Pouze ten, kdo hoří, může zapálit druhé

Možná tradicí či charakterem obyvatel města? Kdo ví. Určitě však k tomu značnou měrou přispěla nesmírná podpora zástupců vedení města a jejich již několik let se opakující výzva pod názvem „Program na podporu vzdělávání a talent managementu v oblasti technických a přírodních věd“. Školy tak mají každoročně možnost přihlásit své projekty technického a přírodovědného charakteru do této výzvy a ty úspěšné jsou pak podpořeny nemalou finanční částkou určenou na jejich realizaci. V první výzvě naše škola takto získala téměř 300 000 Kč a ve druhé dokonce 750 000 Kč. V současné době realizujeme náš třetí projekt, na nějž jsme získali 450 000 Kč. Tyto finanční prostředky jsme využili ke stavbě zahradní technické dílny vybavené ponky a ručním nářadím, k zakoupení interaktivního panelu, vybudování venkovní šachové učebny s 5 maxi šachovnicemi, pořízení nesčetného množství stavebnic a didaktických pomůcek a v neposlední řadě také k zakoupení práv k výuce 12 lekcí Malé technické univerzity. Z těchto prostředků také škola platí pedagogům a externím expertům vedení technického kroužku. Bez finanční podpory města by škola nikdy nemohla na projekty takovéhoto rozměru pomýšlet.

Jak se to říká „sto lidí, sto chutí“. Možná, že nejsou všichni pedagogové předurčení pro technické vzdělávání. Nebo si to alespoň myslí. Možná, že pouze neměli šanci okusit, jak může být technické vzdělávání fascinující, a to nejen pro děti, ale i pro pedagogy. Možná, že jen potřebují více času či někoho, kdo by je motivoval. Možná, že pouze netuší, co si mají pod názvem technické vzdělávání v mateřské škole představit. Byli jsme na tom úplně stejně, ale přišla výzva a my ji s nadšením a velkým nasazením přijali.

Víte, poněkud mě děsí představa evropské civilizace, jejíž občané si nezvládají zavázat tkaničky, přišít knoflík nebo dotáhnout šroubek a jejichž postoj ke světu a životu je ryze konzumní. Hodně jsem se myšlenkou polytechnického vzdělávání zaobírala a žasla jsem nad tím, co všechno do něj patří, jak dokáže děti nadchnout a jaký potenciál k jeho realizaci předškoláci mají.

V technickém vzdělávání nejde jen o to zabránit manuální negramotnosti, ke které spějeme, ale o celkovou změnu v hodnotách a myšlení. Já dnes technické vzdělávání vnímám jako určitý životní směr, kterým bych si přála jít, kdybych byla dítětem. Umět se o sebe vždy postarat. A to nejen v oblasti manuální zručnosti, ale také v oblasti mentálních dovedností. Jedním z cílů technického vzdělávání je totiž také rozvoj technického myšlení. Co všechno si pod tím můžeme představit? Na rozvoj jakých mentálních dovedností a měkkých kompetencí se zde můžeme zaměřit? Je to třeba technická představivost, analyticko-syntetické myšlení, kritické myšlení, strategické myšlení, tvůrčí myšlení, vnímání shod a rozdílů předmětů, vnímání struktury předmětů, poznávání přírodních zákonitostí, vytrvalost, rozhodnost, cílevědomost, kooperace...

A co se týče technického povědomí, myslím, že rozumět alespoň částečně prostředí, které nás obklopuje, strojům, které využíváme, a hlavně pak dopadu, jaký veškeré naše konání má, by mělo být znakem vyspělé civilizace cítící zodpovědnost za budoucnost. Přijde snad někomu toto všechno jako nedůležité? A kdy jindy začít než v předškolním věku, v období největšího potenciálu člověka. Já myslím, že vzdělávání by se mělo realizovat jako předávání darů, o které člověk nepřijde, ani kdyby skončil polonahý na pustém ostrově.

Nebyla jsem nikdy žádným velkým kutilem ani technickým géniem, ale na druhou stranu jsem si vždy dokázala poradit se vším, co mi život postavil do cesty.

Naše společná cesta je tak trochu dílem náhody. Když jsme hledaly náplň pro náš první technický projekt, vykoukl na nás z Googlu nadpis Malá technická univerzita. Snažily jsme se zjistit, co se za ním skrývá. Její autoři měli zájem vyškolit nás jako své lektorky, ale toto nebyl náš záměr, takže jsme musely být dlouho neodbytné a nakonec jsme se dohodli na odkoupení práv tyto lekce vyučovat na naší mateřské škole. Před zaškolením jsme znaly pouze názvy jednotlivých lekcí, věděly jsme, že se k nim využívá Lego Duplo©, a to bylo asi tak vše. Jelikož jsme se navzájem vůbec neznali, všechny ostatní podrobnosti si tvůrci pochopitelně chránili. Obhajovat před komisí projekt, v němž figurovala částku 68 000 Kč za Malou technickou univerzitu, jsem se tedy vypravila s těmito chabými informacemi. Já uvěřila tvůrcům MTU, komise uvěřila mně. A vyplatilo se. Již při zaškolování jsme však věděly, že to byla trefa do černého.

