Moderní trend - zájmové kroužky v MŠ

Vydáno:

V současné době se v mateřských školách roztrhl pytel se všemožnými zájmovými kroužky. Je to vzdělávací cesta správná nebo zrádná? Mají kroužky z hlediska vývoje dítěte význam? Nebo jsou novou formou „kočárkových závodů“, jak kdysi profesor Matějček označoval chování ambiciózních rodičů, kteří měli potřebu porovnávat výsledky svých dětí s ostatními už od plenek. Že by tento fenomén pokračoval ve vyšším věku ještě intenzivněji? Ale pokud kritizujeme, nevyléváme s vaničkou i dítě? Určitě nás napadne mnoho argumentů, v čem mohou být kroužky přínosné.

Moderní trend - zájmové kroužky v MŠ
PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph. D.
psycholožka, katedra psychologie FF UK, DYS-centrum Praha, o. s.
PÁR PŘÍKLADŮ MÍSTO ÚVODU
Rodiče podali stížnost na práci jedné mateřské škole k České školní inspekci (dále také „ČŠI“), neboť ve škole neprobíhal kroužek výuky anglického jazyka, což pokládali za projev nekompetentnosti učitelek. Jiní rodiče i odborníci nad takovou situací jen kroutí hlavou. Lze snad doufat, že pro podobné stížnosti má ČŠI jednoduchý postup a zbytečně se jimi nezabývá.
V jiné mateřské škole naopak kroužek angličtiny měli. Jelikož se jednalo o školu soukromou, platili dokonce pro tyto účely rodilého mluvčího. Do školy měl právě nastoupit bezmála tříletý chlapec, jehož otec byl Ital, matka Češka a v rodině probíhala bilingvní výchova.
Bylo zřejmé, že chlapec rozumí řeči obou rodičů a dokáže na ně reagovat, nicméně stále téměř nemluvil. V případech bilingvní výchovy se může přihodit, že dětem trvá déle, než začnou řeč aktivně využívat, neboť si musí vytvořit dostatečný jazykový repertoár ve dvou jazycích, musí je od sebe odlišit i z řady jiných důvodů.
Rodiče si kladli otázku, zda je za těchto okolností vhodné, aby chlapec chodil na kroužek angličtiny. Vývojově by mu to v daném okamžiku rozhodně nijak neprospělo, možná spíš naopak. Nicméně ustát tlak okolí, že rodiče odmítají pro své dítě tak lukrativní vzdělávání v anglickém jazyce, nebylo zrovna příjemné.
V ČEM MOHOU BÝT KROUŽKY PŘÍNOSNÉ
Oba úvodní příklady působí spíše odstrašujícím dojmem. Je také vhodné si uvědomit, že mateřské školy v nich sehrávají spíše
roli pozorovatele než aktivního účastníka.
Tzv. zájmových kroužků dnes nacházíme ve školách celou řadu. Kdysi se jednalo především o výuku jazyků, dnes se k tomu přidávají různé
sportovní kroužky, dramatický kroužek, výtvarné kroužky
či keramika atd. V některých mateřských školách kroužky víceméně kopírují nabídku, s níž se lze setkat ve školách základních. Je-li to v možnostech školy,
nabídka různorodých kroužků
dětem zřejmě neublíží. Umožní jim vyzkoušet si něco nového, věnovat se specifickým aktivitám.
Učitelé mají v rámci kroužku na děti více času,
protože jich nemají plnou třídu, jen vybraný počet.
Z hlediska
rozvoje zájmů
je rozhodně žádoucí, aby si děti v předškolním věku i v prvních letech základní školy zkoušely všemožné činnosti. Jestliže dítě jeden rok chodí na keramiku a na plavání a druhý rok do výtvarného kroužku a na tenis, získává zkušenosti s různě zaměřenými, přesto do jisté míry podobnými aktivitami. Právě prostřednictvím takových zkušeností ho lze postupně
dovést k určení zájmů a volnočasových preferencí,
které ho možná budou provázet po celý život, možná se z nich dokonce stane jeho profese.
Podněcovat rozvoj zájmů dětí
je rozhodně důležité a zpravidla jsou to dospělí vychovatelé, kteří k tomu mohou přispět.
Současně je ovšem dobré vést v patrnosti, že především
společně tráveným časem s dětmi,
společnými hovory o jejich aktivitách i o tom, co je baví a čemu se v kroužcích věnují, lze dospět k rozvoji zájmů. Pokud dítě pouze
přebíhá z jednoho kroužku do druhého,
aby mělo zaplněný svůj volný čas, je vysoce pravděpodobné, že nemůže mít možnost si uvědomit, co ho skutečně zajímá, čemu by se chtělo věnovat i nadále.
