V současné době prožíváme období hledání, kam má směřovat výchova. Toto hledání se týká i předškolní výchovy. Ukazuje se, že znát hodně faktů bez schopnosti využívat funkčně svoje znalosti nestačí, aby se člověk uplatnil v životě, aby svůj osobní i pracovní život prožíval jako spokojený, šťastný. Lidé při veškerých znalostech o komunikaci se nedovedou mezi sebou domluvit, respektovat jeden druhého.
Rodiče, nebojte se věkově smíšených skupin v MŠ
PaedDr.
Jana
Havlová
poradkyně Podpory zdraví, učitelka Církevní ZŠ a MŠ ARCHA, členka katedry primární pedagogiky PedF UK, členka Expertního týmu MŠPZ
Ing.
Linda
Fröhlichová
národní koordinátorka programu Škola podporující zdraví, Státní zdravotní ústav
Při hledání, jak dál ve výchově a vzdělávání, nám může pomoci i ohlédnutí zpět. Počátek 20. století bývá označován jako začátek „století dítěte“. Dítě začínalo být chápáno ne jako malý, nedokonalý dospělý, ale jako
svébytná osobnost
se svými specifickými vývojovými zvláštnostmi a potřebami. To se týká především předškolního dítěte (označením „předškolní dítě“ není myšleno pouze dítě rok před zahájením povinné školní docházky).Předškolní dítě
postupně vstupuje do světa dospělých, učí se chápat, jak tento svět funguje. Jak se takové dítě učí? Především nápodobou. Koho může napodobovat? Nás dospělé. My však myslíme, mluvíme, jednáme jinak, než je ono schopno při svých malých zkušenostech pochopit. Máme totiž bohatší slovník, hovoříme často ve složitějších větných vazbách, v náznacích. Známe pravidla a víme, proč je dodržovat.Pro dítě je daleko přirozenější, funkčnější napodobovat někoho, kdo je mu věkově bližší, kdo se vyjadřuje, jedná pro něj srozumitelněji, je v pronikání do světa o kousek dál než ono samo, ukazuje, kam je možno dospět. Kdo mu fungování světa vysvětlí pro něj srozumitelnými slovy, na základě prožitku, jak ono samo hledalo, poznávalo, chápalo. Příhoda v knize Ontogeneze lidské psychiky uvádí:
„... je vědecky dokázáno, že děti do 15 let myslí jinak než dospělý.“
Nápodoba, pomocí které se dítě učí, není pouhým kopírováním. Dítě odpozorovanou událost rekonstruuje, zkouší různá řešení, formu vyjádření, hledá hranice, jak se chovat. Tento způsob poznávání světa je efektivní, pokud nejsou děti věkově odděleny. Mladší mohou získávat z toho, co umí starší. Ti jsou naopak před těmito mladšími vedeni k zodpovědnosti.
„V kognitivní oblasti se tak děti učí navzájem způsobem, který nemohou nahradit ani učitelé, ani rodiče. Protože si jsou děti ve svém myšlení, pocitech, řeči a představivosti mnohem blíže než dospělí, mohou si předávat poznatky a zkušenosti znatelně jednodušeji. Neumíte si představit, jak dobře a lehce se mladší děti učí od starších. Starší jsou neuvěřitelně trpěliví k potížím mladších. Tím, že něco vysvětlují, stává se předmět vysvětlování jasnější. Nikdy se nenaučíte více než při vysvětlování druhým“
(M. Montessori). Stejně tak
„zavedená pravidla skupinového soužití přijímají děti lépe, když je po nich nevyžaduje dospělý, ale i starší děti“
(M. Montessori).Zkušenosti učitelek mateřských škol, které pracují s věkově smíšenými skupinami, potvrzují, že
tyto skupiny vycházejí vstříc potřebám dětí.
Při dnešních vysokých počtech dětí ve třídách uspokojují učitelé obtížněji potřeby dětí, zvláště ty ve
vyšších stupních Maslowovy pyramidy
(uznání, pochopení, sebenaplnění, uskutečnění osobního potenciálu). Ve věkově smíšených skupinách však lépe. Širší věkové rozpětí učitelce napomáhá.Na jedné straně taková skupina na ni klade náročnější požadavky na organizaci, na odborné znalosti. Na druhé straně se starší děti ve skupině stávají jejími „pomocníky“, protože mladší děti jsou jimi podněcovány, stimulovány, starší je vlastně učí.
Způsob, kdy děti učí děti je považován za jeden z nejefektivnějších způsobů učení.
V současné době se znovu vede diskuze, zda mají mateřské školy
přijímat děti mladší tří let.
Pokud ano, bylo by vhodné zvážit, jaká věková skupina lépe odpovídá potřebám těchto dětí, která je pro ně více rozvíjející. Maminka trojčat či čtyřčat zvládá péči o tyto děti, které jsou stejného věku, mají například stejné hravé potřeby, velmi obtížně. U učitelky mateřské školy se automaticky předpokládá, že
děti velmi si blízké věkem
budou mít ve dvaceti i vícečlenné skupině uspokojovány své potřeby, bude k nim přistupováno
s ohledem na jejich individuální zvláštnosti.
Je otázkou, zda je to opravdu možné. A je na úvaze rodičů, zda zařazení jejich malého dítěte do věkově smíšené skupiny nebude pro jejich dítě více rozvíjející.