Vstup mimořádně nadaného dítěte do školy

V předchozím příspěvku (Speciál MŠ 5/2012) jsme se věnovali problematice projevů nadaného dítěte v předškolním věku a jeho osobnostním specifikům. Přiblížili jsme si proces identifikace nadání. Aktuální problém je spatřován v tom, jak se u dítěte, které projevuje známky mimořádného nadání. Následující text vám přiblíží důležité momenty při

Zásadní otázkou je, co potřebuje nadané dítě v předškolním vzdělávání a co je důležité zajistit pro dítě v mateřské a základní škole právě v tomto významném životním období, pokud se nám podaří odhalit, že disponuje zrychlenými rozumovými schopnostmi. Pokusila jsem se tyto potřeby systematizovat do několika bodů. Výčet nejspíš není kompletní, nicméně (dále také „MŠ“) ošetřit alespoň některé zásadní oblasti, které pomohou nadanému dítěti realizovat svůj potenciál.

Děti mají právo na vzdělání na úrovni jejich možností a schopností. Tento argument zůstává bokem, když mluvíme o běžné populaci. Je však zapotřebí umožnit i těm nadaným zažívat úspěch na úrovni svých možností, dostat možnost se realizovat. Stejný problém se týká pracovního tempa. Nadané děti někdy potřebují pracovat rychleji, dostat více úkolů pro vymezený časový úsek. I zde by měly mít možnost pracovat stylem, který je motivuje a pohání dál.

Jsou-li si v něčem intelektově nadané děti podobné, tak právě v tom, že mají a témata, o kterých si chtějí povídat. Vzpomínám si na jednoho chlapce, který ve 3,5 letech znal desítky jmen vyhynulých dinosaurů, věděl, ve kterém prehistorickém období žili, jak zahynuli, a dokázal je i latinsky pojmenovat. Jiné dítě se ve třech letech dokázalo zorientovat v ručičkových hodinkách, umělo přesně vrátit drobné na 1 000 korunovou bankovku a dokázalo napsat většinu čísel. Jednoduše shrnuto, tyto děti potřebují dostat příležitost uplatnit v MŠ svá témata, realizovat své zájmy. Pokud k tomu dostanou alespoň občas příležitost, uvidíte, jak rozkvetou.

Povahově se nadané děti velmi liší. V jejich řadách najdeme výrazné extroverty vedle tichých a uzavřených jedinců. Oba tyto typy mají svůj styl projevů a je třeba k nim přistupovat individuálně.

může mít tendenci řídit skupinové aktivity, bude chtít být vždy a ve všem první a nejvíce vidět, bude nutit okolí přijmout jeho představy o fungování programu. Při nerespektování těchto „přehnaných“ požadavků bude propukat v záchvaty vzteku a hysterie. Nelze říci, že je možné všem těmto situacím předejít, nicméně pokud si jich budeme vědomi, můžeme některým takto vyhroceným situacím zabránit.

Stejně podstatné je kompenzovat někdy oslabené sociální návyky. Umožnit těmto dětem, aby dostaly více času na oblékání, sebeobsluhu při jídle, neposmívat se problémům s motorikou. Jejich často oslabená hrubá i jemná motorika může znepříjemňovat jejich sociální dovednosti.

Mnohem více než děti z běžné populace jsou nadané děti citlivé na kritiku a autoritativní zacházení. Již v předškolním věku mohou od dospělých očekávat jednání jako s partnerem, a jednání z pozice moci. Vyplácí se trpělivost a vysvětlovat, vysvětlovat. Kdykoliv totiž uslyší racionální argument, je možné se s nimi najednou na všem domluvit, i kdyby to zpočátku vypadalo, že domluva není možná. Respektování potřebuje každé dítě, o to víc dítě nadané.

S nadaným dítětem budeme mít jen stěží šanci pracovat v předškolním věku v izolované skupině těch nejšikovnějších. S největší pravděpodobností bude vzděláváno a různými specifickými nároky na vzdělávání. O to více je podstatné, aby i - tedy zažít úspěch v adekvátně náročném úkolu a porovnat své schopnosti s obdobně schopnými dětmi.

