Celoroční družinová hra "Máme rádi Česko"

Každoročně měsíc září patří k seznamování. Ať vzájemnému - dětí mezi sebou, s pravidly, s prostory... Proto rozjíždíme hru až koncem září. Některé aktivity jsou vhodné pro jednotlivce, ale mám dobrou zkušenost i se skupinovými úkoly. Děti jsou v pěti smíšených týmech po šesti, týmy se v průběhu roku nemění. Klíč k sestavení týmu je každý rok jiný. V letošním roce jsem nechala druháky, aby se rozdělili tak, jak sami chtějí, do pěti skupin. K nim jsem následně přiřadila prvňáčky. Po měsíci „pozorování“ se už dají děti rozdělit, aby skupiny byly alespoň trochu vyrovnané po všech stránkách. Letošní rozdělení skupin bylo jednoduché - podle barev - bílá, červená, modrá, žlutá a černá. Všech pět těchto barev najdeme na velkém státním znaku a na vlajce prezidenta, což jsou dva státní symboly ČR, proto tato volba a děti si to jednoduše zapamatují. Skupinové úkoly jsou většinou bodovány. Body zaznamenáváme do tabulky, ale nejsou hlavním motivačním prvkem. Za některé úkoly jsou všechny děti odměněné stejně, přímo a rovnou. Například koblihou při masopustním veselí (karneval s úkoly), která k masopustu neodmyslitelně patří.

Přípravy na hru začaly už o prázdninách. Pro letošní rok jsem připravila pro děti Cestovatelský zápisník, takovou obdobu cestovního pasu. Každé dítě má svůj zápisník, kde si na začátku každý namaloval svůj portrét a podpisem stvrdil, že se seznámil s pravidly a že bude dodržovat cestovatelský řád (řad ŠD). Průběžně si do zápisníku děti lepí znaky krajů, které jsme navštívili. A nejen to, je zde i stránka na pochvaly za aktivitu nebo si zde děti mohou zapisovat poznámky z různých míst České republiky, která během tohoto školního roku navštívily. Zbyly stránky i na zpětnou vazbu od dětí a mé závěrečné hodnocení.

Abychom si na konci roku mohli připomenout, co všechno jsme během roku zvládli, zaznamenáváme toto do naší družinové kroniky „Máme rádi Česko“. První zápis vznikl již na konci prázdnin a je takový motivační pro děti od pana režiséra Zdeňka Trošky:

Na začátku jsem měla obavy, zda psaní do kroniky nebude jen mou povinností, protože v naší družině jsou žáci a žákyně z 1. a 2. třídy. Ale druháci, zejména děvčata, se chopila této činnosti s velkým nasazením.

A co to je „Pastelkový svátek“? Jedná se vždy o jeden den v každém měsíci, který je určený časopisem Pastelka. Tyto svátky také dobře korespondují s naší hrou. V říjnu to byl Svátek barev - Trikolora, v listopadu Svátek pohlednice a poštovní známky atd.

Aktivity, činnosti, svátky, prostě vše z celoročního tematického plánu se snažím „napasovat“ na naši hru. Například ryze české Vánoce s Ježíškem a tradicemi na staročeské vlně. Myslím, že je také důležité, aby děti věděly, co to je státní svátek, jaká událost se k němu pojí a proč jsme v tento den doma. K tomu využíváme knihu od Pavly Holanové - Nejde se do školy!, která je součástí naší speciální družinové knihovničky o České republice. Zde si děti samy mohou vybírat a půjčovat knihy, encyklopedie, soubory map apod. k prolistování, pročtení a získávání informací o ČR. Děti přinesly na ukázku do družiny již spoustu svých knih, zejména české pověsti. Příležitostnou četbu k tématu, ale i odpočinkovou četbu po obědě na pokračování vybírám od českých spisovatelů. Chci, abychom se obklopili co nejvíce českými autory, českými výrobky, tradicemi, prostě vším českým, aby si děti uvědomily, že i přesto, že jsme relativně malý stát, tak máme svou historii, tradice, měnu, velké osobnosti...

Můj původní záměr byl, že se nejprve seznámíme s Českou republikou všeobecně - poloha na mapě, práce s mapou, s kým sousedíme, obyvatelstvo, státní symboly atd., a potom budeme navštěvovat jednotlivé kraje. Samozřejmě všechny naše návštěvy v krajích jsou jen na skok, proto se snažím z dané lokality vybrat to, co je pro daný kraj typické, charakteristické - tak, aby se téma neopakovalo a bylo alespoň trochu zajímavé pro děti. Během roku vyvstávají některá další témata sama, vcelku lehce se dá na ně reagovat a začlenit je do hry. Příkladem je Světový den pošty - Česká pošta nebo nás bude čekat Den Země, kdy se oslavy v naší družině budou točit celý týden kolem vody, takže se dostane i na vodstvo ČR.

