Poruchy chování a emocí u dětí předškolního věku

Vydáno: 9 minut čtení

Poruchy chování a emocí u dětí předškolního věku jsou v posledních letech aktuálním tématem. Aby se předešlo vzniku vážných poruch chování a emocí, je důležité včasné rozpoznání symptomů, diagnostika a následná intervence. Tyto poruchy můžou vést k neúspěšnému edukačnímu procesu, a dítě tak zbytečně přichází o své možnosti a perspektivu v budoucnosti (Fialová, 2014).

Poruchy chování a emocí u dětí předškolního věku
Mgr.
Michaela
Fialová
 
studentka doktorského studijního programu Speciální pedagogika, PdF MU
Pro lepší orientaci v problematice si rozdělíme poruchy chování na
vývojové
a nevývojové. V první části článku se budeme zabývat specifickými vývojovými poruchami chování.
Lehká mozková dysfunkce (LMD)
znamená oslabení psychických funkcí. Jedná se především o oslabení psychomotorické, volní a mentální v důsledku perinatálního poškození centrální nervové soustavy (dále jen CNS). Tento syndrom se vztahuje na děti průměrně nebo nadprůměrně inteligentní. Tyto děti zároveň vykazují určité poruchy učení nebo chování v různé míře a jsou spojeny s odchylkami CNS. Uvedené odchylky CNS mohou vznikat z příčin genetických, biochemických a perinatálních poškození (www.rodina.cz).
Projevem lehké mozkové dysfunkce jsou dnes často zmiňované poruchy -
ADHD
(Attention Deficit Hyperactivity Disorder - porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) a
ADD
(Attention Deficit Hyperactivity Disorder - porucha pozornosti bez hyperaktivity). Za jejich vznikem stojí nejčastěji biologická příčina, vznik poruchy pozornosti však může ovlivnit také genetika nebo negativní vlivy vnějšího prostředí, a to především v prenatálním a perinatálním období (Vágnerová, 2001). Mezi tyto vlivy vnějšího prostředí, které mohou zapříčinit vznik poruchy pozornosti, řadíme:
 
kouření a pití alkoholu matky v těhotenství,
 
užívání léků a jiných chemických látek během těhotenství,
 
předčasný, protahovaný a jinak komplikovaný porod,
 
úrazy hlavy (v perinatálním období),
 
ekologické vlivy (těžké kovy, radioaktivita).
Charakteristickým znakem pro děti předškolního věku s poruchami pozornosti je problematický vývoj řeči. Tímto způsobem může pedagog předškolního vzdělávání jako první odhalit symptomy poruch pozornosti. Pedagog si také může všimnout, že dítě vyniká v určitých činnostech, a v jiných základních naopak zaostává. Někdy se dítěti úkol podaří splnit správně, jindy si s tím stejným úkolem nedokáže poradit. Všechny tyto drobnosti by si měl pedagog zaznamenat pro pozdější spolupráci s odborníky (Ptáček, 2006).
Projevy dítěte s ADHD a ADD
dělíme do třech kategorií: impulzivita, hyperaktivita a nepozornost. Podle projevů chování může pedagog odpozorovat prvotní příznaky, a pomoci tak dítěti včas začít řešit poruchy pozornosti. Mezi projevy chování u
poruch pozornosti
řadíme to, že
dítě se soustředí na okrajové detaily
(pracuje ledabyle, nevšímá si chyb jak ve školní, tak v manuální práci),
vypadá, že neslyší
(i když mluvíme přímo k němu),
neudrží dlouho pozornost
(při hře ani úkolech),
neumí plánovat
(nedokáže si naplánovat detaily při hře ani školních úkolech),
neposlouchá zadané instrukce
(dítě se chová zbrkle, může na nás působit, že je neposlušné, vytváří chybné závěry),
zapomíná na povinnosti
(často zapomene na denní aktivity),
okamžitě reaguje na zevní podměty
(to, co vidí a slyší, ho okamžitě může odtrhnout od zadaných úkolů),
ztrácí potřebné pomůcky
(hračky, sportovní a školní potřeby), odmítá se účastnit aktivit, které vyžadují mentální úsilí.
Mezi projevy chování u poruch spojených s
hyperaktivitou
můžeme pozorovat:
 
že si dítě často hraje s prsty, vrtí se na místě, hraje si s končetinami,
 
neustále poskakuje a pobíhá, houpe se na židlích, ve chvílích kdy je to nevhodné,
 
nedokáže si hrát, pokud hry vyžadují ticho a klid,
 
nevydrží na jednom místě, opouští své místo ve chvílích, kdy se to nehodí,
 
stále přerušuje ostatní,
 
působí dojmem, že je stále na pochodu,
 
stále se na něco ptá a často hovoří.
Mezi projevy chování u poruch spojených s
impulzivitou
můžeme pozorovat:
 
