Úkolem kariérového poradce je postarat se o každého žáka

Ve škole Kuokkala poskytujeme základní vzdělání celkově 912 žáků, z nichž 397 je na druhém stupni, kde pracuji já, tj. v 7. až 9. ročníku (žáci ve věku 13 až 15 let). V každé třídě je 17 až 24 žáků. Máme jednoho ředitele, zástupce ředitele a tři vedoucí pedagogy a na druhém stupni působí tři speciální pedagogové (naši školu navštěvují také žáci se speciálními potřebami), dva kariéroví poradci, školní asistenti (4,5 úvazku), školní psycholog, školní sociální pracovník a ještě zdravotnice. Jedná se o multiprofesní spolupráci.

Mám na starosti okolo 200 žáků, které kariérové poradenství vyučuji, stejně jako moje kolegyně. V 7. a 8. ročníku se jedná o jednu hodinu týdně, ovšem pouze po dobu půl roku, v 9. ročníku pak máme k dispozici jednu hodinu týdně po celý rok (konkrétně dvě hodiny týdně v prvním čtvrtletí a jednu hodinu týdně ve druhém a třetím čtvrtletí). V těchto hodinách se zaměřujeme například na rozvoj týmové spolupráce, sebepoznání, jak se učit, a na znalost trhu práce.

Děláme různé aktivity, ale já osobně nepoužívám žádnou učebnici, i když z nich můžu vycházet (viz obrázek). U žáků rozvíjíme strategie čtení, mluvíme o tom, jakou paměť potřebujeme, celkově je podstatná psychologie. Bavíme se o učení – o sobě, o učebních stylech, o poruchách učení, o strategiích učení. Bylo by nejlepší, kdyby tato témata učitelé více zařadili i do svých předmětů. Také se žáky mluvíme o tom, jaké jsou jejich cíle v jejich životě. Přejímám nápady z knih a učebnic a pak si na základě toho připravím vlastní výuku. Dobré je, že tyto učebnice jsou v souladu s kurikulem.

Dále vedu se žáky individuální konzultace, každý rok se setkávám se všemi žáky, mám na každého 45 minut. Používám různé materiály, každý žák přichází s vlastním plánem, který si sestavil během hodin kariérového poradenství. Chodí sem místo výuky, ale pokaždé zjišťuji, zda zrovna nepíšou nějaký test, a také musejí mít povolení od svých učitelů.

V 7. ročníku se jich ptám, co dělají za práci jejich rodiče, co si myslí o svém životě ve škole, jak se cítí ve své třídě, čemu se věnují ve volném čase, kolik času tráví přípravou na školu a také na počítači, s mobilem atd. Mám ráda Petersonovu a Seligmanovu teorii – poradenské modely pracující se silnými stránkami. Ráda bych vedla své žáky k tomu, aby v sobě našli to nejlepší.

V 8. ročníku se žáků ptám na oblíbené a náročné předměty, kolik hodin spí v noci, co si myslí o svých výsledcích a zda jsou spokojeni se svými známkami. Mohou pokračovat na střední školu se všeobecným zaměřením, vybrat si odbornou školu nebo se mohou rozhodnout pro oba programy současně.

Ptám se jich také, jaké jsou jejich životní sny, stejně jako na jejich přátelství, jestli nemají nějaké problémy. Děláme některé aktivity, například sebehodnocení, jestli jsou spíše introverti, nebo extroverti, optimisté, nebo pesimisté, praktičtí, nebo teoretičtí, racionální, nebo citliví, konzervativní, nebo inovativní, jestli mají tendenci spíše vést ostatní, nebo někoho následovat (viz obrázek).

V 9. ročníku spolu mluvíme například o jejich plánech po základní škole, diskutujeme možnosti studia na různých středních školách, zabýváme tím, jaké mají jednotliví žáci silné stránky, zájmy a možnosti. Hovořím s nimi také o zdraví, protože to je rovněž důležité pro volbu povolání. Pak s nimi projdu test profesní orientace. Jsou v něm otázky jako: „Chodím často pozdě?“ či „Jsou mé koníčky spíše týmové, nebo individuální?“. Ve Finsku existuje mnoho internetových stránek s různými aktivitami, které mohou poradci se svými žáky využívat.

Žáci v 7. ročníku ZŠ mají praxi tři dny v roce, 8. a 9. ročník jeden týden ročně. Právě nyní máme 8. ročník na praxích. Půjdu se na děti podívat na pracoviště a promluvit se zaměstnavateli. Naši žáci si nyní zkoušejí práci například na požární stanici, v obchodě, v restauraci, v hotelu, v továrně na čokoládu, v mateřské škole, v základní škole, v kavárně apod.

