Školský zákon z pohledu praxe řízení mateřské školy

V této kapitole se zaměřím jen na vybrané části zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), a to na ty, které lze považovat za zásadní z hlediska praxe řízení mateřské školy.

Co je cílem předškolního vzdělávání vyplývá z ustanovení § 33 školského zákona. Podle něj předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

Takto definované cíle předškolního vzdělávání jsou kromě jiného vodítkem pro stanovení rámcového vzdělávacího programu předškolního vzdělávání Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a rovněž školního vzdělávacího programu samotné mateřské školy.

Naplňování cílů předškolního vzdělávání (jak při samotném vzdělávání, tak při koncipování příslušných vzdělávacích programů) musí být zároveň v souladu s obecnými cíli vzdělávání podle § 2 školského zákona.

, pokud jde o organizaci předškolního vzdělávání, (nikoliv tedy např. zřizovateli). Pouze při stanovení místa, termínu a doby pro podání žádostí o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání postupuje ředitel mateřské školy po dohodě se zřizovatelem (jak vyplývá z ustanovení § 34odst. 2 školského zákona). Ovšem (a to i v případech, kdy počet přihlášených dětí přesáhne počet dětí, které lze přijmout). Připomínám, že o souvislostech řízení o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání jsem pojednal v první části tohoto seriálu.

Pokud jde o věk dětí v mateřské škole, zákon uvádí, že v mateřské škole mohou být děti umístěny

ve srovnání s předchozí právní úpravou bylo uložení povinnosti přednostně přijmout dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Tato povinnost mateřské školy (a současně právo rodiče, aby dítě bylo přijato) byla stanovena na základě snahy státu o vyrovnání případných nerovností, resp. handicapů nebo rozdílů v úrovni sociokulturního vývoje dětí v předcházejícím období. Opatření však neznamená prodloužení povinné školní docházky, zakotvuje se pouze právo na umístění v předškolním vzdělávání, nikoliv povinnost se tohoto vzdělávání účastnit. Ustanovení § 179 školského zákona pak jednoznačně stanovuje povinnost obce jako zřizovatele mateřských škol zajistit podmínky pro naplnění tohoto práva.

Jestliže by kapacita mateřské školy byla naplněna, může ředitel řešit situaci například omezením přijímání mladších dětí do mateřské školy ve prospěch dětí v posledním roce před zahájením povinné školní docházky (pokud by byla v takovém případě kapacita nedostačující a rodiče budou chtít své dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky umístit do mateřské školy, je povinna obec zajistit umístění tohoto dítěte v jiné mateřské škole).

Ustanovení § 34 odst. 5 školského zákona o nutnosti dodržet při přijímání dětí podmínky stanovené zvláštním předpisem je vztaženo k § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, podle kterého lze do předškolního zařízení (tedy současnou terminologií do mateřské školy) přijmout jen takové dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

Bližší podrobnosti o organizaci předškolního vzdělávání stanoví vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, v platném znění (viz dále).

Připomínám ustanovení vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání (dále jen „vyhláška“). Věnovat se ale budu jen těm ustanovením, které souvisejí s organizací předškolního vzdělávání.

Ustanovení § 1vyhlášky upravuje . Vyhláška výslovně připouští trojí možný způsob (druh) provozu mateřské školy – celodenní, polodenní a internátní. Přitom je přípustná i kombinace těchto druhů provozu. Například v rámci celodenního provozu je možné zřídit třídy s polodenním nebo internátním provozem. Na rozdíl od předchozí právní úpravy již vyhláška neuvádí možnost zavést tzv. nepravidelný provoz, který stejně nebyl nikde definován. To ovšem neznamená, že by nebylo možné realizovat nepravidelnou docházku dětí do mateřské školy. Připomínám, že po přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání stanoví ředitel mateřské školy po dohodě se zákonným zástupcem dny docházky dítěte do mateřské školy a dobu pobytu v mateřské škole v těchto dnech (§ 1a odst. 5 vyhlášky).

Naopak nově zavedla vyhláška definici pojmu jako provoz v rozpětí nejméně 6,5 a nejvíce 12 hodin denně (odst. 3).

Ustanovení § 1avyhlášky upravuje a . Počet ročníků je stanoven na tři a vyhláška stanovuje jednoznačným způsobem zařazení dětí do jednotlivých ročníků. Do jedné třídy je možné zařadit děti z různých ročníků. Toto jednoznačné zařazení do ročníků je důležité zejména s ohledem na ustanovení školského zákona o přednostním přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky a dále ve vztahu ke stanovení úplaty za předškolní vzdělávání. Tolik diskutovaná bezúplatnost v posledním ročníku předškolního vzdělávání se tedy vztahuje právě ke 3. ročníku (týká se pochopitelně jen veřejných mateřských škol, tj. těch, které jsou zřizovány MŠMT, krajem, obcí nebo svazkem obcí). Může totiž vzniknout otázka, jak postupovat v případě, že dítě narozené v září, a tudíž dosud nepodléhající povinnosti účastnit se zápisu do 1. ročníku základní školy, rodiče přesto k zápisu přivedou a toto je přijato.

