Děti ze školní družiny pravidelně navštěvují babičky a dědečky v Centru sociálních služeb. Na každou společnou návštěvu se těší děti i dospělí. Protože se pravidelná setkávání uskutečňují již několik let, tak se stále snažíme vymýšlet nové a nové programy.
Pohádková reportáž aneb Hra na reportéry a malíře
Naděžda
Kalábová,
vedoucí školní družiny, Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského 1
Hned začátkem roku jsme s jedním takovým vyrazili na dvě hodiny ze školní družiny, abychom se setkali s těmi, co se na nás těší. Tentokrát s programem s názvem Pohádková reportáž aneb Hra na reportéry a malíře.
Než jsme vyrazili za klienty žijícími v Centru sociálních služeb, pečlivě jsme vše připravili. Paní vychovatelka nám vysvětlila, co a jak budeme dělat, co nás čeká. Jedna maminka, která pracuje jako švadlena, nám nasbírala špulky bez nití, což byly naše pracovní mikrofony. Každý z nás si mohl na svůj mikrofon nalepit televizní stanici, pro kterou pracuje. Také jsme si připravili papíry, bloky, psací potřeby, ale hlavně dotazy, které budeme pokládat. Odpovědi jsme si měli zapamatovat nebo zapsat, abychom po příchodu do školní družiny mohli tyto informace předat ostatním dětem.
Protože to byla reportáž pohádková, tak jsme si všichni připravili dotazy pohádkové. Jako například: Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka? Měl jste doma pohádkové knihy? Četl jste pohádky svým dětem? Hrál jste někdy pohádkové vystoupení? Umíte zazpívat píseň z pohádky? Jaká je vaše oblíbená princezna? Znáte pohádku, kde je hlavním hrdinou pes? Umíte vymyslet vlastní pohádku? Znáte Ferdu Mravence? aj.
Když jsme přišli mezi seniory, posadili jsme se jako obvykle ke stolečkům a začali se vyptávat. Babičky vzpomínaly na to, když byly malé, na to, že neměly doma televizi a pohádky jim vyprávěla maminka.
Všichni se vyptávali, psali si poznámky, až najednou se zeptala paní vychovatelka, kteří reportéři chtějí ostatním sdělit, co zjistili, a jestli někdo umí vymyslet vlastní pohádku. A potom začalo něco jako vysílání neboli pořad o pohádkách skutečných, které známe, popletených, ale i nově vymyšlených.
Našla se skupina dětí, která se rozhodla, že předvede rozhovor pohádkových postaviček, a tak se mezi námi objevily čtyři princezny, které se potkaly při procházce v zámecké zahradě. Byly to princezny Zlatovláska, Liběna, Eliška a Josefína. Princezny byly velmi upovídané a bavily všechny přítomné. Zajímavé na tom bylo, že děvčata si povídání vymýšlela na místě. A tak se všichni dozvěděli, že Zlatovláska nerada tančila, že Liběna měla ráda řízky, Eliška nosila brýle, které zapomínala v knihovně, a Josefína byla nafoukaná a nikoho jiného by si nevzala než prince Josefa. Skupina dětí sklidila velký potlesk ostatních.
Hned na to vystoupila dvojice děvčat, která povídala hodně dlouhou pohádku, tvořenou sice krátkými, ale skvěle vymyšlenými větami. Pohádka ve stylu: Bylo nebylo. Na zámku žila princezna. Ale také král a královna. Princezna byla moc hezká. Byla to holka na vdávání. Měla starou chůvu. Ta ji měla ráda... Dívky střídavě říkaly každá jednu větu asi deset minut. Všichni přítomní žasli údivem a v tichosti naslouchali, jak se pohádkový děj vyvíjí.
Když pohádkové vyprávění skončilo, začala druhá část našeho setkání. A to část výtvarná. Co by to bylo za pohádky, ke kterým by chyběly obrázky. Protože spolupracujeme i se seniory se speciálním režimem, zvolili jsme jednoduché vytváření, které všechny moc baví. Kdo ještě neměl možnost vyzkoušet malování hadrem, ať si to podle našeho návodu vyzkouší. Technika je to jednoduchá, obrázky vypadají výborně a září na dálku.
K tomu, abyste si mohli něco takového zkusit, potřebujete: výkres, vodové barvy, misku s vodou a malý hadřík. Jak bude obrázek vypadat, záleží na tom, jaké barvy použijete a jak moc máte hadr mokrý. Doporučujeme hadr příliš nenamáčet, protože když je moc mokrý, obrázek vypadá úplně obyčejně, jako když malujeme štětcem. Hadr namočíme lehce do vody a různými tahy zanecháváme barevné stopy na výkrese. Co v obrázku vidíme, zvýrazníme černým fixem. Tuto netradiční, velmi jednoduchou techniku si vyzkoušeli i klienti Centra sociálních služeb.
Pohádka o princezně z neznámého ostrova
Byla jedna krásná princezna a jmenovala se Mariana. Bydlela na krásném ostrově, kam se dalo dostat pouze lodí. Princezna vyrostla a byla to holka na vdávání. O její kráse se povídalo široko daleko, ale dostat se na ostrov nebylo vůbec jednoduché.
O její kráse se doslechl urozený princ z nedaleké země a rozhodl se, že se s princeznou ožení. I vydal se s partou námořníků na ostrov. Dvě lodě vezly dary pro princeznu, v jedné lodi cestoval samotný princ. Když dopluli na ostrov, kde žila princezna, byli šťastni. Královská rodina je mile přivítala a zanedlouho byla svatba.
Pohádka o prapodivné mouše
Jedna zlá čarodějnice, co žila v lese, neměla ráda veverku Zrzečku a záviděla jí její krásně huňatý ocásek. Veverka, která vůbec nic netušila, vesele poskakovala ze stromu na strom, z větve na větev, až se dostala do blízkosti zlé čarodějnice. Čarodějnice byla zlá a pokaždé, když se na někoho zlobila, použila nějaké kouzlo, které dokázalo toho, na koho čarodějnice pomyslela, změnit.
Když čarodějnice uviděla veverku, zamíchala dvě kouzla dohromady a veverku proměnila v prapodivnou mouchu. Veverka přestala poskakovat a jako moucha začala létat a bzučet kolem zlé čarodějnice. Když čarodějnice zjistila, že se dotěrné mouchy hned tak nezbaví, kouzlo vrátila zpět a zase raději sledovala veverku, jak vesele poskakuje v korunách stromů.
