Školní zralost

Dítě je schopno být odloučeno od rodiny, aniž by tím strádalo, je schopno se zapojit do skupiny vrstevníků ve škole. Je schopno plnit základní školní nároky - soustředit se na práci po dobu vyučovací hodiny, nemluvit, když mluví učitel nebo jiný žák, oddálit bezprostřední potřeby (jíst, pít, chodit kdykoliv na toaletu), přizpůsobit se nárokům cizí autority. Velmi důležitým předpokladem pro školní docházku je pak nárůst přirozené zvídavosti dítěte. Už J. A. Komenský psal: „Jestliže při něm jakáž pozornost k otázkám jest.“

Zrání je závislé jak na věku dítěte, tak na jeho individuálních vlastnostech. V praxi to znamená, že téměř každé šestileté dítě je vzdělatelné, pokud se mu přizpůsobí podmínky vzdělávání a upraví se odpovídajícím způsobem obsah i forma vzdělávání. Otázkou je, zda je společnost již připravena takto individuálně k dítěti přistupovat.

Při posuzování školní zralosti je jedním z významných kritérií zralost somatická, tedy tělesná. Před dovršením školního věku dochází k rychlému růstu, ke změně proporcionality postavy. Děti menšího vzrůstu či se slabou tělesnou konstitucí mohou ve škole trpět zvýšenou únavou, ale i pocity nedostatečnosti vůči větším a silnějším spolužákům. Vedle vzrůstu je potřeba zohlednit také hmotnost dítěte. Dítě, které je konstitučně drobné a má nízkou hmotnost, může mít problém s každodenním nošením školní tašky. Výzkum (Kabátová a kol., 2012) ukázal, že pouze u 17,5 % dětí odpovídala hmotnost školní tašky doporučovaným 10 % tělesné hmotnosti dítěte, 82,5 % dětí nosí těžší tašky. Nepřiměřená hmotnost školní tašky pak může ovlivňovat držení těla a zapříčinit výskyt bolesti zad.

Tímto pojmem označujeme celou řadu aspektů. Psychická vyspělost předpokládá dostatečnou vyzrálost centrální nervové soustavy - přiměřenou úroveň pozornosti, paměti, smyslového vnímání, představivosti a fantazie, celkový rozvoj řeči a komunikace, myšlení, schopnosti řešit problémy, schopnosti učit se.

Ke konci předškolního období dozrává zrakové vnímání na úroveň potřebnou pro učení čtení a psaní. Zatímco předškolní děti vidí lépe na dálku než na blízkou vzdálenost, součástí školní zralosti je rozvoj schopností vidění na blízko, a tedy snadnějšího vnímání detailů. Vývoj v oblasti vizuální diferenciace umožňuje dítěti rozlišovat podobně vypadající písmena (např. „m“ a „n“ nebo „F“ a „T“), různé detaily na obrázku (např. tvar či počet) a rozlišování směru (obrácených a otočených tvarů) (Vágnerová, 2000).

Sluchové vnímání se rozvíjí dříve než zraková percepce. Kolem pátého roku začínají děti vnímat již na vyšší kvalitativní vývojové úrovni hlásky ve slovech. Po pátém roce je dítě schopné zpřesňovat a rozvíjet význam slov, většina šestiletých dětí dovede bez výraznějších potíží rozlišovat všechny fonémy mluvené řeči svého rodného jazyka.

Pro zvládnutí požadavků, které škola na dítě klade, je nutná určitá kapacita paměti, zejména schopnost záměrného zapamatování. Paměťové funkce se intenzivně rozvíjejí ve školním věku mezi 6 a 12 lety. Zvyšuje se kapacita paměti a zrychluje se zpracování informací, dochází k osvojení paměťových strategií a jejich efektivnějšímu a flexibilnějšímu využití. Děje se tak nejenom v závislosti na zrání, ale také vlivem specifické stimulace a nutnosti vyhovět požadavkům, které jsou na paměťové funkce kladeny. S pomocí propojenější a rozsáhlejší aktivizace různých mozkových center dochází k nárůstu krátkodobé paměti (Vágnerová, Klégrová, 2008).

V myšlení dítěte mladšího školního věku se projevují změny, které mu umožňují zvládnout nároky učiva a dále své rozumové schopnosti ve škole rozvíjet. Školsky nezralé dítě setrvává na úrovni prelogického (předoperačního) uvažování, hodnotí skutečnost spíše podle toho, co ho zaujme, než podle podstatných znaků. Nedokáže zatím dobře rozlišovat podobnosti a rozdíly a chápat různé souvislosti a vztahy (Vágnerová, Klégrová, 2008).

