Jak pracovat s dětmi s autismem ve třídě pro děti s PAS v MŠS

Autismus se řadí mezi (dále jen „PAS“) a patří k nejzávažnějším postižením dětského vývoje. Jedná se o který přetrvává po celý život. Dítě v důsledku narušení některých mozkových funkcí obtížně chápe to, co vidí, slyší a prožívá. Výrazně je Mohou se objevit změny v aktivitě (hyper/hypoaktivita), problematické chování (agrese vůči lidem, věcem, sebezraňování) nebo problémy s jídlem či spaním.

v některých případech také s epilepsií nebo smyslovými vadami. Většina takto postižených dětí potřebuje speciálně pedagogický přístup.

U dětí s autismem se často objevuje Někteří jedinci nepoužívají řeč smysluplně, opakují donekonečna stále stejné otázky nebo věty (echolálie), nejsou schopni sdělit své zážitky, o něco požádat, rozumět ironii či humoru. Asi v polovině případů nemluví vůbec, objevuje se (využívání ruky jiné osoby jako nástroje), neukazují, nereagují na pokyny ani na své jméno (jakoby neslyšeli).

Je narušena schopnost spontánního navazování kontaktu s lidmi, i snaha o sdílení pozornosti. Děti ostatních lidí (někdy je zcela ignorují), raději si hrají o samotě. Dávají přednost sebeobsluze, Obtížně chápou pocity druhých, nepostrádají matku, nemají strach z cizích osob apod.

Projevují se především repetitivním chováním, omezeným okruhem zájmů a rituály. Děti s autismem které je obklopují, trpí zdánlivě bezdůvodnými záchvaty vzteku. Často se u nich můžeme setkat s (mávání, ťukání či třepetání rukama, kolébání celým tělem, chůze po špičkách, točení se na místě apod.), nebo přehnanými reakcemi na některé materiály či zvuky. S hračkami si často nehrají funkčním způsobem, rozhazují je, prohlíží si je ze zvláštních úhlů, roztáčejí kolečka u autíček atp. Časté je opakované otevírání a zavírání dveří, rozsvěcování a zhasínání světel, roztáčení předmětů apod.

Děti s autismem mají v důsledku svého handicapu jen obtížně se orientují v čase, prostoru i v událostech. Často nechápou svět, který je obklopuje, žijí v chaosu, a neúspěchu. Za těchto okolností mohou jen obtížně rozvíjet své schopnosti a přijímat nové vědomosti. Aby se proces výchovy a vzdělávání stal efektivním, je třeba těmto dětem a upravit prostředí tak, aby pro ně bylo srozumitelné, cítily se bezpečně a dokázaly se v něm orientovat.

Mezi úspěšné strategie pro výchovu a vzdělávání dětí s autismem využívané v současné době v České republice patří tzv. Tato metodika vychází ze zásad TEACCH programu (Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children), který vznikl v roce 1966 v Severní Karolíně a na jehož tvorbě se podíleli rodiče i odborníci.

Strukturované učení je založeno na a využívání silných stránek jedince. Tím zároveň eliminuje výskyt problémového chování a umožňuje dětem co největší míru samostatnosti.

Strukturované učení vychází ze třech základních principů:

Všechny se mezi sebou plně prolínají, jsou uplatňovány současně a nelze je od sebe oddělit (z tohoto důvodu jsou v následujícím textu např. zmínky o vizuálních pomůckách v části o struktuře prostoru apod.). V souladu s těmito principy je v metodice strukturovaného učení kladen a na spolupráci s rodinou.

Každému dítěti vyhovuje u jedinců s nějakým handicapem to platí dvojnásob. U dětí s autismem se jedná o jednu ze základních podmínek, které musí být splněny, aby probíhal úspěšně.

Děti se liší projevy spojenými s určitou poruchou autistického spektra, jejich frekvencí i intenzitou. Rozdílná je také mentálního postižení, způsob komunikace apod. Proto je pro každého žáka na základě speciálně pedagogického a psychologického vyšetření, tj. na základě vypracováván IVVP (individuální výchovně-vzdělávací plán), který zohledňuje jeho možnosti, schopnosti a potřeby. IVVP obsahuje také úpravu prostředí i pomůcek, způsob komunikace, motivace či hodnocení i individuálně zvolené konkrétní úkoly.

Jak již bylo řečeno, jednotlivé děti se od sebe natolik liší, že prakticky nebo jiné standardizované materiály, které by bylo možné využívat pro všechny jedince s autismem. Je tedy třeba vytvářet (tzv. strukturované úkoly – viz níže).

Ve třídě pro děti s autismem jako v běžné mateřské škole. Program dne je jednotlivých dětí. Pokud například dítě v noci špatně spalo nebo se necítí z nějakého důvodu dobře, je mu umožněna častější relaxace; na toaletu se nechodí hromadně, ale dle potřeb každého jedince (při této příležitosti se nacvičuje schopnost oznámit potřebu navštívit toaletu – funkční komunikace) apod.

