Jak se pozná dětský leader

Komu přesto zní spojení leadership a dítě ve věku 5-6 let nepřirozeně či nepatřičně, může se podívat na vůdcovské dovednosti dětí z širší perspektivy - jako na projevy tzv. interpersonální inteligence. Ta je definována jako schopnost vycházet s ostatními lidmi, zahrnuje rozpoznávání cizích emocí, motivů a úmyslů. Vysoká společenská inteligence umožňuje člověku přizpůsobit se druhým a získat ostatní na svou stranu. Interpersonální inteligence je složkou tzv. mnohonásobné inteligence, jejíž teorii vyvinul americký psycholog Howard Gardner, profesor na Harvardu. Ve své knize Frames of Mind (1983) rozdělil inteligenci na sedm (později osm) typů. Podle Gardnera má v sobě každý člověk všechny typy inteligence, ale pouze v odlišném poměru. O tom, který typ převládne, rozhoduje nejrozvinutější část mozku, vliv prostředí a situace, ve kterých se člověk během prvních deseti let života ocitne. Jinak řečeno, u dětí obklopených odmalička hudbou se velmi pravděpodobně rozvine hudební inteligence. Děti, které procvičují koordinaci pohybů a rovnováhu, budou disponovat rozvinutou inteligencí tělesně-pohybovou (kinestetickou). A obdobně ty, které budeme vystavovat od nejútlejšího věku nejrůznějším sociálním interakcím a posilovat u nich komunikační dovednosti, týmovou spolupráci a empatii, dovedeme k inteligenci interpersonální.

Hatch a Gardner (in: Goleman, 2011) rozpracovali koncept interpersonální inteligence do dílčích kompetencí:

V rámci výzkumu, který jsme v roce 2016 realizovali v metodologickém semináři se skupinou studentek navazujícího magisterského studia v kombinované formě oboru pedagogika předškolního věku na PedF UK, jsme v mateřských školách vyhledávali děti s takovými projevy chování, které odpovídaly znakům leadera, nebo chceteli, kompetenčnímu modelu interpersonální inteligence. Podrobnosti jsme uvedli v Řízení školy č. 2/2017, zde jen připomenu, že jsme vycházeli z Williamsova katalogu 25 znaků, jež byly asociovány s projevy dětského leadershipu (Williams, 2008). V následujícím textu uvádíme výběr z provedených kazuistik jako ilustraci a konkretizaci shora uvedené teorie, tak jak studentky popisují leadery ve své třídě. Děti jsou anonymizovány zástupnými jmény.

Při diagnostice lídrovských schopností Williams doporučuje: Hledejte děti...:

Pokud Cyrila požádám, vždy ochotně pomůže. Např. při ranním úklidu hraček jde pomáhat ostatním kamarádům, nebývá to pro něj problém. / Kdykoli Františce zadám nějaký úkol nebo ji o cokoli požádám, vždy pomůže a je na ní vidět nadšení. Ráda pomáhá i ostatním, především při výtvarných činnostech. / Kdykoliv se dětí ve třídě zeptám, kdo mi pomůže, je Ivana mezi prvními. V šatně při oblékání jde sama pomáhat mladším dětem, aniž bych ji požádala.

Dokáže se postavit i dospělému, umí s ním diskutovat. Nebojí se postavit svým kamarádům, přestože si je znepřátelí. / Nebojí se vyjádřit svůj názor - i přesto, že by se měla s někým dostat do sporu. / V ranním kruhu vypráví zážitky, sděluje názory a postoje, o kterých je přesvědčená, že jsou správné, bez ohledu na to, co si myslí ostatní.

V tvořivých činnostech vymýšlí, jak vše ještě vylepšit, udělat bohatší, zajímavější. Z nudné hry udělá skvělou zábavu pro celou třídu. / Při jakémkoli zaměstnání přichází s vlastními nápady, zapojuje vlastní fantazii a tvořivé myšlení. Hru dokáže rozvinout do úplně jiných možností (např. děti si kreslí, ona již tvoří knihu). / Při společné práci většinou nekopíruje jen zadání učitelky, ale vlastní invencí obohatí činnost o další detaily, prvky, nápady. Je i pro mě dobrým rádcem a inspirací pro další aktivity.

Při pohybové hře, která se nedařila, přišla s nápadem, aby „vrabců“ bylo více, abychom se všichni prostřídali a hra byla zábavnější. Bylo to velmi dobré řešení. / Když se dva kluci prali, Viktorka odvedla toho, co ublížil druhému, s tím, že by měl zůstat ve třídě a nechodit do herny. Provedla takové opatření, které děláme my dospělí, pokud někdo v herně zlobí. / Když se mu nepodaří stavba z kostek tak, jak si ji představoval, snaží se problém vyřešit například jinými pomůckami.

