Základní škola a mateřská škola Regionu Karlovarský venkov má za sebou již sedmiletou zkušenost se vzděláváním celkem 16 žáků s lehkým mentálním postižením (LMP) v běžné základní škole.
Škola rok po zpracování svého ŠVP (2006) upravila obdobným způsobem přílohu pro LMP. K tomuto docela náročnému kroku jsme přistoupili z toho důvodu, že některým žákům naší školy bylo v průběhu školní docházky diagnostikováno LMP a rodiče ani škola neměli zájem přeřadit je do praktické školy. Cílem bylo co nejvíce sladit učební plán i osnovy předmětů s osnovami a učebními plány kmenových tříd. Tímto způsobem bylo možné efektivněji zapojovat žáky s LMP do činností třídy. To je totiž rozdíl inkluzivního přístupu oproti běžnější integraci.
Po zpracování přílohy pro LMP do ŠVP jsme zvolili pro výuku těchto žáků následující model. Tito žáci se v naukových předmětech, kde nejčastěji selhávali, učili v malé skupince pod vedením učitele. Jedna skupinka byla pro žáky z 1. stupně, jedna pro žáky z 2. stupně. V této skupince také měli hodiny předmětů s vyšší časovou dotací v učebním plánu (Člověk a svět práce, informatiku a tělesnou výchovu). Ostatní předměty včetně výše uvedených absolvovali se svou kmenovou třídou. Tak se dařilo zajistit udržení vrstevnických vztahů a minimální výukové selhávání těchto žáků. Další výhodou byla intenzivní práce učitele s poměrně malou skupinkou těchto žáků a vysoce individuální přístup. Vzhledem k tomu, že se jednalo o žáky z více ročníků daného stupně, pracovalo se v málotřídním modelu, se kterým má škola dlouhodobou zkušenost (doposud zachován na 1. stupni školy). Nevýhodou bylo náročnější sestavování rozvrhů, kdy bylo potřeba sladit rozvrh výchov s kmenovými třídami. Ale dařilo se. Také bylo potřeba počítat s dalšími 2 učebnami pro práci těchto skupin, což v našich poměrně malých prostorách bylo také náročnější. Další nevýhodou, kterou se nám však mnoho let dařilo kompenzovat, byla zvýšená potřeba úvazků pro učitele v těchto studijních skupinkách. Jednalo se celkem zhruba o 1,65 úvazku učitele. Protože škola v té době ještě neměla asistenty pedagoga (nebo jen v malé míře) a poměrně hodně naplněné třídy (27-32 žáků na třídu), dařilo se pokrýt tyto náklady ze zvýšeného financování na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a také z nenárokových složek.
Bohužel postupem času, kdy jednak nebylo možné naplňovat třídy na vysoký počet žáků a také kvůli čím dál výraznějšímu snižování nenárokových složek platu v rozpočtu školy, nebylo možné výše popsaný model udržet. Nejprve jsme zrušili studijní skupinku pro 1. stupeň, protože začlenění osnov i časových dotací pro LMP bylo na 1. stupni snazší. Rok nato jsme ale již zrušili i skupinu pro 2. stupeň. Sice jsme získali částečné dotování většího počtu asistentů pedagoga, ale ty jsme pro výuku v těchto skupinkách nemohli dost dobře využít. Placení učitelů v tarifu asistenta pedagoga (pokud by nadále učil ve studijní skupince) bylo nedostačující a nebylo možné pokrýt tento rozdíl z nenárokových složek. Předměty s jinou časovou dotací na základě příprav od učitele vede s žáky asistent pedagoga nebo žáci „dobírají“ tento předmět ve věkově blízké třídě. Je to sice řešení, ale ne příliš optimální, protože těmto žákům většinou trvá déle, než navážou ve třídě vztahy, a hůře se proto aklimatizují v další třídě.
Také máme zkušenost, že žáci s LMP často chtějí v naukových předmětech na konci 1. stupně a na 2. stupni dělat to, co ostatní spolužáci. Je to typický projev dospívajících, kdy jsou pro ně názory vrstevníků důležitější než úlevy v učivu. Osvědčilo se nám nabízet jim to, co ostatním žákům. Učitel hodnotí především snahu a dílčí úspěchy. Pokud žák selhává nebo má nechuť toto zkoušet, má k dispozici učebnice i pracovní sešity pro žáky s LMP a učitel nebo asistent pedagoga mu vybírají učivo, které je schopen zvládnout.
