Dvouleté dítě do školky - ano, či ne?

Vydáno:

Otázka bývá kladena nesprávně. Z pohledu výzkumu bychom se měli spíše ptát, na jak dlouho do školky půjde, jaká bude kvalita péče v zařízení a z jaké rodiny dítě je. Jedním z hlavních ukazatelů kvality péče je počet dětí na jednoho pedagogického pracovníka – učitelku. Máme možnost čerpat odpovědi z řady důkladných a dlouhodobých studií, které se zabývají dopadem nerodinné péče na děti. Na tomto místě si představíme hlavní výzkumy, které poskytují argumenty pro stávající diskusi.

 

Dvouleté dítě do školky – ano, či ne?
PhDr.
Simona
Hoskovcová
Ph.D.
katedra psychologie FF UK v Praze
Otázka dvouletých dětí ve školce se stala aktuální se změnami zákona.
„Zákonem č. 178/2016 Sb., ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je s účinností od 1.9.2016 stanoveno, že se předškolní vzdělávání organizuje pro děti ve věku zpravidla od 3 do 6 let, nejdříve však od 2 let. S odloženou účinností od roku 2020 bude předškolní vzdělávání organizováno pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let“
(MŠMT, 2017). Změny ve věkovém složení tříd mateřských škol se dějí také díky tomu, že máme za sebou populační vlnu dětí, které v současné době začaly chodit do základní školy. Ve vlastním výzkumu, jak se děti adaptují za nástup do mateřské školy, jsme se potýkaly s problémem, že v mnoha školkách byly nejmladší děti čtyřleté. Kvůli přeplněnosti školek bylo zastoupení tříletých dětí malé, natož abychom se v nich setkali s dvouletými dětmi.
Jak namítají zkušené učitelky mateřských škol i mnozí psychologové z praxe, má dvouleté dítě výrazně jiné vývojové potřeby než dítě tříleté, a vzedmula se tak vlna diskuse i petiční akce proti tomuto novému trendu. Rodiče se při rozhodování, kdy začít dítě dávat do některé z forem nerodinné péče, řídí celou řadou rad, které ovšem nejsou výzkumně podpořené – slýchají tvrzení, že dítě potřebuje už před třetím rokem společnost dalších dětí pro svou socializaci, dále že je instituce dobrým prostorem pro rozvoj inteligence nebo že pobyt v instituci naruší vazbu s matkou.
Žádný z velkých výzkumů nepotvrdil ani škodlivost, ani užitečnost nerodinné péče pro dvouleté dítě, pokud bylo dítě v kvalitní péči a nebylo v ní více než dvacet hodin týdně
. Více výzkumů máme k dopadu předškolní výchovy na další vývoj předškolních dětí od 3 let výše – např. výzkumy Edwarda C. Melhuishe (2011). Není náhodou, že většina výzkumů k předškolní výchově se zabývá dětmi od 3 let výše.
Důkladný rozbor dostupných studií dopadů předškolní výchovy za období od sedmdesátých let 20. stol. do současnosti provedli Osnat Erel, Yael Oberman a Nurit Yirmiya (2000). Bylo sledováno sedm ukazatelů dětského chování: kvalita attachmentu (vazby), chování ve vztazích, interakce matka–dítě, přizpůsobení / životní pohoda, sociální interakce s vrstevníky, sociální interakce s dospělými (ne rodiči) a kognitivní vývoj (inteligence). Z této tzv. metaanalýzy vyplývá, že v zásadě nejsou rozdíly mezi dětmi, které jsou ve výhradně mateřské péči a které mají nějakou míru jiné péče. Také bylo zjištěno, že nemůžeme najít jednoduchou souvislost mezi prospíváním dítěte a nerodinnou péčí. Vždy musíme při rozhodování o péči o dítě zvažovat řadu různých faktorů, které na sebe vzájemně působí.
Také výsledky jedné ze studií Organizace Early Child Care Research Network (NICHD) dospěly k závěru, že mezi dětmi, které vychovávaly pouze matky, a těmi, které měly zkušenost s některou z forem nemateřské péče, nebyly rozdíly v kognitivním nebo socioemocionálním vývoji.
Pro vývoj dítěte se jako důležitější ukázalo to, jakým způsobem matka s dítětem trávila společný čas.
(NICHD Study of Early Child Care Research Network, 2006). Studie NICHD je cenným zdrojem informací, protože v ní dlouhodobě sledovali vývoj 1300 dětí od narození do 15 let věku. Na druhou stranu jiná nizozemská studie zjistila, že děti, které měly zkušenosti s některou z forem nerodinné péče (především s centry pro děti), projevovaly problémové chování ve vyšší míře než děti, které byly vychovávány pouze rodiči (Van Beijsterveldt, Hudziak & Boomsma, 2005).
