Zábavné hry

Děti každý den očekávají příležitosti, jak prožít něco zajímavého a neobvyklého. Pro vychovatele to znamená neustále hledat nové metody a formy, jak děti zaujmout.

Hra je pro děti nejoblíbenější a nejpřirozenější činností, během níž se ve vymezeném prostoru a čase pouští do řešení úkolů. Dává dětem možnost rozvíjet nejrůznější schopnosti a dovednosti. Hravá činnost poskytuje dostatek příležitostí pozorovat reakce dětí, jejich aktivitu, fantazii, nápaditost, tvořivost, samostatnost. V jejich průběhu můžeme pozorovat způsob uvažování, dát dětem příležitost projevovat se po svém, dětsky, přirozeně, naučit se spolupracovat v kolektivu dětí.

Děti se během nabízených aktivit učí vzájemné spolupráci, řeší určité situace, komunikují mezi sebou, přemýšlejí, diskutují. Aktivity zde uvedené učí žáky porozumět sobě i kamarádům, citlivěji chápat a ovlivňovat mezilidské vztahy.

Níže nabízené aktivity navozují atmosféru spolupráce, důvěry a tolerance. Jsou vyzkoušené v kolektivu dětí mladšího školního věku, a proto je nabízím pro inspiraci všem, kteří si je chtějí podle jednoduchého návodu vyzkoušet, a připravit tak dětem spoustu zajímavých her, které jsou zároveň zdrojem cenných informací o osobnostních rysech dětí a zároveň poskytují dětem zábavu a uspokojení.

Děti sedí v kruhu, vedoucí hry pantomimicky ukazuje a říká:

„Na zemi před vámi leží velká taška, kterou vidíte pouze pomocí fantazie. Já z ní budu vytahovat nejrůznější věci, které budu používat (zatloukat hřebík kladivem, loupat banán, rozbalovat svačinu, stříhat nůžkami aj.).

Baví vás hádat? Máte fantazii? Vaším úkolem je uhodnout, co právě předvádím. Kdo uhodne, postaví se. Předvádím tak dlouho, dokud všechny děti nestojí.“

Děti stojí v kruhu, jeden uprostřed má zavázané oči. Celá skupina zpívá písničku, ale každé dítě zpívá jinak silným hlasem. Hráč uprostřed musí poznat, kdo zpívá nejhlasitěji, jít k němu a dotknout se ho.

Účastníci hry tvoří smysluplné po sobě jdoucí věty, které začínají stejným písmenem jako písmena abecedy. Témata mohou být různá - pohádka, příroda, škola...

Velká karta na místě, malé karty (shodné s velkými) rozmístěné v prostoru. Družstvo hledá a nosí malé kartičky po jednom a přikládá k velkým. Jednotlivým družstvům měříme čas.

Dokážete si představit, že některé předměty mluví? Už jste někdy měli pocit, že vám nějaká věc něco říká? Televize - zapni mě, hračka - hraj si se mnou...

Co by řekly tyhle věci: zubní pasta, postel, prstýnek, mýdlo, stůl, míč, hračka...

Namalujte obrázky 3 předmětů a do bublin napište, co předměty říkají. Čí obrázky vás nejvíce zaujaly, proč se vám líbí, čím jsou nejzajímavější?

Děti vytvoří skupinku po třech a vylosují si 10 písmen abecedy. Ke každému písmenku přinesou jednu věc, která začíná uvedeným písmenkem. Následně věci - slova zapracují do scénky, kterou zahrají ostatním dětem.

Děti vytvoří dvojice a snaží se vymyslet vtipnou dramatizaci krátké říkanky. Aby říkanku oživily zvukově, mohou využít nejrůznější předměty, které naleznou blízko sebe. Využít lze i hru na tělo.

Děti sedí v kruhu. Když hraje hudba, posílají si po kruhu kolíček na prádlo. Jakmile hudba přestane hrát, ten, komu zůstal kolíček v ruce, vypadá ze hry.

Po kruhu lze posílat více kolíčků. Změníme kritéria. Kolíčky musí posílat po kruhu připevněním na oblečení, na ucho, na vlasy.

Hráč uprostřed má v ruce stočené noviny a těmi se ohání proti náletu komárů. Všichni ostatní jsou komáři, kteří poletují kolem hráče uprostřed a snaží se ho bodnout - dotyk prstem. Koho hráč zasáhne, ten vypadne ze hry.

Každé dítě přinese libovolnou menší věc (cca 25 kusů) a položí ji na lavici. Potom si věci všichni prohlédnou a jdou za dveře. Věci přikryjeme, aby nebyly vidět. Po návratu se snaží všichni věci nakreslit tak, jak ležely vedle sebe. Lze použít i nejrůznější přírodniny.

