Celoroční družinová hra "Máme rádi Česko", 2. část

Jako první jsme navštívili Středočeský kraj a samozřejmě město Poděbrady. To, že Poděbrady jsou známé lázeňské město a že leží v úrodné nížině při Labi nedaleko od Prahy, nebylo pro děti nic nového. Ale pověst o neprávem odsouzených a popravených kutnohorských havířích neznal nikdo. Po přečtení pověsti týmy zkusily udělat z papíru památné duby se žaludy, které potom dotvořily "atmosféru" na nástěnce spolu s havířským kostelíkem.

V Poděbradech je mnoho památek, institucí, firem, sportovišť atd., a tak mě zajímalo, zda děti podle názvů vědí, o co se jedná a do jaké oblasti patří. Pomocí pracovního listu jsme si tedy zahráli na to, že přijel kamarád a chce se podívat v našem městě na místa, která má na seznamu. Děti v týmech si seznam rozstříhaly a vlepovaly do připravených polí. Některé názvy daly dětem zabrat, ale nakonec to zvládly.

17. listopadu jsme se seznámili s dalším státním svátkem - Den boje za svobodu a demokracii. Opět nám posloužila kniha Nejde se do školy. Ukázali jsem si, jak vypadá samet, děti ho měly slovně popsat, jaký je. Takže se nakonec s mou pomocí dobraly k tomu, co je myšleno sametovou revolucí. Demokracie, svoboda, hranice, spoluodpovědnost... význam těchto slov jsem dětem chtěla přiblížit. Zkusili jsme si na dvě čtvrtky udělat společně vlajku ČR. Jedna měla vyznačené hranice, druhá byla prázdná. Děti si obarvily své dlaně barvou dle svého výběru a obtiskovaly je pak na čtvrtky tak, aby byla vytvořena vlajka. Jak to dopadlo, se můžete podívat.

Aby si také chlapci přišli na své, další zastávka byla v nedaleké Mladé Boleslavi, kde sídlí společnost ŠKODA AUTO, a.s., která je největším českým výrobcem automobilů. Tentokrát byl úkol pro týmy zaměřený na jemnou motoriku. Skupiny se proměnily na týmy mechaniků a na čas musely přišroubovat a zajistit matičkou kola papírových aut Laurin & Klement. I po ukončení soutěže chtěli někteří neustále posouvat nasazenou laťku a "trhnout" nový rekord, takže se šroubovalo celé odpoledne. Dalším úkolem bylo vytvořit plakátek s upoutávkou na Škoda Muzeum.

Tento měsíc je každoročně kratší o vánoční prázdniny, takže na tento měsíc jsem naplánovala Prahu. Prosinec je časem vánočním, slovo čas ve mně evokuje v Praze Staroměstský orloj. A s ním spojenou pověst o mistru Hanušovi. Při čtení děti se zaujetím poslouchaly, a tak pro ně nebyl problém vyplnit "testík", který se točil okolo této obdivuhodné a výjimečné památky. Jak to asi vypadá uvnitř orloje, jsme viděli na obrázcích, a tak jsme si zkusili strojek orloje z koleček, podložek... zakomponovat do fotografie orloje, ze které vznikla koláž.

Zbytek měsíce už patřil vánočním tradicím a zvykům. Zaměřili jsme se na to, jak to bylo dříve, tak trochu "na vlně" staročeských Vánoc. Děti tvořily netradiční ozdoby na stromeček např. z chleba nebo z různých ořechů medvědí rodinky, jen tak na postavení třeba na stůl. Vánoční posezení nebylo jen o dárcích, ale nadělování nejprve předcházely zvyky, o kterých jsme si nejen povídali, ale děti měly hlavně možnost si některé z nich vyzkoušet.

V novém roce jsme se podívali nejprve do Karlovarského kraje na lázeňský trojúhelník. Ten tvoří města Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Povídali jsme si, k čemu lázně slouží, jak je důležitá prevence, ale i odpočinek. Děti potom popustily uzdu své fantazii a vymýšlely originální koupele, které lečí všelijaké neduhy. Namíchaly si voňavou koupelovou sůl, a nakonec nechyběla ochutnávka lázeňských oplatek. V sousedním kraji, tedy Plzeňském, nás zaujala zcela výjimečná oblast kolem Domažlic, která patří k nejatraktivnějším v tomto kraji. Děti nadchly ojedinělé tradiční zvyky, nářečí a folklór Chodska, zejména děvčatům se líbil tradiční kroj. Kroj podle popisu jsme si v družině vyrobili, a i chlapci ho dokázali nakonec bravurně popsat.