A teď už k samotné realizaci hry:

Původně jsem chtěla hru začít charakteristikou našeho státu, státními symboly, ale vynechat tak významný den české historie, jakým určitě 28. září je, jsem nemohla. První téma, které odstartovalo družinovou hru v naší družině, byl tedy Den české státnosti. Povídali jsme si, co je to státní svátek, a tento den jsme si připomněli událostí z roku 935, kdy byl ve Staré Boleslavi zavražděn svým bratrem Boleslavem kníže Václav, který se stal patronem Čech a Moravy, ale také vinařů a sládků. Vyrobili jsme si pomocí fixů, hedvábných a krepových papírů a obrázku sv. Václava „papírovou vitráž“.

Svatý Václav byl skutečnou postavou našich dějin. Další postavou, se kterou jsme se seznámili, je mýtická postava, podle které nesou Čechy své jméno. Kdo by neznal Staré pověsti české a také první pověst, jak praotec Čech se svým bratrem Lechem opustili rodnou zemi, až nakonec došli na horu Říp a zdejší krajina je natolik uchvátila, že Čech pronesl památnou větu: „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem a mlékem oplývající.“ Pověst jsme si ve družině přečetli. Děti porovnávaly způsob, jak byla pověst napsána a jakými obrázky doplněná, protože se nám sešlo mnoho různých provedení tohoto titulu, která děti do družiny přinesly. Pověst nás inspirovala k tvoření. Poznáte, z čeho jsme vyrobili jednoduchý oděv praotce Čecha? Ano, je to papírový kapesník.

Na 9. října připadá každoročně Světový den pošty, jako připomínka vzniku Světové poštovní unie. A kdo by v Česku neznal Českou poštu? Děti pojem pošta znají, ale v době sms zpráv, internetu a mailů je dopis či pohled ve schránce spíš vzácností, a proto jsme se na toto, kromě jiného, v tematickém bloku Česká pošta zaměřili.

Když pošta, tak Pošťácká pohádka od Karla Čapka. Četli jsme, povídali jsme si o tomto povolání, vyrobili jsme pana Kolbabu, udělali jsme si výstavku různých obálek, známek, složenek, poštovních samolepek, krabic na balíky... Měli jsme možnost prohlédnout si album známek, to spousta dětí viděla poprvé. Jak správně napsat adresu, na co nezapomenout, to jsme z teorie převedli do praxe.

O prázdninách, kdy jsem se seznámila s jednou paní vychovatelkou, která pracuje ve školní družině Rašovice na Moravě, jsme domluvily spolupráci družin na dálku - dopisování. Myslím, že je to obohacující pro obě strany. Vzájemně jsme si poslali spoustu propagačních materiálů (mapky, pohlednice, puzzle...). My ty z okolí Vyškova využijeme, až se dostaneme do Jihomoravského kraje. Poslali jsme i pohlednice, a to do dvou oddělení našich družin, která sídlí v jiné budově v našem městě. Děti pohlednice napsaly, společně jsme zakoupili známky a při té příležitosti jsme si poštu prohlédli, podívali jsme se na to, co se dá na poště koupit, a u přepážky jsme také poprosili o razítko do naší kroniky.

A protože Česká republika se pyšní jednou z nejstarších potrubních pošt v Evropě, tak jsme si takový model potrubní pošty, i s pouzdrem a vzkazem, ve skupinách vyrobili.

Na začátku jsem chtěla zjistit, jestli děti mají nějaké povědomí o státních symbolech, a nepřekvapilo mě, že většině se hned vybavila státní vlajka. Kdybychom se zeptali dospělých, myslím, že většina by si také hned vzpomněla jako první na vlajku. V této souvislosti mě napadlo, že by bylo určitě pro děti zábavné připravit takovou mini anketu a při nejbližší vycházce bychom mohli náhodné kolemjdoucí požádat o zodpovězení pár otázek, co vědí o státních symbolech, a získaná data potom vyhodnotit.

K procvičení jsem vyrobila kartičky se státními znaky a kartičky s názvy a děti měly za úkol přiřadit ke každému znaku správný název. Kartičky jsme využili při různých činnostech několikrát.

