Školní družina je místo nejen odpočinku žáků, ale může to být i místo, kde se formou her mohou rozvíjet percepce , ať už se jedná o zrakové nebo sluchové vnímání, nebo se procvičuje paměť či serialita, dokonce zde lze hravou formou podpořit i výukové dovednosti, a to nejen pokud se v ní vyskytne žák se specifickými poruchami učení. Rozsah příspěvku neumožňuje věnovat se všem ročníkům, tak se alespoň podíváme, jak podpořit žáky druhého a třetího ročníku.
Ve druhém ročníku se obvykle probírá rozlišování měkkých a tvrdých slabik. Je to jedno z úskalí pro žáky se specifickými poruchami učení, hlavně pro ty, u kterých se prokázala dysortografie, tedy zjednodušeně porucha pravopisu.
Rozlišování tvrdých a měkkých slabik podobně jako rozlišování délky ve slově je závislé na rozvoji sluchového vnímání. Toto vnímání lze podpořit i zrakovým vjemem. Ptáte se, jak to ale dělat ve školní družině?
Pokud pedagogové pracující ve školní družině rádi svým žákům ve druhé třídě čtou příběhy, mohou využít knihu z nakladatelství Wolters Kluwer
Příběhy veverky Zrzinky
. V knize se střídá text příběhu psaný bezpatkovým písmem s popisy cvičení, ve kterých jsou navíc vyznačeny slabiky za využití tučného a tenkého písma. Je to proto, že je kniha určena pro čtení žáků s dyslexií. Vyznačení jim pomáhá při zvládání techniky slabikového čtení. Navíc