Už v lednu jsme se náležitě začali připravovat v družině na ZOH. Seznámit se s historií, porovnat se současnou podobou, zjistit, kteří sportovci budou naši zemi reprezentovat, to byl jen začátek. Potom si každý vyrobil sám sebe jako fanouška našich olympioniků. A protože každá výprava musí mít vlajku, tak i naše družina si vyrobila svou vlastní družinovou. Děti mohly pracovat na vlastních návrzích, ale zadání znělo jasně - lev a srdce. Lev jako součást státního znaku ČR, a protože na srdce jsou Poděbrady, tak volba druhého symbolu na vlajce byla jasná. Z papírových návrhů, které se sešly, nakonec děti samy vybraly jeden, který "přenesly" na naši družinovou látkovou vlajku, kterou budeme určitě využívat i při soutěžích mezi družinami.

V tomto měsíci proběhla volba prezidenta ČR, a tak jsme v rámci vycházky nahlédli také do volební místnosti.

Masopustní veselí a karneval už neodmyslitelně u nás v družině patří k únoru. Letos děti v kostýmech a maskách kromě obvyklých soutěží také prověřovaly řečnické schopnosti v jazykolamech. Tomu předcházelo lámání nejen jazýčků, ale i hlaviček při různých hrátkách se slovy. Pastelkový svátek "Hezký jazyk český" k tomu náležitě vybízel. Zjistili jsme, že spoustu slov jsme převzali z jiných jazyků, ale že i naše slova jsou známá ve světě. Takový ROBOT, to je něco. A tak jsme zase vyráběli - krabice a krabičky, termofólie, kotoučky, hadičky... Vytvořili jsme pěknou výstavku i s informacemi, kdo za vznikem tohoto slova stál, kde bylo poprvé použito, od jakého slova bylo odvozeno.

Děti měly za úkol vymyslet nová, jiná slova ("skoroslova") označující věci, se kterými se často setkáváme. A tak vznikla slova jako: tužkohryz, odrazdvojče, uložtužky, uchoozdob... Věděli byste, které věci tím děti myslely?

Stihli jsme se podívat ještě do Ústeckého a Libereckého kraje. V Ústeckém jsme obdivovali dominantu Národního parku České Švýcarsko Pravčickou bránu. Liberecký kraj je krajem sklářů, takže na týmy čekal další úkol, při kterém využily svou zručnost a musely ze střepů poskládat zpět láhev, s ohledem na bezpečnost samozřejmě z papíru.

K Pardubickému kraji se vztahují jména významných hudebních skladatelů. S osobností Františka Škroupa se děti seznámily ve spojitosti s hymnou, a tak jsme přidali ještě dvě známá jména - Bedřich Smetana a Bohuslav Martinů. Všichni tři se narodili ve východních Čechách a nechali nesmazatelnou stopu v české hudbě, proto jsme si k tomuto kraji přiřadili hudbu.

Sousední Královéhradecký kraj se pyšní Krkonošským národním parkem s nejvyšší horou České republiky Sněžkou. Děti ve skupinách na základě povídání o tom, co se v takovém parku smí a co je naopak zakázáno, vytvořily informační cedule s piktogramy. Některé děti už zdolaly Sněžku nebo navštívily jiný park, takže i tento úkol byl pro ně hračka.