Strukturalizace znamená které dítě obklopují (čas, prostředí, jednotlivé činnosti). Struktura napomáhá vnášet řád do jinak chaotického světa, usnadňuje mu pochopení různých situací a poskytuje odpovědi na otázky:

Struktura prostředí pomáhá dítěti s orientací v prostoru a přináší mu odpovědi na otázky:

Třída pro děti s autismem je prostředím veskrze strukturovaným. Struktura je patrná jak v celkovém uspořádání a zařízení jednotlivých místností, tak v jednotlivých úkolech (tzv. strukturované úkoly) a činnostech, které děti vykonávají. Pokud to dovolí, je vhodné – tím je jasně vymezeno, kde se jednotlivé aktivity vykonávají. Navíc se děti v případě potřeby vzájemně neruší a může tak probíhat i (např. někdo potřebuje delší čas na svačinu, jiné dítě se mezitím může věnovat výtvarným činnostem, další potřebuje relaxovat apod.).

Není-li toto členění možné, lze V tom případě je pak třeba prostor nastrukturovat (např. pomocí nábytku, koberce, závěsu či paravánu, pomocí nalepených čar na zemi apod.) tak, aby bylo dětem zcela zřejmé, ve které části místnosti se například jí a kde si mohou hrát. by se neměly provádět v místě, které pro ně není vyhrazeno (např. je-li dítě zvyklé převlékat se na cvičení v šatně, nenutit ho převlékat se v herně; nenutit ho plnit nějaký úkol u jídelního stolu apod.).

Ve třídě pro děti s autismem by mělo být převlékání, trávení volného času, místo pro komunikační cvičení, hudební, výtvarné či tělesné aktivity, a sociální zařízení. Každé dítě by mělo mít na všech stanovištích jasně označeno svoje místo (svojí fotografií, přidělenou barvou apod.).

Je vhodné, aby v prostoru pro výukové aktivity byly (hluk, pohyb, nadměrné množství zrakových podnětů apod.). Děti by měly mít jasně pro samostatnou a individuální práci, přičemž obě stanoviště by neměla být totožná.

Každé dítě má vyhrazený pro samostatnou práci. Většinou se jedná o lavici ohraničenou z obou stran regály (policemi, nad sebou umístěnými košíky apod.). V tomto prostoru které samostatně dokonale zvládá a které byly předtím nacvičené při individuální výuce.

Pro individuální práci je vyhovující rozdělená barevnou lepicí páskou na 3 části, aby i zde mohlo dítě brát připravené úkoly na levé straně lavice a odkládat je na pravou stranu. Při individuální práci sedí některým dětem však může vyhovovat, pokud učitel sedí vedle nich nebo stojí za nimi.

Prostor pro stravování hraje důležitou roli zejména u mladších dětí. Mnoho dětí s autismem si s sebou do mateřské školy přináší určité (při jídle odmítají sedět, nechtějí jíst samy, odmítají jídla určitého tvaru, barvy či vůně atd.). Zmíněné obtíže mohou v některých případech vyžadovat i stravování. Je proto výhodou, je-li jídelna samostatnou místností, kde může být dítě samo a není nikým ani ničím rušeno.

Někteří jedinci mají (nevědí, kam umístit talíř, kam hrnek apod.), proto je možné vyznačit na stole přesné umístění jednotlivých věcí (např. pomocí barevné izolepy, samolepicí barevné fólie, namalovaného prostírání atd.).

Šatna bývá vybavena regály (policemi, košíky apod.), které pro jednotlivé kusy oděvu. (piktogramy, nápisy). Pro zvládnutí správného postupu svlékání a oblékání pracují děti s procesuálním schématem (viz struktura činnosti).

Tento prostor bývá vybaven nejen věcmi určenými ke hře, ale zároveň (dětský gauč, polohovací vak, matrace apod.). Hračky jsou přehledně uspořádány (do regálů, košíků atd.) a (usnadňují dětem orientaci, mohou snáze vrátit hračku na původní místo).

Vzhledem k tomu, že děti s autismem (např. za chvíli, odpoledne, zítra apod.), je pro ně orientace v čase nesnadná. snáze pochopí, kdy a jak dlouho budou jednotlivé činnosti vykonávat. Pro usnadnění orientace v průběhu dne a pro získání většího pocitu jistoty má každé z dětí ve třídě Jedná se o vizualizovaný Bývá označen fotografií dítěte a dle aktuálních schopností každého jedince je sestaven například pomocí předmětů, barevných fotografií, piktogramů, nápisů nebo kombinací těchto možností.

