OMEP sedmdesátiletý

V letošním roce uplyne 70 let od založení českého výboru OMEP - Světové organizace pro předškolní výchovu (Organisation Mondiale pour l´Éducation Préscolaire), která je mezinárodní, nevládní a neziskovou organizací zabývající se všemi aspekty výchovy a vzdělávání malých dětí a péčí o ně, bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, vyznání, národnost nebo sociální původ, od narození do osmi let věku.

K tomuto významnému výročí, které si letos připomene také Česká republika, jsme položili několik zásadních otázek bývalým a současné předsedkyni českého výboru OMEP.

která byla předsedkyní v porevolučních letech 1990-1993, jako první věc v této souvislosti napadlo, že tak dlouhá existence tohoto typu organizace je mimořádná a ve světě vůbec ne běžná. Zvláště v tak rozděleném světě, jaký byl celou druhou polovinu dvacátého století, a vlastně je i dnes. Pravděpodobně musí být hned několik dobrých důvodů, proč tomu tak je. Předně, mise OMEP napomáhá rozvoji malých dětí, a proto je stále živá. Začala již v poválečném období, kdy bylo potřeba pomoci dětem - válečným sirotkům Evropy. Dnes už naštěstí ve většině zemí taková pomoc není nutná, ale stále existují na světě děti, které žijí v podmínkách, které pro ně nejsou dobré, dokonce se dají označit za rizikové. Takže mise OMEP je dlouhodobá a trvalá. Dalším dobrým důvodem je, že se stále objevují noví a noví dobrovolníci, kteří chtějí nad rámec svých běžných povinností přispívat k něčemu smysluplnému a přesahujícímu je samotné.

Zatímco která převzala předsednictví v roce 1993 a podržela si jej do roku 1998, se vybaví vzpomínka na oslavu 50. výročí založení OMEP, kdy se konal Evropský kongres v Praze a při této příležitosti vyšla publikace Art Opens the Childś Soul - Umění otvírá duši dítěte, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.

předsedkyně z let 1999-2005, je přesvědčena, že se za 70 let působení organizace OMEP udělal veliký kus práce, ale nesmírná práce stojí před všemi současnými i budoucími členy OMEP na celém světě. Problémy, které tíží evropské země, jsou mnohdy různorodé a o to větší jsou rozdíly mezi zeměmi ostatních kontinentů. Nejdůležitější je, aby se jednotlivé problémy nebagatelizovaly, přistupovalo se k nim s porozuměním a aby se jednotlivé země dokázaly vcítit do problémů druhých a dokázaly si poradit a pomoci.

která předsedala českému výboru OMEP od roku 2005 do roku 2011, kladně hodnotí fungování světové organizace v českých podmínkách, a zvláště vyzdvihuje kontinuitu jejího působení.

Podnětem pro založení organizace, podle její současné předsedkyně která českou sekci vede od roku 2012, byla neutěšená situace dětí v poválečném období, zejména těch osiřelých. Cílem organizace bylo pomoci zajistit dětem odpovídající podmínky pro jejich rozvoj, výchovu a vzdělávání. Přesto, že od té doby uplynulo 70 let, původní cíle, pro které byla organizace založena, jsou stále aktuální. I v 21. století existují země, ve kterých se válčí, země, kde děti žijí v chudobě, trpí podvýživou, nedostává se jim vzdělání a nejsou respektována jejich práva. Na druhé straně jsou státy, kde žijí děti v blahobytu, dostává se jim vzdělání, jsou respektována jejich práva, ale v ani jednom případě nejsou podmínky pro vývoj dětí zcela optimální. Děti strádají jak z nedostatku, tak z nadbytku. Stále je tedy potřeba hledat cesty, jak zajistit optimální podmínky pro život dětí na celém světě a zároveň upozorňovat na situace, kdy tomu tak není.

Podle stanov OMEP je takových cest celá řada, říká M. Rabušicová. Jsou to cesty z různých úrovní, jež se navíc liší podle konkrétní situace v zemích, kde OMEP působí. Může to být na jedné straně lobování ve prospěch dětí u jiných důležitých nadnárodních organizací (OSN, UNESCO, Rada Evropy apod.) a vlád jednotlivých zemí. Může to být ale také práce "zdola", tedy vytváření konkrétních programů a projektů, jež se zaměřují přímo na situaci malých dětí v komunitě, v níž žijí se svými rodiči, učiteli a pečovateli.

