Výběr dvojice spolupracujících učitelek pro třídu mateřské školy

Těmito slovy začíná bakalářská práce Miriam Plačkové, která v roce 2015 ukončila studium na katedře Centrum školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

- Paní kolegyně, proč právě toto téma?

Téma jsem dostala zadané, nicméně mě výběr učitelek do kolektivu mateřské školy samozřejmě zajímal. Od svého nástupu do funkce ředitelky mateřské školy vybírám vhodné členy do týmu a následně z nich vytvářím spolupracující dvojice. Zpočátku mi důležitost výběru dvojice nepřipadla tak zásadní, později jsem ale došla k názoru, že je to obrovské specifikum mateřských škol a je nutné mu věnovat pozornost. A po dopsání práce se na jejich spolupráci zaměřuji ještě více, průběžně ji sleduji a vyhodnocuji.

- Napadá mě možná trochu naivní otázka: Proč vlastně dvě učitelky? Když pomineme pravidla bezpečnosti, je někde psáno, že u dětí musí být dvě učitelky?

V legislativě to nenajdeme, souvislost se nabízí vzhledem k velikosti jejich úvazků. Aby byla naplněná jejich pracovní doba i zastoupení přímé pedagogické činnosti, musí se logicky po určitou část dne překrývat. Ale je to i o spolupráci: dopoledne s nimi samostatně jedna z učitelek začne určitou činnost, kterou může dokončovat druhá členka týmu opět samostatně odpoledne. To je jeden z možných modelů. Druhý je ten, že učitelky působí na děti své třídy zároveň, obě realizují předem domluvenou činnost, a mohou se tak jednotlivcům více věnovat.

- Můžete ještě stručně popsat mateřskou školu, ve které jako ředitelka působíte?

Jsme mateřská škola se třemi třídami, početně v současné době trochu luxusní, máme 18, 19 a 23 dětí v jednotlivých třídách. V takovém případě je první z uváděných modelů možný. Ale v případě většího počtu dětí ve třídách se využívá spíše model druhý, tam je zřejmé, že dvě učitelky na třídě být musí. U nás ale spolupráce existuje také, učitelky se domlouvají hlavně, což na první pohled z prvního modelu nevyplývá, nad individuálními potřebami dětí. Pokud dítěti něco dopoledne nešlo, odpoledne to s ním druhá z učitelek procvičí. Dětí je odpoledne méně a je pro takovou činnost prostor.

- Jaké máte ve vaší mateřské škole uspořádání tříd?

Třídy máme homogenní, rozdělené podle věku. Vím, že jsou na to různé názory, ale já jsem zastáncem tohoto uspořádání.

- Jaký je hlavní důvod vaší volby?

Vyplývá to z diagnostiky dětí, učitelka se věnuje dětem daného věku a v souladu s věkem je rozvíjí. Je to specialistka na danou věkovou skupinu, efektivita jejího působení je tam větší. Jde mi o to, aby se vývoj dětí sledoval a aby se v souvislosti se svým vývojem rozvíjely, a homogenní uspořádání tomu nahrává.

- Cílem vaší práce je zmapovat, do jaké míry mají ředitelky mateřských škol povědomí o problematice sestavování dvojic spolupracujících učitelek. Jak se se s touto problematikou vyrovnáváte vy osobně?

Po napsání práce jsem zjistila, že můj výběr spolupracující dvojice pro danou třídu je mnohem přísnější. Hodně se věnuji kontrolní činnosti, zrovna zítra máme poradu a hlavním tématem je vyhodnocení spolupráce učitelek ve třídě. Od září máme novou kolegyni, bylo nutné dvojice přeházet... Proto musíme situaci důsledně sledovat.

- Mluvila jste o specialistkách na daný věk. Opravdu máte na každý věk specialistku?

Máme specialistky a pak univerzální kolegyně. Dvojice specialistek je u předškoláků, ty jsou v této třídě vždy. Ostatní kolegyně se střídají u nejmladších a u „prostředních“ dětí. Učitelky si mohou říci svůj požadavek, ale já ho vždy koriguji podle vyhodnocení předchozí práce. Někdy se naše názory rozcházejí, pak se snažím kolegyním své rozhodnutí vysvětlit.

