Týden dospěláka ve městě PŘÍPRAVKOV

Projekt vznikl na žádost rodičů dětí z mé přípravné třídy při ZŠ Jana Masaryka v Praze. Během diskuze na třídních schůzkách vyslovili rodiče prosbu, zdali bych nemohla v rámci výuky vést děti k finanční gramotnosti. Zejména si přáli, aby si děti vážily věcí, lépe se orientovaly v cenách, lépe si uvědomovaly, kolik práce stojí za jednou koupenou věcí, a aby se učily hospodařit s penězi.

Dlouho jsem přemýšlela, jak této žádosti rodičů vyhovět v přípravné třídě, ve které jsou děti s odkladem školní docházky kvůli své přetrvávající hravosti, hyperaktivitě, jiné národnosti, problémovému chování či děti bez předchozí docházky do mateřské školy. Práce s těmito dětmi vyžaduje rozdělení výuky do krátkých časových bloků (20-30 min), během kterých se střídají jednotlivé činnosti výuky s relaxačními aktivitami.

Aby si děti lépe uvědomily podstatu tohoto tématu a dokázaly získané poznatky také nějakým způsobem zúročit i v reálném životě, bylo třeba, abychom si informace na téma finance několikrát opakovali nebo se tímto problémem zabývali déle než jeden vyučovací blok. Pro předškoláky, kteří ještě neovládají matematické operace, je téma finanční gramotnosti málo atraktivní a hůře pochopitelné.

Rozhodla jsem se tedy využít výhod, které nabízí aktivizační výukové metody, konkrétně inscenace neboli hraní rolí. Hraní rolí pomáhá dětem lépe se vžít do situace, být na chvíli někým jiným, omezit ostych a zlepšit komunikační dovednosti. Prožité situace přispějí k lepšímu pochopení a uvědomění si. Protože, jak praví čínské přísloví, řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já pochopím.Téma finanční gramotnosti jsem tedy pojala jako hru, která nakonec vyústila v celotýdenní projekt, jenž měl velký úspěch u dětí i u rodičů.

Tato zkušenost mě vedla k sepsání příručky pro učitele s podrobně rozpracovaným návodem k tomuto projektu. Je tedy konkrétně sestavena pro 9 dětí na 5 pracovních dnů s jednou domácí úlohou, ale záleží zcela na učiteli a počtu žáků ve třídě, zda některé role vynechá nebo si další vymyslí dle předlohy. Požadavky na pomůcky a materiál jsou velmi nenáročné, učitel a žáci potřebují věci dostupné v každé třídě: PET víčka, krabice, pastelky, papíry, noviny atd. Nic nebrání tomu, aby si učitel podle své úvahy některé věci nahradil alternativou nebo zcela vynechal.

První projektový den si děti vylosují své a následně jsou seznámeny s náplní daných povolání v reálném životě. Jednotlivé role jsou: prodavač, pekař, bankéř, policista, architekt (s tajnou rolí zloděje), paní učitelka ve školce, knihovník, lékař, novinář. Dětem je vysvětlen průběh a hlavní myšlenka celého týdne: Každý obdrží na začátku 20 zlaťáků (tj. 20 PET víček), nejlépe každý jiné barvy (lépe se tak monitoruje tok peněz u jednotlivých rolí, za co, kdo a komu zaplatil během týdne).

Každá role má přidělenou hlavní náplň práce na celou dobu trvání projektu. Kromě hlavního zaměstnání plní děti každý den ještě různé individuální nebo společné úlohy v rámci tématu běžné výuky, např. jeden den mají všichni za úkol sestavit týdenní nákupní lístek pro svou různě početnou imaginární rodinu nebo navrhnout vstupenku do aquaparku (to bylo v den, kdy naše třída navštěvovala lekce plavání). Během všech úkolů potřebují děti své zlaťáky k placení běžných výdajů. Každý platí dle počtu členů své rodiny, dle benefitů, které má díky svému povolání, nebo podle toho, kolik si vydělal zlaťáků.

Dále může výuka pokračovat po celý týden klasickým způsobem, ale je obohacena o společné projektové aktivity vztahující se tematicky k programu jednotlivých dní ve třídě (nebo si děti individuálně plní své zadané úkoly v rámci svých profesí, aniž by rušily chod výuky a práci ostatních dětí). Tento projekt tedy klade důraz na samostatnost dětí a jejich zodpovědnost za plnění přidělených úloh, aniž by na ně učitel žáka během dne upozorňoval.

Pekař musel přijít každé ráno jako první do třídy, aby stihl napéct (namalovat) každému obyvateli pečivo. Napečené pečivo dopravil prodavači do obchodu, kde už ve frontě netrpělivě čekali hladoví obyvatelé, aby si za jeden zlaťák mohli koupit svačinu. Prodavač donesl tržbu bankéři do banky, který ji přepočítal a (společně s policistou) banku během dne střežil proti zlodějům. Mezitím vzala paní učitelka ze školky své děti na návštěvu do nové ZOO, kterou navrhl a zrealizoval architekt. Bohužel při kontrole stavby spadl do výkopové jámy a se zlomeninou dolní končetiny musel ihned vyhledat lékaře a nechat se ošetřit. Celou situaci zdokumentoval novinář.

Hlavním závěrem je odhalení zloděje. Žák s touto rolí měl za úkol během týdne vykrást banku se zlaťáky, aniž by si toho někdo všiml. Pro mne samotnou bylo velkou otázkou, jak se předškolák vypořádá s tíhou myšlenky, že se nesmí za celý týden před nikým ze třídy prořeknout, že je zlodějem a že je na to sám. Dále bylo zajímavé pozorovat, jak si dítě poradí, když musí splnit nějakou činnost, která je špatná a zakázaná.

Týden přišel všem dětem velmi krátký a stále se mne ptaly, kdy budeme pokračovat. Bylo překvapivé, že a plnění těchto povinností u nich automaticky přetrvávalo ještě další týden po skončení projektu. Chvíli jim trvalo, než si opět zvykly, že je již nemusí plnit (zejména role policisty a lékaře atd.). Také od rodičů jsem zaznamenala pozitivní zpětnou vazbu, zmiňovali např., že a zajímají se, zda na ně jejich rodiče mají peníze. S dětmi jsme během školního roku zažili spoustu akcí, výletů, vzdělávacích programů a her. Těší mě, že nejčastěji vzpomínanou aktivitou u dětí byl právě tento projektový týden.

Doufám, že tato příručka poskytne učitelům, vychovatelům či výchovným poradcům nebo bude sloužit jako inspirace pro vlastní nápady učitelů. Tak či onak, přeji pedagogům a dětem hodně zábavy a získaných poznatků při realizaci tohoto projektu.

Příručka je dostupná na vyžádání na adrese: .