M. Vítková je toho názoru, že nejúčinnější obranou je nepřetržitá osvěta a vzdělávání rodičů malých dětí, jejich vychovatelů a učitelů.

M. Marxtové se jako velmi podstatná jeví práce Mišurcové, která v české sekci Výboru pro práva dětí rozšiřovala povědomí o "Úmluvě o právech dítěte" (Convention on the Rights of the Child), což je mezinárodní konvence stanovující občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Díky ní se tento dokument dostal do mateřských škol a v jeho rámci se pak uskutečnily přednášky o právech dítěte. OMEP, za předsednictví M. Marxtové, zorganizoval např. společnou přednášku s Unií otců, proto, aby byla činnost unie představena a přiblížena veřejnosti.

Podle J. Kotrbové pomáhá OMEP především rozvojovým zemím, a to tím, že zapojuje děti celého světa do různých projektů. V současnosti se jedná už o třetí vlnu projektů na téma "Udržitelný rozvoj."

Moravcová oceňuje především to, že se členové OMEP z celého světa (OMEP má 70 členských zemí) každoročně setkávají v různých částech světa. V rámci světových shromáždění se konají regionální setkání (regiony jsou v podstatě jednotlivé světadíly), kde se zástupci jednotlivých zemí vzájemně seznámí s tím, co se jim daří a naopak, a s aktivitami, které byly v souladu s cíli OMEP již realizovány. Předsedové jednotlivých regionů závěry z jednání prezentují na společném setkání. Každoročním výstupem ze světového shromáždění je deklarace, která reflektuje závěry jednání a momentální situaci ve světě. Závěry deklarací mají předsedové jednotlivých výborů za úkol předkládat politikům a dalším osobám zodpovědným za kvalitu vzdělávání a péči o děti od narození do osmi let. V souladu s deklarací pak mají připomínkovat závazné dokumenty týkající se tohoto věkového období. Závěry z jednání jsou zástupci OMEP prezentovány na jednáních UNICEF a UNESCO, kde má OMEP konzultativní .

Konkrétními příklady, které uvádí M. Rabušicová, jsou: podíl na formulování Deklarace práv dítěte, vytvoření a řízení projektu Výchovy pro udržitelný rozvoj, podpora projektu Toy Library v řadě méně vyspělých zemí Jižní Ameriky a Afriky, realizace projektu Wash, který je zaměřen na dostupnost vodních zdrojů a hygieny pro všechny, a řada dalších, o nichž je možné se dozvědět na webových stránkách OMEP.

M. Vítková se zaměřuje na výuku studentů ve všech stupních studijních programů speciální pedagogiky, a to jak v prezenční, tak i kombinované formě. Ročně se řádově jedná o několik set studentů v bakalářském, navazujícím magisterském a doktorském studiu. Třetina z nich si vybírá téma své závěrečné práce se zaměřením na děti raného a předškolního věku a na jejich edukaci v mateřské škole. Jedná se zejména o děti s narušenými komunikačními schopnostmi, se sluchovým, zrakovým, tělesným nebo mentálním postižením.

Vzhledem k rozvoji internetu je podle M. Marxtové nyní komunikace a dostupnost informací na mezinárodní i národní úrovni daleko jednodušší než dříve. Mimo přenos informací pořádá český národní tým OMEP pravidelné výroční schůze, konference a přednášky a setkání se členy OMEP z jiných zemí. Na všech těchto akcích se členové seznamují s aktuálním děním, předávají si odborné zkušenosti a znalosti z praxe.

Podporování aktivit, podle D. Moravcové, souvisí s realizací národních cílů OMEP. V případě českého výboru OMEP je to například zastoupení v poradním sboru při Ministerstvu školství (MŠMT), členství ve výboru pro udržitelný rozvoj (VUR), zapojení do světových a realizace vlastních projektů, pořádání odborných konferencí, charita ve prospěch rozvojových zemí apod. Tyto aktivity světový OMEP jednak podporuje a jednak prezentuje ve výročních zprávách.

