Tablet a jeho možnosti v konceptu Bazální stimulace

Žáky třídy II. P plzeňského odloučeného pracoviště merklínské speciální školy jsou žáci vzdělávaní podle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání základní škola speciální, Díl II - Vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami, a z něho vycházejícího školního vzdělávacího plánu ZŠ speciální DČCE Merklín Škola bez bariér - II. díl. Vzhledem k hlubokému mentálnímu postižení žáků v kombinaci s různorodým těžkým tělesným postižením, které obvykle doprovází i postižení smyslové, probíhá výuka ve třídě především individuálně. Rozsah výuky vychází z úrovně žákových schopností a potřeb, jež jsou určující pro obsah vzdělávání.

Školní den je rozdělen na pravidelné střídání výuky (hodiny lze dělit na více jednotek), relaxace a hry. Každý žák pracuje dle svého individuálního vzdělávacího plánu. Všechna používaná podpůrná opatření (používání speciálně pedagogických kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic, didaktických materiálů; využití asistenta pedagoga; nižší počet žáků ve třídě; bezbariérové prostředí aj.) směřují k rozvíjení celé osobnosti žáka. Při výuce jsou využívány speciálně pedagogické metody -

Bazální stimulace respektuje dynamiku rozvoje osobnosti lidí s těžkým a kombinovaným postižením a jejich schopnost autonomního života, byť s podmínkou partnerské podpory ze strany dalšího člověka. Její podstatou je aktivní zapojení vnímání dotyčného jedince (Frölich, 1995). Je to koncept původně speciálně pedagogický (nikoliv výhradně terapeutický), který aktivizuje všechny smysly člověka s těžkým postižením (zrak, sluch, čich, chuť, hmat, ale také vestibulární vnímání a propriocepci). Zejména taktilní stimulaci (každému dotyku) je v konceptu Bazální stimulace věnována značná pozornost (Zikl, 2011). I lidé s nejtěžšími formami postižení (nebo dokonce lidé v bezvědomí) totiž prokazatelně dokážou často zachycovat (nebo přímo vnímat) a vysílat elementární dotykové signály (Hájková, 2009). Potřebují k tomu však dopomoc nebo vnější stimul - a právě bazální stimulace stimulace je někdy definována jako „setkávání prostřednictvím dotyků“ (Nydahl, Bartoszek, 2003). Dotek je u těchto osob jedním z nejdůležitějších prostředků kontaktu s okolním prostředím - z tohoto předpokladu vychází mimo jiné prakticky celá koncepce snoezelenu, tedy metody využívající multisenzorického prostoru, ve kterém dochází především ke stimulaci smyslového vnímání a psychomotorických schopností jedinců s těžkým a kombinovaným postižením (Hulsegge, Verheul, 1987), nebo relaxačních místností (bílý pokoj atd.);

Dotyk tedy aktivizuje a podněcuje, ale také zklidňuje, poskytuje pocit bezpečí a odbourává strach (Hájková, 2009). Dotykem displeje tabletu, který vyvolá jakýkoliv

Dotyk (a gesto) jsou zároveň významnými prvky při osvojování komplexní gramotnosti a některé práce pak přímo dokládají efektivitu využití dotykových technologií při edukačním rozvoji jedinců se závažným a kombinovaným postižením (Flewitt, Kucirkova, Messer, 2014). Lze navíc tvrdit, že v prostředí dnešního světa využití mobilních dotykových technologií také umožňuje u těžce postižených (a často imobilních) osob podstatně lépe naplňovat lidskoprávní požadavek usnadňování přístupu ke kontaktu s okolním prostředím, a to třeba i prostřednictvím virtuálního kanálu (Ellis, Kent, 2011).

Obr. 1 Aplikace založená na principu „cause and effect“

V rámci výzkumu žáci pracují například s aplikací Fluidity HD¹⁾. Učitel se dotýká tmavého displeje tabletu a v místě doteku se na displeji objevují různobarevné skvrny. Učitel vede žáka, aby se displeje dotýkal - s ním nebo i sám. Aktivita je prováděna při zatemnění a atmosféra v místnosti může být ještě umocněna zrcadlením na plátno (s použitím Apple TV). Změna barev na displeji má tak dopad na změnu barevnosti v celé místnosti.

Další zařazovanou aktivitou „cause and effect“ je poznávání zvuků zvířat v aplikaci Sound Touch²⁾. Učitel se na displeji tabletu dotýká obrázků zvířat a ozývají se charakteristické zvuky. Učitel může také vést prst žáka při výběru obrázku zvířete.

Dotyk hraje zásadní roli i při hrách s klaviaturou na tabletu. V rámci výzkumu pracujeme s aplikací Virtuoso Piano Free 3³⁾ a využíváme rozhraní piana nebo xylofonu. Učitel přehrává žákovi známou melodii jednoduché písně a později vede prst žáka a melodii tak hrají společně. Učitel aktivitu může rozšířit o vlastní zpěv přehrávané písně. Aktivita většinou navazuje na předchozí práci s danou písničkou (učitel písničku žákovi zpívá, hraje na keyboard, kytaru nebo na housle). Aktivita je specifická v tom, že jejím předpokladem je absolutní uvolnění žáka. Spolupráce není vždy jednoduchá, a to ani po předchozí uvolňující masáži ruky žáka. Učitelé speciální školy, kde výzkum probíhá, však tuto aktivitu hodnotí jako velmi důležitou z hlediska socializace dítěte. Vzhledem k tomu, že pro hru na piano nebo xylofon na tabletu je potřeba jen lehký, nepatrný dotek, u některých dětí je to poprvé, co mohou - byť s dopomocí - hrát na hudební nástroj a zapojit se tak třeba i do přípravy společného hudebního vystoupení s ostatními dětmi.

Obr. 2 Hra na xylofon s dopomocí

Podrobná analýza videozáznamů vyučovacích hodin, v jejichž rámci byly zařazeny aktivity s tabletem u žáků s těžkým kombinovaným postižením, ukazuje výrazné změny interakce žáků směrem k poloze libosti. Z individuálních forem komunikace vycházejících z konceptu Bazální stimulace dle dr. Andrease Fröhlicha (1995; Friedlová, 2007) byly pozorovány např. pohyby hlavou, pohyby očí, sevření dlaně, lehké pootevření úst, změna napětí končetin a změna hloubky dechu. Dále byly pozorovány specifické formy komunikace, kterými sledovaní žáci obvykle vyjadřují libost (např. mnutí rukou, intenzivní pohyb ruky s chrastítkem apod.). Nejvýraznější reakce sledujeme během aktivit s hudebním doprovodem a aktivit založených na principu „cause and effect“. Soustředění žáků je výraznější při zatemnění místnosti a umocnění atmosféry projekcí přes Apple TV. 

Výsledky dosavadního výzkumu potvrzují úvodní předpoklad, že tablet může mít v konceptu Bazální stimulace široké uplatnění a je účinným nástrojem pro aktivity a služby vedoucí k upevnění lidské důstojnosti handicapovaných dětí. Při práci s dětmi s těžkým kombinovaným postižením a sledování jejich drobných, ale nezanedbatelných pokroků v realizovaných aktivitách tak dáváme za pravdu myšlenkám amerického spisovatele Lea Buscagliy: „Příliš často podceňujeme sílu doteku, úsměvu, vlídného slova, naslouchání, objetí, komplimentů nebo starání se o druhého. Každý z nich má potenciál proměnit život.“