Vychovatelky - kategorie pomáhající profese

Toto jsou příznaky změny, která trvá více dní. Vychovatelka si této situace všímá. Je dobré si ověřit u rodičů svá pozorování a konzultovat případný postup.

Výňatek z výše uvedeného příběhu nám jednoznačně ukazuje několik důležitých věcí.

Výše uvedeným příběhem se konečně dostáváme k meritu věci, a to k pohledu na vychovatelku ve školní družině jako pomáhajícího pracovníka. Pomáhající profese jsou společně definovány tak, že kromě svých metod, přístupů, znalostí, postupů je nedílnou součástí výkonu práce i navázání osobního kvalitního a zdravého kontaktu. Mnozí známe ze své praxe některé vyhořelé zdravotní sestry, lékaře, sociální pracovníky, kteří nám necitlivě sdělují nějakou informaci. Informace sama o sobě není tak zlá, jako je zraňující přístup odborníka. V ten okamžik se v roli pacienta bojíme, jsme ve stresu a potřebujeme i tu sebemenší podporu. Ne získat pocit, že obtěžujeme.

Dospělá osoba má nástroje pro práci s takovou situací. Dítě ne, je nezralé a vyžaduje podporu a pomoc. Dítě je závislé a postupně se během svého zrání učí, jak s těžkými situacemi zacházet a zpracovávat je. Opačně můžeme říci, že pokud se dítěti ve správný čas nedostane potřebné podpory dospělého, dojde k tím většímu zranění. Čím větší "zranění" na počátku vývoje, tím větší "zranění" v průběhu zrání a v dospělosti. V případě, kdy dítě není podpořeno, cítí se vědomě i nevědomě zrazeno dvakrát. Nejprve samotnou situací, se kterou si neví rady, a dále tím, že je na ni samo.

Děti potřebují od dospělých pro svůj zdravý vývoj podporu a ukázky způsobů strategií řešení a chování. V takto vymezeném prostoru se seznamují s tím, co je správné a co ne. Co je účinné a co nikoliv. V družině je vychovatelka důležitou osobou. Zastupuje po určitou dobu rodiče. Oproti učitelce má také výhodu, že primárně nemusí vést děti k výkonu, tzn., že jejich vztah může být více osobní. Častá praxe ukazuje, že děti se v přítomnosti vychovatelky často rozhovoří o tom, co je trápí, co je těžké, ale také o tom, co jim dělá radost a co se jim daří.

V životě každého z nás se vyskytují těžké a složité životní situace. Nikdo z nás na ně není předem připraven. Ale od dětství každý z nás získává do pomyslné "tašky" celou paletu nástrojů, které může zkoušet používat pro konkrétní řešení. Někdy je funkční toto, někdy něco jiného. Základní učící prostředí je rodina jako celek, škola a případně družina a další prostředí, ve kterém se děti pohybují, a osoby, které tam jsou. Podstatné je však to, aby v jakési pomyslné tašce dítě obdrželo dostatek nástrojů, znalostí a zkušeností, s kterými může v potřebnou dobu při řešení těžké situace pracovat. V případě, že je taška chudá nebo prázdná, dochází ke zkratkovitému nebo jinému problémovému chování, protože energie vnitřního nebo vnějšího konfliktu nebo ohrožení si nachází vždy cestu ven nebo (a to je horší případ) zůstává uzavřena uvnitř, kde způsobuje další zranění.

Úkolem nás dospělých je ukazovat dětem funkční mechanismy a pomoci zrát jejich adaptačnímu systému, který se podílí na zpracování pro ně těžkých situací. Děti mnohdy potřebují podporu a pomoc v situacích, které jsou z pohledu dospělého banální, nedůležité, ale samotné děti je vnímají jako zásadní a přináší jim nepohodu, smutek, zranění, chaos. Úkolem nás dospělých je pomoci dětem porozumět situaci, přijímat odpovídající emoce a hledat způsob podpory.

Lidské bytosti se učí prožitkem a učení je významně ovlivněno tím, zda se člověk nachází ve stresu, či nikoliv. Týká se to dětí i dospělých. Samozřejmě, že v procesu učení a zrání se potkává vliv rodiny, školy a společnosti. Ale uvědomme si, že dítě ve škole tráví opravdu mnoho času. Škola má na dítě podstatný vliv a zároveň požadavky. A tím se dostáváme k vychovatelce. Vychovatelka potřebuje děti zaujmout, motivovat, potřebuje vědět a znát, jak s dětmi pracovat bez orientace na výkon. Musí mít znalosti, dovednosti, chuť. Zároveň je nedílnou součástí její profese navázání vřelého, bezpečného kontaktu s dětmi. Bez tohoto předpokladu nemůže s dětmi pracovat.

Vychovatelky se na fakultách a při dalším vzdělávání stále učí, co a jak s dětmi správně dělat. Ale kdo učí vychovatelky rozpoznat těžké a složité situace dětí? Jak vůbec takové situace vypadají, jak vypadá reakce na ně, co se děje, co se v nich dá dělat v okamžiku první a následné pomoci? Jak oddělovat své osobní věci, aby podstatně neovlivňovaly pracovní výkon vychovatelky? Jak dobře a efektivně zacházet s vlastními těžkými životními situacemi? Jak chránit sama sebe před vyhořením, abych tím následně nezraňovala kolegyně, děti i sama sebe? Co dělat, abych lépe rozuměla a byla více citlivá pro druhé?

Moje praxe lektorky, kouče a metodičky ukazuje, že nedílnou součástí vzdělávacího portfolia vychovatelky musí být Jedná se o podporu vlastní psychické stability včetně nácviku preventivních opatření předcházejících syndromu vyhoření, komunikaci (asertivní, efektivní, týmová, včetně specifické komunikace s člověkem v krizi), práci v týmu družiny. Tyto dovednosti je možné si osvojit v akreditovaných kurzech a trénincích, v individuální nebo skupinové práci.

Práce na sobě, podpora a rozvoj vlastních osobnostních dovedností, porozumění sobě samotnému je důležitým a nezbytným cílem současné vychovatelky ve školní družině. Počátek cesty je vždy u sebe. Nejprve každý z nás musí lépe porozumět sám sobě, osvojit si některé dovednosti pro sebe a teprve potom může získávat citlivost pro druhé.

V družině je "pole", které tvoří vychovatelka a děti. Obě strany toto pole ovlivňují a formují. Pokud vychovatelka začne o některých jevech přemýšlet z jiného zorného úhlu (k tomu ji může pomoci větší znalost sama sebe, informace a některé techniky), může dojít ke změně, která přinese prospěch jí i dětem. K tomu slouží vzdělávání zaměřené na seberozvoj.

Selským rozumem je jasné, že nezralé děti potřebují významnou podporu a pomoc. Vychovatelka, se kterou jsou děti v kontaktu, je jednou z těch správných osob, která musí předat informace, znalosti a dovednosti k podpoře a pomoci. Jen tak může dětem pomoci ve zdravém zrání a naučit je něco nového.

V příštím čísle si ukážeme jak náš vlastní stres a krize ovlivňuje vnímání, pracovní výkon a komunikaci.