Pro volbu správného postupu v uvedeném případě není rozhodující, zda se zákonný zástupce dítěte rozhodl jít s dítětem k zápisu dříve, než mu stanoví zákon. V uvedeném případě lze předpokládat, že dítě, které dosáhne 6 let věku až po 31. srpnu, je zařazeno v nižším (druhém) ročníku mateřské školy, na který lze stanovení úplaty vztáhnout. Pokud však zařadil ředitel mateřské školy i toto mladší dítě do posledního ročníku, poskytuje se mu předškolní vzdělávání v tomto posledním ročníku bezplatně.

Vyhláška dále stanoví nezbytnou se zákonným zástupcem dítěte týkající se dnů docházky a délky pobytu dítěte v mateřské škole během těchto dnů. V této souvislosti může vzniknout otázka, zda lze připustit situaci, kdy je dítě k 1. září přijato k předškolnímu vzdělávání, ale rodiče trvají na nástupu (tedy zahájení docházky) do mateřské školy až k pozdějšímu datu, např. až k 1. lednu následujícího roku. Pro volbu správného postupu v tomto případě je třeba si nejprve uvědomit, že právní předpisy (tedy školský zákon i vyhláška o předškolním vzdělávání) operují pouze s pojmem přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání, což je jedno z těch rozhodnutí o právech a povinnostech, které činí ředitel veřejné mateřské školy v oblasti státní správy (viz § 165 odst. 2 školského zákona – tomuto tématu jsem věnoval první část tohoto seriálu). Ode dne, k němuž bylo rozhodnutím ředitele mateřské školy dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, vzniká ze zákona několik právních skutečností:

Všechny uvedené účinky přijetí dítěte do mateřské školy musí nastat k témuž dni, a nelze proto připustit, aby některé z těchto účinků byly v rozhodnutí ředitele stanoveny na pozdější dobu. Především není možné, aby právnická osoba vykonávající činnost školy byla příjemcem finančních prostředků státního rozpočtu na dítě, kterému ve skutečnosti neposkytuje předškolní vzdělávání. Taková situace by nastala, kdyby platilo, že lze dítě k určitému datu přijmout a stanovit jeho „nástup“ do mateřské školy k pozdějšímu datu.

Není tedy možné v rozhodnutí ředitele o přijetí časově odlišit samotné přijetí dítěte a jeho „nástup“ do mateřské školy. Je však možné postupovat podle některého z následujících způsobů:

Vyhláška výslovně umožňuje omezení nebo přerušení provozu mateřské školy. Na rozdíl od dřívějšího právního stavu může ředitel mateřské školy rozhodnout o přerušení nebo omezení provozu mateřské školy nejen v měsících červenci a srpnu, ale i v jiném období (§ 3 odst. 2 vyhlášky). Rozdíl je v tom, že přerušení nebo omezení provozu mateřské školy v měsících červenci a srpnu vztahuje vyhláška pouze na „místní podmínky“, kdežto v ostatních měsících váže toto opatření pouze na závažné důvody spočívající v organizačních nebo technických příčinách znemožňujících řádné poskytování předškolního vzdělávání.

O přerušení nebo omezení provozu mateřské školy rozhoduje ředitel mateřské školy po (dříve byla nutná dohoda se zřizovatelem – takto se posiluje kompetence ředitele mateřské školy).

Současně je stanovena (v případě přerušení nebo omezení provozu v měsících červenci a srpnu). V ostatních měsících musí informace o přerušení nebo omezení provozu následovat je změněna. Dříve byl povinen ředitel mateřské školy oznámit plánované změny v provozu přímo zákonným zástupcům dětí. Nyní ukládá vyhláška povinnost pouze v mateřské škole spolu s výsledky projednání přerušení či omezení provozu se zřizovatelem a popř. s možnostmi zajištění péče o děti podle živnostenského zákona (tj. místní nabídka placené péče apod.).

Ve vyhlášce již není dřívější ustanovení ukládající řediteli mateřské školy povinnost vyhovět písemné žádosti zákonného zástupce o zabezpečení pobytu dítěte v jiné mateřské škole. Nyní je tedy případná pomoc spočívající v koordinaci s provozem ostatních mateřských škol v okolí zcela věcí dobrovolné iniciativy mateřské školy. Jinak je starost o zabezpečení péče o dítě v době přerušení nebo omezení provozu mateřské školy jednoznačně věcí zákonných zástupců.

Ustanovení § 5 vyhlášky určuje mj. při pobytu mimo území mateřské školy a další podmínky zajištění náležitého dohledu, a to takto:

Dále stanoví vyhláška pravidlo, že výkon náležitého dohledu nad dítětem trvá od převzetí dítěte po jeho předání pedagogickým pracovníkem zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě. V této souvislosti může vzniknout otázka, kdo může být touto pověřenou osobou. Vyhláška stanoví, že předat dítě pověřené osobě lze jen na základě písemného pověření vystaveného zákonným zástupcem dítěte. Při posuzování náležitostí uvedeného pověření je třeba zdůraznit, že v tomto případě pověření k převzetí dítěte z mateřské školy není jednáním v zastoupení, jak o něm hovoří § 22 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proto nelze na proces pověření vztáhnout ustanovení občanského zákoníku, podle něhož nemůže zastupovat jinou osobu ta osoba, která sama není plně způsobilá k právním úkonům (tedy např. nezletilá osoba).

