Co a jak s mateřskou školou pro děti od 2 do 7 let?

V § 34 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se předškolní vzdělávání organizuje pro děti od 3 do 6 let, nejdříve však pro děti od 2 let.

Od 1.9.2020 se předškolní vzdělávání organizuje pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let.

Od 1.9.2020 se do mateřské školy budou přednostně přijímat děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně druhého roku věku, pokud budou mít místo trvalého pobytu v příslušném školském obvodě.

Důležité aspekty pro zařazení dětí od dvou let do mateřských škol jsou:

První čtyři důvody jsou důvody státu, další tři jsou důvody rodičů, a kde je zájem dítěte? Skrývá se v odpovědi na otázku, proč dvouleté děti patří do mateřských škol. Prý proto, že mají právo na zabezpečení kvalitního vzdělávání (ve 2 letech), a dále, co je do nich vloženo v raném věku, má velký význam pro celý život. Navíc se mnohé poprvé (ve 2 letech) setkávají s pravidly, pravidelností a řádem. A v neposlední řadě je to socializace (dvouletého) dítěte.

Podle E. Opravilové se jedná o řízenou sociální integraci v rámci plánovaných skupin a aktivit, které budou začínat inicializačním obřadem, kterým bude vstup dítěte do mateřské školy. A jen ten, kdo do instituce vstoupí, bude moci užívat jejich výdobytků. Čím dříve, tím lépe, tak jako v Jednotě bratrské, ve které vzdělávali dítky od půl roku věku. Mimo by však byla i někdejší dětská světnička, tzv. Kinderstube, protože její dnešní podoba by byla „jedno dítě uprostřed pokoje obklopeno chytrými hračkami, ale ne lidmi“. Současná ostrovní pedagogika, ve které lze úspěšně pochybovat, jak říká E. Opravilová, o tom, zda je dítě objevitelem ostrovů nebo spíše na nich uvízlým trosečníkem, obraz dnešní společnosti plně vystihuje.

Příležitost k rozvoji a obnově společnosti, kterou stát vidí, a oprávněně, v předškolní výchově a vzdělávání i dvouletých dětí, by měla ale být výjimečným a nouzovým opatřením pro rodiny nebo matky v sociální nouzi. Popřípadě jako zájmové rozptýlení pro jedno či dvě dopoledne v týdnu nebo, podle V. Mertina, jako odlehčovací zařízení po obědě do podvečera, aby si rodič vyřídil nutné záležitosti. To by bylo v zájmu dítěte, nikoli v zájmu rodičů a státu.

V krátkých rozhovorech, které se uskutečnily v březnu 2017 ve třídě 2,5 až 3,5letých a zjišťovaly, proč chodí do školky, jich většina odpovídala jednoslovně - proto. Některé proto zdůvodnily, a sice proto, že jsem malý. Jen některé zformulovaly víceslovnou odpověď:

Děti jsou podle svých vlastních slov ve školce proto, aby je měl kdo hlídat. Hlídá je paní učitelka, která jim půjčuje hračky a učí je kreslit. Do školky chodí i z toho důvodu, že tam mají kamarády.

Tobiáš, K (5,11 let)

H. Hašková, S. Saxonberg a J. Mudrák ve své publikaci pojednávající o péči o nejmenší děti se snaží nalézt důvody pro boření zažitých mýtů. Jedním z těchto mýtů je, podle shora citovaných autorů, tento: A tento zažitý trend se snaží rozporovat otázkou, zda je přirozené rozdělovat děti předškolního věku na skupiny do tří a nad tři roky. Rozdělení věkových kategorií dětí na tzv. jeselské, tedy do 3 let věku, a mateřskoškolské, od 3 do 6 let věku dítěte, které, podle výše uváděných autorů, nebylo založeno na žádných vědeckých teoriích, se jim jeví jako přežité.

Vzhledem k tomu, že prozatím neexistují relevantní výzkumy na téma zralosti dítěte pro předčasný vstup do mateřské školy, je nutné přidržet se názorů odborníků a zahájit diskuzi, do které by jistě mohly svými praktickými poznatky přispět učitelky mateřských škol.

Z mé více než 13leté praxe ředitelky mateřské školy, která leží v těsné blízkosti Prahy a nárůst dětí tam způsobila přistěhovalecká, nikoli demografická křivka, vyplývá zkušenost s přijímáním dětí 4 a víceletých, protože ty mladší se zkrátka do školky nevešly. Čtyřleté děti byly zralé a vstup i pobyt ve vzdělávací instituci zvládly bez obtíží. Zatímco v současnosti i některé tříleté s tím mají velké problémy. A nejde jen o zvládnutí sebeobsluhy, kterou považují dnešní rodiče za zbytečnost a ke které přistupují s postojem „my to rádi uděláme a učitelka to musí dělat také“. Jedná se o psychickou zralost a schopnost rodiče i dítěte zvládnout role mateřskoškoláčka a rodiče dítěte chodícího do školky.

Celou situaci ještě komplikuje stav současné rodiny nebo spíše toho, co z ní zbylo. Neúplné, rozvedené, střídající péči, složené z nových partnerů a jejich dětí z předchozích vztahů, samoživitelské, migrující, z části nebo zcela nezaměstnané, sociálně vyloučené, zatížené exekucemi... apod.

Jako ne nepodstatný se jeví i fakt, že dnešní, mnohdy vymodlené děti starších matek, děti zatížené genetickými problémy, pocházející z umělého oplodnění, jedináčci nebo sérioví jedináčci důsledně vychovávaní odděleně, i když mají věkově přiměřeného sourozence, nevrůstají do přirozeného společenství lidí, a přesto je rodiče posílají do mateřských škol už ve 2 letech.

Mateřské školy identifikovaly

ZDROJE