Komunikace se strávníky

Vydáno:

Jako vedoucí školní jídelny jsem absolvovala nejedno školení. Chodím na ně ráda, protože se tam setkávám nejen se zajímavými lidmi, ale také se dozvím spoustu informací k tomuto povolání.

 

Komunikace se strávníky
Petra
Šoukalová,
vedoucí školní jídelny při ZŠ Zárubova Praha 12
Školení jsou různá, což jistě ví každá vedoucí stravování. Mezi moje oblíbené patří např. "Školní stravování - moderně a s rozumem", "Dietní stravování, jídelní lístky a doporučená pestrost", "Klíčové kompetence vedoucí školní jídelny, jídelní lístky a normování", "Implementace systému dietního stravování pro pracovníky příspěvkových organizací", "Odborný kurz ústavního stravování" či "Řízení školní jídelny", kde se mimo jiné dozvíte a snad si i připomenete, jak si zachovat svá práva. Například:
-
Mám právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně a za jejich důsledky sám zodpovědnost.
(je to můj život, co se v něm stane, záleží jen na mně)
-
Mám právo nenabízet omluvy ospravedlňující mé chování.
(jsem sama sobě soudcem, nemusím zdůvodňovat např. prodejci, proč si nekoupím jeho zboží)
-
Mám právo sám posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za problémy druhých lidí.
(v týmu vypadl hráč a já ho musím nahradit - přece je v tom nenechám)
-
Mám právo změnit svůj názor.
-
Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
(platí obecně - musím uznat, že druhý člověk může udělat i opakovaně chybu, měl bych vyžadovat přiměřenou náhradu či nápravu a nesmím na této chybě stavět a postupně tak opakovaně trestat)
-
Mám právo nevědět.
-
Mám právo být nezávislý na vůli ostatních.
(není nezbytné, aby mě měli všichni rádi /je to dokonce nemožné/)
-
Mám právo dělat nelogická rozhodnutí.
(na základě intuice, pocitu, nálady)
-
Mám právo říci "já ti nerozumím" a žádat vysvětlení.
-
Mám právo říci "toto nechci řešit, to pro mě není důležité".
(nemusím se snažit být ve všem nejlepší)
-
Mám právo se nechovat asertivně.
(pokud se rozhodnu nechovat se asertivně, je to opět moje rozhodnutí, pak ale nemohu být na nikoho naštvaný, že něco musím trpět - je to proto, že jsem se tak rozhodl)
Proč poukazuji právě na toto školení? Je důležité, jak přistupujete sami k sobě. Poté se takové chování odrazí též na kolektivu, ale také na strávnících i jejich rodičích. Pokud mohu zhodnotit svoji dosavadní praxi, pak jsem kladný přístup k lidem všeobecně začlenila do své práce. Samozřejmě bylo důležité seznámit se s kolektivem, který jsem převzala po předchozí vedoucí školní jídelny. Děvčata měla zajetá určitá pravidla, která jsem jim pomalu a postupně začala obměňovat se záměrem, že i já mohu mít svůj názor, svá pravidla, která se z mojí pozice musejí respektovat pro plynulý a bezpečný chod školní jídelny. Každý člověk je jiný a každý má právo vytvořit si svůj vlastní systém a pracovní postupy, aby nedocházelo k porušování zásadních pravidel školního stravování. Též je důležitá morálka pracovníků a na té je stále co zdokonalovat, jelikož svět se mění každým dnem a je důležité ho vnímat s těmito změnami a nezůstávat ve stejných kolejích. Protože to, co platí dnes, nemusí platit už zítra.
Postupem času, za dobu mého působení ve školní jídelně, se skutečně začaly věci hýbat a původní kolektiv, který zde byl již hezkou řádku let, se postupně rozpadal. Není se čemu divit. Moje nové požadavky mohly zaměstnancům připadat zvláštní, ale moc dobře jsem věděla, proč si za těmito postupy stojím. Navíc jsem se též časem dozvěděla, že v původním kolektivu byly nevyřešené problémy a jistá úcta a upřímnost byly narušeny externími vlivy, se kterými moje postupy při vedení kolektivu neměly vůbec nic společného. Proto jsem se rozhodla a nebála se vytvořit si svůj vlastní tým lidí. Bohužel tento tým lidí jsem dávala dohromady dlouhých pět let. Jak sami moc dobře víte, tito pracovníci školních jídelen byli a z mého pohledu stále jsou nedocenění, snažím se však v těchto lidech udržovat nejen zdravé sebevědomí, ale i zdravou morálku, nevyjímaje kladný vztah k této nelehké práci. Především musí dobře fungovat komunikace mezi celým kolektivem.
A tím se dostávám i k dalšímu nelehkému úkolu, a tím je