Všechno, co je v programu českého výboru OMEP, dává M. Rabušicové smysl. Ne vždy se všechno daří, ale podstatné je, že OMEP se nesnaží působit izolovaně, naopak zdůrazňuje spolupráci s ostatními institucemi a organizacemi, jež péči a výchovu malých dětí mohou ovlivnit a také se o to snaží. Právě prezentací OMEP na různých poradních a rozhodovacích grémiích u nás si tato organizace získává respekt. Jistě k tomu přispívá i fakt, že je to jediná organizace na poli předškolního vzdělávání v ČR, která má tak úzké napojení na světovou organizaci, jež ji zaštiťuje. Právě ona mezinárodní dimenze dává sílu, protože díky mezinárodním kontaktům a zkušenostem je český výbor OMEP schopen se dívat na věci v širších souvislostech, jak ráda říká M. Rabušicová, "z ptačí perspektivy".

Jako nejpodstatnější se M. Vítkové jeví vzdělávání budoucích pedagogů. To ostatně bylo i v hledáčku jejího celoživotního profesního zaměření. Ale jinak podporuje všechny programové priority současného vedení, kterými jsou připomínkování zákonů, vyhlášek, prosazování potřeb předškolního školství na úrovni MŠMT, zastoupení v poradním sboru pro předškolní vzdělávání na MŠMT, zastoupení ve Výboru pro udržitelné vzdělávání při Radě vlády pro udržitelný rozvoj a spolupráce s ostatními profesními organizacemi, zabývajícími se výchovou dětí od narození do osmi let věku.

Výše uvedené body jsou podle mínění M. Marxtové všechny velice důležité. Společnost, rodina, děti a výchova dětí se mění a důležitým úkolem předškolních pedagogů je reflektovat nastalé změny a dokázat je odborně analyzovat. Je třeba, dodává M. Marxtová, sledovat současné trendy výchovy doma i ve světě a aktuálně na ně reagovat.

Za svého předsednictví se J. Kotrbová věnovala především připomínkování zákonů, vyhlášek a dalších legislativních dokumentů, prosazování potřeb předškolního školství na úrovni MŠMT, zastoupení v poradním sboru pro předškolní vzdělávání na MŠMT a spolupráci s ostatními profesními organizacemi, jako je SPV (Společnost pro předškolní výchovu) a Asociace předškolní výchovy.

Podle současné předsedkyně D. Moravcové jsou všechny body stejně důležité a všechny jsou také naplňovány. S ostatními profesními organizacemi spolupracuje OMEP nejen v rámci setkávání při jednáních poradního sboru při MŠMT, ale je-li potřeba, schází se i mimo jednání poradního sboru. Vzhledem k názorové shodě profesních organizací není problém společně připomínkovat zákony, vyhlášky a další dokumenty, které souvisejí s předškolním vzděláváním.

Co se týká zastoupení OMEP ve Výboru pro udržitelné vzdělávání při Radě vlády pro udržitelný rozvoj, k tomu došlo na základě reakce premiéra B. Sobotky na deklaraci a výzvu, která byla výstupem ze světového shromáždění v Irském Corku v roce 2014. Tato deklarace byla adresována české vládě a dalším politickým orgánům. Obsahem deklarace byla výzva zodpovědným politikům k dodržování práv dítěte a vytvoření prostoru pro podporu vývoje dětí jako základu pro dosažení mírumilovného a udržitelného světa. V tomto duchu oslovila D. Moravcová ministry školství, sociálních věcí, zdravotnictví, předsedu vlády a manželku prezidenta republiky. Konkrétním počinem byla výzva premiéra, aby se zástupce OMEP stal členem výboru. D. Moravcová se dva roky pravidelně zúčastňovala všech jednání. Ta se týkala především státní vzdělávací politiky a strategického plánování v oblasti vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Podmínky v předškolním vzdělávání byly diskutovány pouze okrajově. Zastupovat mateřské školy na těchto jednáních, podle mínění D. Moravcové, mělo spíše ministerstvo školství.

Nedařilo a nedaří se to ani teď, konstatuje M. Rabušicová. Sice takové snahy máme, ale ve skutečnosti je to prostě Organizace pro předškolní výchovu, kde svoje pole působnosti vidí především učitelé, pečovatelé, zřídka také psychologové. Je to dost široká oblast sama o sobě. Pokud má ale M. Rabušicová informace, tak ani v jiných členských zemích OMEP na tom nejsou v tomto ohledu jinak.