Školsky zralé dítě by mělo mluvit ve větách bez nápadnějších chyb ve větné stavbě a gramatice. Zároveň je žádoucí posoudit schopnost dítěte komunikovat a vést běžnou sociální konverzaci. Důležitá je také analýza kvality artikulace, dítě by před nástupem do školy mělo správně vyslovovat většinu hlásek, i když např. nesprávná výslovnost hlásek „r“ a „ř“ je tolerována do sedmi let věku (Vágnerová, Klégrová, 2008).

Sociální zralost je označením pro schopnost dítěte dodržovat pravidla daná společností (sociální normy). Dítě ví, jak správně komunikovat s dětmi a dospělými, dokáže kooperovat s ostatními, pracovat ve skupině. Dítě respektuje autoritu pedagoga, obvykle ví, jaké chování je vhodné ve vztahu k dospělému, a podle toho se umí chovat. Děti, jejichž myšlení je stále egocentrické a které nejsou dosud pro školu zralé ve smyslu procesu decentrace, mají potíže pochopit, že učitel není ve škole jen pro ně a není to osoba, ke které se může chovat familiárně. Sociální dovednosti zahrnují také prosociální chování, které směřuje ve prospěch jiných lidí (např. sdílení hraček a pomůcek, nabídnutí pomoci, poskytnutí útěchy).

Zápis do školy je pro většinu rodičů i dětí důležitá životní událost. Během zápisu dochází k depistáži školní nezralosti. Je pochopitelné, že děti v neznámém prostředí a pod vlivem všech okolností mohou trpět trémou, ale z jednání a chování dítěte lze vypozorovat, zda není příliš úzkostné, nebo naopak příliš familiární. Cílem rozhovoru s budoucím školákem je zjistit jednak míru pozornosti, vnímání, soustředěnosti, orientační úroveň rozumových schopností a dalších základních dovedností důležitých pro úspěšný start ve škole, ale také schopnost navázat sociální kontakt s cizí osobou a řečové a komunikační dovednosti dítěte (Vágnerová, Klégrová, 2008).

Podle Vágnerové a Klégrové (2008) se školní nezralost projeví nedostatky v oblasti předpokladů k počáteční výuce trivia (čtení, psaní, počítání). Je-li opožděný rozvoj zrakového a sluchového vnímání, děti nedokážou přesně diferencovat komplexní zrakové a sluchově-řečové podněty. Nezralé děti nedovedou pracovat dostatečně dlouho a koncentrovaně, jsou zvýšeně unavitelné - z tohoto důvodu nemohou uplatnit svoje schopnosti a zároveň se nemohou naučit to, co je třeba.

Pokud dítě i přes tyto projevy nezralosti nastoupí do vzdělávacího procesu, je vystaveno dlouhodobé stresové situaci. Požadavky, na které nestačí, vedou k přetěžování, zvýšené únavě, vyčerpání, zvýšení nemocnosti dítěte. Škola není jen místem učení, ale též místem socializace. Předčasný nástup do školy může negativně ovlivnit formování sebepojetí dítěte - dítě se vnímá jako neúspěšné, méněcenné.

Kvůli nezralému sociálnímu chování může mít dítě problém se začleněním do třídního kolektivu.

O odkladu školní docházky rozhoduje podle § 37 odst. 1 školského zákona ředitel školy. Podle tohoto zákona odloží začátek povinné školní docházky na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte doložené doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Odborným lékařem způsobilým posoudit zdravotní stav dítěte pro účely odkladu začátku povinné školní docházky může být v konkrétním případě také dětský lékař nebo praktický lékař pro děti a dorost, a to zejména v situacích, kdy k odložení začátku povinné školní docházky dojde z důvodu celkové tělesné nezralosti, častého onemocnění apod.

V případě, že je dítě v lékařské péči z důvodu jiných zdravotních obtíží, je třeba trvat na tom, že takové posouzení by měl provést odborný lékař, který se na tuto konkrétní oblast specializuje, tedy například alergolog, neurolog, kardiolog. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.

Rok, ve kterém byl dítěti odložen nástup do školy, by neměl být považován za prodloužené dětství, ale měl by být zaměřen na předškolní přípravu a rozvíjení deficitních oblastí dítěte - zlepšování dovedností jemné i hrubé motoriky, grafomotoriky, rozvíjení zrakového a sluchového vnímání, rozvoji vrstevnických vztahů, kooperace, nácviku pracovního chování a zvyšování tolerance k zátěži.