Ráno při příchodu tedy děti vidí, co je daný den čeká. Některé se v průběhu dne chodí na režim dívat a ujišťují se, zda se nic nezměnilo a co všechno mají ještě před sebou. Pokud je to však nezbytně nutné, lze dítě pomocí režimu (např. v průběhu dne zavolá maminka dítěte, že si ho nevyzvedne ona, ale otec – vyměníme tedy fotografie rodičů na denním režimu a dítě pravděpodobně zvládne tuto nenadálou situaci lépe).

Při příchodu do mateřské školy si každé dítě podívá se, co je ten den na programu, sejme první obrázek (předmět, piktogram apod.) a provede tu činnost, kterou daný obrázek symbolizuje (např. je-li na obrázku symbol pro hru, dítě jde i s obrázkem na místo určené ke hře, zde obrázek odloží a začne si hrát). Po vezme obrázek a odchází s ním zpátky k dennímu režimu. Zde umístěného pod režimem, bere si následující obrázek a stejným způsobem provádí další činnost.

Při můžeme začínat pouze s jednou činností nebo několika málo prvky (např. hra, svačina, oběd, odchod domů). Někdy je nezbytné využívat dopomoc nebo i (asistent či pedagog pomáhá dítěti uchopit obrázek z režimu jeho rukou – nikoli svou – a směruje ho na správné místo).

Další možností, jak dětem usnadnit orientaci v čase, je Ten může mít například podobu tabule, na které jsou umístěny piktogramy nebo nápisy označující jednotlivé dny v týdnu. K těm je pak možné (např. návštěva divadla, výlet apod.).

Strukturalizace činnosti dává dětem odpověď na otázku: Jednou z možností, jak dětem usnadnit orientaci v určité činnosti, je využívání tzv. Jedná se o vizualizované pracovní postupy určitých aktivit (např. oblékání, mytí rukou, prostírání apod.) sestavené z jednotlivých po sobě jdoucích kroků.

Dalším způsobem využívaným ve třídách pro děti s autismem jsou tzv. Tyto úkoly jsou vytvořeny tak, aby z nich dítě pochopilo zadání již při pohledu na ně, bez nutnosti slovního doprovodu. Jsou koncipovány tak, aby (např. v levé části krabice jsou umístěny korálky, v pravé potom připravené jamky, do kterých se mají korálky umísťovat; dítě přesně ví, odkud má začít korálky brát, kam je dávat, a ví, že úkol skončí, když umístí všechny korálky).

jsou často využívány všechny dostupné druhy krabiček (dřevěné, od bonboniér, od čaje atp.), dále pak kartónové desky, zalaminované čtvrtky, šanony.

Jak již bylo řečeno, děti s autismem které je obklopují (čas, mluvená řeč apod.). Proto je třeba dát těmto pojmům konkrétnější podobu, tj. zviditelnit je prostřednictvím předmětů, obrázků, fotografií, piktogramů nebo nápisů. Vizuální pomůcky jsou zcela konkrétní, jednoznačné a především trvalé. Informace sdělované jejich prostřednictvím jsou pro dítě snáze pochopitelné a může se k nim kdykoli vracet a ověřovat si je.

V některých případech se rodiče dětí s PAS obávají, že vizuální pomůcky mohou jejich dítě V tom případě je třeba je ubezpečit, že jejich obavy jsou zcela zbytečné a opak je pravdou. závisí na schopnosti abstraktního myšlení konkrétního jedince. Dítěti, které umí číst a nemá větší obtíže s abstrakcí, budou vyhovovat nápisy, pro jiné bude nezbytné využít obrázků, nebo dokonce konkrétních předmětů.

Když je dítě seznámeno s tím, co bude dělat, ví, kde, kdy, jak a jak dlouho bude pracovat, musí také dostat odpověď na možná nejdůležitější otázku: Přestože je třeba při výchově a vzdělávání dětí s autismem hojně (pochvala, úsměv, pozornost), není to pro většinu z nich příliš motivující.

Je tedy třeba nalézt skutečně Pro některé děti bude motivující jiné budou potřebovat určitou formu odměny. Jednou z možností je (dítě si smí poslechnout písničku v rádiu, pohrát si s oblíbenou hračkou apod.).

Asi nejčastějším a nejvíce funkčním způsobem motivace je však (např. drobný pamlsek, oblíbený nápoj apod.). Děti, které si ještě neosvojily pracovní návyky, je třeba odměňovat častěji (po každém úkolu), poté je možné odměny postupně ubírat.

Závěrem bych ráda uvedla, že práce s dětmi s autismem vyžaduje nejen velkou dávku entuziasmu, trpělivosti, pokory, schopnost a ochotu porozumět jim a přizpůsobit se, ale také odbornou znalost této problematiky, neboť neinformovaný přístup by mohl děti do značné míry poškozovat.