- Pro sestavování dvojice je stěžejním termínem spolupráce. Spolupráci v teoretické části své práce vymezujete jako společnou činnost jedinců na stanovených cílech. Zároveň poukazujete i na to, že pojem spolupráce je často dáván do souvztažnosti s pojmem konkurence. Jak je to, podle vašeho názoru, v mateřských školách?

Konkrétně náš tým je v období stormingu - bouření. Jedna z kolegyň, mladá a ambiciózní, se prosazuje nejen v rámci dvojice, ale i v celém kolektivu. Její sebevědomí je jinde než sebevědomí kolegyň středního věku. Aby se to změnilo, je důležité správné vedení. Pokud se taková záležitost objeví, musí zakročit ředitelka školy a situaci s daným člověkem probrat, poukázat na stávající pravidla, atmosféru... Dobré je i čtvrtletní vyhodnocení spolupráce: každá z dvojice napíše, jak vzájemnou spolupráci vidí (co se podařilo, co se nepodařilo a jak spolupráce za minulé tři měsíce vypadala) a je na nich, jak si to vyhodnotí. Já chci jejich společný výstup, ne dva papíry. Potřebuji, aby se mým úkolem učili. Profesionalitu znám, ale není mi tak úplně známé jejich osobní naladění. Takové vzájemné vyhodnocení působí i jako samočisticí mechanismus. Navíc je to jejich odpovědnost, nikoliv moje. A pokud zalžou, já to později stejně poznám...

- Touto otázkou se vlastně dostáváme k vašemu šetření. Sledovala jste čtyři mateřské školy a v nich sestavování dvojic učitelek ve třídách. Vaše šetření bylo velmi pečlivé, protože problematiku sestavování dvojic jste zkoumala jak z pohledu učitelek samotných, tak z pohledu ředitelek. Proč obě skupiny?

Už při úvodních rozhovorech s ředitelkami jsem zjistila, že jejich hodnocení spolupráce podřízených je, v některých případech, neuvěřitelně neobjektivní. Zvláště těch, které nemají zkušenost s managementem. Navíc práce měla přinést něco do praxe, s vyhodnocením dotazníků byly tedy seznámeny i ředitelky respondentky, aby poznaly názor svého kolektivu - a některé byly velmi překvapené.

- Pojďme nyní k názorům padesáti učitelek, které se do šetření zapojily. Položky dotazníkového šetření týkající se hodnocení spolupráce dvojice učitelek ve třídě mateřské školy jsou uvedeny v závěru rozhovoru a čtenáři je mohou využít. Ale mě by zajímalo, zda byly rozdíly mezi mateřskými školami, např. z důvodu jejich velikosti nebo umístění.

Rozdílné výsledky mateřských škol v oblasti spolupráce byly jednoznačně způsobeny stylem řízení. Jeden tým byl někde jinde, než si myslela jeho ředitelka. V rozhovoru, který byl jako první, všechno vypadalo úžasně. Pak podřízené vyplnily dotazník a já jsem dotyčné ředitelce nesla jeho výsledky. A ta byla zděšená, protože výsledky neodpovídaly tomu, co si o svém týmu myslela, tým byl vůči ní velmi kritický. Na druhou stranu musím poznamenat, že někdy se objevovaly i lži v odpovědích učitelek, vypadalo to trochu jako msta vůči ředitelce. Prostě atmosféra v dané mateřské škole nebyla úplně ideální. Nicméně každé šetření má své limity, proto nemusí úplně odpovídat realitě. To je nutné si uvědomit. Vrátím se ale na začátek vaší otázky: velikost a umístění mateřské školy na spolupráci vliv nemají, i když je to pro mě velmi překvapující.

- Aby tato část vyzněla pozitivně, doplním vaši odpověď několika citacemi, které respondentky uvedly do dotazníku:

„Dobrá a pohodová třída by měla být jako dobře fungující rodina, tudíž by měly být i učitelky v jedné třídě sladěné, mít dobrý vztah nebo alespoň přistupovat na kompromis...“

„Celková atmosféra třídy je odvislá od vztahu kolegyň a plně se promítá do všech oblastí...“

„Chci mít spolehlivou a kamarádskou kolegyni...“

„Dvojice učitelek musí vytvářet tým...“

- Pojďme teď od učitelek k ředitelkám mateřských škol. Zatímco názory učitelek jste zkoumala prostřednictvím dotazníku, u ředitelek jste zvolila rozhovor. Proč?

