Znalci v otázkách porozvodové péče o děti hrají podstatnou roli při rozhodování soudu o svěření dítěte do péče i o úpravě styku rodičů s dětmi. Když roli znalce plní psycholog nebo psychiatr, asi to nevzbuzuje pochyby. Může dojít na otázky, zda daný znalec má např. klinické zkušenosti z práce s dětmi, zda by se mělo jednat o klinického psychologa, nebo je vhodnější psycholog působící např. v oblasti poradenství, ale zásadní nedůvěru jeho kvalifikace nevzbuzuje. V tomto směru je občas na pořadu dne, jaké pregraduální vzdělání má mít psycholog.
Syndrom zavrženého rodiče
Výrazně složitější situace ale nastane, když se objeví dosud neznámá profese nebo specializace. Tak se např. můžeme setkat s odborníkem, který je označován jako psychopatolog - přitom není známo, že by taková profese existovala (ve skutečnosti je dotyčný odborník vzděláním speciální pedagog). A jak je tomu s osobami, které jsou znalci pro oblast "syndromu zavrženého rodiče"? Má jejich role dostatek odborného opodstatnění?
Je proto dobře, když se laici v oboru obracejí na garanty oborové odbornosti se žádostí o posouzení problému - jako to udělalo ministerstvo spravedlnosti, které vzneslo dotaz na Českomoravskou psychologickou společnost a katedru psychologie FF UK se žádostí o vyjádření. Žádost MS ČR i stanoviska obou institucí uvádíme v plném rozsahu.
Václav Mertin
Žádost Ministerstva spravedlnosti ČR o vyjádření ke specializaci "syndrom zavrženého rodiče"
Vzhledem k rozmanitosti názorů na existenci jevu "syndrom zavrženého rodiče" a probíhající diskuzi o potřebnosti a vhodnosti zapisování takové specializace znalců do seznamu znalců, si dovolujeme Vás požádat o názor k uvedené problematice.
Je známo, že syndrom zavrženého rodiče není dle platné mezinárodní klasifikace uznanou nemocí, přesto je v současné době zapsáno v seznamu znalců 12 znalců se specializací takto výslovně označenou. V nedávné době tento stav vyvolal interpelaci ministra spravedlnosti v Poslanecké sněmovně. Na tomto základě vyvstala otázka, jak uvedený jev v rámci znalecké činnosti zařadit.
Zároveň jsme si vědomi, že zcela jistě existuje velká řada znalců, kteří s uvedeným pojmem operují a používají jej, ačkoli nemají takovou specializaci výslovně zapsánu.
Vzhledem k potřebě vyřešit vzniklou situaci a stanovit i ve vztahu ke krajským soudům rámec nakládání s tímto pojmem v rámci znalecké činnosti, si dovolujeme Vás požádat o vyjádření k existenci tohoto jevu a jeho zařazení v rámci odvětví psychologie a ke vhodnosti a potřebnosti zápisu takové specializace.
Dále si dovolujeme požádat o upřesnění, jakou specializaci by měl mít zapsánu znalec, který se uvedeným jevem zabývá.
Vyjádření doc. PhDr. Ilony Gillernové, CSc., vedoucí katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Ke specializaci některých soudních znalců v oboru školství a kultura/odvětví psychologie a v oboru zdravotnictví/psychiatrie sdělujeme následující:
"Syndrom zavrženého rodiče" z psychologického hlediska nepředstavuje oficiální koncept, neobjevuje se v žádné z prestižních medicínských klasifikací. Není dokonce ani všeobecně uznáván mezi odborníky, kteří se danou problematikou zabývají.
Pro ilustraci můžeme uvést, že odborné disciplíny jsou vystaveny tak, že například lékař má všeobecný základ, v průběhu doby se může atestovat na ortopedii a nelze vyloučit, že se ještě později stane vyhledávaným specialistou na vbočené palce. Je nepředstavitelné, že by se kdokoli bez prvotního medicínského vzdělávání stal znalcem přes vbočené palce. Podobně to platí v psychologii.
Tento obecný přístup zastáváme v pregraduálním vzdělávání psychologů na katedře psychologie FF UK a uplatňujeme ho ve všech oblastech psychologické teorie i praxe.
Z toho vyplývá, že nejprve je třeba být psychologem s širokým profesním profilem, nebo lékařem-psychiatrem, který se postupně specializuje na děti a jejich rozvoj, na rodinu a rodinné vztahy, na porozvodovou situaci v rodinách a získává s touto problematikou bohaté zkušenosti. V některých konkrétních případech pak může dospět k závěru, že izolace, popouzení ze strany jednoho rodiče je tak masivní, že dovede dítě k absolutnímu odmítání druhého rodiče. Pro znalecké posouzení situace dítěte tak rozhodně není podmínkou, aby znalec "věřil" v syndrom zavrženého rodiče nebo na něj byl výhradně specializován. Existenci zvláštní znalecké specializace není nutná ani žádoucí.
Katedra psychologie FF UK zastává odborný názor, že znalec pro "syndrom zavrženého rodiče" je nevhodný koncept, který nemá oporu ve výstavbě a struktuře odborné disciplíny psychologie (a patrně ani medicíny). Na druhou stranu hájíme požadavek, aby znalec, který se zabývá posuzováním porozvodové situace rodin, byl odborník-specialista, který má bohatou praxi s dětmi, s rodinami a právě i s porozvodovou problematikou, v ní se průběžně vzdělává a reflektuje své zkušenosti.
Společné vyjádření PhDr. Daniela Hellera, předsedy Českomoravské psychologické společnosti, z. s., a PhDr. Jany Procházkové, vedoucí Sekce pro soudně znaleckou činnost v opatrovnických věcech při Českomoravské psychologické společnosti, z. s.
Soudně znalecké posudky v opatrovnických sporech by měli zpracovávat psychologové - znalci se specializací na dětskou psychologii (v případě psychiatrů znalci se specializací na dětskou psychiatrii), kteří s dětmi pracují a v problematice se pravidelně vzdělávají. Tito se ve svých praxích, jak poradenských, tak soudně znaleckých s jevem, označovaným jako Vámi uváděný syndrom, setkávají.
Existence zvláštní znalecké specializace dle našeho názoru není nutná. Pojem vznikl za určitých dobových okolností. Vyjadřuje jev, který je možné v posudku popsat, pokud jej znalec dokáže zdůvodnit.