Jestliže
kroužky probíhají herní formou bez nároku na výkony,
dosahování výsledků a vzájemné soutěžení, děti získávají příležitost vyzkoušet si činnosti, které by možná neměly šanci zažít s rodiči. Třeba jen proto, že rodiče nejsou výtvarně nadaní, nevlastní keramickou pec ani nedokážou zařídit, aby dítě doma samo zvládlo tancovat folklórní tance vyžadující přítomnost dalších několika tanečníků.
Předškolní věk
je obdobím, kdy děti poznávají, co jim svět kolem nabízí. Z rodiny expandovaly do prostředí mateřských škol, kde se potkaly se svými vrstevníky a také novými dospělými v rolích, které může v rodinném kruhu těžko někdo zastávat. Právě proto je důležité, když
veškeré zájmové aktivity probíhají nenásilnou formou,
při níž mají děti především možnost něco si vyzkoušet a něco se naučit. Již v předškolním věku můžeme sledovat
náznaky nadání pro určité činnosti,
ale rozhodně není nikdo schopen predikovat, zda jedno dítě bude v dané činnosti úspěšné a druhé zákonitě nebude. Praxe i výzkumy ukazují, že
píle a vytrvalost
mnohdy vedou k většímu rozvoji určité dovednosti než vlohy a nadání, na něž se příliš spoléhá, ale nejsou dále systematicky formovány.
Děti a později dospívající budou ovšem stát o
rozvoj svých dovedností a znalostí
především tehdy, pokud získají přesvědčení, že určitou oblast mohou zvládnout. Zkušenosti z nových aktivit, uvědomění si, že se něco naučili (ač výsledek není dokonalý),
zpětná vazba od učitelů i rodičů,
že jejich samostatná práce je hodna ocenění, i pojmenování konkrétních změn a pokroků, které lze vidět u každého dítěte při dalších pokusech, právě takové přesvědčení posilují. Porovnávání výsledků mezi sebou,
kritika nedostatečně kvalitních výtvorů či výkonů
a neustálé soutěžení mezi dětmi naopak povedou k tomu, že většina z nich získá dojem, že pro danou aktivitu nejsou dostatečně schopní, a odradí je.
V neposlední řadě
pravidelnost kroužků
i uvědomění si, že v určitém čase se věnují určité činnosti, mohou u dětí budovat pracovní návyky, které se jim po nástupu do školy zpravidla velmi hodí. Pravidelné aktivity i některé tradiční rituály (nejen v rámci kroužků, ale také v běžném chodu rodinného života i mateřské školy) děti učí, že čas se uspořádává do specifických období,
některé činnosti je třeba vykonávat v určitou denní dobu
či v daný den v týdnu, že také naše
aktivity se různě člení na pracovní a oddechové
atp. Porozumění časovým vztahům představuje důležitou dovednost, která nám mimo jiné umožňuje lépe se na práci soustředit, dokázat
dokončovat započaté aktivity,
uspořádat si pracovní povinnosti podle důležitosti. Toto vše nenaučí děti docházka do jednoho, dvou kroužků týdně, ale rozhodně může patřit k jedné z mnoha výchovných maličkostí, které v důsledku přispívají k jejich pozitivnímu rozvoji.
VŠECHNO MÁ I SVÁ ALE...
Ruku na srdce,
některé kroužky v mateřských školách
mají jen jiný název pro činnosti, které probíhaly dlouhodobě a kterým se učitelé s dětmi vždy v nějaké formě věnovali. Jen
potřeba určité formalizace
a užití aktuálně preferovaného názvosloví vedly k jejich odlišnému pojmenování. Je pravda, že pokud rodiče své dítě předávají na určitou část dne do péče mateřské školy,
očekávají profesionální přístup
a náležitou péči. Když pak v jedné mateřské škole slyší, že se dětem nabízí řada různých zájmových kroužků, v druhé si děti hrají a občas se něco učí, těžko dokážou nahlédnout pod pokličku a uvědomit si, že aktivity možná probíhají v obou školách podobně, jen se jinak nazývají.
Na druhou stranu je
profesní povinností odborníků
(učitelů i poradenských pracovníků), aby rodičům příležitostně zdůvodňovali a vysvětlovali, které vývojové charakteristiky dětí jsou normální, co může
přispět k jejich dalšímu rozvoji,
co je naopak brzdí. Rodiče mají doma jedno, dvě děti, nemají srovnání. Své děti milují, ale nestudovali kvůli nim vývojovou psychologii, pedagogiku, didaktiku, ani jinou podobnou vědní disciplínu. Jestliže se objeví
určitý trend a rodiče ho v dobré víře vyžadují
ve všech školách, někdy je důležité s nimi hovořit o významu toho, proč škola postupuje právě tak, jak postupuje, proč se k některým módním vlnám nechce zařazovat.
Není nezbytně nutné jen poslouchat, co druzí žádají, a slepě jejich požadavky následovat. Je ovšem potřeba rodičům zdůvodňovat, proč ve škole děláme to, co děláme.
