Před prázdninami jste se seznámili s první částí dezinformací o tzv. inkluzi, které publikoval představitel spolku Pedagogická komora na svém blogu. Závěr článku současně obsahoval příslib pokračování – tady je.
6. „Zatímco dříve se jim (žákům) věnoval speciální pedagog ve speciální třídě, kde měli kolem deseti spolužáků, nyní se ocitli ve třicetihlavých třídách, kde je vyučuje učitel, který speciální pedagogiku nestudoval.“
Autor tímto tvrzením vychází opět z fikce, totiž že děti, které se vzdělávaly ve školách speciálních, se od září 2016 vzdělávají ve školách běžných. Při plnění povinné školní docházky platí i pro vzdělávání ve školách speciálních pravidlo, kdy vzdělávání v jedné škole může ukončit jen zákonný zástupce tím, že dítě přihlásí do školy druhé, a ředitel této školy rozhodne o přijetí dítěte. Nikdo jiný než zákonný zástupce toto nemůže v době plnění povinné školní docházky bez ohledu na druh školy udělat. Přechodné ustanovení novely školského zákona č. 82/2015 Sb. dokonce počítalo s tím, že se ve školách speciálních vzdělávaly a budou ve vzdělávání pokračovat i děti, které nesplňovaly podmínky pro přijetí do škol speciálních, včetně škol praktických, ani před zářím 2016.
Ve školách speciálních vyučují děti speciální pedagogové i nadále, v běžných školách vyučují děti učitelé stejně jako ve školním roce 2015/2016 a dříve. Rozdíl spočívá v tom, že děti ve škole běžné nemohly používat podpůrné opatření služby speciálního pedagoga, např. i v kombinaci s předmětem speciální pedagogické péče. Před zářím 2016 navíc bylo nemožné, aby stát financoval speciální pedagogy v běžných školách. Pokud školy měly svého „specpeda“, pak ho financovaly z projektů, které nebyly, nejsou a ani nemohou být součást