V době předsednictví M. Vítkové existovaly pro děti mladší 3 let jesle, kde působily dětské sestry. Z některých jeselských zařízení vznikly rehabilitační stacionáře pro děti s hybným postižením do 6 let věku. Dále existovala významná spolupráce s kojeneckými ústavy a dětskými domovy pro děti do 3 let a samozřejmě i s dětskými odděleními nemocnic a s dětskými ozdravovnami. V letech 1974-1991, kdy M. Vítková pracovala v pozici krajského pedagoga na oddělení péče o dítě v KÚNZ (Krajském ústavu národního zdraví), se jednalo především o vzdělávání dětských sester, pro které se připravovala řada doškolovacích akcí i v rámci OMEP. Od roku 1991, kdy M. Vítková působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, na katedře speciální a inkluzivní pedagogiky, se řada sester z jeslí, rehabilitačních stacionářů a dalších zařízení, podle jejích informací, přihlásila ke studiu speciální pedagogiky.

V době předsednictví M. Marxtové bylo krátce po rozdělení Československa a organizace se rozdělila na dvě části, českou a slovenskou. Hlavním úkolem bylo získávat nové členy z řad pedagogických pracovníků a spolupracovat i s nepedagogy. V roce 1997 se uskutečnila v Praze mezinárodní konference k 50. výročí založení OMEP, a to byla příležitost navázat spolupráci s pedagogickou fakultou, zviditelnit se v odborném tisku i na veřejnosti.

Za předsednictví J. Kotrbové se členská základna českého OMEP rozrostla i o firemní členství. Prvními firemními členy se staly Tomovy parky a Wattsenglish.

Rozšiřovat základnu se za současného předsednictví D. Moravcové dařilo zejména v době konání konferencí k aktuálním tématům předškolního vzdělávání, které začal OMEP pravidelně organizovat. V současnosti má OMEP asi 100 členů. Členy Českého výboru OMEP jsou převážně učitelé a ředitelé mateřských škol, vysokoškolští pedagogové a zástupci České školní inspekce (ČŠI). K nepedagogickým členům se řadí např. zaměstnanci MŠMT, ČŠI a různých neziskových organizací.

M. Rabušicová se obává, že současnost nepřeje sjednocování. Naopak různorodost a variabilita jsou považovány za hodnoty. S tímto společenským faktem musí počítat česká sekce OMEP. To neznamená, že se s jinými organizacemi nesnaží spolupracovat. Naopak, pravidelně se s nimi potkává např. právě při připomínkování zákonů v poradním sboru MŠMT. Sjednocování ale M. Rabušicová nevidí v současnosti jako reálný cíl.

Podle M. Vítkové je to otázka pro mladší generaci, ale pokud se jedná o blaho dětí, lze se vždy domluvit.

M. Marxtová míní, že jednotlivé organizace, které se zabývají předškolní výchovou, už navázaly vzájemnou spolupráci. Každá organizace se vykrystalizovala poněkud jiným směrem, ale základní problémy týkající se předškolní výchovy v České republice jsou jim společné. Pokud má být předškolní výchova v České republice na dobré úrovni, jako tomu bylo v minulosti, je nutné spolupracovat a spojit společné úsilí ke zkvalitnění předškolní výchovy a nedopustit neodborné zásahy.

Do roku 2004 se každá předškolní organizace jako OMEP, Asociace předškolní výchovy, Společnost pro předškolní výchovu, Moravský svaz předškolní výchovy, Křesťanské mateřské školy atd. snažila připomínkovat zákony a vyhlášky samostatně. Potřeba sjednocení vznikla z toho důvodu, aby všechny profesní organizace předkládaly své připomínky ve stejném znění a s větší váhou argumentů.

Za předsednictví D. Moravcové OMEP velmi úzce spolupracuje s dalšími profesními organizacemi, zejména pak s Asociací pro předškolní výchovu a Společností pro předškolní výchovu. Společně se vyjadřují ke všem zásadním dokumentům z oblasti předškolního vzdělávání.

