Hodnocení mateřské školy očima dětí

Na konci školního roku 2012 jsme se však rozhodli zrealizovat hodnocení školy samotnými dětmi, které ukončily v červnu docházku do MŠ.

Dětem jsem proto na konci června položila následující otázky:

Celkem bylo dotazováno 20 dětí, z toho 12 odcházelo do školy a 8 mělo věk mezi 4 a 5 lety. Děti mohly poslouchat odpovídajícího, až když samy odpověděly, takže nemohly opakovat odpovědi po tom, kdo odpovídal před nimi. Původní záměr byl zrealizovat rozhovor pouze s předškoláky, kterých byla na škole v přírodě většina. a chtěly si rozhovor také vyzkoušet, proto jsem zařadila i výpovědi dětí, které od nového školního roku budou navštěvovat oddělení nejstarších dětí. Naopak někteří předškoláci odpovídat odmítli a upřednostnili hru.

Některé odpovědi dětí byly ovlivněny právě pobytem v přírodě a děti odpovídaly pod momentálním dojmem (např. „...chtěla bych, aby byla ve školce terasa a louka s potůčkem“, „...baví mě výlety na škole v přírodě“, „...přeskakování švihadla a hrát fotbal“ atd.). Nemyslím si, že by tím byly výpovědi zkresleny. Pro nás pedagogy se spíše jednalo o důkaz, že jsou děti na škole v přírodě spokojené. Organizace škol v přírodě je totiž součástí našeho školního vzdělávacího programu.

V následujícím textu uvádím nejzajímavější a nejvtipnější odpovědi dětí na položené otázky. Některé odpovědi se objevovaly i vícekrát.

Překvapilo mne, že děti vnímají potřebu chodit do školky převážně z důvodu, aby se něco naučily. Osobně tuto informaci vnímám jako informaci o tom, že učitelky s dětmi skutečně pracovaly jako s budoucími školáky. Také ostatní odpovědi potvrzují, že děti vnímají důvody, proč chodí do MŠ, jako pozitivní. Všechny dotazované děti mi rovněž potvrdily, že chodí do školky rády.

Odpovědi dětí potvrzují to, že jejich nejbližší a nejpreferovanější činností je hra. Děti navštěvují kroužky vedené našimi učitelkami, které jsou velmi oblíbené a děti je navštěvují rády. Právě proto se domnívám, že preferují kreslení, malování a pohybové aktivity. To, že děti rády řeší úkoly, potvrzuje také nejčastější odpověď na otázku č. 1, že děti chodí do MŠ proto, aby se něco naučily.

Očekávala jsem, že více dětí bude nespokojeno s odpočíváním, ale vzhledem k tomu, že v naší škole mají předškoláci po obědě pouze půlhodinovou relaxační chvilku, aniž by se musely převlékat do pyžam, pravděpodobně nevnímají odpočinek tak negativně. Celkově děti odpovídaly ve vztahu ke své osobě. Podle mého názoru pro pedagogy nevyplývá z odpovědi potřeba žádné výrazné změny. Nejzajímavější je odpověď děvčete, které nemá rádo, když musí odejít ze školky domů. To je pro nás největší ocenění.

Překvapila mne uvědomělost dětí, protože uváděly samé žádoucí a potřebné návyky a dovednosti. Zajímavé je, že některé z nich uvedly, že se naučily správně mluvit. Odpověď podle mého názoru souvisela s tím, že v loňském roce pracovala s dětmi zkušená logopedka a hodně z nich se pod jejím vedením naučilo poměrně brzy správně vyslovovat. Rodiče to oceňovali a myslím, že spokojenost rodičů vnímaly také děti.

Z odpovědí vyplývá, že děti jsou spokojené a nic zásadnějšího jim nechybí. Jednotlivé odpovědi spíše vyjadřovaly individuální přání dětí, než aby naznačovaly, že jim ve školce skutečně něco chybí. Zajímavé je přání, které se odlišovalo od materiálních přání většiny dětí – aby děti nepodváděly. Jedno z dětí si přeje houpačku do třídy. Přání vyplývá z toho, že dítě chodí do oddělení, kde houpačka není, a může ji tak využít pouze při návštěvě jiné třídy.

Odpovědi na tuto otázku již dávají učitelkám podněty k tomu, co by mohly ve školce změnit, aby se stal pobyt pro děti ještě příjemnější. Vyspěle opět působí přání, aby se děti dělily o hračky, a ocenění práce učitelek přidáním více peněz, protože si to zaslouží.

Děti ve většině případů nad jednotlivými odpověďmi přemýšlely a rozhovor braly velmi vážně.

Odpovědi dětí potvrzují, že jsou „čisté duše“ a netaktizují. Ve většině případů totiž odpovědi na první 3 otázky potvrzují v odpovědích na další 3 otázky.

Tyto dvě odpovědi na sebe navazovaly (např. chlapec, který odpověděl, že si rád hraje s figurkami u stolečku, by si přál dokoupit figurky zvířátek; děvče, kterému vadí, že se děti nedělí o hračky, vyslovuje toto přání v odpovědi č. 6 atd.).

Po třech letech docházky do MŠ již děti dobře známe a mohu konstatovat, že odpovědi potvrzovaly i jejich povahu.

Hodnocení školy dětmi budeme určitě opakovat každý rok, protože má pro nás stejný význam jako hodnocení rodiči a je vypovídající. Proto bychom měly názor dětí akceptovat.