I když naše současná situace se vzděláváním žáků s LMP není příliš ideální (především z důvodů podfinancování školství) a také nedisponujeme odbornými učebnami pro pracovní vyučování, přesto nechtějí rodiče ani žáci přestupovat na základní školy praktické. Za těch 7 let přestoupili pouze 3 žáci. Jedna žákyně do základní školy speciální (z LMP rediagnostika na SMP) a dvě žákyně z důvodu dlouhodobé stagnace a zároveň stěhování rodiny.
Někdy se nám stává, že i když se učitelé snaží, žák s LMP přesto stagnuje (ale to se děje i u žáků bez SVP). V takovýchto případech sami doporučujeme, ať rodiče zváží možný přestup na základní školu praktickou, a vysvětlujeme jim, jaké možnosti jim tento typ školy nabízí. Někdy rodiče přestup využijí, jindy ne. Je to jejich odpovědnost a volba. Při rozhovorech s rodiči vyplývá jako důležitý fakt, že rodiče chtějí, aby jejich dítě bylo co nejvíce socializované v běžné, heterogenní skupině žáků, a to i přes to, že některé výstupy učiva by základní škola praktická zvládla bezesporu lépe než my (ostatně mají k tomu v současné době nesrovnatelně lepší finanční i personální podmínky než naše škola). Rodiče totiž vnímají, že budoucí uplatnění na trhu práce je dnes více o komunikaci a schopnosti spolupracovat než jen o zvládnutí „řemesla“. Pokud víme, našim absolventům s LMP se na učilištích daří velmi dobře, mnozí z nich nás pravidelně navštěvují.
Máme bohužel v posledních dvou letech nemilou zkušenost s tím, jak se některé pracovnice SPC snažily až nátlakově přesvědčovat rodiče některých našich žáků s LMP, aby je přeřadili na základní školu praktickou (nikdy se to nestalo s pracovnicemi PPP, přestože měly některé žáky s LMP v péči také). Rodiče to vnímali jako velmi nepříjemné a omezující, a žáky nechali na naší škole. Že by se jednalo o střet zájmů? Vždyť SPC jsou součástí školy speciální, respektive praktické (na rozdíl od PPP).
S novelou školského zákona v § 16 od 1.9.2016 se blýská pro naši školu na lepší časy. Nejen pro žáky s LMP bude mnohem lépe a rychleji vymahatelné zvýšené financování včetně asistenta pedagoga. Dále je zde velká šance obnovit popsané studijní skupiny pro žáky s LMP, kdy navíc bude možné zajistit práci se speciálním pedagogem (doposud jsme tuto možnost neměli, i když jsme žádali v projektu z dotací EU). Další skvělou úpravou je změna RVP ZV se zapracovanými výstupy pro LMP a upraveným učebním plánem. Dosavadní příloha je určitě vyhovující pro základní školy praktické, ale pro inkluzivní vzdělávání v běžné ZŠ je to v mnohém spíše komplikace. Konečně po 7 letech budeme pracovat více formou inkluze a méně formou integrace.
Srovnávat úroveň péče o žáky s LMP v naší běžné škole s podmínkami školy praktické je z výše uvedených důvodů zcela nesmyslné. Nejen z finančních, personálních a prostorových důvodů. Ale se zavedením § 16 by tyto podmínky měly být výrazně lepší. Přesto považujeme za důležité, že zůstane zachováno i speciální školství. Z našich zkušeností víme, že každé dítě s LMP je jiné, každé potřebuje něco trochu jiného a ne vždy je začlenění v běžné základní škole to nejlepší pro dané dítě. Nyní ale bude pro rodiče těchto dětí větší možnost volby. Ano, tato volba je tu již od roku 2005 a běžné školy ji mohly využít stejně jako my. Jenže při způsobu financování i vzhledem k překážkám s přílohou LMP k tomu nebyly mnohé školy ochotné. Takže se jim za takových podmínek není skoro co divit. Od září 2016 už budou mít startovní podmínky mnohem lepší, než měla před 10 lety naše škola. Nás, stejně jako jiné školy, čeká další vzdělávání pedagogických pracovníků k doplnění některých znalostí a dovedností potřebných pro úspěšnou inkluzi, především na 2. stupni. Přesto máme jednu velkou devizu - ochotu pracovat s těmito žáky - a doufáme, že po těch letech se dočkáme i přiměřenějšího finančního ohodnocení.