Mezinárodní projekty, s nimiž přichází jak Světový výbor, tak evropská organizace, jsou snad tím nejdůležitějším, čím OMEP v posledních letech přispívá k plnění svého záměru. Vyhlašování a řízení takových projektů má, podle M. Rabušicové, hned několik pozitivních efektů. Jsou to samotná témata, na něž se mezinárodní projekty zaměřují a jež jsou velmi důležitá. Např. téma předškolní výchovy pro udržitelný rozvoj vypadalo v roce vyhlášení na Světovém shromáždění OMEP v Lagosu (2009) jako neuchopitelné. Co s ním mohou mít společného malé děti? Když M. Rabušicová společně s Ingrid Engdahl ze Švédska organizovaly třetí fázi tohoto projektu, zaznamenaly obrovskou změnu. Země, které se do projektu zapojily, se začaly počítat na desítky. Děti, jejich rodiče, prarodiče a učitelé na tisíce a desetitisíce. To už něco znamená. A další efekt, který vznikl jako vedlejší produkt těchto mezinárodních projektů, je to, že organizace dostává nějakou jednoticí linku, nějaké konkrétní společné téma, něco, co lidi aktivizuje. Takže na těchto projektech je důležité jak dobře vybrané téma, jež se strefí do aktuální situace ve světě, tak aktivizace lidí, kteří jsou ochotni si toto téma vzít za své.

Projekty jako nebo přinesly podle M. Marxtové především výměnu vzájemných zkušeností mezi zúčastněnými zeměmi. A dále zamyšlení se nad tím, co je v jednotlivých státech světa zajímavé, co by se dalo vzájemně využít a mnohdy, a to M. Marxtová podtrhuje, i osobní přátelství.

Za působení J. Kotrbové se OMEP zúčastnil projektu Grundtvig, a to společně s Polskem, Slovenskem, Řeckem a Irskem. Za účast v projektu s názvem Spolupráce rodičů a učitelů při vstupu dětí do základní školy byl český OMEP oceněn I. cenou Grundtvig.

OMEP, pod vedením D. Moravcové, se v rámci projektu Grundtvig zaměřil na předškolní vzdělávání pro trvale udržitelný rozvoj. V první části projektu Česká republika jako jediná zorganizovala výtvarnou soutěž a iniciovala putovní výstavu výtvarných prací předškolních dětí po republice.

Evropský projekt s názvem Spolupráce rodičů a učitelů při přestupu dětí do základní školy, který vznikl v rámci projektu Grundtvig a který byl později oceněn Zlatou pečetí, byl, podle D. Moravcové velmi úspěšný. Do tohoto projektu se kromě České republiky zapojilo i Slovensko, Severní Irsko, Polsko a Řecko. V době předsednictví D. Moravcové pokračoval světový projekt v rámci vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Tento projekt OMEP vyhlásil v roce 2009 a měl několik částí. Do prvních tří částí se zapojily i mateřské školy z České republiky. Výsledky projektu v České republice byly prezentovány v rámci mezinárodní konference OMEP v Göteborgu v roce 2011.

Spolupráce s What's english trvá už několik let a jak se zdá, je prospěšná oběma stranám, neboť se dále rozvíjí. V současné době příprav na Světové shromáždění a mezinárodní konferenci OMEP, jež se bude konat v červnu 2018 v Praze, si to už M. Rabušicová bez kolegů z What's english ani neumí představit.

Vedení What's english se podle M. Marxtové aktivně zapojilo do činnosti OMEP a je dokladem toho, že i soukromé organizace mohou přispět k obohacování kvalitní předškolní výchovy v naší zemi.

Společnost What's english představila J. Kotrbová členům OMEP během svého předsednictví ve své kmenové Mateřské škole Korycanská. O tuto prezentaci byl velký zájem a na jejím základě pokračuje seznamování dětí s angličtinou bilingvní formou.

What's english je v rámci kolektivního členství dlouholetým členem OMEP. Zástupce firmy je členem předsednictva a má na starosti styk se zahraničím. Podle D. Moravcové pomáhá především s překlady odborných textů. V rámci konference OMEP v Opatii (2017) měli představitelé What's english možnost prezentovat svou metodu výuky anglického jazyka. Český výbor OMEP reprezentovali v projektu Jak seznamovat děti v předškolním věku s různými kulturami. V tomto projektu spolupracovali s dalšími zeměmi, které jsou současně členskými zeměmi OMEP, jako např. Slovensko, Chorvatsko, Norsko a Polsko. Projekt získal finanční podporu v programu Comenius. V současnosti jsou zapojeni i do příprav konference, a to hlavně v oblasti překladů. Další firmou, která je členem OMEP v rámci kolektivního členství, je firma Zábavné učení, která se také zapojila do příprav konference tím, že zajišťují propagaci celé akce a spravuje facebookové stránky.

