběr lze prodloužit do léta, v době před květem rostlin. Sbíráme za příznivého, suchého počasí. Vyhýbáme se prašným cestám i místům, kde se jí podezřele daří, tato místa bývají často zamořena dusičnany. Vhodná denní doba je odpoledne až navečer, pro zvýšený obsah látek.

Kopřivu sušíme volně v sítích, na dobře větraných místech, ve stínu, na půdách. Nesušíme na přímém slunci. Možné je dosušovat umělým teplem do 50 °C. Pokud listy nebo nať během sušení obracíme, tak velmi opatrně, snadno se drolí. Dbáme na tmavozelenou barvu, nesmí být černá. Kopřiva je náchylná k zapaření, kontrolujeme, zda neplesniví. Balíme ji do papírových nebo jutových pytlů či do uzavíratelných nádob. Skladujeme na vzdušných a suchých místech bez přístupu světla.

Z obsahových látek je nejdůležitější chlorofyl, který má protizánětlivý účinek, urychluje hojení ran a regeneraci pokožky poškozené ať už úrazem (popálení, poleptání, opaření), či chronickým procesem (proležení). Kyselina křemičitá působí močopudně, třísloviny mají protikrvácivý účinek a snižují hladinu krevního cukru i vysoký krevní tlak. Má protizánětlivé účinky, rozpouští ledvinové a močové kaménky, mírní pocení, čistí krev. V lidovém léčitelství se hojně užívá při chudokrevnosti, trávicích obtížích a léčbě cukrovky. Zevně se kopřivová tinktura používá proti svědivým vyrážkám, kopřivce, padání vlasů a nadměrně se mastícím vlasům. Odvar ze sušených listů pomáhá odhleňovat průdušky.

Mladé nejsvrchnější listy se upravují jako špenát, přidávají se do omelet, bramborových jídel, polévek, salátům, nádivek. Vařením, rozsekáním či pomletím se žahavost chlupů ničí a listy kopřiv jsou pak nejenom chutné, ale obsahují také vysoké množství proteinů a dalších látek. Do salátů se doporučuje listy krátce spařit vřelou vodou, zmizí její pichlavost.

Velkou hrst mladých vrcholových listů kopřiv krátce spaříme. Vložíme do nádoby na mixování, přidáme 1-2 stroužky česneku, hrstku vlašských ořechů (lze nahradit praženými nesolenými buráky, mandlemi, piniovými oříšky), asi 100 ml olivového oleje a rozmixujeme do zelené pasty. Podáváme s těstovinami. Tip: Italové si po uvaření těstovin ponechají asi dvě lžíce vody a v ní pesto rozmíchají.

1 lžíci řezaných listů a oddenku zalijeme 3 lžícemi 45 % lihu a necháme 14 dní stát na slunci v dobře uzavřené sklenici. Poté zfiltrujeme a zředíme 1/4 l vody. Roztokem masírujeme vlasovou pokožku.

Možná vás to překvapí, ale kopřiva poslouží i jako vynikající hnojivo. Vezmeme si nějakou nádobu nebo sud, do dvou třetin jej naplníme nasekanými čerstvými kopřivami, zalijeme vodou a přikryjeme. Jednou denně směs promícháme. Délka kvašení záleží na počasí, průměrně trvá asi 14 dnů. Konec kvašení poznáme podle zklidnění směsi, přestanou se tvořit bublinky. Směs přecedíme. Získáme tak silné a kvalitní (a hlavně přírodní) dusíkaté hnojivo. Aplikujeme jej ovšem zředěné 1: 10. Zředěným roztokem zaléváme zeleninu, jahody i stromy. Postřik přímo na listy má odpuzující účinky na mšice.

  Užitné části:             listy, lodyha, oddenek, květy
  Účinné látky:             chlorofyl, kyselina křemičitá, třísloviny aj.
  Vlastnosti:               zahřívá, žahá