Jak nekřičet na děti

Na rozdíl od hromadného a vcelku náročného dopoledního vyučování dovoluje družina podstatnou část aktivit realizovat i individuálně, a některé dokonce v zásadě podle vlastního uvážení. Děti přicházejí do družiny po dopoledním vyučování, které je namáhavé, musejí být při něm poměrně soustředěné a v klidu, zažily chvíle napětí, radosti i zklamání, které si potřebují v družině odreagovat. Chtějí se proběhnout, popovídat si, volně si pohrát, trochu si zařádit. Je pravda, že pro některé takové volno znamená divokou a nejlépe zcela neřízenou aktivitu. V družině by tedy měly děti aktivně i pasivně odpočívat po náročném dopoledni.Tomu by také měly být uzpůsobeny jak program, tak výchovné přístupy. I v družině se dítě snaží uplatnit ve skupině, má tendenci předvést podobnou roli a chování jako při vyučování. Někdy se však může stát, že dítě problémové ve třídě má v družině docela dobrou pozici, je ochotné, spolupracující, vyhledávané pro kolektivní hry. V družině je také větší prostor pro kontakty mezi dětmi, tedy i pro případné šarvátky a ubližování. Děti si mohou vyřizovat účty z dopoledního vyučování. Na straně druhé se družina uskutečňuje ve škole, je s ní propojena, což způsobuje to, že větší problémy, které má dítě v družině s chováním, je mohou dovést k tomu, že dostává poznámky i zde, případně do ní chodit nadále nemůže. Vymýšlet zcela jiné pojetí družiny však nepokládám za rozumné.

Těžiště problémů v družině nespočívá ve vzdělávacích aktivitách, ale především v chování. Právě z větší volnosti v družině vyplývají některé další problémy, než se kterými se učitelé setkávají při vyučování. V družině se vzhledem k nepovinnosti a poněkud odlišnému charakteru činností, než má samotná škola, mění i možnosti výchovného působení. Pokud tedy učitel snad používá špatné známky jako výchovný prostředek nebo jimi alespoň může vyhrožovat, tak to v družině nejde. Podobně je nemůže strašit sníženou známkou na vysvědčení, ponecháním po škole, zákazem výletu. Na druhé straně je může vyloučit z konkrétní aktivity. Výchovné postupy v družině jsou tedy posunuté, na druhé straně v řadě ohledů by se neměly úplně odlišovat od dopoledního vyučování, protože družina tvoří se školou jeden celek. Poznámky jako informace rodičům tedy vychovatel používat může.

V družině je za chování žáků prvotně odpovědný vychovatel. Rodiče chování dítěte v družině přímo ovlivnit nemohou. Jediný stoprocentně účinný postup při řešení výchovných problémů, který mohou rodiče zařídit, je, že dítě z družiny odhlásí. To je ovšem z pedagogického i praktického hlediska málo vhodná varianta. A pro rodiče nejmladších žáků značná komplikace. Na druhé straně rodiče by měli vychovatelku podpořit, posílit její autoritu, vést dítě ke slušnému chování v každém prostředí a ve všech situacích. Vychovatelka by proto měla s rodiči spolupracovat, částečně jako součást prevence a zejména pak v případě výskytu problémů. Zpravidla působí v koordinaci s třídní učitelkou, případně s výchovným poradcem, nicméně pokud se stane, že dítě má v družině výraznější problémy, zatímco při vyučování nikoli, měla by postupovat samostatně. Uznávám, že autorita vychovatelky je obecně ještě nižší než učitele, nicméně v obou případech velmi záleží na osobnosti, profesních dovednostech, chování a jednání konkrétní osoby. Obecně platí, že v případě, když se v jednom prostředí problémy vyskytují a ve druhém nikoli, bychom měli hledat odlišnosti v podmínkách, požadavcích i přístupech dospělého, jeho vztazích s dítětem, vztazích dítěte s vrstevníky apod. Porady učitelů s rodiči by neměly obsahovat pouhé informace "paní vychovatelka si také stěžuje", které mají zesílit původní stížnosti učitele.

Zatímco pro učitele jsou podstatné dvě oblasti, tedy jak co nejvíc naučit a jak efektivně vést třídu i jednotlivce k tomu, aby se učili a aby bylo ve třídě bezpečno, tak v družině je podstatnější druhý bod v souvislosti s naplněním volného času dětí. Dnes je v družinách velmi slušné vybavení, takže dítě, které se jen trochu chce a umí zabavit, má k tomu dobré možnosti. Samozřejmě je věcí vychovatele, jakou náplň dětem nabídne a jak je přesvědčí, aby si z nabídky vybraly.

I pro družinu platí podobná pravidla pro žáky jako pro školní třídu a dobu vyučování. Tato pravidla však nemohou být úplně stejná jako ve třídě. Mnohem víc by měla být zaměřena na komunikaci mezi dětmi, spolupráci mezi nimi, na zásady pro půjčování věcí druhých dětí, narušování osobního prostoru, případně vulgární vyjadřování, které je při hrách více nasnadě, tedy víceméně pravidla slušného chování ve skupině. Stejně jako při dopoledním vyučování je nezbytná důslednost vychovatelky při vymáhání pravidel. Důslednost však neznamená trestání. Může to být někdy úmorná práce, opakující se připomínání pravidel, nekonečné vymáhání jejich naplnění, jenže cesta vedoucí přes tresty bývá účinná zpravidla pouze tady a teď, nikoli za hodinu nebo zítra a už vůbec ne v dlouhodobé výchovné perspektivě. Jestliže tedy škola programově připravuje dítě pro dospělost, měla by s tímto výhledem uvažovat i o aktuálních opatřeních. Častější použití trestů zhorší klima v družině a s velkou pravděpodobností dovede časem vychovatelku u některého dítěte k závěru, že "na ně neplatí vůbec nic".