Na začátku 90. let, kdy byla relativně krátce předsedkyní M. Rabušicová, se řešilo, jak převést OMEP ze situace socialismu do nové situace demokracie. A dále jak zajistit hladké rozdělení československé organizace OMEP na dvě rovnoprávné organizace - českou a slovenskou, jak nastavit nová pravidla vztahu s ministerstvem školství, jak a čím zaujmout členy, aby zůstali v organizaci aktivní, aby začali vnímat OMEP jinak a nově. To vše nebylo snadné.

Výzkumné projekty v rámci OMEP, které se realizovaly za předsednictví M. Vítkové, nebyly podporované grantovými agenturami v takové míře, jako je tomu nyní. Byly úzce spjaty s činností předních odborníků v oboru předškolní pedagogika z celé republiky, kteří se scházeli na pravidelných sympoziích konaných na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. O sympozia projevovala odborná veřejnost nevšední zájem (1972 - Otázky předškolní výchovy, 1974 - Základní složky výchovy, 1977 - Dětská hra, 1979 - Výchova dítěte v rodině, 1981 - Předškolní výchova a speciální pedagogika, 1984 - Dítě a estetická výchova, 1986 - Dítě a rozvoj poznání, 1988 - mezinárodní sympozium k 50. výročí založení OMEP, 1992 - Jan Ámos Komenský a předškolní výchova).

V době předsednictví M. Marxtové se konání výročních schůzí, výborů i akcí pro členy pravidelně střídalo mezi Čechami a Moravou, aby členové z Moravy měly možnost účastnit se akcí poblíž svého bydliště a ukázat práci ve svých regionech. V době předsednictví J. Kotrbové se OMEP podílel na revizi Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), který měl za úkol sjednotit a zjednodušit terminologii. V rámci této revize pořádal OMEP přednášky a workshopy s doc. E. Šmelovou, hlavním odborným expertem revize. V podobě výměnné stáže pokračovala také mezinárodní spolupráce s Düsseldorfem. A velká část pozornosti byla, v rámci projektu Grundtvig, věnována spolupráci rodičů a učitelů při vstupu dětí do základní školy. Do tohoto projektu se zapojilo pět evropských zemí a výsledkem bylo vydání publikace s názvem "Spolupráce rodičů a učitelů při vstupu dětí do ZŠ".

D. Moravcová při svém nástupu do funkce řešila situaci v oblasti řízení předškolního vzdělávání. OMEP byl první institucí, která upozornila ministra školství na neutěšenou situaci v odborném zastoupení předškolního vzdělávání na MŠMT. Na základě tohoto podnětu byl OMEP pozván na jednání s náměstkem ministra školství, kde dostal možnost prezentovat potřeby předškolního vzdělávání ze svého úhlu pohledu.

V době předsednictví D. Moravcové začala být předškolnímu vzdělávání věnována větší pozornost a zdá se, že politici zodpovědní za školství si snad konečně uvědomili, jaký význam má předškolní vzdělávání pro vytvoření základu k celoživotnímu vzdělávání. Díky členství D. Moravcové v poradním sboru pro předškolní vzdělávání měl OMEP možnost, spolu se zástupci dalších profesních organizací, připomínkovat takové zásadní změny, jakými bezesporu byly zavedení povinného posledního předškolního ročníku, inkluze a dvouleté děti v mateřské škole.

Další cíl, který si OMEP pod vedeném D. Moravcové vytyčil, bylo navázat užší spolupráci se slovenským OMEP. Výsledkem této snahy byly např. pravidelné účasti na konferencích ke Dni mateřských škol, který se na Slovensku pořádá.

Ke konci předsednictví D. Moravcové stojí před OMEP velký úkol, a sice uspořádání světového shromáždění a mezinárodní konference k 70. výročí založení. Podle prvních signálů to vypadá, že by se konference mohlo účastnit až tisíc účastníků. To je velká výzva. Při této příležitosti by také OMEP rád vyhlásil 17. leden jako Den mateřských škol. V rámci této aktivity byl podán podnět do poslanecké sněmovny a OMEP věří, že návrh poslanecká sněmovna podpoří a Den mateřských škol bude moci být oficiálně vyhlášen právě na plánované mezinárodní konferenci.

