Na konci každého června rodiče děkují učitelkám za celoroční práci. Ale nepřicházejí jen za pedagogy! Nezapomínají ani na kuchařky, uklízečky, školnici a hospodářku. Mnozí rodiče se s nimi setkávají ve škole osobně, vnímají je jako součást kolektivu a také děti doma mluví o „tetách“.
Zapojení provozních pracovníků do výchovy a vzdělávání v mateřské škole
Mgr.
Ilona
Hulínová,
speciální pedagog SPC a ředitelka MŠ „Škola hrou“ Praha 15
K předškolnímu vzdělávání neoddělitelně patří i výchova. Mateřská škola je vlastně škola a rodina dohromady, jak to má ve svém názvu. Vytváří přirozené podmínky pro celostní rozvoj v bezpečném prostředí a zohledňuje specifika vývoje 3-6letých dětí. Předškoláci se učí ponejvíce cílenou hrou, všestrannými podněty, zajímavými zážitky, napodobováním vrstevníků i dospělých, sociálními zkušenostmi, osobním kontaktem, pozitivními emocemi atd. Zajistit kvalitu výchovně-vzdělávací náplně při plné obsazenosti tříd a společném vzdělávání je náročné mimo jiné na personální kapacitu školy. Aby z mateřské školy odcházel nejen spokojený a samostatný malý člověk, ale i připravený žák, musí se do výchovy a vzdělávání zapojit všichni pracovníci mateřské školy. Na přívětivém klimatu školy se podílí celý tým. Je to stejné jako v dobře fungující rodině, kde v souladu působí na dítě její členové.
Příklady výchovně-vzdělávací činnosti provozních zaměstnanců vycházejí z mojí praxe v mateřské škole a speciálně pedagogickém centru. Jejich realizace se odvíjí od velikosti mateřské školy a její organizace, ale každá škola si může aplikovat svou modifikaci, upravenou variantu či pouze využít námět. Situace, které se díky potenciálu nepedagogických pracovníků dají vhodně řešit, se vyskytují v denním provozu běžně.
PŘÍKLAD č. 1
V září se zjistí, že jedno dítě ve třídě má speciální vzdělávací potřeby a rodiče si toho nebyli vědomi, pediatr obtíže neodhalil a zatím chybí diagnóza. Dvě paní učitelky pečují ve třídě o 28 tříletých svěřenců. Jak zajistit kvalitní vzdělávání, laskavou výchovu, individuální přístup, speciální vzdělávací potřeby bez omezení pro většinu třídy a bezpečné prostředí?
Samozřejmě asistentem pedagoga, ale než proběhne diagnostika a vystavení doporučení k realizaci podpůrných opatření, může uplynout i celé pololetí! Na toto téma psala už před časem článek kolegyně Renata Škaloudová (Speciál pro MŠ 5/2015).
Paní Eva pracovala na plný úvazek jako uklízečka. Podle náplně práce začala pomáhat při některých činnostech ve třídě nejmenších dětí. Po vystavení doporučení SPC bylo zřízeno místo asistenta pedagoga, kterého se ale nepodařilo externě zajistit. Pozice byla tedy nabídnuta paní E., jejíž vztah a empatii učitelky ve třídě kladně hodnotily. V současné době uklízí jen na půl úvazku a k tomu pracuje dopoledne na poloviční úvazek jako asistent pedagoga. Výhodou je, že zná prostředí i děti a je zvyklá na spolupráci s učitelkami. Děti ani rodiče změna nijak nezasáhla, naopak rozšíření pedagogů o známou osobu ve třídě všichni přivítali a při společných akcích její práci velmi ocenili. Doplnění úvazku úklidu bylo samozřejmě nutné, ale personálně proběhlo snadněji než obsazení místa asistenta pedagoga.
Zajímalo mne, co vedlo, původně provozního zaměstnance, ke změně pracovní pozice, ke které je potřeba absolvovat kurz asistenta pedagoga. Konstatování kolegyně mě uklidnilo. Ráda pracuje s dětmi, a to jí pozice asistenta pedagoga umožní. Má zájem se vzdělávat a něco nového dokázat. Pro novou profesi se rozhodla především díky tomu, že zůstala na svém pracovišti, kde zná kolegyně, děti, rodiče a prostředí vůbec. To jí dalo jistotu, že novou práci zvládne.
Pro mě, jako pro ředitelku, byl důležitý i pohled učitelky, která si všimla, že se asistentce změnil celkový pohled na práci s dětmi. Vnímá ji kontinuálně a v celé šíři. Lépe chápe situace, kdy učitelky pro některé děti potřebují pomoc. Vidí, že práce s dětmi není jen „hra“. Nezabývá se pouze sebeobsluhou, ale také pedagogickým působením na děti i rodiče a zažívá jeho dílčí výsledky. Oceňuje její vstřícný a empatický vztah k dětem. I její snahu citlivě se zapojit do chodu třídy, nepřekračovat své kompetence, být samostatná. Rodiče i děti ji přijali přirozeně, jen si všimli, že je ve třídě častěji. Děti jí postupně začaly říkat paní učitelko. I z toho důvodu je však potřeba, aby kromě přirozených pedagogických schopností měla asistentka alespoň minimální pedagogické vzdělání.
