Atopický ekzém u předškolních dětí

Vydáno:

Jak jsme se v minulém pojednání o alergiích u dětí předškolního věku zmínili, kožní onemocnění, především atopický ekzém, patří k velmi často se vyskytujícím alergickým nemocem. V naší populaci se takto postižených jedinců vyskytuje asi 15 až 20 %, především dětí.

Atopický ekzém u předškolních dětí
PhDr.
Ilona
Fialová
Ph. D.
odborná asistentka, Masarykova univerzita v Brně, katedra speciální pedagogiky
Nejčastějšími
chorobami kůže
u dětí předškolního věku jsou alergické
projevy kopřivky, ekzémů, akné, lupénky
aj. Kůže představuje největší orgán lidského těla, který plní řadu důležitých funkcí. Chrání celistvost organismu před vnějšími vlivy, podílí se na látkové výměně s vylučováním řady látek na povrch těla a plní také termoregulační funkci (Klíma, J. a kol., 2003).
Atopický ekzém
(atopická dermatitida) je velmi rozšířené, neinfekční kožní onemocnění, které se projevuje reakcí kůže na působení dráždivých vlivů zevního prostředí nebo látek vznikajících uvnitř organismu.
Projevuje se úporným svěděním a suchou kůží.
Příčinou atopické dermatitidy mohou být i různé látky přítomné v našem životním prostředí. Ekzém je vyvolán přímým kontaktem alergenu s kůží či vdechnutím (roztoči a pyly) nebo požitím (mléko a jeho bílkoviny, vaječný bílek a jiné potraviny).
Diagnóza
atopického ekzému se stanoví na základě rodinné anamnézy (prevalence výskytu ekzému v rodině), krevních a kožních testů, které určí příčinu vzniku. Může se častěji vyskytovat v rodinách, kde rodiče nebo sourozenci trpí astmatem, alergickou rýmou, alergickými záněty spojivek aj. U ekzematiků je zvýšené riziko vzniku astmatu a alergické rýmy (Kotulán, 2005).
Ekzém je vlastně
obranná zánětlivá reakce těla,
která se snaží odstranit z organismu příčinu a snížit její škodlivé účinky. Prvním projevem této reakce je zčervenání a zduření kůže. Pokud se zánět prohloubí, na kůži se objeví svědivé pupínky a puchýřky. Po jejich rozškrábání povrch kůže mokvá a pokrývá se stroupky. Ekzém se pak dostává do chronického stadia, které může trvat několik měsíců, ale i let (Špičák, Hrubiško, 2007).
Bystroň (1997) uvádí, že klinické projevy atopického ekzému se liší v různých věkových obdobích a rozlišují se ve třech fázích.
Kojenecký ekzém,
který postihuje děti
od 2 měsíců do 1 či 2 let.
Projevy ekzému se většinou do 3 let ztrácejí.
Dětský ekzém
patří k nejčastějším formám atopické dermatitidy, a to
ve věku 2 až 12 let.
Změny na kůži jsou více lokalizované, méně často mokvají a mají sklon k zhrubění (lichenifikaci). Nejvíce se nacházejí v loketních nebo kolenních ohybech, na zápěstích, kotnících, na krku, kolem úst a očí.
Postižená kůže bývá suchá, drsná, často s oděrkami po škrábání.
Ekzém se zhoršuje v období podzimu a jara,
a to jednak z důvodu přehřívání nadbytečným oblečením, vlivem tkaninových vláken na podrážděnou kůži a kolísáním teplot. Asi 75 % ekzémů do 10 let věku vymizí a po 20. roce jich do dospělosti přetrvává jen velmi málo (Špičák, Hrubiško, 2007).
Léčba je symptomatická,
namířena proti projevům onemocnění. Spočívá v podávání léků zevních, vnitřních a v úpravě životosprávy. Důležitý je také dietní režim, dostatek pohybu a spánku, nošení vzdušného, nejlépe bavlněného oblečení.
Na umývání se používají nealergenní mýdla.
V akutních stavech je vhodné sprchovat děti jen jednou denně, protože koupání dráždí a vysušuje kůži. Během otužování je třeba bránit prudkým změnám teploty a vlhkosti prostředí. Lázeňská nebo klimatická přímořská léčba, se správně dávkovaným opalováním, je vhodná, ale má krátkodobý efekt (Petrů a kol., 1994).
DOPORUČENÍ PRO PEDAGOGY
 
Musíme si uvědomit, že provokující faktory představují
akutní i chronické záněty,
které probíhají často skrytě. Dalším faktorem je kontakt s dráždivými látkami, sezónní vlivy, kdy nastává zhoršení (tj. jaro a podzim), a v neposlední řadě zhoršuje zdravotní stav psychický stres.
 