Vytvořit pro nadané dítě nemusí být zdaleka tak těžké, jak se může na první pohled zdát. Někdy jednoduše poslouží úkol či pracovní list primárně určen starším dětem, někdy se zabaví logickou hrou, hlavolamem, luštěním kvízu apod. Je však dobré zastavit se u druhé zmiňované oblasti - totiž u schopnosti prohrát. Nadané děti jsou někdy velmi konkurenční, jsou často zvyklé jednoduše vyhrávat v kolektivu vrstevníků, obzvláště když se jedná o intelektové úlohy. Na druhé straně mohou velmi často selhávat v oblasti sportovní a pohybové, někdy i v oblasti kreslení. Jinými slovy, je velmi důležité tyto děti naučit smířit se s prohrou, neúspěchem či vlastní nedokonalostí. Vést je k tomu, že je přirozené, že někomu jdou tyto věci a druhému zase jiné.

Nedá se říci, že existuje jednoduchá cesta, jak tento problém snadno a účinně vyřešit. Cesta je dlouhá a chce značnou dávku trpělivosti. Prostředkem je zadávání úkolů, které se dají vyřešit jen spoluprací ve skupině, snížit tlak na výkon, zařazovat občas aktivity, kde prohrát je stejně cenné jako vyhrát. Při neúspěchu je dobré dítě orientovat na hodnocení procesu, jak k výsledku došlo, k uvědomění si, že i když nejsem nejlepší, už to, že jsem se hodně snažil, má obrovskou cenu. Zařadit hry, ve kterých je ten, kdo nejvíce pomáhal druhým, snažil se v průběhu zapojit na maximum a hrál fair, automaticky vítězem.

Ve vývoji nadaného dítěte existují kritická místa - období, na která je třeba brát při vzdělávání specifický zřetel. Jde o období, ve kterých je dítě zranitelnější, kdy zanedbání těchto aspektů může nebo nevratně Mezi ně bezesporu patří

Většina dětí prožívá vstup na základní školu jako významnou událost. Dítě mění svoje sociální prostředí, výrazně se mění jeho biorytmus, učí se novým učebním návykům, cíleně je vzděláváno v pravidelném učebním režimu, je vystaveno dlouhodobější mentální zátěži. To vše prožívají stejně děti z běžné populace i ty nadané.

mohou čelit okolnostem, které determinují další úspěšnost jejich vzdělávání. Budeme tuto situaci pro názornost ilustrovat na nadaném dítěti, které -tedy plynule čte, počítá minimálně do 100, zná početní operace sčítání, odčítání, násobení, dělení a dokáže i psát. nadaných dětí bývá právě nejmarkantnější při vstupu do školy. Většinou si tito jedinci osvojí zmiňované dovednosti (nebo některé z nich) téměř sami, nejsou primárně vedeni rodiči. Rodiče jen odpovídají na jejich zvídavé otázky, popř. jim vysvětlí princip, ze kterého si sami odvodí systém, na jehož základě si danou znalost či dovednost osvojí.

Takovéto nadané dítě z hlediska obsahu výuky nemá ve škole adekvátní realizaci. Pro učitele, který jej má ve třídě, je také obohacení do maximální úrovně učiva velmi náročné. Dítě zvládá téměř veškerou látku 1. třídy, navíc často si při získávání některých dovedností (čtení či psaní) osvojilo některé zlozvyky, které se pak špatně „přeučují“. Je to stejné, jako když se učíte psát všemi deseti prsty na klávesnici počítače a zpočátku si budete koukat pod prsty ruky (pozn. správná technika předpokládá psaní „naslepo“, kdy se při psaní díváte pouze do textu, který přepisujete). Později se vaše rychlost psaní již nikdy nezvýší nad kritickou hranici, pokud tento jev podceníte.

