Sejdeme se na katedře psychologie FF UK

Všimli jste si, co se stane, když se potká na jednom místě více učitelek? S největší pravděpodobností si po chvíli začnou povídat o škole – o svých žácích, jejich rodičích, svých kolezích, nadřízených (nebo podřízených) a v neposlední řadě padne zmínka i o školství jako takovém. A jakmile dojdeme až sem, začínáme se nezřídka rozčilovat, nadávat na systém, říkat si, co všechno je špatně. A při takovém hovoru bychom dokázali patrně vydržet velmi dlouho, protože toho, co nefunguje, určitě najdeme dost. A ve většině případů by stížnosti a stesky byly asi oprávněné. Ale co s nimi? Pomůže nám, když si zanadáváme? Asi se nám uleví, ale jinak tím nic nezměníme.

Před sedmi lety jsme si na katedře psychologie řekli, že už si stěžovat nechceme. Jedním z významných podnětů byly zkušenosti z praxe, která ukazuje, že navzdory systému, navzdory ekonomické situaci i navzdory narůstající byrokracii či jiným překážkám existuje mnoho školek a škol, v nichž se daří budovat něco nového, které tvoří skvělé projekty pro své žáky i společně s nimi. A tak se Tehdy jsme ještě netušili, že zakládáme tradici. Dnes už jsme si tím jistí, neboť právě připravujeme

Od roku 2008 se tedy každoročně setkává bezmála dvě stě učitelů a poradenských pracovníků. Bez nadsázky lze říci, že přicházejí ti, kteří věří ve změnu a ve vývoj k lepšímu. A když už se něco takového bude dít, nechtějí stát stranou, ale chtějí být u toho. Výchozí ideou konference, která od té doby přetrvává, byla vzájemná inspirace, podpora a výměna zkušeností. Když už existují školy, které něco budují a tvoří, napadlo nás, že je žádoucí jim vytvořit prostor, kde se mohou svými aktivitami a projekty pochlubit, ukázat, co dělají a jak to dělají.

Mimo to v prostředí akademické půdy vidíme, že vzniká množství pozoruhodných výzkumných studií. Když si ovšem vědci mezi sebou sdělí, jaké výsledky se jim ukazují, nestačí to. Učitelé by měli slyšet, co si myslí jejich žáci, co prožívají, jak přistupují ke své práci, co je obohacuje, co naopak jejich rozvoj může limitovat. Druhým zdrojem inspirace pro vznik konference byly výzkumné studie, o nichž jsme přesvědčení, že by se měly dostat mezi odborníky v terénu a podnítit je třeba k novým pohledům na práci ve školství, nebo je jen utvrdit v tom, že to, jak pracují, je správně.

Z těchto dvou klíčových oblastí tedy rok co rok přicházejí náměty na konferenční příspěvky. Jejich společným jmenovatelem je pozitivní přístup a chuť ukázat si, co se nám daří a co můžeme společně zvládnout. A nutno říci, že se námět pro vznik takovéto konference zjevně osvědčil, neboť příspěvků i účastníků každoročně přibývá. Velkou radost máme také z toho, že zatímco

Učitelé i poradenští pracovníci z pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center, středisek výchovné péče, orgánů sociálně-právní ochrany dětí i mnoha různých nestátních neziskových organizací již zjistili, že atmosféra na konferenci je taková, že se vůbec není třeba obávat vystoupit před zkušené odborné auditorium a ukázat, co umí a dělají právě oni. S vysokou pravděpodobností se setkají se zájmem, nadšením, ochotou sdílet zkušenosti, nápady i prožitky. Možná vzniknou i nová přátelství.

Konference je jednodenní a od prvního ročníku je Již tradičně se v první polovině dne setkáváme všichni společně na plenárních přednáškách, jejichž témata souvisejí se školstvím (resp. výchovou a vzděláváním na obecnější úrovni) a týkají se všech věkových skupin. Odpoledne se pak účastníci rozdělují podle svých zájmů do tří sekcí. Od prvního ročníku máme sekci nazvanou

Mimo to v roce 2010 přibyla třetí sekce, jejíž Důvodem pro vznik této sekce bylo mimo jiné stále se navyšující množství přednášek i účastníků konference – do dvou sekcí už bychom se prostě nevešli. Třetí sekce už se věnovala vzdělávání budoucích učitelů, výchově dětí a dospívajících (se vzpomínkou na prof. Jana Čápa), psychohygieně, loni nesla titul „Každý jsme jiný“ a zaměřovala se na problematiku inkluze. V letošním roce zní podtitul konference „Myslím a cítím, tedy jsem“ a rovněž plánovaná třetí sekce bude uvedena tímto názvem.

Kdybychom se měli zmínit o všech pozoruhodných příspěvcích, které na konferenci pro účastníky sekce Mateřské školy a první stupeň základních škol každoročně zaznějí, nestačilo by nám na to celé toto číslo Speciálu pro MŠ. Vzpomeňme tedy jen na loňský ročník, kdy přijela do této sekce přednášet kolegyně z Polska, která dlouhodobě sledovala rozvoj sociálních dovedností dětí v tradiční mateřské škole, v mateřské škole vzdělávající podle systému Montessori a ve waldorfské mateřské škole. Výsledky její studie rozhodně zaujaly. Dále jsme si vyslechli příspěvek o práci s dětmi s ADHD ve školním prostředí (a to práci takové, která funguje!), o projektu zaměřeném na prevenci dyspraxie v mateřských školách, o využívání teorie zkušenosti zprostředkovaného učení podle R. Feuersteina ve výuce, o etické výchově v praxi slovenského školství nebo o sdílení zážitku prezidentských voleb s dětmi v mateřské škole a mnohé další. Na celé konferenci se každý rok sejde více než třicet příspěvků, které přednášejí lidé z celé republiky a k naší radosti také kolegové ze zahraničí.

Pro všechny tyto případy je konference ideálním místem a vy na ní budete vítáni. Věříme, že letošní ročník se šťastnou číslicí sedm nás opět nezklame.