V dubnu slaví Země celosvětově svátek. My jsme se letos zaměřili na vodu ve všech podobách. A proto v tomto měsíci padla volba na Jihočeský kraj, který je běžně označován jako kraj rybníků. Nejprve jsme se vodě věnovali všeobecně, děti už vědí, co je to koloběh vody v přírodě, přes skupenství a druhy vodních toků jsme se dostali až k rybníkům. Vytvořila jsem obrázek rybníku i s jeho částmi a okolím, podle kterého byly děti schopny popsat, jak vypadá. Na mapě jsme si ukázali nejen největší český rybník Rožmberk, ale i ostatní rybníky a vodstvo ČR. A také jsme vzpomněli jméno jednoho z nejslavnějších českých rybníkářů Jakuba Krčína. A pak už na týmy čekal další úkol - vymodelovat z plastelíny 3D model nějakého vodního zdroje a jeho okolí. A protože u vody a ve vodě je živo, nechyběli lidé, labutě, ryby, žáby... Bylo na co koukat, děti jsou v tomto směru nesmírně kreativní. Celé téma voda jsme zakončili celodružinovou akcí "Zachraňme Voděnku", kde děti zábavnou formou zúročily to, čemu se v dubnu věnovaly.

V minulé části článku jsem dostala nápad s anketou "Znáte státní symboly", který se nám podařil v dubnu zrealizovat. Společně jsme připravili 10 otázek, vyrobila jsem záznamový arch, děti si rozdělily mezi sebou otázky. V rámci vycházky jsme oslovovali náhodné kolemjdoucí, kteří byli ochotni odpovědět na zvídavé otázky dětí. Anketu jsme si potom vyhodnotili a jaké bylo zjištění? Všichni dotazovaní znali správnou odpověď pouze na dvě otázky: 1. Kolik ocasů má lev na malém státním znaku? 2. Na státní pečeti jsou vyobrazené listy. Kterému stromu patří? A nejhůře dopadla otázka: Jak jdou za sebou barvy na trikolóře? Na tuto otázku dokázal odpovědět správně pouze jeden dotazovaný z deseti. Nejen pro děti to bylo zajímavé zjištění :-).

Květen je bohatý na svátky a tradice. Seznámili jsme se s tradicí stavění máje, se studentským majálesem, s květnovými pranostikami. Také už děti vědí, že 1. května slavíme Svátek práce a oslava vítězství a ukončení 2. světové války připadá na 8. května.

Pro nás dalším velmi zajímavým Pastelkovým svátkem byl v květnu náš národní strom - lípa. Lípu jsme ve skupinách malovali, zkusili jsme si frotáž kůry a listů a vytvořili jsme velmi zajímavé koláže. Z otisků listů jsme vyrobili krásný lipový věnec, který jsme dozdobili trikolórou. O lípě jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí a výzdoba s lípou nám zkrášlila družinu.

A protože jsme se zapojili do výtvarné soutěže, kterou vyhlásil Sázavský klášter na téma Kytice od Karla Jaromíra Erbena, měli jsme možnost seznámit se s další významnou osobností ČR. Ke zpracování jsme si vybrali baladu Holoubek, kterou jsme si několikrát přečetli, ve skupinách jsme hledali klíčová slova, která jsme potom zakomponovali do výtvarného dílka. Za společnou práci Holoubek v kategorii kolektivní práce dětí 1. stupně ZŠ spolu s dalším oddělením naší školy za práci Kytice vyhrály děti 1. místo a odměnou jim byla floristická dílna s mistryní ČR ve floristice Klárou Franc Vavříkovou. Pro děti to bylo další krásně strávené odpoledne a nevšední zážitek.

A protože konec školního roku se kvapem blížil, přesunuli jsme se na Vysočinu a následně na Moravu. Tam jsme se zaměřili na okolí našich kamarádů ze ŠD Rašovice, prohlédli jsme znovu všechny materiály, mapky, brožury, pohlednice, které jsme od nich průběžně dostali.

Protože děti už se těšily na letní prázdniny, které jsou časem výletů a poznávání, věnovali jsme čas krásným českým zámkům, hradům, zříceninám... Děti namalovaly podle předloh věrohodné kopie, které nám ozdobily nástěnky na chodbách.

Posledním společným zadáním pro týmy bylo vyplnění pracovního listu, který jsem vytvořila jako částečný průřez celou naší hrou.

Ještě čekal na jednotlivce poslední úkol (pro mě taková zpětná vazba) - vyplnit v cestovatelském zápisníku stránku "Naše cestování po ČR končí! Napiš, co se ti líbilo nebo nelíbilo, co bys změnil/a..." Přikládám fotografie, co děti napsaly...

Určitě by se dala udělat spousta věcí jinak, něco přidat, něco ubrat, ale myslím, že to, co jsme dělali, mělo smysl :-).