Vymyslí např. vlastní hru, dá jí pravidla a chce, aby je děti respektovaly. Pokud se jí něco nelíbí, pak to řekne. Nechce se v tomto ohledu přizpůsobovat. Nechce přijmout pravidla ostatních, pokud ví, že by tato pravidla narušila společnou činnost. / Při aktivitě Teta Běta jede do Ameriky a vezme si s sebou... upozornila jako jediná ze třídy, že jeden chlapec hru spletl. Bylo to ve větě, která už měla cca 10 věcí na zopakování, a nikdo chybu neodhalil. Stála si za svým názorem, i když jí některé děti oponovaly.

Ve třídě máme chlapce ze sociálně slabší rodiny. Cyril jej bere do hry, snaží se ho bránit. Např. kluci často nosí do školky dinosaury, ale tento chlapec žádného nemá. Cyril ho chránil slovy, že on za to nemůže, že ho nemá, když mu ho maminka nekoupila. / V září k nám do třídy přišly mladší děti, byly plačtivé a smutné. Ivana se sama bez mé iniciativy snažila děti utišovat, brala je do hry, ukazovala jim, kde máme hračky, pokud něco nevěděly, okamžitě přistoupila se svou pomocí. / V práci ve skupinkách jsem vypozorovala, že dává šanci na spolupráci i slabším dětem, vyslechne si jejich názor a snaží se je zapojit do dané činnosti.

Když se Madla zmýlila, ostatní děti se začaly smát. Hledala dál správné řešení, nedala se odradit vzniklou situací. Poradila si a úkol vyřešila. / Když jsme vyráběli draky a špatně poskládala všechny mašle, nevzdala to - požádala o nový papír, z předešlého špatného výrobku se poučila. / Pokud spadne z prolézačky, chce zkusit vylézt znova a třeba ještě výš.

Umí ostatní děti strhnout, povzbudit, podpořit, pokud ji věc zajímá. Fandí, motivuje a podporuje svůj tým v atletických závodech. Chce se něco nového dovědět z encyklopedie, ostatní děti si hned chtějí také prohlížet knížky. / Když jsme ve školce měli týden s poutí, tak přinesla do školky vyrobený kolotoč, který vytvořila doma s maminkou. Všechny děti byly jejím vyprávěním a výrobkem tak nadšené, že jsme museli vyrábět také. / Dokáže děti strhnout ke hře, kterou vede, velmi ráda kreslí, děti si k ní často sedají a kreslí si s ní.

Umí vyřídit vzkaz paní kuchařce, ředitelce, nestydí se. Často se hlásí a nebojí se vystoupit na různých dětských představeních a přednáškách pro děti. Díky její bohaté slovní zásobě jsou hry živé, často je vypravěčem. / Při komunitním kruhu je pokaždé Františka ta, která se dychtivě hlásí a chce nám všem něco sdělit. / Nebojí říct své názory, nápady, pocity, přání, získá si děti i učitelky svým neuvěřitelným smyslem pro humor, baví nás denně svými žerty a hláškami, které však nejsou slaboduché, ale mají vtip, pointu a hloubku.

Pokud se o čemkoli bavíme, tak se vždy velmi ptá. Např. když jsme si povídali o zemi a různých lidech -jak vypadají kontinenty, kde bydlí jací lidé, jak se kde mluví, kde žijí jaká zvířata? A hned druhý den přinesla do školky atlas světa a vyprávěla nám sama. / Kája dává pozor, především tehdy, když se jedná o věci technického rázu. Rád pak odpovídá na vznesené dotazy, pochlubí se tím, co si pamatuje.

Stále zkouší nové pokusy, nevzdá se hned při prvním neúspěchu. Například v házení míčem na cíl, nácviku vázání tkaničky. / Je sice v některých činnostech pomalejší, ale je to dáno tím, že je velmi precizní. Pokud cokoli vyrábíme, není sice mezi prvními, ale to jí vůbec nevadí. Je pro ni prioritou mít to dokonalé, vytrvat u toho a činnost dokončit. Např. u výroby strašidel z brambor.

Prosazuje si své nápady a představy, říká, proč to nechce takto dělat a proč to chce udělat jinak. / Pokud se jí cokoli nelíbí, pak se nebojí to říci. A to ani před kolektivem, ani před autoritou, kterou představuje učitelka. Např. když učitelka řekla, že se musí obléci teple, argumentovala, že tam svítí sluníčko, že bundu nechce - venku se zjistilo, že měla pravdu.

