K čemu dnes slouží mateřská škola v kontextu edukace dítěte?

Vydáno:

Ve společnosti i v rodinách dochází v průběhu doby k pozvolným, avšak podstatným změnám. Podobně se proměňují obsah i formy výchovy a vzdělávání. Tím se posouvají i význam a způsoby působení mateřské školy. Řadu změn neumíme dobře vyhodnotit ve vztahu k budoucnosti, jasné však je, že význam rodiny pro uspokojování potřeb dítěte neklesá a význam vzdělání naopak neustále roste ve všech segmentech společnosti. O to víc to platí pro předškolní období, ve kterém se působením prostředí vytvářejí nejobecnější a patrně nejpevnější základy budoucích charakteristik dospělého.

K čemu dnes slouží mateřská škola v kontextu edukace dítěte?
PhDr.
Václav
Mertin,
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK
To klade mnohem větší požadavky na každého vycho-vatele - na rozdíl od dřívější doby, kdy jsme se mnohem snadněji mohli uchýlit k výkladu, že konkrétní nepříznivá charakteristika je zděděná/vrozená. A dříve jsme navíc předškolní období z hlediska vzdělávání fakticky výrazně podceňovali - přes všechny proklamace o opaku. Dnes už by to nebylo v souladu s pohledy odborných disciplín.
Jakkoli zásadní zodpovědnost za edukaci dítěte mají rodiče, rovněž mateřská škola by měla podporovat jeho všestranný rozvoj. Částečně přímo, v určité míře pak nepřímo tím, že bude vzdělávat a vychovávat i rodiče. Podle mého přesvědčení nelze jinak, protože mateřská škola představuje ve společnosti jedinou odbornou instituci pro předškolní vzdělávání s tak masovým dopadem. Bez této její služby si dál budeme všichni pouze stěžovat na to, co rodiče nedělají, nebo naopak na to, co dělají a jak to škodí dítěti. Jenže rodiče leckdy nevědí, co konkrétně znamená výchova v souladu s aktuálně známými způsoby uspokojování potřeb dítěte. Někteří sice potřebné znalosti mají, ale jejich význam bagatelizují. Jsou ovšem i rodiče, které je žádoucí důrazně upozornit, že nekonají v nejlepším zájmu dítěte.
Školka by neměla opomíjet tradiční vzdělávací formy jak individuální (osvěta u konkrétního rodiče), tak hromadné (přednášky odborníků). Je však nepochybné, že řada školek uskutečňuje mnohem nápaditější a patrně i efektivnější neformální formy spolupráce s rodiči, o čemž lze v tomto časopise najít nespočet dokladů. Mnohem větší pozornost bude muset věnovat rodičům a rodinám, ve kterých věnují uspokojování potřeb dětí menší pozornost nebo se jejich výchovné přístupy výrazně odchylují od zdejších zvyklostí. Ti jsou totiž obvykle velmi zdrženliví v účasti na podobných akcích. Doufám, že nebudu podezírán z toho, že si představuji, že přes den se budou učitelky věnovat dětem a v podvečerech nebo o sobotách budou systematicky vzdělávat jejich rodiče. Spíš uvažuji tak, že v případě, že se působení rodičů odráží nepříznivě ve vývoji dítěte a projevuje se ve školce, má učitelka povinnost podporovat dítě např. tím, že se snaží nabídnout rodičům vhodnější způsoby výchovy. V tomto směru bychom měli diskutovat o rozšíření působnosti mateřské školy.
Značný problém současnosti představují např. jazykové a řečové dovednosti dětí (a následně s nimi úzce propojené čtenářské dovednosti). Rodiče velmi často vnímají nanejvýš pouze to, že dítě nevyslovuje dobře některé hlásky. Přes tento uvědomovaný hendikep se s ním však běžně dorozumí, takže necítí velký problém. A zřejmě věří, že časem se to srovná samo. Ještě méně řeší, že dítě se vyjadřuje jako „hotentot“ - pro nejběžnější domácí konverzaci jim to nevadí. A jinou s ním asi ani nevedou. Než aby obohacovali slovní zásobu dítěte v češtině, raději se zasazují o výuku angličtiny. Vzhledem k nesmírnému významu jazykových dovedností pro veškeré současné vzdělávání je nutné poukazovat a vehementně apelovat na rodiče, aby tuto oblast rozvíjeli. Totéž ovšem platí i pro školku.
Učitelky si stěžují, že děti máloco jedí. Určitě jsme byli kdysi mlsní a vybíraví i my, ale je pravda, že repertoár jídel sestává dnes v některých rodinách z pizzy, hranolků s kečupem, hamburgerů či kuřecích řízků s kaší. A nejrozmanitějších sladkostí. Školka by měla pozvolna a po dohodě s rodiči nabízet dětem rozšíření stravovacího repertoáru.
Podstatným předpokladem změn v efektivitě je intenzivní a profesionální komunikace s rodiči. Je třeba s nimi mluvit dopředu o tom, co mateřská škola zamýšlí, plánuje a co očekává od rodičů - důkladněji a opakovaně je třeba probrat zejména to, co podle zkušeností může být zdrojem kontroverze. Snižuje se tak pravděpodobnost, že rodiče budou nepříjemně zaskočeni a že se postaví proti opatření školky. Je třeba s nimi mluvit, když učitelka vidí dílčí problém - včas, bez hodnocení, bez útoků, bez diagnóz. Učitelky si nemusejí dodávat důležitosti, že něco předběžně diagnostikují a pak se někdy skutečně ukáže, že měly pravdu (není to jejich odbornost a úloha). Jejich doménou je popis chování a jednání dítěte a okolností, za kterých se tak děje. Když je to možné, je žádoucí zapojovat rodiče co nejvíc do chodu školky. Dnes je rovněž třeba počítat s výraznějším požadavkem respektu k individualitě dítěte. Jde o trend, který výrazně zvyšuje nároky na učitelky.
Názor, kterým je třeba zesilovat apel na rodiče, vychází z toho, že veškerá činnost dítěte v předškolním věku je regulérní učení srovnatelné s regulérním vyučováním v následujícím školním období. Na rozdíl od období staršího školního věku, kdy je dítě s to stále větší část učení realizovat samo, pro mladší dítě jsou podstatné především společné vzdělávací činnosti s rodiči. Vůbec to neznamená, že bychom měli opustit formu hry jako absolutně převládající formu činnosti dítěte (škoda, že to nevydrží základní škole alespoň v prvních letech povinné docházky) a že bychom měli držet dítě v nesamostatnosti.

Související dokumenty