Společnost pro předškolní výchovu stále vzdělává učitelky mateřských škol

Předpokladem pro utváření profesionální kompetence učitelky mateřské školy v oblasti výtvarných činností je umění se rozhodnout, a to v každé situaci a vždy dobře. Pro takové rozhodování potřebuje pedagog řadu informací. Preskripční, tedy proč a s jakým cílem činnost připravuje. Diagnostické - koho má před sebou. Vysvětlující neboli explikační, které se týkají příčiny a zhodnocení současného stavu, a operační - metodiku ke všem předcházejícím. Učitel tedy hledá varianty pro stále nové a nikdy se ve stejném duchu neopakující situace. Každý den vytváří nové pedagogické dílo. Proto, aby takové dílo mohlo vznikat, potřebuje sám učitel projít produktivním procesem, tedy malovat, kreslit, modelovat. Ale také zpracovávat podněty z okolí. A to nejen výtvarné, např. v podobě obrazů, soch, ale i užitkové, v podobě designu a také vnímat podněty přírodních krás. Receptivní podněty musí průběžně doplňovat teoriemi o výtvarném umění a znalostmi dějin či historie umění. A to ještě není všechno. Vzhledem k tomu, pro koho je jeho snažení určeno, musí do něj vložit i poznatky z pedagogiky a psychologie, tedy psychodidaktickou dimenzi, aby byl cíl jeho snažení přiměřený věku dítěte, pro které výtvarnou činnost připravuje.

Výtvarná činnost je činnost s materiály, které se až v průběhu procesu stanou výtvarnými. Lidé se vyznačují čtyřmi základními druhy činností: poznávací, hodnotově-orientační, přetvářecí a komunikační. I samotná tužka je neutrální nástroj do doby, než s ní nakreslíme portrét. Teprve poté se stává výtvarným prostředkem. Kreslení, které kolem roku 1772 zavedla do škol Marie Terezie, bylo vedeno ekonomickými, politickými a vojenskými zájmy. Jednalo se o technické kreslení, které mělo za úkol přesně napodobit vnímaný objekt. Bohužel i v současné době, podle názoru H. Hazukové, tento přístup ve školách, i v těch mateřských, přetrvává. Nápodoba je pro dítě důležitá. Nápodobou se dítě učí. Od učitelky, od kamaráda, od vrstevníka. Ale výtvarné činnosti v mateřské škole, to není jen prostá nápodoba. Jedná se o proces poznávání a prožívání, ve kterém prostřednictvím výtvarné hry přetváříme skutečnost.

V současnosti je hlavním cílem výtvarných činností v mateřské škole tzv. vizuální gramotnost, která je nezbytným sociokulturním vybavením jedince. Projevuje se schopností porozumět různým vizuálním znakům a jejich systémům, které může dítě na určité úrovni i vytvářet.

Hlavním výtvarným prostředkem kreslení je linie. Zatímco základním prostředkem malování jsou barevné plochy, jejich kontrasty a vztahy. Právě postup od kresby - linie (obrysové, která je u dětí předškolního věku nejčastější, stínované, lavírované nebo barevné) k ploše, při které můžeme využít hmotu, objem, světlo, strukturu nebo prostor, by měl být jedním z cílů výtvarných činností v mateřské škole.

V duchu snahy o co nejvěrnější napodobení vnímaného objektu jsou děti často úzkostlivé, nesebevědomé a učitelky se dopouštějí chyb v hodnocení jejich výtvarných pokusů. Proto, aby se tato obava že špatně odvedené práce nebo nedokonalého „výtvarného výrobku“ ze škol odstranila, navrhuje H. Hazuková takové výtvarné činnosti, při nichž je chyba a nepřesnost naopak předností.

Tyto explorační aktivity mohou být zaměřeny na výtvarné elementy s linií, plochou, prostorem, světlem, stínem a strukturou.

Mnohé problémové jevy, které lze vystopovat napříč všemi stupni vzdělávací soustavy, jsou způsobeny zejména nepochopením smyslu výtvarných činností v systému vzdělávání. Neznalostí či nerespektováním zvláštností tohoto vzdělávání. Zaměňováním cílů, úkolů a prostředků. Nahodilost, nesystematičnost a neuvědomovanost výtvarného působení pedagoga na děti. Špatné plánování, omezení škály výtvarných prostředků a především špatné, nebo dokonce žádné hodnocení dětských výtvarných činností. K odstranění těchto nedostatků může přispět i desatero profesní kvality, které sestavila H. Hazuková na základě své celoživotní zkušenosti.

ZDROJE