Když přijde ráno do třídy a všimne si, že je něco nového/jiného, hned se vyptává. Zajímá se hned ráno o to, co budeme dělat, co nás čeká. / Když někdo přinese novou hračku, ihned se o ni zajímá - co umí, co to dělá, jak by se dala využít a jak by se s ní nechalo hrát. Nebo nová kniha, nové informace. Vše hned zjišťuje a hledá na vše odpovědi. / Při společné aktivitě - stavba velké sanitky z PET víček - organizovala ostatní děti, co kdo bude stavět. Ptala se na technické detaily, kolik má sanitka oken, jak fungují dveře, houkačka, vše dobře promyslela, včetně proporcí a skutečných barev. / Zajímá se o zvířata, chce vědět, jak se zvíře jmenuje, kde žije a čím se živí, jestli žije i u nás a jaké vydává zvuky.

Většinou se přihlásí jako první. Rychle reaguje, její odpovědi jsou logické, přemýšlí v souvislostech, odpovídá s bohatou slovní zásobou a dobře tvoří věty. / V komunitním kruhu patří k těm, kteří se jako první hlásí, že vědí odpověď na otázku, a také je většinou jako první tázána, pokud se dělá společný úkol. / Je do všeho zapálená, dychtivá, do všeho se hned pustí, má ráda, pokud se stále něco děje a řeší a ona toho může být součástí. Odpovídá často jako první na dotazy učitelky, nabízí se mezi prvními, když učitelka žádá o pomoc (přestěhování knihovničky, skládání sběru papíru do boxu, dotaz, kam půjdeme na procházku).

Když je třeba jen malý čas na dokončení činnosti, třeba proto, že má přijet divadlo, nevadí jí to. V klidu a s rozvahou se snaží činnost dokončit. / Lepili jsme papírovou krychli, kterou si všichni museli vystřihnout. Nechtěně si ustřihla záložky, kterými se krychle měla slepit k sobě. Přišla za mnou, zda by mohla dostat nový papír, záložky vystřihla a dolepila ke své krychli, a tak úkol splnila. / Při vypracovávání listů pro předškoláky je klidný, nikam nechvátá a vše vždy překontroluje.

Je ráda zaúkolována. Čeká na to, až jí zadám nějakou práci. Vždy je poměrně rychle hotová. Dokáže být pečlivá. Po dokončení své práce ráda pomáhá ostatním dětem. / Když na podzim hrabaly děti s paní učitelkou zahradu, byla vždy mezi prvními. Chtěla hodně pomáhat a dlouho u této práce vydržela. Upřednostnila ji i před vlastní hrou. / Pomáhá mi ochotně i s uložením různých věcí, pomůže i s úklidem kumbálu nebo zahradního domku.

Nenechá se odradit, urazit, nedá na řeči druhých, jen tak ji něco nepoloží. Nerozhodí ji, pokud jí kamarádka řekne, že má ošklivé boty. Povznese nad tím. / Nefňuká, když se někde bouchne nebo škrábne, i přes bolest dohraje např. pohybovou hru. Nechce, aby ji nikdo litoval, utišoval, zvládá situace sama a vyrovnaně. / I když to normálně nedělám, v rámci tohoto výzkumu jsem Cyrilovi zkritizovala jeho stavbu z kostek. Řekla jsem mu, proč si myslím, že by to měl postavit jinak. Odpověděl, že to přestaví, a za chvilku mi ukázal stavbu novou. Moji kritiku vzal jako radu.

Často přichází do školky s veselými historkami. Ostatní jsou pak její dobrou náladou a vtipem povzbuzeni a osloveni. / Rozesměje celou třídu i zaměstnance MŠ často až k slzám. Jeho perličky zapisujeme. / Vypráví humorné situace z vlastního života, rozumí slovnímu vtipu, umí udělat legraci, ale rozlišuje od zesměšňování.

Když pracují ve skupině, např. při třídění geometrických tvarů, je schopna převzít roli vedoucího, organizátora. Tuto skupinu dokáže dovést k cíli, ke správnému řešení. Děti je schopna zkontrolovat, pochválit, ale i napomenout. / Děti byly rozděleny na dvě skupiny a předávaly si na rychlost malý míček nad hlavami pod nohami. Ivaně míč spadl a její družstvo nevyhrálo. Byla sice smutná, ale přijala zodpovědnost za neúspěch. Nikdo se na ni nezlobil. / Pokud je v družstvu méně dětí než v tom druhém, hlásí se, že půjde dvakrát. Má týmového ducha, a tudíž snahu, aby družstvo vyhrálo.

