Vhodnost využití Testu struktury inteligence při diagnostikování dyslexie u studentů středních škol

Výhodou testu IST 2000 R je možnost jeho . Klient jej vyplňuje samostatně, test je možné interpretovat z hlediska fluidní i krystalické inteligence a finanční nároky na jeho zakoupení nejsou tak vysoké jako u jiných diagnostických nástrojů. Výsledky klientů se specifickými poruchami učení v tomto testu však dlouhodobě naznačují nesrovnalosti v porovnání s jejich výsledky z předešlých vyšetření. Objevují se také rozdíly mezi výkonem klienta v testu a jeho školními výsledky či potenciálem, který je u něj pozorovatelný v rámci dlouhodobé spolupráce nebo byl zjištěn během diagnostického rozhovoru.

Ve výzkumu jsme ověřovali dva výzkumné předpoklady:

Na ověření prvního předpokladu jsme porovnali celkové výsledky v testu IST 2000 R u 56 studentů s dyslexií s výsledky jejich 56 vrstevníků navštěvujících stejné střední školy v Praze, konkrétně tří gymnázií, jedné průmyslové školy a jedné obchodní akademie.

Ve druhém předpokladu jsme použili výsledky 35 studentů s dyslexií s jejich výsledky z jiných, v minulosti administrovaných inteligenčních testů (Pražský dětský Wechsler, Wechslerova inteligenční škála pro děti). Podrobnější informace o jednotlivých skupinách je možné najít v tabulce 1 a 2.

Tabulka 1: Popisné informace o skupině studentů s dyslexií a srovnávací skupině

I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I                         I Skupina s dyslexií       I Srovnávací skupina    I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Průměrný věk            I 17 let a 2 měsíce        I 18 let                I 
I Směrodatná odchylka     I 1,24                     I 0,58                  I 
I Nejnižší/nejvyšší věk   I 15/19 let                I 17/19 let             I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Pohlaví                 I 38 mužů                  I 38 mužů               I 
I                         I 18 žen                   I 18 žen                I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Navštěvované školy      I gymnázium 26             I gymnázium 26          I 
I                         I střední školy 30         I střední školy 30      I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 

Tabulka 2: Popisné informace o skupině během administrace testu IST 2000 R a během jiného testu

I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I                         I Skupina v čase           I Skupina v čase        I 
I                         I administrace testu IST   I administrace jiného   I 
I                         I 2000 R                   I testu                 I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Průměrný věk            I 17 let a 2 měsíce        I 10 let a 2 měsíce     I 
I Směrodatná odchylka     I 1,24                     I 2,83                  I 
I Nejnižší/nejvyšší věk   I 15/19 let                I 7/16 let              I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Pohlaví                 I 24 mužů                  I 24 mužů               I 
I                         I 11 žen                   I 11 žen                I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Použitý test            I IST 2000 R (35krát)      I WISC III (26krát)     I 
I                         I                          I PDW (9krát)           I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 
I Navštěvované školy      I gymnázium 19             I základní škola 35     I 
I                         I střední školy 16         I                       I 
I-------------------------I--------------------------I-----------------------I 

Sběr dat pro výzkum se uskutečnil v průběhu listopadu 2016. Výsledky studentů v inteligenčních testech byly vyhledány ve složkách jednotlivých klientů nacházejících se v archivu pedagogicko-psychologické poradny. Studenti s dyslexií, kteří byli do výzkumu zahrnuti, museli mít uvedenu diagnózu dyslexie v poslední zprávě z vyšetření, nesměli mít jinou diagnózu, která by mohla ovlivnit výsledky inteligenčních testů, a jejich mateřským jazykem musela být čeština. Srovnávací skupina byla vytvořena přiřazením vždy jednoho studenta ke studentovi s diagnózou dyslexie, který už byl v našem výzkumném souboru, a ti se zároveň museli shodovat v následujících kritériích: studium na stejné střední škole, typ studia, obor, který na střední škole studovali, a pohlaví. Ve druhém výzkumném předpokladu jsme porovnávali výsledky těch studentů s dyslexií, u kterých bylo možné získat výsledek z jiného, v minulosti administrovaného inteligenčního testu.

Pro statistickou analýzu dat byl využit program IBM SPSS Statistics 20. Hladina významnosti byla stanovena na p < 0,05. Data při analýze obou předpokladů byla ověřena z hlediska normálního rozložení, a to Shapiro-Wilk testem a prostřednictvím grafického znázornění dat. Následně jsme pro ověření prvního výzkumného předpokladu použili dvouvýběrový t-test a pro ověření druhého výzkumného předpokladu párové t-testy. Výsledky analýz potvrdily oba předpoklady. Detailní numerické údaje ze statistických výpočtů může autorka článku poskytnout nebo je možné je najít v její diplomové práci (Vatrtová, 2017).