dítě vyhrkne okamžitě odpověď na otázku, aniž by nad ní přemýšlelo,
 
nedokáže čekat, nevydrží stát v řadě,
 
přerušuje ostatní a vynucuje si jejich pozornost.
Pro diagnostiku poruchy pozornosti je důležité, aby se příznaky všech tří oblastí objevily před sedmým rokem života dítěte, dále aby se vyskytovaly ve více prostředích (rodina, škola, vrstevníci atd.) a v neposlední řadě musí být stanovena klinicky zřejmá porucha (Malá, 2000). Správná diagnóza, která určuje poruchy pozornosti (ADHD, ADD), obsahuje zdravotní anamnézu dítěte, historii symptomů (zejména od rodičů a pedagogů), psychiatrickou anamnézu, školní anamnézu, rodinou anamnézu, sociální situaci dítěte (bydlení, sociální podpora rodiny, finanční situaci, interakce dítěte s vrstevníky atd.), soudní minulost, tělesné vyšetření a jiná vyšetření potřebná k určení diagnózy.
Léčbu poruch pozornosti
řešíme pomocí farmakoterapie, psychoterapie, sociální intervence a v neposlední řadě různými opatřeními ve výchovných a vzdělávacích postupech. Dětem s diagnostikovanou středně těžkou a těžkou poruchou pozornosti užívání léků prospívá v rychlejší změně k žádoucímu chování, ale také v sociálních vztazích. Pokud se jedná o děti s mírnou poruchou pozornosti, nejdříve se příznaky mírní pomocí psychoterapie a sociální intervence. Spolupráce všech zainteresovaných odborníků do výchovně-vzdělávacího procesu je velice důležitá již v začátku předškolního vzdělávání.
Ve
farmakoterapii
jsou využívána psychostimulancia, a to zejména Ritalin, tricyklická antidepresiva, antipsychotika a antihypertenziva (popřípadě kombinace léků). Pokud dítě užívá medikamenty v době, kdy se nachází ve školském zařízení,
pedagog by vždy měl mít potvrzení od lékaře, jaké léky, v jakém množství a v jakém čase má dítě tyto léky užívat.
Neměl by dítěti podávat léky pouze na žádost rodičů. Vždy by ale měl mít sepsanou dohodu s rodiči o tom, že bude dítěti léky podávat na základě lékařského doporučení.
V psychoterapii
se nejčastěji využívají psychologové, psychiatři a speciální pedagogové. Nejvíce času dítě ale tráví v rodině a ve školním zařízení. Abychom pochopili důležitost psychoterapie u dětí s ADHD nebo ADD, musíme se vcítit do jeho osobnosti a uvědomit si, že už v začátku diagnostikování poruchy se dítě setkává s nálepkováním, a tím se snižuje jeho sebehodnocení a celkové vnímání sebe sama. Proto je potřeba nastolit vhodné postupy terapie a intervence a docílit provázanosti spolupráce rodičů, pedagogů a jiných odborníků, kteří přicházejí do styku s dítětem.
Doporučení pro pedagogy
Jako pedagog předškolního vzdělávání máte šanci být mezi prvními, kteří se s dítětem s ADHD a ADD setkají. Pro pedagoga by takové dítě neměla být překážka, ale výzva. Velice důležité je
pozitivní posilování
dítěte v mateřské škole. Proto musíme dbát na veškerou zpětnou vazbu, kterou dítěti poskytneme:
 
Dítěti popíšeme co nejpodrobněji a velice klidně, jaké chování od něj očekáváme, jaké chování je žádoucí. Vždy se zpětně ujistíme, že dítě pochopilo vše, co jsme mu řekli.
 
Vysvětlíme dítěti, jaké důsledky nastanou při žádoucím, ale i nežádoucím chování.
 
Vždy odměníme správné chování dítěte (sladkost, obrázek na vybarvení, samolepka se smajlíkem, poskytnutí oblíbené hračky atd.).
 
Nereagujeme na nežádoucí chování, někdy se dítě může jen stydět projevit správně, jelikož je zvyklé, že pozornosti se mu dostává právě při „zlobení“.
 
Snažíme se dítěti pomoci dosáhnout úspěchu tím, že plánujeme jeho aktivity. Zbytečně dítě nevystavujeme situacím, ve kterých často selhává.
Mezi další formy posilování patří
oddechový čas a trest.
Pokud chceme dítě trestat, musí být tento trest velmi uvážený a používaný jen v krajních situacích. Oddechový čas můžeme využít buď po dohodě s dítětem, nebo jej ve chvíli, kdy se projevilo nežádoucí chování, odvést do klidného a bezpečného prostředí. Můžeme pro dítě vytvořit např. nějaký koutek, kam si může v případě vypětí odejít a uklidnit se. Můžeme si také vyrobit nějakou značku nebo heslo, které dítě použije v případě, že potřebuje změnit činnost nebo se uvolnit (Munden, Arcelus, 2002).
Na závěr si uvedeme patero rad pro pedagogy, ale i ostatní, kteří přicházejí do styku s dítětem, které má diagnostikovanou poruchu pozornosti.
1.
Dítě nezlobí schválně.
2.
S trpělivostí a pochopením dojdeme dále než s káráním.
3.
Dítě potřebuje častěji odpočívat.
4.
Tolerance neznamená být lhostejný k nevhodnému chování
5.
Za to, že je dítě neklidné a příliš živé, nemůžete. (www.rodina.cz)
 

ZDROJE
 
FIALOVÁ, M. Poradenství na základních školách z perspektivy žáků 7. až 9. ročníků. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra speciální pedagogiky.
 
MALÁ, E. Hyperkinetické poruchy. In: Hort, V. et al. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2000.
 
MUNDEN, A., ARCELUS, J.
Poruchy pozornosti a hyperaktivita.
Praha: Portál, 2002.
 
PTÁČEK, R. Poruchy chování v dětském věku. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006.
 
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010.
 
SVOBODA, M., KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M.
Psychodiagnostika dětí a dospívajících.
Praha: Portál, 2001.
 
Nepozorní dospělí. [online]. 2. 3. 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.nepozornidospeli.cz/
 
Rodina.cz.
Rodina.cz - Dětí není nikdy dost!
[online]. 2. 3. 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.rodina.cz/.