Umí se rozzářit, dovádět, ale umí i poslouchat, ví, kde má mantinely. / Je schopna se podřídit skupině např. při skupinové hře, nikdy ji nezradí či nezklame. / Uznává za všech okolností učitelku jako autoritu, nesetkala jsem se u ní s odmlouváním. Ale umí projevit svůj názor. Nebojí se zeptat.

Dokáže se spojit s ostatními dětmi, sjednotit třídu, skupinu. V atletických závodech dokáže svůj tým podpořit, fandit mu a vyburcovat ho k lepším výsledkům. / Při „honičkách“ se snaží pomoci ohroženým a radí. / Udělaly jsme v rámci pohybové chvilky Pekelnou cestu, kterou měly děti projít, aby získaly razítko. K razítku se dostaly jen ty děti, které byly hodné. Jeden chlapec zlobí opravdu hodně, proto se bál, aby ho při cestě za razítkem čert neodnesl. Viktorka se nabídla, že s ním půjde, protože už cestu absolvovala a nezlobila.

Není zrovna příkladem slušného chování. Občas to s ní není jednoduché a ke svému chování svádí i ostatní děti. I přesto si uvědomuji její kvality. / Vzhledem k její autoritativnosti je někdy urážlivá. Poté je schopna se „nafouknout“, slzet. V takové situaci je nutné zapojit ji do činností, kde může prodat svůj potenciál - zaměstnat se, pomoci dětem, učitelce, aby opět nabrala správný cíl.

Pokud se s někým nepohodne, snaží se problém vyřešit sám nebo se snaží domluvit na kompromisu. / Nežaluje, nestěžuje si. / Pokud si jiné děti půjčí stavebnici a nevědí, co s ní mají dělat, je schopná trpělivě vysvětlovat a pomáhat. Dokáže se jim dlouze věnovat. Sedne si k nim, vše ukáže, předvede a dovede se společně s nimi pro stavbu nadchnout.

Je stále obklopena ostatními dětmi. Nikdy ji nevidím dělat něco samostatně. / Je respektována a děti často usilují o její zájem, aby si třeba zrovna s nimi šla hrát. A určitě se nejedná o nějakou manipulaci z její strany. Je přirozeně přijímána do kolektivu. / Všichni se na něj těší, rozšiřuje optimismus, děti jsou smutné, když nepřijde do školky.

Je pokorná, umí se prosadit silou své osobnosti, má přirozenou autoritu a přirozený respekt. Pokud po dětech něco chce, děti ji poslechnou, neříká to ale příkazem, poslechnou ji dobrovolně. / Při čtení pohádky či příběhu dokáže rozeznat, co bylo dobře a co špatně, co se smí a co se nesmí, jak bychom se k sobě měli chovat. / Musím říci, že už od pohledu na mě Kája působí trochu jinak než ostatní děti. Vždy má připraveno mnoho poučných a chytrých řečí. / Z Viktorky vyzařuje jakási pozitivní vnitřní energie, kterou k sobě přitahuje ostatní děti. Děti ji mají rády, protože se k nim chová hezky. Většina kluků si s ní chce hrát, protože jim nijak neubližuje a dokáže se zapojit do jejich klučičích her.

Na uvedených příkladech je možná nejzajímavější, jak jsou obyčejné. Všimněte si, jak charakteristiky dětí v jednotlivých kategoriích různé studentky popsaly stejnými slovy. Přitom se nedomníváme, že předkládáme něco zásadně nového - cílem tohoto příspěvku je ukázat čtenáři přítomnost leadershipu v každodenních situacích v mateřské škole. Teprve uznáme-li tyto situace jako potenciál pro rozvoj interpersonální inteligence a vůdčích dovedností, můžeme je učinit východiskem našeho cílevědomého pedagogického působení. Tato odpovědnost ostatně vyplývá už z RVP PV - pomáhat zajistit dítěti prostředí s dostatkem mnohostranných a přiměřených podnětů k jeho aktivnímu rozvoji a učení. Důraz na leadership souvisí např. s těmito kompetencemi (RVP PV, 2016):

Řekněte mi, prosím, kde se tyto , rozvedené do konkrétních dovedností a schopností dětí, vytratí, když hodnotíme dítě na konci docházky do mateřské školy. Na seznamech požadavků „Co by měl umět předškolák“ jsou obvykle správná výslovnost, znalost adresy, recitace básničky, počítání do deseti, úchop tužky, osobní hygiena, tkanička u bot... Jistě, i toto mají leadři ovládat. Ovšem v celkovém spektru inteligencí člověka zůstávají leadrovské dovednosti stále nedoceněné - a možná dokonce ještě nerozpoznané.

ZDROJE