Vraťme se k výsledkům studie NICHD. Děti batolecího věku podle tohoto výzkumu hůře snášejí dlouhý (celodenní a delší) pobyt v zařízeních poskytujících nerodinnou péči. Rovněž rodič po dlouhém pracovním dnu hůře reaguje na dítě. Proto je důležitá podpora flexibilních zaměstnání, tak aby rodiče mohli organizovat péči o své děti ve věku 1–3 roky na dobu max. 4–6 hodin denně. Dostali jsme se tak k otázce délky pobytu dvouletých dětí v nerodinné péči, která je pro dítě snadno přijatelná. Clark-Stewartová (1992) porovnala děti, které trávily bez rodičů více než 30 hodin týdně, s těmi, které byly v nerodinné péči po dobu 10–30 hodin týdně. U první ze zmiňovaných skupin dětí zjistila, že dosáhly méně dobrých výsledků v sociálních a kognitivních dovednostech. Další podobné výzkumy ukázaly, že pokud tato péče přesáhla více než 20 hodin týdně, vedla k vybudování vazeb nejistého typu (Belsky, 1988) a k vyšší míře problémového chování (NICHD, 2003; Stein et al., 2012; Van Beijsterveldt, Hudziak & Boomsma, 2005).
Kvalita péče o děti v institucích se definuje komplikovaně. Na tomto místě využijeme dokumenty OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development). Studie OECD (2016) kvalitu péče v jednotlivých státech hodnotila na základě kvality interakce mezi dětmi a personálem. Kvalitu této interakce OECD posuzovala na základě údajů týkajících se počtu dětí, který připadá na jednoho pracovníka, a pak také podle kvalifikace pracovníka, která byla pro výkon jeho profese požadována. Údaje OECD z roku 2014 týkající se počtu dětí, které připadaly na jednoho zaměstnance v zařízeních určených pro děti do 2 let, byly dostupné pouze v několika málo státech OECD. V zemích, kde se tuto informaci podařilo získat, bylo zjištěno, že v průměru jeden zaměstnanec pečoval o 4 děti (OECD, 2016).
Výsledky studie také ukázaly, že v zařízeních určených pro děti ve věku 3–6 let připadal v roce 2014 v průměru jeden zaměstnanec na 13,8 dětí. Tento průměr byl však do jisté míry zkreslen velkou variací získaných údajů. Více než 20 dětí měl na starost zaměstnanec v zemích, jako jsou Chile, Francie nebo Mexiko, zatímco v Dánsku, Švédsku a na Novém Zélandu jeden zaměstnanec pečoval o méně než 10 dětí (OECD, 2016). Také požadovaná kvalifikace se v jednotlivých státech lišila. V některých zemích neexistovaly žádné požadavky na formální vzdělání, zatímco v jiných (mezi které patřily například země Skandinávie) se pomocný personál školil několik let (OECD, 2016).
Děti v batolecím věku (1–3 roky) dobře zvládají péči, kdy se jim pečující osoba může věnovat a reagovat na jejich okamžité potřeby. Výhodnější je prostředí podobné rodinnému s malým počtem dalších dětí. (Lamb, Ahnert, 2006). V českém prostředí tomuto požadavku nejlépe vyhovují tzv.
mikrojesle nebo dětské skupiny.
Australská studie autorů Yamauchiové a Leigha (2011) sledovala 5 000 dětí, které trávily v nerodičovské péči mezi 15–20 hodinami týdně. Ve své studii autoři vymezili čtyři formy nerodičovské péče. Děti, které trávily v nerodičovské péči (především v centrech pro děti) více než 20 hodin týdně, byly ve 3 letech svými rodiči ve vyšší míře popisovány jako děti s komplikovaným temperamentem v porovnání s dětmi, které v nerodičovské péči trávily méně času. Tato spojitost nebyla tak výrazná, pokud na jednoho pečovatele v centrech pro děti připadal menší počet dětí. Zároveň se ukázalo, že tento efekt je slabší u dětí, které mají rodiče, kteří alespoň dokončili střední školu (Yamauchi, Leigh, 2011).
Děti ze znevýhodněných rodin
s nízkým socioekonomickým statusem a z rodin málo podnětných jsou jedinou skupinou dětí, která má už před třetím rokem života
skutečný prospěch z pobytu v instituci
zajišťující nerodinnou péči. U těchto dětí sledujeme především pozitivní rozvoj kognitivních, tedy rozumových dovedností dětí. V USA je příkladem podpůrného programu s ověřenou účinností tzv.
„Head Start Program“.
Jde však o cílenou práci s rodinou a dítětem mladším 3 let a později o edukaci dětí ve věku od 3 let výše. Jde asi o nejrozšířenější program na podporu znevýhodněných dětí v USA. Pozitivní efekt na
kognitivní
dovednosti dětí byl v ekonomicky znevýhodněných rodinách pozorován také v 1. třídě ve Velké Británii při vstupu matky do zaměstnání mezi 9. a 24. měsícem života dítěte (Lombardi, Coley, 2017).
Podobným podpůrným programem pro děti ze znevýhodněných rodin je
Abecedarian Early Intervention
