Zjišťování efektivity vzdělávání pedagogických pracovníků v mateřské škole

Vydáno:

Rozhovory ve Speciálu pro mateřské školy sledovaly různou problematiku z oblasti vedení lidí, nikdy se ale nedotýkaly legislativy tak jako dnešní rozhovor, který bude zaměřený na vzdělávání pedagogických pracovníků. Povinnost jejich dalšího vzdělávání vymezuje zákon č. 563/2004 Sb. - ale vzdělávají se pedagogové pouze z povinnosti? Kdo vybírá jejich vzdělávání? A zjišťuje se vůbec nějak jeho efektivita? Tyto odpovědi zná kolegyně Štěpánka Haníková, která zpracovávala v Centru školského managementu závěrečnou práci s názvem „Zjišťování efektivity vzdělávání pedagogických pracovníků v mateřské škole“.

Zjišťování efektivity vzdělávání pedagogických pracovníků v mateřské škole
 
Štěpánka
Haníková
 
ředitelka MŠ Chlumčany
Paní kolegyně, vy pracujete jako ředitelka mateřské školy?
Pracuji jako ředitelka vesnické mateřské školy, která má tři třídy, v každé je 25 dětí. Naše škola je specifická věkově smíšenými třídami, což v okolí není obvyklé.
Věkově smíšené třídy - to byl váš nápad?
Můj nápad to nebyl, takto postavené třídy tady byly už před mým příchodem. Navíc škola pracuje podle kurikula podpory zdraví v mateřské škole. Součástí filozofie tohoto programu jsou předem nastavené podmínky, které musí škola naplňovat. Jednou z nich jsou právě věkově smíšené třídy, ve kterých spatřujeme obrovský přínos. Věkově smíšené třídy však nemáme pouze kvůli naplňování podmínek programu, ale takové pojetí souzní s mým osobním názorem i názorem kolektivu. Mezi dětmi probíhá sociální učení, vzájemně si pomáhají, vznikají mezi nimi výborné vztahy. Navíc máme i kladnou zpětnou vazbu od rodičů, a to nejen z důvodu, že od sebe neoddělujeme sourozence, a mladší tak přechod do školky lépe zvládnou. Také kamarádi spolu mohou být celé tři roky a tento pocit bezpečí je v mateřské škole primární. Pravidelné schůzky s vedením místní základní školy nám potvrzují, že děti i v takto věkově uspořádané třídě mohou být velmi kvalitně připraveny pro vstup do základní školy.
Proč jste si jako vyvrcholení svého studia vybrala zrovna téma dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků?
Já jsem nastoupila do této školy po vedení jednotřídní mateřské školy, takže jsem sama potřebovala získat další dovednosti. Ale téma se mi líbilo, sama se stále vzdělávám a tím se stávám vzorem i pro své kolegyně. Věkově smíšené třídy samozřejmě kladou obrovské nároky na kompetence učitelek, další vzdělávání se stává nedílnou součástí jejich profesního rozvoje. Povzbuzující byla i zpětná vazba od České školní inspekce, která naše vzdělávání ocenila jako smysluplné. Teď chceme vzdělávání posunout ještě výše, snažíme se sdílet poznatky, získané zkušenosti. Na každé pedagogické radě je vyhrazen čas, který je primárně určen jen pro toto sdílení. Také neformální setkávání je velmi přínosné pro vzájemné sdílení. Paní učitelky si vyměňují poznatky i z přímé práce s dětmi, nebojí se podělit o své nápady, přípravy. Skutečnost, že poskytují pedagogové své osobní know-how ostatním je i pro mne jako lídra velmi cenná. Obohacují tak nejen samy sebe, ale i ostatní učitelky, které mohou toto nově objevené předávat dětem. A to je i důkaz sdílení naší vize - od vzdělávání pedagogů ke vzdělávání dětí.
Nemohu se nezeptat na to, zda ředitelky mateřských škol neberou další vzdělávání pedagogických pracovníků jen jako legislativní nutnost. Jaký je váš názor?
Určitě to neberou jako povinnost, 100 % respondentů mého dotazníkového šetření odpovědělo, že se zabývá hodnocením vzdělávání, nevidí tedy vzdělání jen jako důležité, ale sledují i jeho přínosy pro školu a následně pro děti.
Máte vy osobně vytvořený nějaký formulář pro zjišťování přínosu vzdělávání?
Takový formulář ještě nemáme, ale po zkušenostech s bakalářskou prací určitě něco takového vytvořím. Zatím máme alespoň sešit, kam kolegyně zaznamenávají přínosy svého vzdělávání, zda by ho doporučily ostatním... Ale pořád je to ještě v subjektivní poloze, takže bychom určitě potřebovaly nějaké indikátory kvality, které by nám pomohly lépe objektivně vyhodnotit efekty vzdělávání.
Teoretická část vaší práce je velmi výstižná, poznatky z ní najdou čtenáři v závěru našeho rozhovoru. Velmi zajímavý je ale především výzkum, pro který jste volila formu dotazníkového šetření. Kolik respondentů vám odpovědělo?
Oslovila jsem 84 ředitelek samostatných mateřských škol a vrátilo se mi 56 vyplněných dotazníků. Pak jsem ještě dělala rozhovor s jednou paní ředitelkou, která se této problematice dlouhodobě věnuje. Navíc její školka má větší počet tříd, takže se na jejích zkušenostech dá stavět.
A teď k výsledkům vašeho šetření. Výběr vzdělávacích akcí pro pedagogické pracovníky zajišťují v 91 % ředitelky mateřských škol, v 84 % si akce volí sami účastníci. Kde tedy berete čas (a také ostatní ředitelky) na zjišťování přínosů vzdělávání?