Nejdříve jsme zakoupily oprávnění k prvním 8 lekcím, byly jsme proškoleny a získaly kufr plný potřebných pomůcek. Naše nadšení z propracovanosti a jednoduché geniálnosti těchto lekcí nás vedlo k tomu, že v našem dalším projektu opět figurovala částka na dokoupení dalších 4 lekcí. Byly jsme nesmírně zvědavé, jak budou lekce s nelehkou problematikou - ropa, plyn, vodohospodářství a archeologie - zpracovány. Realita předčila veškerá očekávání. A to jsme opravdu již věděly, s kým máme tu čest.

Zaškolením podle smlouvy mohly projít 3 paní učitelky, které nyní realizují tyto lekce na svých třídách, v nichž jsou vzdělávány děti ve věku od 4 do 6 let, a zároveň tímto předávají poznatky svým kolegyním.

Něco? Díky MTU jsme s kolegyněmi nesčetněkrát zažily „AHA MOMENT“ - pochopily jsme, jak říkáme „na stará kolena“, podstatu fungování spousty věcí kolem nás, které tak nějak přijímáme jako běžnou součást našeho každodenního života, ale po pravdě o nich moc nevíme.

Je pravda, že zpočátku jsme všechny lekce realizovaly přesně podle metodiky a zaškolení. Protože jsme však „holky“ tvořivé, při každé následné realizaci některé z lekcí MTU nás napadají další a další možnosti doplnění a rozšíření. Zakoupily jsme mnoho dalších pomůcek a knih, kterými lekce dotváříme a rozšiřujeme.

Když se zamyslíme nad tím, co vše do polytechnického vzdělávání patří a co vše prostřednictvím něj můžeme dětem nabídnout, možná na toto získáme jiný náhled. Sama jsem o tom hodně přemýšlela a došla jsem k názoru, že je nutné podrobit revizi to, co vlastně děti učíme. Jak moc to odpovídá současnému světu a skutečným lidským potřebám. Před lety jsme s kamarádkou začaly hrát takovou hru. Vždy, když jedna vyjadřovala nějaké tvrzení, ta druhá řekla: „A kdo to říkal?“. Po čase jsme zjistily, že jsme během života přijaly tisíce názorů, už ani nevíme kdy a od koho, nikdy jsme je nepodrobily kritice vlastního úsudku a vlastních osobních zkušeností, ale stále jim věříme a častokrát jsme schopny se o jejich pravdivost i přít. Myslím, že bychom spíš měli učit děti informace vyhledávat, posuzovat je, podrobovat je kritice, a tak získávat „vlastní“ poznatky a tvořit „vlastní“ názory. Abychom nebyli, jak zpívá David Koller, „ovce bez hlavy“.

Svět kolem nás se změnil, a tím pádem bychom měli i my provést „jarní úklid“ v našich pedagogických stereotypech. Dle mého názoru dnes hodnota vzdělávání již není v předávání informací, těch je všude až zbytečně mnoho a často jsou neskutečně zavádějící, ale v rozvoji mentálních dovedností, o kterých jsem se zmiňovala dříve. A k tomuto je technické vzdělávání téměř předurčeno.

Naší snahou je propojovat zcela všechny vědomosti a dovednosti, které děti v předškolním vzdělávání nabývají. Všechny vědomosti a dovednosti získané z lekcí MTU jsou střípky této budované mozaiky. Možnosti práce s lekcemi MTU jsou různorodé. Lekce mohou být realizovány kontinuálně za sebou, tak jak jsou sestaveny v metodickém návodu, nebo může být každá lekce prvkem jakékoliv tematické části, kterou doplňuje a rozšiřuje. Jak jsem se již zmínila, v současné době již dáváme jednotlivým lekcím zcela jiný rozměr. Jedinou podmínkou pak je vsadit tyto dílky mozaiky (lekce MTU) do jednoho školního roku a dodržet potřebnou chronologickou návaznost některých z lekcí.