Zásadní je dobrá spolupráce a
komunikace pedagoga s rodiči dítěte.
Rodiče informují pedagoga o aktuálním zdravotním stavu dítěte. Naopak pedagog informuje rodiče, jak dítě prožilo den v mateřské škole.
 
Je velmi důležité, aby dítě dodržovalo správnou životosprávu a omezil se mu
kontakt s alergeny.
V prostředí mateřské školy by se měly eliminovat nejznámější alergeny (roztoči, pyly a spory plísní, zvířecí nebo potravinové). Ve třídě by neměl být zbytečný textil, na který se alergeny snadno zachycují (tj. zejména závěsy, přehozy a koberce).
 
Atopický ekzém velmi úporně svědí a
děti mají tendenci se škrábat.
Vysvětlit jim, že by se škrábat neměly, je velmi nelehký úkol. Pedagog může odvést pozornost v okamžiku hrozícího škrábání například mluvením nebo hrou. Není vhodné říkat dítěti: „Neškrábej se!“ Má to většinou opačný efekt. Zejména při spaní není zcela možné škrábání uhlídat. Pomoci nám mohou speciální pyžama či rukavice pro děti s atopickým ekzémem (Gamlin, 2003).
 
Obecně bychom měli věnovat pozornost
oblečení ekzematiků,
syntetické materiály jsou zcela nevhodné. Ideální jsou lehké bavlněné materiály. Oblečení vrstvíme, abychom předešli pocení, které stav pokožky zhoršuje.
 
Zejména v topné sezóně je třeba hlídat
vlhkost vzduchu.
Suchý vzduch vysušuje sliznice i pokožku a může zhoršovat také atopický ekzém. Prospívá chladnější teplota (do 20 °C) a dostatečná vlhkost vzduchu v místnostech. Ideální vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 40 % až 60 %. Šedesát procent se nesmí překročit, vzniklo by prostředí vhodné pro roztoče.
 
V kritickém období se vyhýbáme různým
dráždivým látkám,
které by mohly příznaky zhoršovat. Jedná se o pobyt v zakouřeném nebo prašném prostředí, kontakt s těkavými látkami, čisticími prostředky a dalšími chemikáliemi. Na postižená místa by se neměly dostat nečistoty z plastelíny, křídy nebo písku.
 
Pedagogové by měli vytvářet dětem takové
školní prostředí,
aby se dítě na pobyt v mateřské škole těšilo a prožilo ho klidně, pohodově a harmonicky, bez zhoršení zdravotního stavu.
POUŽITÁ LITERATURA
 
BYSTROŇ, J.
Alergie: průvodce alergickými nemocemi pro lékaře i pacienty.
1. vyd. Ostrava: Mirago, 1997. 228 s. ISBN 80-85922-46-0.
 
GAMLIN, I.
Alergie od A do Z.
1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003. 256 s. ISBN 80-86196-44-5.
 
KLÍMA, J. a kol.
Pediatrie.
1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 320 s. ISBN 80-86432-38-6.
 
KOTULÁN, J. a kol.
Zdravotní nauky pro pedagogy.
2. vyd. Brno: MU Brno, 2005. 258 s. ISBN 80-210-3844-6.
 
PETRŮ, V. a kol.
Alergie u dětí.
1. vyd. Praha: Grada, 1994. 151 s. ISBN 80-7169-090-2.
 
ŠPIČÁK, V., HRUBIŠKO, M.
Alergie.
Praha: Institut UCB pro alergii, 2007. 64 s. ISBN 978-254-1105-6.

Související dokumenty