Práci pro OMEP vnímá M. Rabušicová jako svůj celoživotní projekt. Nejprve se s touto organizací setkala jako studentka na vysoké škole, kde pomáhala prof. Lili Monatové, tehdejší předsedkyni české části OMEP, při organizaci pravidelných sympozií, jak se tomu tehdy říkalo. Potom se sama ujala vedení organizace v "transformačních" časech. Následovala řada let jejího členství v Českém výboru OMEP, které završila nejsilnějším angažmá, rolí členky světového výboru OMEP - viceprezidentky pro Evropu. Viceprezidentkou byla zvolena v roce 2006 v norském Tromso, a to na dvě funkční období. Mohla se tedy na vlastní oči přesvědčit, co ve skutečnosti znamená péče o malé děti v různých částech tohoto světa, v jakých podmínkách se děti ocitají, jak obrovské problémy existují v méně vyspělých částech světa, než je Evropa, jak důležité je pracovat s lidmi, kteří na dobrovolné bázi věnují svůj čas a energii malým dětem. Z tohoto hlediska mise OMEP nekončí, ale trvá.

V závěrečné poznámce se M. Vítková vrací k přednášce prof. Lili Monatové, přednesené na Evropském kongresu k 50. výročí založení OMEP, a cituje: A to podle M. Vítkové platí i dnes.

Doba po roce 1989 umožnila, podle M. Marxtové, předškolním pedagogům účastnit se mezinárodních projektů a získávat odborné zkušenosti s přesahem za hranice naší země. Seznamovat se s odbornou zahraniční literaturou a navštěvovat i předškolní zařízení, kde bylo možné se vzájemně inspirovat a navazovat profesní i osobní přátelství.

Podle J. Kotrbové se za každého předsedy OMEP udělalo kus dobré práce. Každá doba si vyžádala jinou náplň, jako např. projekty, stáže, přednášky, které byly zaměřeny na momentální potřeby i problémy v předškolním vzdělávání.

Situace v oblasti předškolního vzdělávání je podle D. Moravcové v současnosti dost neutěšená. Učitelky i ředitelky jsou vyčerpané jednak náročnými podmínkami pro práci s dětmi a a jednak spoustou administrativy, která se na ně valí. Záměr OMEP, aby byla předškolnímu školství věnována větší pozornost, byl naplněn, i když představy byly jiné. D. Moravcová je ale optimistka a věří, že se nakonec podaří podmínky nastavit tak, aby skutečně reflektovaly potřeby dítěte a učitelé mohli odvádět svou práci kvalitně a zodpovědně. K tomu je potřeba, aby i nadále profesní organizace spolupracovaly a táhly za jeden provaz. Vzhledem k tomu, že členové těchto organizací nemládnou, potřebuje OMEP do svých řad získat mladší učitele a ředitele a další osoby, kterým není lhostejné, jakým směrem se bude předškolní výchova v České republice ubírat.

Mise OMEP, jako mezinárodní, nevládní a odborného garanta zabývajícího se všemi aspekty výchovy a vzdělávání malých dětí a péčí o ně, bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, vyznání, národnost nebo sociální původ, od narození do osmi let věku, podle M. Rabušicové nekončí, ale stále trvá.

OMEP působí v nových podmínkách, v nichž je třeba hledat optimální modely předškolní výchovy současnosti. Nové úkoly, před nimiž organizace stojí, lze řešit jen v těsné mezinárodní spolupráci s ohledem na další perspektivy. A to podle M. Vítkové platí i dnes.

Porevoluční období bylo přínosné v podobě otevření hranic a možnosti setkávání odborníků z oblasti výchovy a péče o děti, a tak by to, podle M. Marxtové, mělo i zůstat.

Každé období z uplynulých 70 let přineslo svá témata, právě tak jako každá předsedkyně odvedla kus dobré práce, a to nejen pro český, ale světový výbor, a za tím si stojí J. Kotrbová.

OMEP se snažil nastavit podmínky tak, aby skutečně reflektovaly potřeby dítěte a učitelé mohli odvádět svou práci kvalitně a zodpovědně. A k tomu je, podle D. Moravcové, potřeba, aby i nadále profesní organizace spolupracovaly a táhly za jeden provaz.