(AEI). Jeho užitečnost potvrdila například studie, jež byla realizovaná v rámci programu, do kterého byly zapojeny děti vychovávané pouze matkami (v 98 % Afroameričankami), které žily ze sociálních dávek. Děti těchto matek byly od kojeneckého věku umisťovány do vysoce kvalitních zařízení s nabídkou rozvojového programu. Zároveň byla sledována kontrolní skupina dětí, které do programu AEI zapojeny nebyly. Po 20 letech dlouhodobého sledování dosahovaly děti z projektu v průměru o 4,4 bodu vyššího IQ než kontrolní skupina. Děti z programu také častěji navštěvovaly střední školu nebo se vyučily, zatímco děti z kontrolní skupiny skončily častěji se základním vzděláním (Campbell, Ramey, Pungello, Sparling & Miller-Johnson, 2002).
Pozornost věnovaná znevýhodněným rodinám už od předškolního věku dítěte se vyplatí i finančně,
jak spočítal James Heckman. James Heckman je jedním z předních ekonomů světa, který prokázal výhodnost časné intervence ve znevýhodněných rodinách tím, že se předchází škodám, které souvisejí s pozdějšími nežádoucími jevy, jako je nezaměstnanost, kriminalita nebo závislost na drogách. (
https://heckmanequation.org/
)
Shrnu-li, co nám říká výzkum, pak lze rodičům batolat (tj. dětí ve věku 1 až 3 roky) doporučit, aby dali v případě nutné potřeby předat dítě do péče mimo rodinu přednost individuální péči o dítě.
Pokud zvolí péči o dítě v instituci: 1) Na jednu pečující osobu by měly připadnout max. 4 děti; 2) dítě by nemělo v instituci trávit více než 20 hodin v týdnu.
Pokud se v českých podmínkách počítá s nástupem dvouletých dětí do mateřských škol, bude potřeba
zaručit kvalitu péče provedením řady změn.
Především bude nezbytné navýšit počty pedagogických pracovníků. MŠMT (2017) vybízí k využití tzv. šablon pro financování chův, které budou s dvouletými dětmi pomáhat. Toto ovšem nepovažuji za dlouhodobé řešení. Z hlediska psychologického výzkumu by dávalo větší smysl
podpořit stávající nabídku péče o batolata v malých dětských skupinách nebo mikrojeslích.
Tato forma péče umožňuje flexibilní a pozvolné přechody mezi rodinným prostředím a institucemi.
ZDROJE
-
AHNERT, L., RICKERT, H. a M. E. LAMB. Shared caregiving: Comparision between home and child care.
Developmental Psychology
, 36, 2000, 339–351.
-
CAMPBELL, F. A., RAMEY, C. T., PUNGELLO, E., SPARLING, J. a S. MILLER-JOHNSON. Early childhood education: Young adult outcomes from the abecedarian project.
Applied Developmental Science,
6 (1), 2002, 42–57.
-
EREL, O., OBERMAN, Y. a N. YIRMIYA. Maternal
versus
nonmaternal care and seven domains of children’s development.
Psychological Bulletin,
126 (5), 2000, 727–747. DOI: 10.1037/0033-2909.126.5.727
-
LAMB, M. E., AHNERT, L. (2006) Nonparental child care. In W. DAMON, R. M. LERNER, K. A. RENNINGER, I. E. SIGEL (eds.) Handbook of child psychology. Volume 4: Child psychology in practice (5th ed., pp. 950–1016), Hoboken, JN: Wiley
-
LOMBARDI, C. M. a R. L. COLEY. Early Maternal Employment and Children’s Academic and Behavioral Skills in Australia and the United Kindom.
Child Development,
88 (1), 2017, 263–281.
-
MELHUISH, E. C. Preschool Matters. Science, 333 (6040), 2011, 299–300. DOI: 10.1126/science.1209459. Dostupné z http://science.sciencemag.org/content/333/6040/299
-
MŠMT.
Informační materiál ke vzdělávání dětí od 2 do 3 let v mateřské škole.
2017. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/39798/
-
NICHD. Child care and mother-child interaction in the first 3 years of life.
Developmental Psychology
, 38, 1999, 758–773. Dostupné z: https://www.nichd.nih.gov/research/supported/Pages/seccyd.aspx
-
NICHD Study of Early Child Care Research Network. Child-Care Effect Sizes for the NICHD Study of Early Child Care and Youth Development.
American Psychologist,
61 (2), 2006, 99–116.
-
OECD – Organization for Economic Cooperation and Development (2016).
PF 4.2 Quality of childcare and early education services
[cit. 2017-03-25]. Dostupné z: https://www.oecd.org/els/soc/PF4-2-Quality-childcare-early-educat ion-services.pdf.
-
VAN BEIJSTERVELDT, T. C., HUDZIAK, J. J. a D. I. BOOMSMA. Short-and long-term effects of child care on problem behaviors in a Dutch sample of twins.
Twin Research and Human Genetics
, 8 (3), 2005, 250–258.
-
YAMAUCHI, Ch. a A. LEIGH. Which children benefit from
non
-parental care?
Economic Returns to Education, Economics of Education Review,
30 (6), 2011, 1468–1490.

Související dokumenty