V prvním výzkumném předpokladu se ukázalo, že celkový výsledný průměrný skór studentů s dyslexií je statisticky významně nižší než skór studentů ve srovnávací skupině bez těchto potíží. Toto zjištění je v souladu se zjištěními zahraničních autorů, kteří zkoumali rozdíly v kognitivních schopnostech jedinců s dyslexií a jejich vrstevníků bez dyslektických potíží (Callens, Tompa, Brysbaert, 2012; Laasonen, Leppämäki, Tani, Hokkanen, 2009). Statisticky významný rozdíl se ukázal i při ověřování druhého výzkumného předpokladu. Studenti s dyslexií skórovali v testu IST 2000 R signifikantně níže než ve v minulosti administrovaných testech inteligence, Pražském dětském Wechsleru PDW a Wechslerově inteligenční škále pro děti WISC III. Tento výsledek byl signifikantně nižší i v analýze, při níž jsme se na základě studia literatury (Krejčířová, 2009) rozhodli vyloučit studenty vyšetřované v minulosti testem PDW. Test byl v době vyšetření respondentů z našeho výzkumu zastaralý, a tak je pravděpodobné, že jejich výsledný skór značně nadhodnotil. V takto pozměněném druhém výzkumném předpokladu jsme porovnali už jen průměrné výsledky studentů v testu IST 2000 R s jejich výsledky ve v minulosti administrovaném testu WISC III. Přestože se rozdíl v průměrných výsledcích těchto dvou testů ukázal jako menší ve srovnání s počáteční analýzou dat, kde byly do analýzy zapojeny oba testy, statisticky byl stále signifikantní. Výsledky studentů s dyslexií v testu IST 2000 R jsou tedy nejen průměrně nižší než výsledky jejich vrstevníků ve stejném testu, ale i významně nižší než jejich vlastní výsledky v jiných inteligenčních testech.

Obtíže ve čtení, které u jedinců s dyslexií v adolescenci přetrvávají, jsou pravděpodobně příčinou horších průměrných výsledků studentů středních škol s dyslexií v testu IST 2000 R. Test je administrován v psané formě, což znamená, že klade nároky na úroveň čtení vyšetřovaného jedince. Signifikantně nižší průměrné výsledky našich respondentů v IST 2000 R než v jiných inteligenčních testech potvrdily Matějčkův (1995) předpoklad, že tento test není vhodný pro jedince s dyslexií, protože na získání validních výsledků vyžaduje alespoň běžnou úroveň čtení diagnostikovaného.

Test IST 2000 R při vyšetřování studentů středních škol nabízí examinátorům několik výhod. Výsledky našeho výzkumu však ukázaly, že jedince s dyslexií výrazně podceňuje. Na základě těchto informací je vhodné test při hodnocení studentů středních škol s dyslexií přestat používat, a to hlavně s ohledem na to, že dospívající jedinci s dyslexií jsou často citliví na úroveň své inteligence. Mají pocit, že musejí více než jejich spolužáci dokazovat, že jsou schopni učivo zvládnout, a ve vztahu ke svým vrstevníkům často cítí frustraci a nepříjemné pocity (Hatchet, Snowling, Griffiths, 2002). Akademické sebevědomí adolescentů s dyslexií se ve výzkumech ukazuje jako nižší než sebevědomí jejich vrstevníků (Alexander-Passe, 2006; Ingesson, 2007) a to nepřesné výsledky z testu IST 2000 R mohou ještě podpořit. Pro pozitivní fungování a emocionální kompenzaci je rovněž důležité, aby měli jedinci s dyslexií během dětství a dospívání přístup k vysoce kvalitnímu testování a diagnózám, které poskytují užitečné a relevantní informace (McNulty, 2015).

Studenti s dyslexií dosáhli v tomto výzkumu celkově nižších výsledků než jejich spolužáci z intaktní populace. Stejně signifikantně nižších výsledků dosáhli dospívající a dospělí jedinci s poruchami čtení i v jiných výzkumech (Callens, Tompa, Brysbaert, 2012; Laasonen, Leppämäki, Tani, Hokkanen, 2009). Na základě těchto zjištění je tedy možné konstatovat, že celkové výsledky inteligenčních testů tyto jedince podceňují.

Co nám informace získané prostřednictvím těchto testů při diagnostice jedinců s dyslexií vlastně přinášejí? Proč je hodnocení celkového IQ pořád součástí diagnostické baterie dyslexie tak, jak je to v pedagogicko-psychologické poradně, v níž probíhal náš výzkum? Na toto téma se dlouhodobě vedou diskuse. Mnozí autoři tvrdí, že dyslexie je porucha, která se vyskytuje na všech úrovních inteligence. Jedinci s dyslexií mohou disponovat nadprůměrným IQ, stejně jako průměrným nebo podprůměrným a možnost diagnostikovat tuto poruchu by neměla být úrovní inteligence ohraničena (Elliott, Resing, 2015; Mather, Wendling, 2012; Siegel, 2011). Kognitivní vývoj a čtení jsou u těchto jedinců méně vzájemně závislé než u jedinců z intaktní skupiny. Zatímco v běžné populaci jsou celkový IQ skór a čtení dynamicky propojeny v průběhu vývoje jedince, inteligence podle výzkumu Ferrera, Shaywitze, Holahana, Marchionne a Shaywitze (2010) úroveň čtení u dětí s dyslexií předpovědět nedokáže. Navzdory těmto a dalším studiím (např. Siegel, 1989; Stanovich, 2005), které poukazují na neužitečnost diskrepantního kritéria v diagnostice dyslexie, jeho přítomnost v rámci porozumění této diagnóze stále přetrvává u laické i odborné veřejnosti (Elliott, Resing, 2015).

Limity studie vidíme v malém množství participantů, kteří byli do výzkumu zahrnuti, specificích srovnávací skupiny, kterou jsme pro tento výzkum zvolili, jakož i samotné formě skupinového vyšetření, kterým byl test IST 2000 R u studentů administrován. Všechny popsané limity mohly zkreslit výsledky našeho výzkumu. Mnohým z nich by se dalo v další podobné studii předejít.

Výsledky výzkumu však ukázaly, že Test struktury inteligence IST 2000 R není vhodným testem při diagnostice studentů středných škol s dyslexií, protože jejich schopnosti výrazně podceňuje.

ZDROJE