Pokud jde o rekvalifikaci provozních pracovníků na asistenty pedagoga, máme s tím stále častěji dobré zkušenosti. Kvalitních asistentů pedagoga je stále málo. Provozní pracovníci mají představu o práci s dětmi, setkávají se běžně s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a rozhodují se uvážlivěji a většinou ze zájmu podílet se na vývoji dětí. Změnou pracovního zařazení získají „společensky vyšší prestiž“, často i navýšení platu nebo alespoň dovolené. A k tomu nemusí ani měnit pracovní prostředí a kolektiv. Tyto výhody však vyměňují za náročnější práci většinou s dětmi s vývojovými obtížemi, nutnost studia ukončeného zkouškou a pracovní smlouvou na dobu určitou. Takto motivovaný asistent se plynule a přirozeně zapojí do činnosti třídy, přijme pravidla nové pozice a sladí svou podporu s programem třídy a přístupem učitelek. Ve třídě snáze vzniká jednotný kolektiv tří pedagogických pracovníků, kteří působí na děti i rodiče s profesionální jistotou a vytvářejí přívětivé klima pro výchovu a vzdělávání všech dětí. A škola se vyhne riziku při přijetí nového a neznámého pracovníka.
PŘÍKLAD č. 2
Třída jede na plánovaný celodenní výlet a ráno před odjezdem volá paní učitelka, že si zlomila nohu. Na 23 většinou čtyřletých dětí, z toho tři se speciálními vzdělávacími potřebami, zůstane jedna učitelka a asistentka pedagoga. Jak vyřešit potřebný doprovod a bezpečnost mimoškolní akce?
Ve škole ani v dosahu se nenachází žádná učitelka, která by byla volná a mohla absolvovat celodenní výlet. Naštěstí je počet dětí podle vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, v limitu pro jednu učitelku. Akci však musí doplnit doprovod asistenta pedagoga a další pověřené osoby. Nikdo z rodičů nemůže tak narychlo vypomoci. Ale ve třídě má syna paní kuchařka. Kolegyně ve školní jídelně se rychle domluví, při výdeji jídel vypomůže hospodářka školy, s úklidem jídelny údržbář a paní kuchařka je uvolněná jako doprovod na výlet. Odměnou za flexibilitu si užije společné zážitky se synem. Děti i učitelky zná jak ze školní jídelny, tak z akcí pro rodiče. Pomáhá učitelce i asistentce především se sebeobsluhou dětí a dohledem nad jejich bezpečností.
PŘÍKLAD č. 3
Je nutná rychlá porada pedagogů, ředitelka školy potřebuje výjimečně na krátkou dobu všechny učitelky během odpoledního odpočinku dětí. Jak to zařídit, aby děti měly odpovídající dohled a podmínky pro odpočinek?
Do tříd se rozdělí uklízečky a kuchařky, které děti znají. Než se paní učitelky vrátí, přečtou pohádku. Zážitek z takové změny mají všichni. Tety si s dětmi po čtení ještě popovídají a děti pak paní učitelce i rodičům vyprávěly, co jim četla a povídala paní kuchařka nebo paní uklízečka. Příjemná změna, jako když přijede na návštěvu babička!
PŘÍKLAD č. 4
Dvě třídy jedou na školu v přírodě a s sebou potřebují kromě učitelek další doprovod tak, aby zároveň fungoval běžný provoz školy pro ostatní čtyři třídy. Školy často oslovují rodiče nebo provozní zaměstnance.
Jak si organizuje zástup za svůj úklid a další pracovní povinnosti školnice, která odjede na týdenní školu v přírodě? Především dochází ke změně organizace, a to odjezdem dvou tříd. Další povinnosti v rámci vedení školy zastane hospodářka a zástupkyně. Například řemeslníky, drobné opravy, knihu úrazů, ochranné pomůcky, sklad, objednávky, organizaci úklidu. Termíny jsou známy vždy včas, takže se jedná opravdu jen o nenadálé situace.
V průběhu dne v mateřské škole nastává velké množství situací, kdy se děti setkávají s provozními pracovníky a ti na ně mohou, respektive musí, výchovně působit. Měli by v rámci své mateřské školy absolvovat základní instruktáž o jednání s dětmi, rodiči a o svých pravomocech, měli by dostat stručné informace o případných obtížích dětí, měli by znát výchovná pravidla, sledovat metodické postupy učitelek a respektovat jejich rozhodnutí, i když s ním někdy nesouhlasí. Správný nepedagogický zaměstnanec se cítí „tak trochu“ jako pedagog. Empaticky upevňuje hlavně sociální a komunikační dovednosti, sebeobsluhu, samostatnost a další primární návyky dětí, ale nezasahuje do činnosti učitelek.