Rozhovor jsem měla dobře připravený a chtěla jsem ho mít jako potvrzení (nebo nepotvrzení) výsledků dotazníkového šetření. Nesoulad se ukázal pouze u jedné mateřské školy, což je potěšující.

- První sledovanou oblastí byl výběr uchazeček do organizace. Jedna z kolegyň uvedla vícestupňové přijímací řízení: zkoumání dokumentů uchazeče (kvalifikace, životopis, motivační dopis, portfolio), rozhovor s uchazečem a zkoumání jeho osobnostních předpokladů pro zapojení se do stávajícího kolektivu, praktická zkouška (dokumentace třídy, hra na nástroj...) a jako poslední zkouška, práce s dětmi ve třídě. Je takové přijímací řízení reálné?

Je to samozřejmě otázka času, ale jak řekla paní ředitelka: „Mně to za to stojí.“ Vytvoření tohoto systému jí trvalo dva roky a vedl ji k tomu špatný výběr učitelky. Považovala to za své selhání... Podle jejích slov už samotný postoj uchazečky mnohé napoví. Pokud např. odmítne zahrát na flétnu, je její tvrzení „umím hrát výborně“ značně diskutabilní. Dnes už neplatí, že to, co uchazečky řeknou, platí.

- Dokladují své znalosti třeba portfoliem?

Ano, ale spíše mladší kolegyně. Jejich portfolio není většinou jen složkou obsahující potvrzení ze školení, ale jsou v něm i ukázky přípravy hodin, realizovaných projektů... Snaží se prezentovat svou vlastní prací.

- Stěžejním výstupem vaší práce byl výběr spolupracující dvojice. Z vašeho šetření vyplynulo, že jsou možné čtyři přístupy:

- Který přístup vy osobně považujete za nejvhodnější a proč?

Kombinace všech čtyř přístupů. Ale to je taková „fata morgána“. Nejčastěji jsou kombinovány první dvě možnosti, starší učitelka spolupracuje ve třídě s mladší kolegyní, čemuž většinou odpovídá i druhá varianta, zkušená učitelka a učitelka s malou praxí. V takto vzniklé dvojici vždycky musí být ve dvojici jedna, která „to táhne“... Za zamyšlení stojí i připravenost absolventek škol na reálnou situaci v mateřských školách. Pro ně je starší a zkušenější učitelka, mentorka, nezbytná.

- Paní kolegyně, co byste chtěla ještě na závěr našeho rozhovoru dodat?

Dobře se o všem povídá, ale pokud není z čeho vybírat... Ředitelky školy mají své plány, představy, ale nejsou lidé, kteří by tyto představy pomáhali naplnit. Tři roky jsem hledala učitelku - sboristku. Nakonec jsem našla kolegyni, byla skvělý odborník, ale osobnostně nezapadala. Zde je namístě poukázat na možnosti kompetenčního modelu, který obsahuje vše potřebné: osobnostní, sociální i odbornou rovinu pedagogického pracovníka. Ale je těžké naplnit všechny jeho složky. S tím se ředitelka školy musí vyrovnat. To je současná praxe. Reaguje třeba tak, že změní cíle - nebude mít sbor, ale bude mít dobrý kolektiv.

Paní kolegyně, děkuji za rozhovor a přeji nejen vám, ale i všem ostatním kolegyním šťastnou ruku při výběru dvojice učitelek ve třídě.

DOPORUČENÁ LITERATURA

MOJE KOLEGYNĚ VE TŘÍDĚ...                       
                                                                    ano I spíše I spíše I ne                      
                                                                    ano I  ne 
... má se mnou kolegiální přátelský vztah.    
... považuje dělbu práce za samozřejmost.       
... má stejný podíl na pedagogické práci s dětmi jako já.                     
... má stejný podíl na tvorbě pedagogické dokumentace jako já.                  
... mě doplňuje tam, kde jsou mé dovednosti omezené.                                   
... má ke mně důvěru.                      
... mě o všem informuje.                   
... se mnou otevřeně hovoří o problému.       
... se se mnou podílí na řešení problému.     
... se snaží se mnou dohodnout.               
... vidí můj ústupek jako projev dobré vůle.    
... je schopna konflikt mezi námi tlumit.