Stejně tak nikdy nebude klavírní virtuos z dítěte, které se samo naučilo noty a hraje na klavír jako samouk. Časem jej bude limitovat špatný prstoklad, který je pro vyšší úroveň nezbytný. Takovéto „zlozvyky“ v učení mají obvykle děti nadané. Navíc jsou poháněné pocitem, že jsou dál než jejich spolužáci, že už toho vědí či umí více. Nechtějí se vrátit na vstupní úroveň a trénovat „techniku“, nechtějí se učit psát postupy matematických příkladů, když jednoduše výsledek „vidí správně“.

Pokud ale připustíme, že nadané dítě najde ve škole kvalitní realizaci, narazí na učitelku, která ocení jeho přednosti, připraví mu zajímavou skladbu úkolů, při které je součástí výukového procesu, ale zároveň nestagnuje. I tak se na první pohled může někdy zdát, že dítě oproti svému předškolnímu období jakoby a jeho výrazný

To nemusí být nutně projevem nekvalitní učební stimulace. Může jít jen o zdání, které je způsobeno do řízené edukaceprimárního stupně, kde je již systematičtěji a organizovaněji vzděláváno, než tomu bylo doposud. Z tohoto hlediska je vhodné kognitivních schopností opřené o nástroje pedagogické diagnostiky učitele (vstupní i průběžné), kde se lépe odkryje, zda dítě skutečně postupuje dopředu, neztrácí zájem o učení a získávání nových informací.

V rámci vstupu nadaného do první třídy se může přistoupit také k (tzv. akceleraci vzdělávání). Akcelerací se rozumí urychlování školního procesu, pokud se prokáže, že dítěti tempo dané disciplíny nevyhovuje a učivo zvládá mnohem rychleji. K této variantě se přiřazuje i u dítěte mladšího šesti let nebo na základě zjištěného celkového náskoku dítěte formou průřezové zkoušky. Je nutné zmínit, že akcelerace se nejčastěji v našem státě využívá právě při vstupu nadaného do školy nebo v průběhu prvního stupně studia.

Akcelerace je metoda, která znamená nadaného. Naskýtá se proto otázka, kdy je a kdy není vhodné žáka akcelerovat. Je především nutné zjistit, zda nejsou jen výsledkem nátlaku jiných osob (např. učitelů, ale především rodičů). Akcelerace je doporučována pouze pro děti v pásmu horních 2 % inteligence.

Dítě by mělo být v dané oblasti excelentní, emocionálně stabilní a rozumět tomu, co ho čeká, co akcelerace obnáší.

Mezi pozitivní výsledky akcelerace patří a dril, přiblížení úrovně studia dítěte a jeho výsledků, adekvátní uznání jeho schopností bez ohledu na věk či ročník studia, větší prostor pro akademické hledání, zvýšená produktivita, více času pro vlastní zájmy, větší možnost setkávat se s intelektovými vrstevníky, a nudy a zvýšená motivace, snížená pravděpodobnost podvýkonu, rozvoj vhodných pracovních návyků a vyvarování se konfliktů s vrstevníky, kteří nesdílejí jeho zájmy a schopnosti.

Existují ale také spojená s akcelerací. Ta lze rozdělit do čtyř oblastí:

Pokud se při vstupu do školy objeví nadané dítě, je vhodné tento fakt nepřehlédnout. Je naopak zapotřebí systematicky pro hlubší diagnostiku. Ta se provádí zdarma na vyžádání rodičů ve školském poradenském zařízení (nejčastěji v pedagogicko-psychologické poradně).

Dítě si při vstupu do školy utváří základní motivaci a zájem o učení, nachází vhodné učební a metakognitivní strategie, které předurčí jeho směr a úspěšnost studia v celém dalším životě. Proto je vstup pro nadané děti vnímán jako kritické období, na které musí být v jeho vývoji brán specifický zřetel. Nesmí se připustit, aby nadaný při vstupu do školy zjistil, že učení je nuda, pouhé opakování toho, co již dávno umí a zná.

Škola se musí postarat o to, aby měla i pro dítě mimořádně nadané dostatek podnětů a inspirace pro učení. Včasná diagnostika nadání může tedy v tomto směru přispět k úspěšné integraci nadaného žáka do procesu vzdělávání.