Agresivní chování u předškolních dětí řešené na Lince pro rodinu a školu

Vydáno:

Třebaže se většina článků o dětské agresivitě věnuje dětem plnícím základní školní docházku či adolescentům, agrese jako způsob prosazování vlastních přání se objevuje již v MŠ. Některé z těchto případů jsme pomáhali řešit i na Lince pro rodinu a školu 116 000.

Agresivní chování u předškolních dětí řešené na Lince pro rodinu a školu
Mgr.
Jarmila
Kubáňková
Ph.D.
metodička Linky pro rodinu a školu
Jedním z volajících byla ředitelka MŠ, která se chtěla poradit o postupu v následujícím případu:
Otec jedné z žaček ji včera vyhledal se stížností na spolužačku své dcery. Spolužačka prý některé jiné dívky včetně jeho dcery pobízí, resp. navádí k činnostem, které jeho dceři nejsou příjemné a mimo to nejsou vhodné. Dcera mu vyprávěla, že spolužačka po ní chce, aby neuklízela hračky, neposlouchala paní učitelku, dokonce aby spolu z legrace jinou dívenku přivázaly ke stromu. Toto celé se údajně odehrálo v průběhu posledního týdne.
Dotyčná paní ředitelka byla jedním z těch osvícených vedoucích pracovníků, které tyto informace nenechávají v klidu a chtějí situaci změnit. Jelikož bylo nevhodné chování zachycené pravděpodobně na samém počátku, dohodly jsme se na následujícím postupu:
*
ředitelka neprodleně seznámí se situací ostatní pedagožky a dané třídě budou věnovat zvýšenou péči;
*
učitelky daného oddělení se v rámci každodenního ranního kruhu budou s dětmi věnovat pravidlům chování ve školce, včetně toho, jak postupovat, když někoho spolužák nutí k tomu, co dotyčnému není příjemné, event. co dělat, když je dítě takového chování svědkem;
*
učitelky daného oddělení se zaměří na téma kamarádství;
*
celý pedagogický sbor bude slovně oceňovat dodržování dohodnutých pravidel, nikoliv pouze upozorňovat na jejich porušení.
V jiném případě nás kontaktoval rodič, který byl současně angažován ve spolku, jehož hlavní činností byla podpora dané MŠ. V tomto případě se jednalo o dlouhodobější problém, jehož dosavadní průběh vypadal následovně:
Jeden z chlapců je opakovaně agresivní vůči jiným dvěma chlapcům – strká do nich (přičemž někdy následuje pád druhého dítěte), hrozí jim sevřenou pěstí, v některých případech je kope. Do této doby s chlapcem nikdo o jeho chování nemluvil, tj. nezeptal se ho, co jeho útokům z jeho pohledu předcházelo. Chování dotyčného chlapce bylo řešeno na úrovni spolku s jeho otcem, kterému si ostatní rodiče stěžovali a žádali usměrnění chlapcova chování. Před všemi dětmi bylo poté chlapcovo chování komentováno tak, že se ještě nenaučil slušně chovat, ale že se to časem jistě naučí.
V tomto případě jsme se s volajícím shodli, že dosavadní řešení nebylo vhodné, protože mj. nevedlo ke zlepšení chlapcova chování. Problematické chování v MŠ je záležitostí daného zařízení a ono samo by mělo zajistit šetření situace, přijetí adekvátních opatření a rodiče dětí následně informovat o tom, jak danou situaci vyřešilo a co bude následovat. Rodiče přirozeně chrání své dítě (i svůj obraz dobrého rodiče) a nelze po nich chtít, aby bez dalšího uznali stížnosti ostatních rodičů na své dítě a zjednali nápravu. Stejně tak veřejné poukazování na to, že dotyčný něco neumí (v tomto případě slušně se chovat), chlapec pravděpodobně vnímal jako ponižující, vylučující z kolektivu. Krom toho nedostal žádný návod, jaké chování by bylo naopak žádoucí.
V průběhu hovoru se ukázalo, že volající (a pravděpodobně žádný z dospělých aktérů) se na tuto situaci nedíval jako na možnou počínající šikanu. Také role pedagogů dané MŠ zůstala v průběhu celého hovoru nejasná.
Volajícího jsme tedy seznámili s povinnostmi MŠ, a to v prvé řadě zajistit všem dětem bezpečí, dále jsme ho seznámili s existencí Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních včetně možnosti, kde ho nalézt. Též jsme ho seznámili s rolí OSPOD, resp. pedagogicko-psychologické poradny a jejich kompetencemi.
Budiž volajícímu ke cti, že byl schopen si v průběhu hovoru připustit, že danou situaci pravděpodobně podcenil, když doufal, že rozhovor s otcem agresivního chlapce bude stačit, resp. doporučí ostatním dětem, aby se nebály, a případně dotyčnému chlapci oplatily stejnou mincí (tj. aby se fyzicky bránily).
Přeji si, abyste ve své profesní kariéře těmto situacím nemuseli čelit příliš často. A pokud se tak stane, tak vám – stejně jako volajícím z popsaných příkladů – nabízíme možnost konzultace. Naším cílem je pomoci vám v nalezení optimálního řešení pro daný případ. Linka pro rodinu a školu 116 000 chce především předejít eskalaci potíží, které častokrát vedle samotného dítěte dopadají i na jeho spolužáky, resp. školu samotnou.
Představujeme Linku pro rodinu a školu 116 000
Linka pro rodinu a školu 116 000 je k dispozici všem lidem, kteří se setkávají s tématem ohroženého dítěte. A to nejenom v okamžiku, kdy dítě uteče, je zraněno nebo se ztratí, je týráno či zneužíváno, sebepoškozuje se či je mu jinak ubližováno (např. šikanováno), ale také v situacích, které na první pohled vypadají méně dramaticky.
Zejména učitelé si mnohdy všimnou, že s dítětem není něco v pořádku, zaregistrují změnu v jeho chování, dítě se jim samo svěří nebo jsou přímo svědky nějaké krizové situace, která se ve škole odehraje. Normální lidskou reakcí je snaha dítěti pomoci. Jenže jak? Někdy je situace složitá a nepřehledná nebo se s ní volající setkal poprvé. Je tedy naprosto přirozené, že ani pedagog si nemusí vždy vědět rady. Nebo tuší jak a kudy, ale není si zcela jist, potřebuje podpořit a utřídit myšlenky, než se pustí do řešení.
Právě pro tyto případy nabízíme nezávislé telefonické konzultace. Primárně ctíme anonymitu volajícího. Pokud je to nutné, nabízíme volajícímu možnost prolomení anonymity, abychom mohli v konkrétním případě reálně zasáhnout a zprostředkovat dítěti praktickou pomoc. Na tom se ovšem s volajícím vždy domluvíme dopředu, tj. záleží na jeho rozhodnutí.
Více informací na www.linkaprorodinuaskolu.cz.
Službu provozuje Cesta z krize, z. ú., www.cestazkrize.net

Související dokumenty