O těžkých otázkách lehce díky Filozofii pro děti

Vydáno:

Kolik je hodin, kde se odpoledne najíme, co se stalo dnes ve světě? Otázky jsou nedílnou součástí našich životů a uvažování. Ať už jde o ty malé, všední, nebo o ty velké, na které mnohdy sami nedokážeme odpovědět a které často pokládají děti. Jak s nimi jako pedagog vést dialog a hledat jeho prostřednictvím odpovědi, ukazuje metoda Filozofie pro děti. Ta umožňuje učitelům vytvářet společenství zkoumající podněty a žákům dovoluje rozhodovat o tom, jaké klíčové otázky chtějí probírat.

O těžkých otázkách lehce díky Filozofii pro děti
Nikola
Páleníčková,
mediální
koordinátorka, Člověk v tísni, Vzdělávací program Varianty
„Kdo z vás má doma nějakého domácího mazlíčka? Máte kočku nebo psa? Já mám doma Jeralda,“ vypráví britský lektor a propagátor Filozofie pro děti Jason Buckley a představuje, jak může začínat hodina filozofie pro nejmenší. Podle Buckleyho je pozoruhodné, s jak malými dětmi se dá filozofovat. Stačí jen pokládat otázky, nad kterými mohou děti přemýšlet a přijít s různými odpověďmi, které si pak obhájí. V jedné své hodině představil Buckley dětem právě Jeralda, toastovač, který označil jako svého domácího mazlíčka. „Děti začaly protestovat, že nemůže být domácí mazlíček, protože to je toastovač. Ptal jsem se proč. Různé odpovědi dětí, které říkaly, že jde o neživou věc, že neumí chodit, mohou být základem diskuse o rozdílech mezi živými a neživými věcmi. To jsou základy filozofie pro děti. Otázky, které vyvolávají diskusi a podněcují děti nad odpověďmi přemýšlet.“
Filozofie pro děti je metoda, která učitelům umožňuje vytvářet společenství zkoumající podněty, jež si sami zvolí, a zároveň dovoluje žákům rozhodovat o tom, jaké klíčové otázky chtějí probírat. Pomůže jim uvědomit si, co už vědí, čemu rozumějí a o čem se chtějí nebo potřebují dozvědět více. Vytváří prostor, kde je možné vyměňovat si a rozvíjet myšlenky a vědomosti. „Metoda ale funguje velmi dobře také pro zlepšení vztahů a celkového klimatu ve třídě, protože cíleně podporuje žáky v tom, aby získali odvahu mluvit, ochotu naslouchat a vnímat druhé. Žáci se učí spolupracovat, ale trénují i schopnost nesouhlasit a přijmout nesouhlas jako běžnou součást dialogu, což podporuje komunikaci i mimo výuku,“ vyjmenovává lektorka Filozofie pro děti ze Vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni Veronika Endrštová. Metodu lze využít ve výuce v řadě předmětů - od občanské nauky přes cizí jazyky až po například zeměpis.
S konceptem Filozofie pro děti přišel v roce 1970 Matthew Lipman, profesor filozofie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Znepokojovalo ho, že se mladí lidé na univerzitách neučí samostatně přemýšlet. Dnes se metoda využívá ve více než 60 zemích. V Česku s ní začal pracovat před čtyřmi lety také Vzdělávací program Varianty, který vyučujícím poskytuje školení a metodické materiály.
Základem Filozofie pro děti je myšlenka komunitního dotazování, kdy učitel vysílá dětem podněty k diskusi. Nejedná se tedy o filozofii jako společenskovědní disciplínu, ale jde o didaktickou metodu, která podporuje rozvoj kritického myšlení, kreativity, spolupráce a vnímavosti. Metoda vybízí zúčastněné, aby kladli otevřené filozofické otázky. Ty spolu pak zkoumají prostřednictvím dialogu, během kterého se objevují další otázky, jež pomáhají prozkoumat téma důkladněji. Rozvíjí empatii a respekt k různým názorům, posiluje schopnosti dělit se o vlastní nápady a navazovat na myšlenky druhých. Metoda učí děti zpochybňovat předpoklady, analyzovat jednotlivá témata, zvažovat více hledisek, a především myslet „jinak“. Pedagog pak není středobodem výuky, ke kterému se upíná zrak a sluch publika, ale vstupuje spíše do role spolubadatale. Může dávat podněty ke zkoumání a pomáhá vést diskusi jako usměrňovač a facilitátor. Cílem oproti debatování není porazit protistranu, ale naučit se jí naslouchat.
Když učitelé s Filozofií pro děti pracují pravidelně, ovlivňuje to nejen děti, ale i je samotné. Z dětí se stávají rozumné bytosti, které umějí nahlížet na problémy z několika úhlů pohledu, stejně jako mnohem lepší posluchači. Učitelé, kteří metodu začnou používat v hodinách, jsou mnohdy velmi překvapení, jak silnými přispěvateli do hodiny se děti stávají: „Myslím, že důvodem, proč se do debaty zapojí i například jindy tiché děti, je, že vědí, že jejich odpovědi nemusejí nutně korespondovat s očekáváním učitele. Dává jim to více odvahy a prostoru. Nejlepší zpětnou vazbu, co může pedagog, který tuto metodu používá, slyšet od rodiče je: Nevím, co jste udělal s mým dítětem, ale nepřestane se ptát,“ říká Jason Buckley.
Filozofii pro děti používá v České republice ve svých hodinách díky kurzům výukové metody, které nabízí Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni, více než 300 učitelů a učitelek. Během jednodenního nebo dvoudenního semináře se účastníci dozvědí, jaké jsou základní stavební kameny metody, a vyzkouší si je během praktických ukázek. V navazujícím semináři se učitelé s pomocí lektorů zamýšlejí nad možnou stavbou hodiny a vytvořením funkčního podnětu, který podněcuje tvorbu „šťavnatých“ otázek. Účastníci obdrží také praktické publikace P4C do kapsy od Jasona Buckleyho. Bližší informace ke kurzu najdete na https://www.varianty.cz/projekty/80-filozofie-pro-deti.

Související dokumenty