Na praxi je pokaždé připravuji a říkám jim například, že nemohou přijít pozdě a musejí převzít odpovědnost za svou práci, nejen čekat na úkoly. Většina z nich si najde místo na praxi sama, ve Finsku totiž máme dlouhou tradici žákovských praxí. Existuje tady zákon, který říká, jak pracovat s mladými lidmi. A samozřejmě kariéroví poradci musejí vědět, kde jejich žáci praxi absolvují. Žáci se účastní praxe jak individuálně, tak ve dvojicích nebo v malých skupinách. Smlouva o praxi je podepsána také rodičem (viz obrázek). Někteří žáci si vybírají pracoviště rodičů. Doporučuji to zejména žákům 7. ročníku, protože je dobré, aby děti porozuměly tomu, co dělají jejich rodiče v práci.

V 9. ročníku si žáci musejí vybrat střední školu. S některými žáky se musím setkat i několikrát, protože se jim nedaří se rozhodnout. To je těžká část mé práce – když se setkávám se žáky, kteří nemají žádné zájmy, žádné sny, ti jsou pro mě nejnáročnější. Někteří z nich potřebují jen více času. V rámci odborného vzdělávání mohou získat ještě další rok, který mohou strávit tím, že budou hledat své zaměření.

Někteří žáci mají také závažné duševní problémy, neumějí se dostatečně ovládat. Je důležité je povzbudit, aby věřili, že v budoucnu bude všechno v pořádku. Věk 15 let je pro některé žáky příliš brzy na to, aby mohli přemýšlet o své kariéře, ne všichni jsou na to dostatečně zralí.

Přihlášku na střední školu podávají prostřednictvím webové stránky studyinfo.fi. Nejdůležitější roli hraje průměr jejich známek, přijímací zkoušky jsou požadovány zpravidla na školy se speciálním programem (hudba, sport, mezinárodní maturita). Žáci mohou mít pět preferencí, na prvním místě stojí škola, na kterou chtějí nejvíce. Pokud nejsou přijati do žádného studijního oboru, jsem ve škole dva dny v době vyhlašování výsledků, abych jim pomohla v jejich situaci.

V létě jim je k dispozici pracovník s mládeží, který jim také může pomoci. Jen velmi málo žáků z naší školy nepokračuje na střední školu (dva nebo tři žáci za rok). Celkově se ve Finsku jedná o cca 10 % žáků, kteří nejdou dále studovat.

V kurikulu se uvádí, že bychom měli poskytovat také skupinové poradenství, ale já to nedělám moc často. Někdy jej organizujeme jako přípravu na zkoušky nebo hledání letní brigády. Taková skupina má 5 až 8 žáků. Podle mého názoru je skupinové poradenství něco, co bychom měli ve Finsku dále rozvíjet. Žáci totiž nejsou ochotní přijít po vyučování a je náročné něco takového zorganizovat během něj. Dále realizujeme návštěvy středních škol. Žáci říkají, že je něco naprosto jiného, když tam mohou jít a sami vidět, jak to na střední škole ve skutečnosti vypadá. Moje povolání tedy spočívá ve spoustě malých věcí, které musím řešit. Komunikuji také s pracovníky s mládeží, dalšími kariérovými poradci, někdy také s policií, s pracovníkem oddělení vzdělávání na úrovni města nebo s podnikateli kvůli žákovským praxím. A samozřejmě hlavní spolupráce probíhá s ostatními učiteli v rámci školy, s ředitelem a také s rodiči.

Kariérové poradkyně jsou členkami skupiny pro zdravý rozvoj žáků (dále tam patří speciální pedagogové, zdravotnice, psycholog, sociální pracovník, pracovník s mládeží a vedoucí pedagog). Diskutujeme o společných tématech žáků. Během roku máme celkem mnoho různých setkání. Zodpovídáme také za přechodové fáze žáků z prvního stupně do 7. ročníku a z 9. třídy na střední školu.

Manželka našeho ředitele je kariérová poradkyně, takže ředitel má velké pochopení pro práci v oblasti kariérového poradenství a pro jeho význam v základním školství. V celém okresu Jyväskylä ale mají kariéroví poradci dobré postavení. Já se snažím komunikovat se všemi učiteli v naší škole, ale především s učiteli, kteří vyučují mé třídy. Ve sborovně také často potkávám učitele, kteří potřebují něco řešit ohledně žáků. Každou středu máme celoškolní pedagogickou poradu. Mluvíme o všem, co je důležité pro celou základní školu, a zejména o aktuálních tématech.

