Syndrom vyhoření v pedagogické profesi

Vydáno:

Syndrom vyhoření je definován jako citové a mentální vyčerpání pramenící z dlouhodobého stresu z práce. Projevuje se v psychické i fyzické rovině a nepříznivě ovlivňuje život vyhořelého člověka i jeho vztahy. Mezi příznaky patří například dlouhodobý pocit únavy, nechuť do práce, podrážděnost, vyčerpání, nadměrná sebekritika, cynismus, negativismus, bolesti hlavy, nespavost nebo snížená mentální akceschopnost. Tyto změny následně ovlivňují náhled na profesní realitu.

Syndrom vyhoření v pedagogické profesi
Mgr.
Miluše
Vondráková,
vedoucí metodička pro primární a preprimární edukaci EDUkační LABoratoře, z. s.
Podle výzkumu, který realizovala v minulém roce katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, téměř pětina všech vyučujících na základních školách vykazuje projevy vyhoření a dalších přibližně 60 procent je vznikem vyhoření aktuálně ohroženo.
Příčiny rozvoje syndromu vyhoření
Příčiny rozvoje syndromu vyhoření lze rozdělit na systémové a individuální. Systémové kroky by měly přijmout dotčené orgány jako zřizovatelé, MŠMT, NIDV. Oblasti, na které je třeba zaměřit pozornost, jsou organizačně bezpečnostní podmínky, počty dětí ve třídách, překrývání pedagogů v rámci pracovní doby, podpora osobnostně sociálních kompetencí pedagogů rozšířením nabídky DVPP. Individuální příčiny jsou otázkou osobnostního nastavení jedince a v souvislosti s ním i s jeho náchylností ke stresu. Jde o kombinaci reálných podmínek a toho, jak je člověk schopen v práci tyto podmínky zvládat.
Jak zvládat stresové situace
Copingové strategie jsou způsoby, jak člověk přistupuje ke stresovým situacím. Funkční copingové strategie jsou takové, které umožňují změnit přístup k problému. Jestliže je pozornost zaměřena na problém, je možno identifikovat původce stresu a v důsledku toho se efektivně bránit odstraněním samotného problému, změnou vnějších podmínek nebo změnou vlastního přístupu k situaci.
Nefunkční strategie jsou takové, kdy je pozornost zaměřena pouze na emoce, které jsou stresovou situací vyvolány, následně tato emoce člověka ovládá a dochází k volbě únikové strategie k zahnání negativní emoce. Krátkodobá rychlá úleva nevede k řešení problému. Pokud příště nastane stejná situace, bude se reakce opakovat, opět přijde pocit frustrace vytěsněný únikovou strategií a v těsném závěsu i pocit neschopnosti a viny. Tím se roztáčí nebezpečná spirála nefunkčních postupů, která je zdrojem dlouhodobého a zákonitě také prohlubujícího se stresu a v konečném důsledku vede k plnému rozvoji syndromu vyhoření.
Není ovšem dobré cíleně se stresu zcela vyhýbat. Stres znamená, že daná situace požaduje něco jiného, než jsme předpokládali, a my musíme kreativně zareagovat. Stres vybízí k hledání nových řešení a má pro člověka v podstatě rozvojový potenciál. Stres však nesmí být dlouhodobý a je zapotřebí ovládat funkční strategie na jeho zvládání.
Ke zvládání zátěže je vhodné využívat i krátkodobé strategie pozitivního charakteru - běhání, procházka či práce na zahradě. Je však nutné se následně k problému a s ním svázanými pocity vrátit a uvažovat o jeho řešení. Takzvané "vyčištění hlavy" by mělo směřovat k tomu, že svou pozornost zaměříme na změnu podmínek nebo svého přístupu ke stresovým situacím. Ventilace stresu pozitivní aktivitou nesmí vést k zasunutí předmětu problému.
Prevence
Profesionál v pomáhajících profesích, tedy i pedagog, musí být především autentický, to znamená, že dokáže zachytit, jaké emoce se v něm odehrávají, a je schopen je regulovat a pracovat s nimi, jedině za tohoto předpokladu dokáže dělat svou práci dobře, bez ohrožení sebe sama. Průběžnou sebereflexí je nutné napomáhat reálnému náhledu na úspěchy i neúspěchy, identifikovat situace vyvolávající častou stresovou reakci, ze které pramení negativní pocity, a tyto situace následně řešit.
Pokud se v závislosti na reakci na pracovní zátěž objevují pocity viny a tendence tyto pocity potlačit a zasunout, v tu chvíli přichází první alarm a je neprodleně třeba hledat řešení. Ignorace vnitřního varování vede časem k plnému rozvoji syndromu vyhoření.
Učitelské sdílení
Mezi účinnou prevenci patří učitelské sdílení. Je důležité otevřeně o svých pocitech z práce mluvit, porovnávat a využívat kolegiální zkušenosti a cítit vzájemnou podporu. Zásadní je se nevinit za prožívání stresu, stres není v žádném případě důsledek profesní neschopnosti. Otevřenost v rámci pedagogického sboru je jednou z pozitivních strategií, jak se se stresem vypořádat. Při sdílení pestrosti zkušeností je třeba se zaměřit také na pozitivní momenty a úspěchy, aktivně je hledat, uvědomovat si je a prožívat.
Podle výzkumů je evidentní, že na školách, kde funguje učitelské sdílení a péče o osobnostní rozvoj pedagogů, je projevů vyhoření znatelně méně.

Související dokumenty