Dá se říct, že vlajka je jedním z obecně nejznámějších státních symbolů. Jaké barvy jsou na vlajce, to také nebyl problém pro děti vyjmenovat. Trochu oříškem potom již bylo rozložení barev na vlajce. Využili jsme známých mnemotechnických pomůcek pro zapamatování - bílé vajíčko může ležet na červené cihle, ale obráceně by to nešlo, protože by se vajíčko rozbilo, nebo nahoře jsou bílé mraky, dole červená zem, krev. Důležitá a pro děti zajímavá informace byla, že při vyvěšování státní vlajky nebo praporu svisle musíme nejen vlajku nebo prapor posunout ve směru hodinových ručiček o 90°, ale musíme je i obrátit „na rub“. V tomto se hodně chybuje. Okolo naší vlajky je mnoho zajímavostí a pravidel, jak se třeba pere a suší, jak se nosí, kdy je vlajka na půl žerdi... Vlajce jsme se tedy ze všech státních symbolů věnovali nejvíce. Nejen že jsme si o ní povídali, namalovali jsme si ji, prohlédli si skutečnou vlajku, ale k procvičení a zapamatování jsme si zahráli hru. Zde přidávám fotografie, jak lze hru připravit.

Od vlajky je jen krůček k dalšímu symbolu, a tím je trikolora. Jsou to vlastně oficiální státní barvy, které vycházejí ze státní vlajky. A protože říjnovým Pastelkovým svátkem byl právě Svátek barev, tak jsme v tento den přišli v těchto barvách oblečeni a kdo chtěl, připnul si kousek trikolory na své oblečení. Když jsem při vyjmenovávání státních symbolů vyslovila slovo trikolora, děti netušily, co to vlastně je. Při názorné ukázce si hned tuto stuhu spojily s medailemi, takže nakonec tak neznámý symbol to pro ně nebyl. K procvičení, jak jdou barvy za sebou, nám posloužila velikostně stejná PET víčka v barvách - bílá, červená, modrá, dále tyčky, pro každé družstvo dvě, a obruč (nebo jiný vymezený prostor).

Poslední úkol k těmto státním symbolům bylo „poprat se“ s pracovním listem, který jsem pro děti připravila.

Jediným symbolem, který vnímáme trochu jinak, je státní hymna. Vnímáme ho totiž ušima. Naši hymnu jsme si spojili s jedním, možná dnes tak trochu opomíjeným povoláním. Fidlovačka, ze které píseň „Kde domov můj“ pochází, je ševcovský nástroj, který ševci používali k hlazení (tzv. fidlování) kůže při výrobě obuvi, ale také název tradiční jarní slavnosti pražských ševců, která se konala v Nuselském údolí. Ukázali jsme si některé fotografie pomůcek a nástrojů, které švec při své práci potřebuje - ševcovské kopyto, kladívka, šídlo, ale i názorné ukázky různých druhů kůže a dratev. Pak už zbývalo jen si hymnu poslechnout, řekli jsme si něco i o autorovi textu a také hudby a vytvořili jsme si takový náš malý cech ševců.

Posledními čtyřmi státními symboly jsou: velký státní znak, malý státní znak, prezidentská standarta a státní pečeť. Těmto symbolům jsme se již tak dopodrobna nevěnovali, symboly jsme si ukázali, děti se pokusily popsat, co na nich vidí. Spíše jsme o nich hledali zajímavosti, se kterými by si děti mohly tyto symboly asociovat. Například vydedukovaly, že prezidentská vlajka, nazývaná též standarta, je spojená s osobou prezidenta naší republiky. Zajímavou skutečností pro děti byla informace, kterou si mimochodem také pamatuji i já ze svého dětství, že pokud bude vlajka vlát na Pražském hradě, tak je prezident právě tam.

K tématu státní symboly mohu vřele doporučit zábavnou a poučnou knížku Můj stát od dvojice autorů a výtvarníků Martina Velíška a Milana Starého.

Poslední tématem tohoto článku (více se nám sem nyní nevejde) je 28. říjen, který mě vlastně přivedl na myšlenku při hledání námětu na celoroční hru, Den vzniku samostatného Československa. Samozřejmě nelze nezmínit jméno prvního prezidenta Československa, kterým byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, jehož jméno nese i naše škola. Fotografii tak významné osobnosti jsme se pokusili výtvarně zpracovat.

Jak se nám to povedlo se můžete podívat na fotografii.

Toto je první část naší hry „Máme rádi Česko“, v další části se podíváme do jednotlivých krajů České republiky.