Každoročně probíhá v Jyväskyle hodnocení kariérového poradenství žáky. Z letošní zprávy můžeme vyčíst, že pro 83 % žáků bylo snadné si vybrat střední školu, 85 % uvedlo, že mají dostatečné vzdělání a informace o profesích. Na otázku, co bylo nejužitečnější pro to, aby mohli podat přihlášku na střední školu, reagovali, že především návštěvy středních škol všeobecného i odborného zaměření (62 %), hodiny kariérového poradenství (51 %) a individuální poradenství (42 %). Ocenili by více návštěv středních škol (31 %) a více praxe (30 %). Na otázku, v jakých hodinách se nejvíce mluví o budoucích přínosech daného předmětu nebo kteří učitelé nejčastěji hovoří o přínosu svého předmětu pro budoucí studium žáků, odpověděli, že především v matematice (70 %), angličtině (57 %) a finštině (54 %). 87 % respondentů je spokojeno se svými dovednostmi učit se. Jakou podporu by ještě potřebovali ve větší míře? Návštěvy školní zdravotnice, třídnické hodiny a doučování. Dotazník vyplnilo 733 žáků 9. ročníku.

Každý rok pořádáme večerní setkání pro rodiče, zvlášť pro jednotlivé ročníky. Pro rodiče 9. tříd zveme poradce ze středních škol, aby sem přišli a promluvili o studiu na střední škole a přihlášce na školu. Je také naší prací informovat rodiče o finském školském systému. V osmém ročníku mluvíme s rodiči například o drogách a alkoholu, chodí sem za tímto účelem pracovník s mládeží. V 7. ročníku máme dvě večerní setkání: během prvního je na programu vysvětlení rozdílu mezi prvním a druhých stupněm ZŠ a představujeme naše učitele a další personál. Na druhé akci hovoříme o volitelných předmětech.

Téměř každý den píšu něco o žácích rodičům prostřednictvím online systému. Teď například o praxích. Mohu také některým rodičům napsat, že mám z nějakého důvodu obavu o jejich dítě. Osobně se se všemi rodiči ale nesetkám, přestože je zvu, aby za mnou se svým dítětem přišli. Také se účastním setkání rodičů se speciálním pedagogem. Bylo by hezké, kdybychom mohli rodiče do kariérového vzdělávání zapojit ještě více.

Já jsem začala studovat nejdříve švédštinu na univerzitě v Tampere, chtěla jsem se stát učitelkou jazyků. Nakonec jsem zvolila studium na učitelku prvního stupně (základní školy) zde na univerzitě v Jyväskyle. Po těchto studiích jsem se rozhodla pokračovat ve studiu kariérového poradenství. V roce 2005 jsem absolvovala dvouletý magisterský program. V dnešní době je poměrně obtížné se na toto studium dostat, protože je o něj velký zájem. Zabývali jsme se tam především poradenskými teoriemi a skupinovou prací. Museli jsme absolvovat tři různé praxe (každou jeden týden) v oblasti kariérového poradenství, např. na základní škole nebo na škole všeobecného nebo odborného zaměření. A měli jsme z nich pořídit videozáznam, který jsme pak analyzovali. Musím konstatovat, že jsem se ve své práci musela spoustu vědomostí a dovedností naučit sama, ale čím déle pracuji jako kariérová poradkyně, tím více oceňuji teorii, se kterou jsem se seznámila během vysokoškolského studia. Ale na začátku jsem se musela opravdu všechno naučit sama. Bylo by dobré, kdyby bylo možné získat během univerzitního vzdělávání kromě informací o významných teoriích i více konkrétních podnětů pro práci kariérového poradce.

Máme možnost navštěvovat firmy a další kariérové poradce, abychom viděli, jaké změny probíhají v odborném vzdělávání. Další školení nabízí například Národní rada pro vzdělávání. Máme také regionální sdružení kariérových poradců. Jedna z našich kolegyň zodpovídá za oblast dalšího vzdělávání a snaží se zjistit, jestli je v ní pro nás něco zajímavého. Toto sdružení má 150 členů ve středním Finsku, jsou to poradci ze všech typů škol. Zejména potřebujeme informace o změnách v pracovním životě a setkávat se s kariérovými poradci z různých škol a stupňů. Kariéroví poradci na základních školách ve Finsku většinou nemají v pátek vyučovací hodiny, a tak tento den mohou využít k různým typům vzdělávacích aktivit.

Myslím, že hlavní rolí kariérových poradců na základní škole není ani tak kariérové poradenství v pravém slova smyslu, přestože mluvíme o různých profesích, ale jde spíše o podporu sebepoznání žáků („Kdo jsem? Jaké jsou mé zájmy, schopnosti a silné stránky?“). Teprve když jste sami se sebou spokojení a znáte se, můžete se zaměřit na kariérní volbu. Naší zodpovědností je vést žáky, protože jsou ještě mladí a je pro ně složité se rozhodnout, zda chtějí být například kadeřnicí – to se může ještě později změnit. Jedná se zejména o psychologii, o myšlení a vývoj těla a porozumění kontextu, ve kterém žijí, potom je jednodušší se bavit o kariérovém poradenství. Ve Finsku je školní systém tak úžasný, že si každý může vybrat něco, peníze nebo kulturní zázemí na to nemají žádný vliv. Mým úkolem je najít něco dobrého pro každého, aby mohl uplatnit své silné stránky, protože se musíme postarat o všechny žáky.