Naše školka se snaží o přechod na učící se organizaci, tedy vzájemnou výměnu informací. To je třeba onen zmiňovaný sešit s poznatky ze vzdělávání a získanými materiály. Sešit je ve sborovně a všichni k němu mají přístup. Zavedení tohoto systému je i na naší škole novinkou, která se velice dobře ujala. Je to efektivní nástroj, který podává určitou zpětnou vazbu o vzdělávací akci. Dále jsou to pedagogické rady a neformální setkávání pedagogického sboru. Zpětnou vazbu o vzdělávací akci získávám i rozhovorem se samotným účastníkem. Pravda je, že administrativní zátěž ředitelů škol je všeobecně problematickou oblastí. Snažím se uspořádat čas tak, abych zvládla i tuto oblast řídicí práce.
Víte, jak je to v ostatních školkách?
Z dotazníkového šetření vyplynulo, že ředitelky mateřských škol zjišťují efektivitu vzdělávání zejména rozhovory s účastníky vzdělávání, hospitacemi, na pedagogických radách. Také jsem zaznamenala odpověď, kdy účastník písemně zpracuje stručné zhodnocení.
Dalším zajímavým výsledkem bylo, že faktor potřeby a cíle školy (93 %) a faktor potřeby účastníka (88 %) převažovaly při výběru nad faktorem ekonomické náklady (55 %). Přitom z terénu se často objevují nářky nad malými finančními prostředky. Není to v rozporu?
Další vzdělávání pedagogů je financováno ze státního rozpočtu, konkrétně z částky ONIV. Z těchto prostředků jsou však hrazeny i další náklady, náklady na učební pomůcky, cestovní náklady, osobní ochranné pomůcky, ale také náklady pracovní neschopnosti. Výsledná částka, kterou pak mohou ředitelé škol využít na další vzdělávání, se tak může velmi lišit. Z výsledků dotazníkového šetření je však patrné, že primárním faktorem jsou potřeby a cíle školy. Může to být důkaz dobré manažerské práce ředitelů škol. K dalšímu vzdělávání pedagogů je možné využívat i vzdělávání, které je hrazeno z evropských fondů, nebo e-learning. Tyto formy mohou náklady na vzdělávání snížit. Musím se však vrátit k výsledkům dotazníkového šetření. Ekonomický faktor byl sice uveden na třetím místě, ale tento faktor označilo 31 respondentů z 56. To je také vysoké číslo. I na naší škole musíme důkladně zvažovat a plánovat další vzdělávání jednotlivých pedagogických pracovníků. Hledáme cesty, jak nejlépe sladit kvalitu vzdělávání s jeho náklady.
Metody zjišťování efektivity vzdělávání jsou různé, tradiční i méně tradiční. Mezi výsledky výzkumu mě zaujalo portfolio účastníka. Máte s ním vy osobně zkušenost?
U nás jsme začaly portfolio zavádět teprve v minulém roce. Je to tedy nové i pro nás. Snažíme se, aby portfolio paní učitelky vnímaly především jako podklad pro svůj další profesní rozvoj. Na začátku školního roku jsme udělaly vstupní rozhovor, jakým směrem by se chtěly ubírat, jaké formy vzdělávání najít. Máme před sebou na konci školního roku hodnotící rozhovor. Paní učitelky otázky hodnoticího rozhovoru dostanou předem, aby měly možnost vše si promyslet a na rozhovor se připravit. Primárně jde o přínos pro samotného pedagoga. Jde o individuální rozhovory, kde jsou veškeré informace založeny na bázi důvěrnosti. Je to dohoda pouze mezi pedagogem a mnou. Velice si cením otevřenosti a vstřícnosti každého pedagoga.
Blížíme se k závěru dotazníkového šetření i našeho rozhovoru. Závěr výzkumného šetření představovala otázka: „Co nejvíce ovlivňuje přínos vzdělávací akce?“. Pořadí na prvních třech místech bylo následující: soulad potřeb školy a účastníka a konkrétního vzdělávání, použité metody a formy vzdělávání a lektor. Sama jste absolvovala tříleté bakalářské studium - platilo by toto pořadí i ve vašem případě?
Z mé zkušenosti určitě, největším přínosem bylo, že všechny předávané znalosti byly v souladu s praxí. Teorie je samozřejmě důležitá, ale to, že vycházela z praxe a nebyly to věci týkající se pouze mateřských škol, mě určitě posunulo.
Rozhovor vedla Mgr. Irena Trojanová, Ph.D.
Několik bodů z teoretické části práce Štěpánky Haníkové a literatura, dokreslující problematiku zjišťování efektivity dalšího vzdělávání:
 
Vzdělávací cyklus má několik fází: identifikace a analýza vzdělávacích potřeb, plánování vzdělávacích aktivit, realizace vzdělávání a hodnocení efektivity vzdělávání.
 
Zatímco efektivita je poměr mezi všemi dosaženými výstupy a vynaloženými vstupy, efektivnost je stupeň dosažení cílů bez ohledu na náklady.
 
Mezi nástroje vyhodnocování přínosu vzdělávání patří tradičnější dotazník, rozhovor, hodnocení nadřízeným, nověji i sebehodnocení účastníka (portfolio), jeho rozvojový plán, popř. i test.
ZDROJE
 
KOUBEK, J.
Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky.
Praha: Management Press, 2007.
 
PRŮCHA, J. Výzkum efektivnosti vzdělávání dospělých. [online]. 2014, roč. 4, č. 1, s. 8-22 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.vychova-vzdelavani.cz/ll1401/studie_prucha
 
VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců. Praha: Grada, 2011.

Související dokumenty