Tato otázka je obtížně zodpověditelná, stejně jako bych se měla vyjádřit k tomu, kterou z písniček svého oblíbeného zpěváka mám nejraději. Každá z lekcí má své kouzlo a co víc, je vědomostním i dovednostním základem pro lekce následující. Jedna bez těch ostatních by byla pouze jako krásný, ale jediný dílek puzzle. Kouzlo MTU je v propojení všech těchto dílků. Kdybych se ale musela vyjádřit, myslím, že velmi oblíbená je lekce Stavitel mostů, a to díky jejímu propojení s Karlem IV. a celou tou pohádkovostí, do které ji obalujeme.

Byla jich spousta, ale při vaší otázce si uvědomuji, jak je lidská paměť zrádná, a že byla velká škoda, že jsme si je nezapisovaly. Ale přeci se mi jen vybavuje situace, kdy chlapec experimentující s magnety užasle povídá: „Ju, ony se pusinkují!“ a po otočení magnetu zklamaně dodal: „Ale teď se už se nemají rády, už se na sebe zlobí.“ Nebo když při pokusu s výrobou elektřiny pomocí citrónu jiný chlapec povídá: „Tak já myslel, že elektřina je pouze v zásuvce, ale až řeknu mamce, že vzniká i z citrónu, ta mi neuvěří.“ Také nikdy nezapomenu na rozzářené oči Péti, který při odchodu z technické dílny, kde děti sestrojovaly z kovových dílků robota, vzrušeně pronesl: „Já jsem tak šťastný, toto byl nejlepší den mého života!“ Ale největší pedagogické nadšení jsme prožili, když si Jirka přál ke svým šestým narozeninám kufr s aku vrtačkou a „opravdické nářadí, jaké máme ve školce“. A co myslíte, dostal ho? Má skvělé „osvícené“ rodiče, takže dostal, a ještě dlouho o tom v naprosté euforii každému na potkání vyprávěl.

Každý den žasnu nad potenciálem předškolních dětí. Jejich jediným omezením jsme my dospělí a naše vlastní obavy a systémy přesvědčení. Děti předškolního věku mají dar objevovat svět intuitivně a jsou schopny lehce nasát vše, co se v pozdějším věku musí těžce prostřednictvím rozumu učit. Většina lidí, se kterými jsem na toto téma hovořila, měla na základní škole nesmírné obtíže v předmětech, jako je matematika, fyzika, chemie. Učili se paměťově, učivo vůbec nechápali, jejich jediným cílem bylo získat dobrou známku a úspěšně projít ročníkem. Z tohoto důvodu si nic z předávaného do života neodnesli. A domnívám se, že toto by mělo být smyslem vzdělávání, ne vysvědčení plné jedniček.

V našem technickém kroužku jsme pro témata z oblasti fyziky měli v tomto školním roce externího experta, učitele v důchodu, který se vyučováním této problematiky zabýval celý svůj život. Zpočátku byl velice frustrován tím, že učil „po svém“ a děti na něj jen nechápavě koukaly. Díky pomoci našich předškolních pedagožek následně pochopil. Stačí jen dané téma s dětmi „prožít“ a ony už pak VÍ. Nedokázaly by to před tabulí odvyprávět, ale rozumí podstatě a souvislostem. Stává se to pro ně stejně jasné jako třeba to, že když prší, nemusí se dívat na oblohu, a přesto vědí, že jsou na ní mraky. Nebylo by skvělé, kdyby všichni studenti vysoké školy, kteří se chystají na profesní dráhu „fyzikářů“, prošli praxí v mateřské škole?

V současné době v rámci polytechnického vzdělávání v naší MŠ propojujeme:

Myslím, že technické vzdělávání pojaté v celé zmíněné šíři nesmírně zvyšuje potenciál každého dítěte. A co víc, ty z dětí, které jsou touto problematikou pohlceny a navštěvují technický kroužek, předávají přirozeně ve volných hrách své nové poznatky a dovednosti jiným dětem. Tady se ukazuje velká pravda, že pouze ten, kdo hoří, může druhé zapálit.

Budu si z celého srdce přát, aby se mi opět podařilo získat finance na to, abychom mohly tyto další lekce zakoupit. Upřímně? Jsem nesmírně zvědavá, čím nás opět autoři překvapí.

Technické vzdělávání, jehož je MTU součástí, patří k významným rysům profilu naší mateřské školy, která se těší vysoké prestiži. MTU společně s vybudovanými pracovními koutky s ponky ve třídách byla před 3 lety prvním technickým počinem školy, takže lze říci, že MTU pomohla nastartovat naši cestu směrem k technickému vzdělávání. A nejen naší škole. V současné době jsme zapojeni do projektu Ostravské univerzity „Kompetentní pedagog a žák“ a formou přenosu dobré praxe předáváme své zkušenosti s technickým vzděláváním dalším pedagogům ostravských mateřských škol.