Význam exekutivních funkcí v edukačním procesu

Vydáno:

Školní neúspěšnost dětí, které ve standardizovaných, vysoce strukturovaných pedagogicko-psychologických testech vykazovaly dobré výsledky, vzbudila zájem odborníků o hledání příčin těchto nezdarů. Jednou z hojně zkoumaných příčin jsou oslabené exekutivní funkce. Zahraniční výzkumy prokázaly, že řada činností, ve kterých probíhá edukační proces, vyžaduje zapojení některé nebo všech složek exekutivních funkcí. Zdá se však, že se v České republice této oblasti dosud nevěnuje pozornost. Snahou tohoto článku je poukázat na problematiku exekutivních funkcí i v českém prostředí.

Význam exekutivních funkcí v edukačním procesu
Bc.
Kateřina
Holubová
ergoterapeutka, studentka psychologie FF UK
Ačkoli se o existenci exekutivních funkcí (dále také „EF“) hovoří již víc než 70 let, stále neexistuje obecný konsenzus ohledně jejich definice. Obecně však panuje určitá shoda, že jsou exekutivní funkce zastřešujícím termínem pro komplex vyšších psychických funkcí, které jedinci umožňují samostatné a účelné jednání. V mnoha definicích mezi tyto funkce patří například: plánování, nastavování cílů, schopnost řešení problémů, vytváření hypotéz, rozhodování, organizace, seberegulační procesy, adaptace na nové, nečekané změny, schopnost vykonávat větší počet činností najednou a schopnost zahájit a ukončit aktivitu (Koukolík, 2002; Kulišťák, 2017; Miller, Cummings, 2017; Rabbitt, 1997; Spreen, Straus, 1998). Výčet však není zcela úplný.
V dnešní době existuje množství modelů, které se snaží objasnit fungování exekutivních funkcí a vymezit jejich základní části. Nejčastěji se v literatuře zabývající se EF u dětí a dospívajících můžeme setkat s modelem, který EF dělí na tři části: pracovní paměť, inhibici dominantních nebo automatických odpovědí (dále jen „inhibice“) a přesouvání mentálního nastavení (např. Miyake a kol., 2000).
Úkolem pracovní paměti je udržovat informace v mysli po krátkou dobu, manipulovat s nimi a aktualizovat je. Dala by se přirovnat k mentální pracovní ploše, na níž neustále dochází k manipulování s informacemi, které získáváme v průběhu každodenního života (např. Alloway, Gathercole, Pickering, 2006; Stoltzfus, Hasher, Zacks, 1996).
Inhibice označuje schopnost potlačit dominantní nebo automatické reakce, které aktuálně nejsou namístě (Miyake a kol., 2000). Vágnerová