2 skleněné láhve, 2 krabičky zápalek. Skupina 6 osob sedí kolem stolu a rozdělí si stejným dílem zápalky, které střídavě pokládají na hrdlo láhve.

Dvojice se snaží vymyslet a napsat na papír v časovém limitu (7 minut) co nejvíce slov na písmena, která tvoří uvedené slovo.

Např. kopřiva - kolo, kloub, kaktus, oplatek, opice, prskavka, plakát, řepa, řetěz, inkoust, vana, aktovka

Pomůcky: tužka, papír, lepicí papír

Každý napíše na lepicí papír jméno osoby (zvíře), kterou ostatní dobře znají. Osobu nalepí někomu na záda nebo na čelo tak, aby dotyčný neviděl název postavy (spolužák, kamarád, pohádková postava, zpěvák, zvíře). Poté se ptají otázkami, na které lze odpovídat ano - ne, a snaží se vypátrat, koho představují.

Pomůcky: papír a tužka pro každého

Děti sedí v kruhu. Napište na papír 1 přídavné jméno popisující mužskou postavu. Pak papír přehněte a pošlete sousedovi vpravo. Teď dopište, o jakého muže se jedná (známá osoba, ředitel školy, soused...). Teď doplňte ženu, kterou muž potkal, potom doplňte, kde ji potkal, potom doplňte, co jí řekl, a potom napište, co mu odpověděla. Nakonec dopište, co se stalo.

Vyberte si mezi slovy vždy jedno:

Slova, která sis vybral/a, předej sousedovi vpravo a ten na daná slova napíše pohádku. Pohádku potom děti přečtou nebo zahrají ostatním dětem.

Kropenatá ropucha, slizký slimák, smrduté prasátko, vykolejený vláček...

Dítě stojí uprostřed kruhu a pokládá nejrůznější otázky. Ten, koho se ptá, musí na všechno odpovědět stejnou odpovědí, ale ve správném tvaru a nesmí se rozesmát. Když se rozesměje, pokládá otázky.

Příklad otázek: Co by sis dal k obědu? Odpověď: Kropenatou ropuchu.

Jedno dítě představuje smutné, umňoukané koťátko. Děti vytvoří před koťátkem řadu a koťátko velmi smutně alespoň třikrát zamňouká a tváří se zkroušeně.

V tom okamžiku se k němu přiblíží první hráč, pohladí ho po hlavičce a soucitně mu řekne: Ty mé malé, ubohé koťátko. Ten, kdo se zasměje, si vymění s koťátkem místo.

Každý si v duchu vybere jedno libovolné zvíře (kočka, myš, slon, komár, žirafa, pes, myš...) a vypráví o sobě. Nesmí ale jmenovat typická slova, která by zvíře prozradila. Pes - neuvádět štěně, štěkám...). Žádné zvíře se během hry nesmí opakovat.

Na každém z nás je něco milého. Někdo se hezky směje, jiný krásně zpívá, někdo hodně sportuje atd. Mám tě rád, Pavle, protože se hezky směješ, omotám klubíčko vlny kolem ruky a pošlu někomu dalšímu. Klubíčko musí doputovat ke všem členům skupiny. Jakmile se všichni vystřídají, začneme vlnu rozmotávat.

Jeden hráč honí. Ostatní, aby se před ním mohli zachránit, musí předvést ošklivý výraz obličeje, ale poté zkamení a nehrají do té doby, než je někdo vysvobodí. Vysvobozen může být dotyčný jen tak, že k němu přijde někdo jiný, pohladí ho po hlavě a řekne: „Ošklivko, vzbuď se!“. Jakmile se ošklivka probudí, stává se „honičem“, a pokud někoho chytne, chycený také honí.

Děti se postaví za sebe a každý se chytne toho, kdo stojí před ním. První v zástupu je hlava, poslední ocas. Jakmile začne hra, had se rozpohybuje, tělo se kroutí a hlava se snaží chytit ocas. Pokud se to podaří, poslední jde dopředu a hra se opakuje.

Všem dětem připravíme stejný obrázek (skřítek) a děti mají za úkol postavičku z obrázku co nejvýstižněji popsat. Postavičce mohou vymyslet jméno, charakteristické vlastnosti, určit její stáří, vymyslet, kde asi žije, jaké má přátele, co nejraději dělá...

Místo obrázku lze zvolit i plyšovou hračku, loutku. Tato varianta je vhodná zvlášť u menších dětí, z prvního a druhého ročníku.

Hry, které si můžete zahrát podle uvedeného popisu, jsou vyzkoušené při práci s dětmi ve školní družině. Každý si je může upravit dle libosti. Dětem se hry líbily, proto je nabízím k obohacení činnosti ostatním.