Přátelská a pravidelná komunikace
s nimi možná může zabránit zbytečným stížnostem u ČŠI. Rozhodně neočekáváme, že budeme lékařům diktovat, jak nás mají léčit, automechanikům diktovat, co mají dělat s naším autem, nebo pošťákům diktovat, jak mají roznášet poštu. Od nich všech, stejně jako od učitelů, se ovšem očekává, že budou s „klienty“ komunikovat, občas vysvětlí, jaký
význam i možné důsledky
má to, co právě dělají, dají jim možnost volby, která je informovaná a odborníky na daný problém opodstatněná.
Významným rizikem zájmových kroužků může být až
přílišný tlak na výkonnost
a především
přetížení dětí,
které mají denně jeden i více kroužků. Možná to rodiče dělají v dobré víře, že dítěti poskytují
široké spektrum volnočasových aktivit,
které ho rozvíjejí. Možná tímto řeší problém, co s potomkem dělat, když na něj nemají čas. Výjimečně se najdou děti, které to skutečně ocení a těží z toho, že jsou stále aktivní a stále se kolem nich něco děje. Neexistují ovšem výzkumy, které by jednoznačně dokladovaly, že
důraz na výkony a výsledky
v předškolním nebo školním věku zajistí úspěšný rozvoj jedince, spokojený život a slibnou kariéru. Ostatně
přepracovanost
vede u dospělých spíše k opaku a není důvod se domnívat, že u dětí by tomu bylo jinak.
Předškolní věk je především
obdobím her a poznávání světa
kolem nás. K tomu všemu potřebují děti „své lidi“, kteří jim ukážou, jak fungují
vztahy mezi lidmi,
ale také, jak se dá upéct koláč, jak lze opravit auto, jak se společně radujeme, jak se chodí do divadla, jak se jezdí dopravními prostředky nebo jak probíhá velký úklid. A navíc k tomu potřebují čas, aby všemu dostatečně porozuměly, mohly vymyslet zvídavé otázky, proč se věci dějí právě tak, jak se dějí, nebo si samy při hře vyzkoušely, co právě viděly a zažily s druhými.
Manažerské diáře
zaplněné od kuropění do večera povinnostmi jsou výmyslem dospělých a
do dětského světa nepatří.
V neposlední řadě je nesmírně důležité při volbě kroužků zvažovat vývojovou úroveň dětí.
Také v tomto případě je nutné, abychom s rodiči hovořili a ukázali jim, že méně je někdy více a děti nejsou zmenšeniny dospělých. Zatímco
různorodé sportovní a výtvarné aktivity,
jsou-li realizovány přiměřeně, bez tlaku na perfektní výkony a extrémní soutěživost, vedou k
rozvoji hrubé a jemné motoriky,
což je v předškolním období velmi důležité, například výuka cizích jazyků se nezdá pro všechny děti jako dobrý nápad.
Je pravda, že
kontakt s cizím jazykem od útlého věku
buduje větší citlivost pro daný jazyk a může napomoci jeho snadnějšímu osvojování, než když se s učením začne třeba až v dospívání. Stejně tak ovšem platí, že nezbytným předpokladem osvojování cizích jazyků je
vybudování jazykových kompetencí v mateřském jazyce.
Je něco jiného, pokud jsou děti od narození vychovávány ve vícejazyčném prostředí, nebo se druhý jazyk učí formálně.
V druhém případě je pro jejich učení důležité, že
umí pracovat s jazykem mateřským,
tedy dokážou správně vyslovovat, zvládají adekvátní užití gramatických jevů, ač ještě nevědí, že se jim tak říká, dokážou přirozeně rozvíjet svoji slovní zásobu a rozumí přiměřeně věku sdělení druhých. Zvnitřnění struktury mateřského jazyka pak umožní
osvojování dalších jazyků.
Bezpochyby najdeme v mateřských školách mnoho dětí, které jsou pro
konfrontaci s cizím jazykem
plně připraveny, nicméně někdy se také může stát, že působením druhého jazyka pouze zkomplikujeme vývoj toho mateřského a ničemu neprospějeme.
ZÁVĚREM
Zdá se, že zdravý selský rozum nám napoví, co je pro děti nejdůležitější. Při každodenní práci s nimi to tak může působit. Na jejím pozadí ovšem v profesionálních školních institucích musí stát
stabilní a komplexní znalosti vývojové psychologie,
a to z hlediska kognitivního, emocionálního i sociálního rozvoje dětí, stejně tak
znalosti pedagogické a didaktické.
Když toto smícháme s profesními dovednostmi učitele, mezi něž bezpochyby patří
sociální dovednosti i základní dovednosti diagnostické
a speciálně pedagogické, výsledkem může být člověk, který děti v jejich vývoji nadmíru obohatí a na kterého budou jejich rodiče s povděkem vzpomínat.

Související dokumenty