Platí to pro uklízečky i kuchařky. Kuchařky - především ve školách, kde je společná jídelna, se dětem věnují při výdeji, ale i při prostírání a úklidu jídelny. Dohlížejí také na správné stolování a stravování, na společenská pravidla. Uklízečky se potkávají s dětmi v průběhu celého dne a často pomáhají přímo ve třídách.
Stejně jako v rodině tak i v mateřské škole je pomoc vzájemná. Děti se postupně učí samostatnosti, rozvíjejí si mezilidské vztahy a upevňují si pracovní návyky, když pomáhají například s úklidem židliček, odnášením nádobí, utřou rozlitý čaj, rozvěsí ručníky, srovnají rozházené botky, pomohou mladším dětem ustlat lůžkoviny a další drobné činnosti.
PŘÍKLAD č. 5
Ve 28členné třídě tříletých dětí, ve které není asistent pedagoga, je určitě potřeba pomoc provozních pracovníků. Nejdůležitější je to první rok, kdy jsou děti malé. Ještě nezvládají sebeobsluhu, neorientují se v denních činnostech, nejsou zvyklé na tak velký kolektiv, potřebují dopomoc při oblékání a hygieně. Zajištění bezpečnosti se týká hlavně přesunů, například chůze po schodech, akcí mimo školu, cvičení na nářadí a jídelny. Ve třídě nám pomáhá vždy školnice, takže jsme za ty roky už docela sehraný tým. Ale i kuchařky v jídelně pomáhají těm nejmenším mimo jiné s krájením, mazáním, naléváním, odnášením. Když děti vyrostou, tak zase ony pomáhají třeba s úklidem jídelny po obědě.
Jistě vás v souvislosti s těmito příklady činností nepedagogických pracovníků napadne otázka o náplni práce a pracovní odpovědnosti. Pokud ředitelka školy provede s každým provozním pracovníkem písemné poučení o jeho povinnostech při dohledu nad dítětem či skupinou dětí, připraví se tím na okamžité řešení všech případů. Poučením nepedagogického pracovníka a možností vykonávat dohled nad dětmi se věnuje § 164 školského zákona, § 6 vyhlášky č. 263/2007 Sb., pracovní řád, a § 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Zakotvit tuto variantu je vhodné i například do školního řádu.
Poučení může v písemné formě znít:
Provozní pracovníci mohou ve výjimečných situacích vykonávat dohled nad dítětem nebo skupinou dětí k zajištění jejich bezpečnosti a ochrany zdraví. Jejich činnost dohledu v takových případech řídí učitelka. Dohledem je pověřuje ředitelka školy podle pracovní náplně, která vychází z uvedené legislativy (viz výše).
Pracovník prohlašuje, že byl ředitelem školy srozumitelně poučen o:
-
povinnostech, které musí plnit při dohledu nad bezpečností a zdravím dítěte nebo skupiny dětí;
-
způsobu zajištění tohoto dohledu při činnostech konaných v areálu školy i mimo areál školy.
Pracovník poučení porozuměl a uvědomuje si své povinnosti v případě vykonávání dohledu nad dítětem/dětmi.
Nepedagogičtí pracovníci mateřských škol jsou laskaví a fundovaní lidé, kteří cítí péči o děti jako poslání a dělají svou práci velmi zodpovědně. Jejich účast při výchovně-vzdělávací činnosti v mateřské škole je potřebná a přirozená pro děti, rodiče i pedagogy. Stačí jim dát důvěru a vymezit jasné kompetence. To je důležité, aby všichni participující chápali své postavení nejen při působení na děti, ale i při kontaktu s rodiči a kolegy. Záleží na řediteli školy, jaké stanoví pracovní a formální podmínky a zda všichni pracovníci akceptují týmovou kooperaci. Klade to nároky i na vedoucí provozních úseků, aby při standardních úkolech ještě operativně reagovali na program tříd a potřeby dětí. To je možné, pokud v pracovním kolektivu vládne atmosféra vzájemného respektu a profesionální úrovně.
V souvislosti s tím by jistě stálo za úvahu, aby další vzdělávání pedagogických pracovníků mohlo zahrnovat také nabídku semináře o důležitých aspektech pedagogické podpory ze strany provozních pracovníků. Zatím je můžete přizvat podle konkrétních podmínek vaší školy na pracovní porady, tematické diskuze, cílené náslechy, odborná školení, mimoškolní pracovní akce.
V naší škole se Den učitelů slaví společně. Myslím, že v dnešní době by s tím J. A. Komenský při své pokrokovosti a pedagogických zásadách také souhlasil.