komunikace se strávníky,
rodiče nevyjímaje.
V předchozím čísle Speciálu pro školní jídelny jsem psala o "Soutěži o nejlepšího strávníka školní jídelny". Tím jsem započala své úsilí, jak se strávníkům, jako nová vedoucí, představit, aby věděli a dokázali rozlišit, kdo jsem a jakou pozici zaujímám. Dost často strávníci nemají ponětí, kdo a jakou pozici ve školní jídelně zastává, a ne jedinkrát se mi stalo, že mě oslovovali paní uklízečko, paní kuchařko nebo paní učitelko. Přiznávám, strávníků na naší škole sice není tolik jako v okolních školách, a tak jsem stravování pro začátek pojala jako rodinnou záležitost a naučila se znát jejich jména, kterými jsem je začala oslovovat. Takový přístup mi přijde více přátelský a strávníci ho ocenili a oceňují. Tento přístup si přisvojila také hlavní kuchařka a věřím, že ho vezmou za svůj i další kuchařka, která je u výdejního okénka každý pracovní den. Také pro děti vytvářím anketu. Pro každou třídu a jejich třídní učitelku vytisknu jednoduchý dotazník, kde se ptám, jakou polévku a hlavní jídlo by rádi strávníci viděli na jídelním lístku, které jim chutná, které vaří doma jejich rodiče, a aby tak obohatili chuťové buňky nás všech.
Dále zde máme tzv.
knihu přání,
která byla vždy v kanceláři u vedoucí školní jídelny. Později však byla provedena změna a kniha přání musela být vystavena přímo v jídelně. Tento krok se mi nezdál být úplně správný. Abych se vyvarovala případných anonymů, napsala jsem pro jistotu na první stránku této knihy vzkaz, a to následující:
Milý strávníku, prosíme, nepiš nám anonymně. My se také neschováváme před tebou a vždy tě rádi vidíme, když přicházíš. Vaření bereme s radostí a věř, že není vždy jednoduché zavděčit se všem. Tisíc lidí, tisíc chutí, tisíc názorů. Vážíme si tě a věříme, že ty nás také. Na anonymy nebereme opravdu zřetel.
Ze své zkušenosti mohu jenom říci, že kniha přání je velmi dobrý nápad a řada vzkazů mě potěšila. Ale našlo se bohužel i pár takových, kteří se nepodepisovali a pouze uráželi. Velmi mě tyto zoufalé vzkazy jednoho času trápily, však nenechala jsem se vyvést z míry a vždy odpovídala slušně a logicky, ač se mnohdy jednalo o anonymní vzkazy.
Bohužel se objevilo několik opravdu ošklivých zápisů a já se rozhodla knihu přání z jídelny opět vzít a uložit na původní místo v kanceláři vedoucí školní jídelny. Tedy ano, je dobré mít knihu přání, ale nenechávat ji volně ve školní jídelně a zapůjčit ji jen a pouze na vyžádání.
Jak sami vidíte, vše má své stinné i světlé stránky. Mně jde především o to, aby provoz ve školní jídelně byl co nejméně ve stresu, aby se nad vařenými pokrmy přemýšlelo a byla neustálá tendence vytvářet něco nového. Nesmím a nemohu opomenout ani rodiče strávníků, se kterými udržuji velmi dobré vztahy. Své strávníky, ale i jejich rodiče, musím chválit a jenom chválit, jak se snaží být loajální vůči zaměstnancům školní jídelny. Snažím se ve všech upevnit svůj názor a pohled na věc, jelikož jsem já tou pověřenou osobou, která má o dění ve školní kuchyni nejlepší přehled. Tedy vím, že je potřeba vyzdvihovat pracovníky školních jídelen. Je potřeba, aby věděli, že jsou podporováni a že si jich a jejich výkonů nevážím jenom já, ale i naši milí strávníci.
Komunikace se strávníky je nedílnou součástí školní jídelny,
a pokud mi bude i nadále umožněno se v této oblasti vzdělávat, pak se nevzdám svých metod a postupů, který můj kolektiv respektuje a neméně oceňuje. Za tento přístup jim patří velké díky.
Ještě mě napadá na závěr věta: "Za málo peněz, hodně muziky." Kdo ví a má zkušenosti ze školní jídelny, tak právě nyní pochopil, jaké úsilí musím vynakládat, abych zde udržela kolektiv, na který si strávníci již zvykli. Proto, když mohu, ráda své podřízené vidím pohromadě také mimo pracovní dobu, kdy je jako vedoucí ráda odměním něčím, co mají rádi. Naposledy se mi celý kolektiv usnesl na předvánočním setkání, které se konalo na Mírovém náměstí, a poté jsem je všechny pozvala na kávu a skvělý zákusek. A v tomto duchu bych i nadále pokračovala, pokud to jen bude možné. Protože komunikace se strávníky je stejně tak důležitá jako komunikace se zaměstnanci školní jídelny.

Související dokumenty