Perthesova choroba u dětí předškolního věku

Vydáno:

Perthesova choroba patří do skupiny pohybových vad, v užším členění spadá mezi deformace. Jde o postižení kyčelního kloubu v dětském věku vlivem nedostatečného cévního zásobení hlavice kloubu, přičemž postupně dochází k odumření kostní tkáně. Stanovit příčinu postižení bývá obtížné, může být způsobené úrazem, luxací, prodělaným bakteriálním nebo virovým onemocněním atd. Postihuje zejména děti ve věku od 3 do 12 let (1%). Vyskytuje se častěji u chlapců (4-5: 1). Oboustranné postižení kyčle se vyskytuje asi v 10% případů. Léčba je dlouhodobá, trvá většinou jeden až dva roky. Vyžaduje především klid dítěte na lůžku. Tlakem při pohybu může být hlavice deformována až rozmáčknuta. Pak musí dojít k její výměně (Poul, 2009).

Perthesova choroba u dětí předškolního věku
PhDr.
Ilona
Fialová,
Ph. D.
odborná asistentka, Masarykova univerzita v Brně, katedra speciální pedagogiky
Perthesova choroba (jinak také Morbus Perthes, Morbus Legg-Calvé-Perthés MLCP aj.) sice spadá do skupiny pohybových vad, ale ovlivňuje dítě v celém jeho psychickém, fyzickém i sociálním vývoji. Jako pohybové onemocnění snižuje možnost k získávání přirozených zkušeností a interakcí dítěte v jeho okolí. Jde o idiopatické onemocnění, dodnes se totiž nepodařilo prokázat přesnou příčinu nemoci. Z výsledků výzkumu lze vysledovat několik faktorů, které by mohly k onemocnění vést. Jde např. o poruchu srážlivosti krve, poruchu venózní drenáže krčku a hlavice, abnormální růst, odchylky od chronologického věku (kostní věk může být opožděn až o dva roky), hormonální vlivy, opakovaná mikrotraumata u hyperaktivních dětí, genetické a nutriční vlivy a vlivy prostředí (Dungl, 2005).
Při diagnostice se používá diferenciální diagnostika, především kombinace několika druhů zobrazovacích metod, např. magnetická rezonance, rentgen, ultrazvuk a CT vyšetření. Nemoc má u každého jedince zcela individuální průběh z hlediska symptomatických projevů. Počáteční stadium nemoci neprobíhá většinou nijak dramaticky. Prvním příznakem bývá bezbolestné kulhání, bolest se může projevit až později v oblasti stehna a kolena. Při vyšetření je nápadným nálezem omezení rozsahu pohybů v postiženém kyčelním kloubu (Dungl, 2005). Bolest se zhoršuje při fyzické aktivitě. V dalších fázích nemoci je příčinou omezení pohybů vznikající deformita hlavice. Průběh choroby závisí na věku. Při začátku ve věkové kategorii pod 6 let choroba probíhá obvykle mírně, v kategorii 6 až 9 let závažněji a nejhorší průběh je v kategorii nad 9 let. U těchto dětí dochází totiž velmi rychle ke kolapsu hlavice (Poul, 2009).
Choroba probíhá ve 4 fázích (nekrotické, resorpční, reparační a nemodelační) a celková doba léčení může být až několik desítek měsíců (délka léčení podle Herringovy klasifikace probíhá od 37 do 67 měsíců). Hlavice kosti stehenní, původně kulovitá, ztrácí svůj tvar a bortí se. Napadena může být pouze část hlavice, v horším případě celá hlavice včetně růstové ploténky. Postižená kyčel má tendenci k samozhojení (self-healing), kdy dochází k obnově krevního zásobení, odumřelá kost je resorbována a postupně nahrazena novou kostí (Dungl, 2005). Stupeň konečného poškození hlavice závisí na mnoha okolnostech, zejména na rozsahu poškození, způsobu léčby, zátěži během léčení, ale především na věku pacienta při vzniku choroby (Poul, 2009).
Léčba se realizuje jednak formou konzervativní terapie, při které se využívá léčebná rehabilitace, odlehčení končetiny a aplikují se různé protetické dlahy (např. Atlanta dlaha nebo jiné abdukční pomůcky). Dále se indikuje chirurgické řešení u dětí nad 7 let věku při rozsáhlé nekróze hlavice kyčelního kloubu. Provádí se různými druhy osteotomie a použitím zpevňovacího materiálu v pánevní oblasti. K imobilizaci pacienta musí být v některých případech použita sádrová spika. Po jejím odstranění nastupuje cílená tříměsíční rehabilitace, po které je pacient schopen plné fyzické zátěže.
Onemocnění charakterizovali na počátku 20. století nezávisle na sobě Georg Perthes v Německu, Jacques Calvé ve Francii a Artur Legg v USA (Dungl, 2005). V České republice se tomuto onemocnění věnoval významný ortoped J. Slavík, významná byla také činnost manželů Svobodových, kteří působili v dětské léčebně Luže-Košumberk. Tato léčebna se zabývá rehabilitací dětí s Perthesovou chorobou dodnes.
Matky dětí s diagnózou Morbus Perthes často uvádějí komplikace v průběhu těhotenství či při porodu. Z výzkumů vyplývá, že děti trpící MLCP jsou aktivnější než intaktní vrstevníci, mají nižší práh opatrnosti a bývají menšího vzrůstu (Dungl, 2005).
DOPORUČENÍ PRO PEDAGOGY
-
Pedagog v mateřské škole si jako první může všimnout, že dítě kulhá. Proto je nezbytná vzájemná informovanost o aktuálním zdravotním stavu dítěte mezi rodiči a pedagogem.
-
Je nezbytné, aby měl pedagog podrobný vhled do problematiky Perthesovy choroby, jen tak je možné, aby nedošlo k exkluzi dítěte z mateřské školy.
-
Dítě s diagnózou Perthesova choroba by nemělo být v době probíhající terapie vyčleněno ze vzdělávacího zařízení. Pro správný všestranný rozvoj dítěte v předškolním věku je nezbytné, aby nebyl přerušen kontakt s vrstevníky. Je velmi důležité, aby byly v mateřské škole vytvořeny vhodné podmínky pro pobyt takového dítěte (Válková, 2015).
-
Je nutné, aby byly zajištěny všechny požadavky pro úspěšně probíhající rehabilitaci dítěte s MLCP v době pobytu v mateřské škole. Dítě nesmí zatěžovat postiženou končetinu, nosí abdukční dlahu atd. Nezbytná je přeprava dítěte např. v kočárku na vycházky a také je nutné ostatním dětem vysvětlit, proč jejich kamarád nosí dlahu, proč se vozí atd.
-
Další informace o Perthesově chorobě můžete získat např. na těchto internetových adresách: http://zdravi. e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/perthesovachoroba-388278; http://www.ortopedie-traumatologie. cz/nesteroidni-antirevmatika aj.
ZDROJE
-
DUNGL, P. Ortopedie. Praha: Grada, 2005.
-
POUL, J. et al. Dětská ortopedie. Praha: Galén, 2009.
-
VÁLKOVÁ, I. Analýza přístupů k jedinci s Perthesovou chorobou s ohledem na edukaci a kvalitu života. Brno: PdF MU, 2015. DP, 98 s.

Související dokumenty