Na rozdíl od dopoledního vyučování se vychovatelka nemusí zabývat didaktikou a plněním ŠVP, byť i program družiny je jeho součástí, nesplněnými domácími úkoly a zapomenutými pomůckami. O to víc by měla mít nastudovaný a zažitý management skupiny a sociální psychologii. Je důležité, aby vychovatelka stanovila družinová pravidla bezprostředně po zahájení školního roku. Píšu "stanovila", protože se domnívám, že na rozdíl od třídních pravidel bude aktivita vychovatelky při koncipování družinových pravidel výraznější. Nejde o skupinu, ze které bychom chtěli vytvářet kolektiv. A navíc podmínky a provoz družiny se liší od dopoledního vyučování. Částečně lze využít pravidla ze tříd, ze kterých děti do družiny docházejí. Děti je mohou aktivně uplatnit i v družině.

Důležité je seznámit rodiče na začátku školního roku s posláním družiny a jejími pravidly, sdělit jim vlastní očekávání. Jinak hrozí nebezpečí, že představy některých budou diametrálně odlišné. Vychovatelka není primárně odpovědná za vypracování domácích úkolů ani za přípravu na čtvrtletní písemku. Jestliže si je dítě chce udělat, nemůže mu patrně bránit, ovšem je otázka, nakolik lze vytvořit v družině vhodné podmínky. Je ovšem pravda, že pro některé děti mohou vypracované úkoly z družiny znamenat velkou pomoc, protože doma nemají ani minimální podmínky a podporu pro školní přípravu.

Samotné děti představují důležitý faktor chování v družině. Nelze však opomenout, že stejně významnou roli hraje i vychovatel se svým přístupem k dětem a používanými výchovnými opatřeními. Jestliže se vychovatel obrací na rodiče s tím, aby usměrnili chování dítěte, měl by si uvědomit, že podobně jako při vyučování mohou rodiče i v družině ovlivnit chování dítěte jen nepřímo a že tedy jeho požadavek nebude naplněn. Ve škole s dítětem nejsou, samotné dítě odpovědnost nemá, plnou odpovědnost má proto jeho vychovatel. I pro vychovatelku platí pravidlo, že dokud jsme dítě něco nenaučili, nemůžeme se zlobit, když dovednost dobře nenaplňuje. Měla by být neustále s nimi, alespoň částečně se účastnit programu (pokud se to hodí a je to možné), měla by je aktivně podporovat, vést, usměrňovat. Samozřejmě pokud volná aktivita probíhá bez problémů, její aktivita může být menší.

Podstatný předpoklad úspěchu je dobrá znalost dětí - v tomto směru by měla vychovatelka komunikovat s vyučujícími. Současně musí předvídat, co se může dít. I vychovatel představuje pro dítě vzor, byť patrně slabší než učitel. V jeho chování by však neměl být žádný zásadní rozdíl ve srovnání s učitelem. Sám jsem se setkal na vlastní kůži s nevychovaností vychovatelky. Jednalo se nepochybně o mimořádnou situaci, ovšem podobně bychom neměli tvrdit, že všechno vzniká v rodině. Je ovšem pravda, že zatímco školní výsledky jsou pokládány za důležité a rodiče jim zpravidla přikládají nemalý význam, družina se bere jako hlídání, jako určitá sociální služba školy.

Vychovatel v družině používá při řešení výchovných problémů zčásti stejná opatření jako učitel. Patří mezi ně důsledné vymáhání pravidel, napomenutí, rozhovor s žákem mezi čtyřma očima, upozornění na další postup v případě přetrvávání nevhodného jednání. V případě výraznějších problémů může dítě dočasně vyloučit z atraktivní činnosti. Ani toto opatření nesmí být časově neomezené (tedy např. do konce družiny) ani znevažující důstojnost dítěte (jdi stát do kouta). Přitom však je třeba dávat pozor, abychom příliš nepodpořili odpor dítěte vůči družině, protože některé děti do družiny chodit nechtějí. V zájmu vychovatele je, aby maximálně eliminoval třecí plochy mezi dětmi. Snaží se o to jednak posilováním pozitivních vztahů mezi nimi, nabídkou zajímavých aktivit a současně permanentní bdělostí. Tou má šanci výjimečně zcela zabránit vzniku problému, rozhodně však jeho eskalaci.

Mezi nevhodná výchovná opatření počítám křik na straně jedné a rezignaci, pasivitu vychovatele na straně druhé. Pochopitelně i pro družinu jednoznačně platí, že vychovatel nesmí dítě uhodit, používat nepřiměřená výchovná opatření, ponižovat je, vysmívat se mu, používat ironii, sarkasmus, vulgární slova. I v družině platí, že dítě je klient, byť i pro ně platí pravidla.