Existují různé právní předpisy, které nastavují podmínky, jež musí splňovat pověřená osoba. Příkladem takového předpisu je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (§ 49). Tato speciální ustanovení o podmínkách pověření však lze vždy vztáhnout jen na ten účel, pro který je institut pověření v právním předpise uveden. Nelze tedy vztáhnout žádné z těchto speciálních ustanovení o podmínkách pověření v jiných právních předpisech pro účel pověření uvedený ve vyhlášce o předškolním vzdělávání.

Školský zákon a samotná vyhláška o předškolním vzdělávání neuvádí žádné zvláštní podmínky pro vystavení pověření zákonným zástupcem. Jedinou podmínkou platnosti pověření je jeho a okolnost, že toto písemné pověření musí být takové podmínky pro toto pověření, aby byly dodrženy základní podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí.

V důsledku novely provedené vyhláškou č. 43/2006 Sb. došlo k náhradě pojmu „území mateřské školy“ pojmem „místo, kde se uskutečňuje vzdělávání“ (§ 5 odst. 2). To zpřesňuje odpovědnost mateřské školy za bezpečnost dětí.

Jednou z výrazných změn, kterou od roku 2005 zavedl školský zákon, je skutečnost, že (mj. zrušením druhového vymezení speciálních škol) a významně tak posiluje tendence k individuální integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do škol s běžným vzdělávacím programem. Pro tyto děti však mohou a musí být upraveny vzdělávací programy podle jejich potřeb. Zákon dále počítá s podpůrnými opatřeními ve prospěch těchto dětí.

rozlišuje školský zákon v § 16 jako osoby se:

Výslovně je školským zákonem uvedeno, že speciální vzdělávací potřeby dětí zjišťuje školské poradenské zařízení, a to takové, které je zřízeno podle § 116 školského zákona a jehož činnost se řídí vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. O zařazení dítěte do některé z výše uvedených skupin speciálních vzdělávacích potřeb tedy nemůže rozhodnout ani ředitel školy, ani zákonný zástupce, a dokonce ani odborný lékař. Tyto osoby mohou jistě iniciovat příslušné vyšetření ve školském poradenském zařízení, toto však má konečné slovo.

Zákon dává vyjmenovaným osobám se speciálními vzdělávacími potřebami právo na vzdělávání způsobem, který odpovídá jejich vzdělávacím potřebám a možnostem. Přitom jim včetně pořízení a bezplatného užívání speciálních didaktických a kompenzačních učebních pomůcek. Jakmile tedy ředitel školy rozhodne o přijetí dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami k předškolnímu vzdělávání, vznikne mateřské škole povinnost zajistit výše uvedené „speciální“ podmínky jeho předškolního vzdělávání.

Pro kategorie dětí se zdravotním nebo sociálním znevýhodněnímnejsou vytvářeny speciální školy ani třídy, pouze se v rámci školního vzdělávacího programu počítá s použitím speciálních vzdělávacích metod a forem, jež jsou přizpůsobeny potřebám a možnostem těchto dětí. I nadále však zákon počítá s existencí škol při zdravotnických zařízeních, jež nejčastěji pracují právě s dětmi se zdravotním znevýhodněním.

U dětí s některým druhem zdravotního postižení lze využít buď plné integrace do „běžných“ škol a tříd (opět však s povinností vytvořit takové podmínky, aby tyto děti mohly realizovat své vzdělávání v souladu se svými potřebami a možnostmi omezenými druhem postižení), nebo je možné

Zřízení jednotlivých tříd, oddělení nebo skupin určených ke vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami není uváděno v zápisech do školského rejstříku – jde pouze o organizační opatření v rámci školy. Ke zřízení takovýchto speciálních tříd, oddělení nebo skupin však zákon vždy vyžaduje souhlas krajského úřadu, a to bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem školy, protože právě krajský úřad pak přiděluje zvlášť prostředky na realizaci vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami.

Bližší podmínky vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami stanoví vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.

Další možností, jak realizovat právo žáků a studentů na vzdělávání, které je přizpůsobené míře jejich postižení, je rozhodnutí ředitele školy o povolení individuálního vzdělávacího plánu (§ 18 školského zákona). Povšimněme si však, že zákon v tomto ustanovení výslovně uvádí (dále jen „IVP“) jen pro žáky a studenty. Z toho plyne, že pravidla pro povolení IVP (§ 165 odst. 2 školského zákona a § 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb. nastavující podrobnosti ke stanovení IVP) nejsou pro ředitele mateřské školy závazná, resp. ředitel mateřské školy může v této oblasti postupovat zcela volně bez právní regulace.

Další formou, kterou mohou být realizovány podmínky vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, je zřízení funkce asistenta pedagoga. Funkci asistenta pedagoga může zřídit ředitel mateřské školy